9 C 222/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky ve výši 11 652 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 11 652 Kč se zákonným úrokem se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1 016 Kč od 28. 3. 2013 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 516 Kč od 30. 12. 2013 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč od 20. 2. 2014 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč od 13. 3. 2014 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč od 24. 4. 2014 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč od 3. 11. 2014 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč od 23. 1. 2015 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč od 10. 4. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 000 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 11.652 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jednotlivých dlužných částek z titulu dluhu žalované za neuhrazené pokuty za tzv. jízdu načerno. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že žalovaná opakovaně ve dnech 11. 3. 2013, 11. 12. 2013, 3. 2. 2014, 24. 2. 2014, 7. 4. 2014, 15. 10. 2014, 6. 1. 2015 a 24. 3. 2015 využila služeb právního předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jakožto dopravce, kdy cestovala v uvedených dnech vozidly městské hromadné dopravy provozované právě právním předchůdcem žalobkyně, přičemž se nemohla prokázat platným jízdním dokladem přepravnímu kontrolorovi, který se žalovanou sepsal zápis o provedené přepravní kontrole. V souvislosti s touto skutečností pak žalovaná ve všech případech, vědoma si porušení přepravních podmínek právního předchůdce žalobkyně, uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně u každé jednotlivé jízdy načerno Dohodu s cestujícím, kterou uznala své závazky vyplývající z porušení přepravních podmínek právního předchůdce žalobkyně a zároveň jí z uvedeného uznání vyplývala povinnost zaplatit přirážku k jízdnému a dlužné jízdné, jestliže cestovala bez platného jízdního dokladu. Žalovaná však ničeho neuhradila a dostala se i do prodlení u jednotlivých dlužných částek. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná pak nic neuhradila ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 19. 2. 2023. Podle Smluvních přepravních podmínek a podle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném a účinném znění, činila přirážka za přepravu bez platného jízdního dokladu 1 500 Kč, respektive v prvém případě jízdy načerno tato činila 1 000 Kč, přičemž zároveň ke každé této přirážce měla žalovaná povinnost uhradit i dlužné jízdné ve výši 16 Kč, respektive 20 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 26. 10. 2023.

3. Usnesením ze dne 12. 10. 2023 č.j. 9 C 222/2023-33 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, ač jí byla doručena do vlastních rukou dne 26. 10. 2023 spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již předem v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu).

4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaná zůstala po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

5. Na základě důkazů předložených žalobkyní a jejích tvrzení učinil soud ve věci skutková zjištění: Žalovaná opakovaně ve dnech 11. 3. 2013, 11. 12. 2013, 3. 2. 2014, 24. 2. 2014, 7. 4. 2014, 15. 10. 2014, 6. 1. 2015 a 24. 3. 2015 využila služeb právního předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jakožto dopravce, kdy cestovala v uvedených dnech vozidly městské hromadné dopravy provozované právě právním předchůdcem žalobkyně, přičemž se nemohla prokázat platným jízdním dokladem přepravnímu kontrolorovi, který se žalovanou sepsal zápis o provedené přepravní kontrole, respektive Dohodu s cestujícím, kterou uznala své závazky vyplývající z porušení přepravních podmínek právního předchůdce žalobkyně a zároveň jí z uvedeného uznání vyplývala povinnost zaplatit přirážku k jízdnému a dlužné jízdné, jestliže cestovala bez platného jízdního dokladu, jak soud mohl zjistit z Dohody s cestujícím č., Anonymizováno, ze dne 11. 3. 2013, Dohody s cestujícím č., Anonymizováno, ze dne 11. 12. 2013, Dohody s cestujícím č., Anonymizováno, ze dne 3. 2. 2014, Dohody s cestujícím č., Anonymizováno, ze dne 24. 2. 2014, Dohody s cestujícím č., Anonymizováno, ze dne 7. 4. 2014, Dohody s cestujícím č., Anonymizováno, ze dne 15. 10. 2014, Dohody s cestujícím č., hodnota, ze dne 6. 1. 2015 a konečně z Dohody s cestujícím č., hodnota, ze dne 24. 3. 2015. Žalovaná těmito jednotlivými dohodami uznala své závazky vůči právnímu předchůdci žalobkyně vyplývající z porušení Smluvních přepravních podmínek , právnická osoba, , tj. přepravních podmínek právního předchůdce žalobkyně a zároveň jí z uvedeného uznání vyplývala povinnost zaplatit přirážku k jízdnému a dlužné jízdné, jestliže cestovala bez platného jízdního dokladu, a to právě podle uvedených přepravních podmínek a také podle příslušných ustanovení zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném a účinném znění. Žalovaná však ničeho neuhradila a dostala se i do prodlení u jednotlivých dlužných částek. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná pak nic neuhradila ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 19. 2. 2023, když oznámením ze stejného data byla informována také o postoupení pohledávek na žalobkyni. Podle Smluvních přepravních podmínek a podle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném a účinném znění, činila přirážka za přepravu bez platného jízdního dokladu 1 500 Kč, respektive v prvém případě jízdy načerno dne 11. 3. 2013 tato činila 1 000 Kč, přičemž zároveň ke každé této přirážce měla žalovaná povinnost uhradit i dlužné jízdné ve výši 16 Kč, respektive 20 Kč, jak vyplývalo ze shora uvedených listin a z Ceníku jízdného.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, nikterak je nezpochybnila.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, pak tento se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat, když pro rozhodování soudu bylo podstatné, že žalovaná prokazatelně opakovaně ve dnech 11. 3. 2013, 11. 12. 2013, 3. 2. 2014, 24. 2. 2014, 7. 4. 2014, 15. 10. 2014, 6. 1. 2015 a 24. 3. 2015 využila služeb právního předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jakožto dopravce, kdy cestovala v uvedených dnech vozidly městské hromadné dopravy provozované právě právním předchůdcem žalobkyně, přičemž se nemohla prokázat platným jízdním dokladem přepravnímu kontrolorovi, který se žalovanou sepsal Dohodu s cestujícím, kterou uznala své závazky vyplývající z porušení přepravních podmínek právního předchůdce žalobkyně a zároveň jí z uvedeného uznání vyplývala povinnost zaplatit přirážku k jízdnému a dlužné jízdné8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. S ohledem ke skutečnosti, že nárok uplatněný žalobou vyplýval z porušení přepravních podmínek a právních předpisů v roce 2013 a dále v roce 2014, pak bylo třeba věc posuzovat podle právní úpravy platné a účinné do 31. 12. 2013, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění do 31. 12. 2013, (dále jen ObčZ), a podle platné a účinné právní úpravy od 1. 1. 2014, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ).

