9 C 223/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastupování státu ve věcech majetkových, IČO , sídlem adresa adresa pro doručování: adresa , PSČ obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , PSČ obec o zaplacení částky ve výši 12.025 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.025 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12.025 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.492,47 Kč k rukám žalobkyně, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 12. 2021 se žalobkyně domáhala rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku ve výši 12.025 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívaní pozemku parc. [číslo] o výměře 317 m2, druh pozemku zahrada, který je zapsán u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrálního pracoviště Uherský Brod na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Strání (dále jen„ pozemek žalobkyně“) ve vlastnictví žalobkyně, a to za období od 1. 1. 2019 do 27. 7. 2021. K odůvodnění pak zejména uvedla, že Česká republika byla vlastníkem a [název žalobkyně] byl příslušný hospodařit s pozemkem žalobkyně. Dne 28. 7. 2021 nabylo právní moci rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv v pozemkové úpravě SPU [číslo] 2021 ze dne 13. 7. 2021 v katastrálním území Strání, na jehož základě žalobkyně pozbyla vlastnické právo mj. k pozemku žalobkyně, který zanikl, a současně žalobkyně nabyla vlastnické právo k nově evidovanému pozemku, který vznikl namísto pozemku původního (jedná se o pozemek parc. [číslo] o výměře 478 m2). Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. St. 645, zastavěná plocha a nádvoří (dále jen„ pozemek žalovaného“), jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, stavba stojí na pozemku parc. č. St. 645 (dále jen„ rodinný dům“), to vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherský Brod na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Strání. Předmětný pozemek žalobkyně navazuje na pozemek žalovaného, jehož součástí je rodinný dům, je součástí oplocené zahrady a jako zaplocená část zahrady je žalovaným užíván. Pozemek žalobkyně byl trvale zaplocen až k rodinnému domu ve vlastnictví žalovaného s tím, že je tak užíván výlučně jako zahrada ve funkčním celku s rodinným domem a tvoří s ním jednotný celek a je tedy užíván společně s pozemky žalovaného a tvoří dohromady zahradu přiléhající k rodinnému domu ve vlastnictví žalovaného, přičemž žalobkyně byla z užívání tohoto pozemku fakticky vyloučena. Pozemek žalobkyně je užíván výhradně žalovaným a tento je také jediný, kdo má z užívání pozemku žalobkyně prospěch. Podle žalobkyně tak dochází na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, přičemž ke stanovení částky bezdůvodného obohacení žalobkyně předložila znalecký posudek, na jehož základě stanovila částku bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání v celkové výši 13.805 Kč za uvedené období. Z této částky uhradil žalovaný dne 11. 10. 2021 částku ve výši 1.780 Kč, avšak následně i přes upomínání ničeho dalšího neuhradil.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Nesporoval vlastnické právo žalobkyně, ale uvedl, že nemůže souhlasit se stanovenou částkou za bezesmluvní užívání předmětného pozemku žalobkyně, neboť tato byla žalobkyní stanovena v nepřiměřené výši, když odkazoval na řízení ve věci 14 C 63/2021 vedené u zdejšího soudu, které se týkalo jeho osoby a stejného pozemku, avšak jiného období, stejně tak poukazoval na důkazy v tomto řízení provedené.

3. Z provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků učinil soud tato skutková zjištění:

4. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro katastrální území Strání bylo zjištěno, že vlastníkem Pozemku je Česká republika, pozemek žalobkyně je v katastru nemovitostí evidován ve výměře 317 m2 s druhem využití jako zahrada, a že ode dne 11. 8. 2016 je příslušným s ním, jako s majetkem státu, hospodařit právě Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], kopie katastrální mapy a fotografií (č.l. 6, 6 p.v. a 7) bylo zjištěno, že žalovaný vlastní pozemek parc. č. St. 645, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům stojící na pozemku parc. [číslo] (zahrada), také ve vlastnictví žalovaného a teprve pozemek parc. [číslo] bezprostředně sousedí s pozemkem ve vlastnictví žalobkyně, přičemž pozemek žalobkyně je oplocen ohrazen společně s pozemkem žalovaného a je opatřen uzamykatelnou brankou.