10. Ve smyslu § 760 ObčZ platilo v době porušení právní povinnosti ze strany žalované ve dnech 11. 3. 2013 a 11. 12. 2013, že smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas.

11. Dále podle § 558 ObčZ platí, že uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

12. Ve smyslu § 2053 NOZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Dále pak podle § 2550 NOZ smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

14. Podle § 2551 NOZ dále platí, že podrobnější úpravu přepravy stanoví přepravní řády.

15. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob (dále jen "přepravní smlouva") vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu (dále jen "jízdné") podle tarifu. Podle odst. 2 přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem (dále jen "nástup do vozidla").

16. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě.

17. V souvislosti se zjištěným skutkovým stavem a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně byl zcela důvodný. Žalovaná tím, že použila veřejný dopravní prostředek provozovaný právním předchůdcem žalobkyně, uzavřela s tímto, jakožto dopravcem, smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 NOZ, která ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu, dopravci, tj. právnímu předchůdci žalobkyně tímto vznikl nárok na zaplacení stanoveného jízdného. Jestliže pak žalovaná opakovaně porušila povinnosti vyplývající z přepravních podmínek a ze zákona, když cestovala bez platného jízdního dokladu a zároveň při přepravní kontrole toto uznala, jakož i svůj závazek vůči právnímu předchůdci žalobkyně, vznikla jí na základě této skutečnosti povinnost zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (za první porušení pouze 1 000 Kč) za každou takto uskutečněnou cestu (jízdu) bez platného cestovního dokladu a zároveň i povinnost uhradit jízdné ve výši 16 Kč, respektive 20 Kč. Žalovaná, ač svůj závazek řádně a nepochybně uznala, ničeho neuhradila, a to ani následně po doručení předžalobní výzvy. Zároveň se dostala i do prodlení s úhradou jednotlivých přirážek a dlužného jízdného, přičemž podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, přičemž tato výše pak je stanovená nařízením vlády č. 180/2013 Sb. (dříve obdobně § 517 ObčZ) Soud s ohledem k učiněnému závěru o skutkovém stavu věci a s přihlédnutím k výše uvedenému právnímu hodnocení tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl ve vztahu ke všem požadovaným částkám dávajícím v součtu částku 11 652 Kč a rovněž i ve vztahu k požadovanému příslušenství z jednotlivých dlužných částek. (výrok I.)

18. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobce došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014). Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2 000 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)