6. Z výzvy k úhradě náhrady za bezesmluvní užívání pozemku ze dne 8. 9. 2021 spolu s kopií dodejky bylo bezpečně zjištěno, že výzva se týkala úhrady částky 13.805 Kč za bezesmluvní užívání pozemku parcela [číslo] přičemž tato výzva byla doručena žalovanému do vlastních rukou dne 20. 9. 2021.

7. Na základě urgence, poslední výzvy k úhradě náhrady za bezesmluvní užívání předmětného pozemku ze dne 21. 10. 2021, byl žalovaný opakovaně vyzván k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 12.025 Kč s ohledem na jeho úhradu částky 1.780 Kč dne 11. 10. 2021, a to nejpozději do 10 dnů od doručení této urgence. Z kopie dodejky pak bylo bezpečně zjištěno, že tato urgence byla doručena žalovanému dne 22. 10. 2021.

8. Z usnesení Státního pozemkového úřadu sp. zn. 2RP13909 [číslo] ze dne 13. 7. 2021 vyplynulo, že došlo k výměně nebo přechodu vlastnických práv, jak je uvedeno v příloze [číslo] tohoto rozhodnutí a ke zrušení nebo zřízení věcného břemene, jak je uvedeno v příloze č. 2b a č. 2c s tím, že toto rozhodnutí se týkalo také předmětných pozemků.

9. Ze znaleckého posudku [číslo] 2021 ze dne 23. 6. 2021 (dále jen ZP) založeného ze strany žalobkyně jako příloha spisu soud zjistil, že tento byl vypracován na základě zadání ze strany žalobkyně, zhotovitelem je znalecký ústav [právnická osoba], znalecký ústav v oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí. Pokud jde o stanovení výše nájmu ve vztahu k předmětnému pozemku [číslo], pak tato byla stanovená tímto ZP v částce 5.244 Kč v roce 2019, 5.391 Kč v roce 2020 a 5.563 Kč v roce 2021, kdy nájemné bylo stanoveno ve výši 4,5 % z hodnoty předmětného pozemku, přičemž cena obvyklá za předmětný pozemek byla uvedena v částce 123.630 Kč a cena podle cenového předpisu činila podle znaleckého ústavu 158.413 Kč, když velikost pozemku je tedy počítána 317 m2. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že pokud jde o tento ZP, jedná se o ZP ve smyslu § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), přičemž pak provedl k důkazu i podání ZP ze strany zpracovatelky ZP.

10. Tak soud provedl výslech znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], přičemž tato podala zcela jednoznačným způsobem závěry ZP [číslo] 2021 ze dne 23. 6. 2021, když uvedla, že bylo provedeno místní šetření za účelem zjištění faktického stavu dotčeného pozemku a zároveň dále uvedla, že pokud jde o metodu, která byla zvolena, tak bylo zvoleno stanovení obvyklého nájemného ve výši 4,5 % z obvyklé ceny konkrétních pozemků, přičemž bylo přihlédnuto také zpětně k inflaci za příslušná léta při stanovení výše obvyklého nájemného, a to i ve vztahu k pozemku [číslo]. Žádná specifika u těchto pozemků nebyla jakýmkoliv způsobem zjištěna s tím, že oceňované pozemky jsou si podobné, a to ať už velikostí, jsou ve stejné lokalitě, jejich určení bylo identické, znalecký ústav vycházel z platného územního plánu, a samozřejmě také z místního šetření s tím, že skutečně žádná specifika u jednotlivých pozemků nebyla zásadním způsobem zjištěna. Zásadní vliv na stanovení hodnoty pozemků, tedy i pozemku žalobkyně parc. [číslo] bylo, že se jedná o pozemky, které jsou součástí funkčního celku, a právě i jejich zařazení a jejich využití z hlediska územního plánu potom hrálo konkrétní roli v jejich ocenění. Dále znalkyně uvedla, že pokud je namítáno, že jde o povodňové území, je třeba zkoumat, jak moc povodně omezují užívání funkčního celku, vodní tok nesahá až k zastavěné ploše a povodně jsou spíše„ nepříjemností“, respektive povodně neohrožují užívání hlavní stavby z hlediska funkčního celku. Pokud jde o stanovení výše nájmu ve vztahu k předmětnému pozemku [číslo], pak tato byla stanovená tímto ZP v částce 5.244 Kč v roce 2019, 5.391 Kč v roce 2020 a 5.563 Kč v roce 2021, kdy nájemné bylo stanoveno ve výši 4,5 % z hodnoty předmětného pozemku, přičemž cena obvyklá za předmětný pozemek byla uvedena v částce 123.630 Kč a cena podle cenového předpisu činila podle znaleckého ústavu 158.413 Kč, když velikost pozemku je tedy počítána 317 m2.

11. Soud k důkazu provedl i další znalecké posudky, avšak musel zdůraznit, že tyto neodpovídaly § 127a OSŘ, případně byly vypracovány v jiném a pro účely jiného řízení, jako tomu bylo v případě znaleckého posudku [číslo] 2019 vypracovaného [celé jméno znalce], kde bylo výsledné jednotkové nájemné stanoveno v částce 6 Kč za 1 m2 za rok, přičemž soud již účast tohoto znalce při jednání dne 31. 5. 2022 nemohl zajistit z důvodu úmrtí tohoto znalce. Z dalšího znaleckého posudku č. ZU5832 [číslo] 2020 vypracovaného znaleckým ústavem [role v řízení] [příjmení] [jméno] - znalecký ústav, spol. s r.o., pro účely řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 58/2018 pak soud zjistil, že byla stanovena pro výpočet nájemného obvyklou cenou zájmového pozemku v částce 100 Kč za 1 m2, přičemž v tomto případě se jednalo o parcelu [číslo] o výměře 339 m2, když předmětem řízení bylo stanovení náhrady za bezesmluvní užívání od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2016. Stejně tak byl vypracován i znalecký posudek ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 63/2021 Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 8. 12. 2017, jehož součástí je i situační výhledová zpráva Ministerstva zemědělství za rok 2018. Uvedené znalecké posudky však soud nepovažoval za relevantní pro projednávanou věc s ohledem na jiné zjišťované období a především ve vztahu k tomu, že tyto znalecké posudky posuzoval jako každý jiný listinný důkaz.

12. Ze sdělení stavebního úřadu obce Strání ze dne 22. 1. 2018 bylo zjištěno, že pozemek žalovaného a pozemek žalobkyně je (byl) v územním plánu obce Strání veden jako plocha pro bydlení s tím, že na něm není možno vystavět rodinný dům, nýbrž pouze jen doplňkovou stavbu a další související dopravní a technickou infrastrukturu, apod.

13. Ze sdělení Městského úřadu Uherský Brod ohledně platného územního plánu Obce Strání k datu 12. 1. 2017 bylo zjištěno, že pozemek žalobkyně byl k datu tohoto sdělení veden jako zastavěné území, stávající plochy obytné zástavby – rodinné domy.

14. Ze sdělení Obce Strání ze dne 14. 4. 2022 bylo zjištěno, že předmětný pozemek nyní vedený jako pozemek par. [číslo] je podle platného územního plánu obce Strání veden jako součást plochy přírodní zeleně a není možné na tomto pozemku umisťovat jakékoliv stavby související s bydlením.

15. Z předložených fotografií pozemku žalobkyně ze strany žalovaného bylo zjištěno, že tyto pozemky bývají zaplaveny a jsou v záplavové oblasti, avšak ani tato skutečnost neměla jakýkoliv vliv na stanovení hodnoty pozemku, respektive na stanovení výsledné hodnoty nájemného ve sledovaném období.

16. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 OŠR, tedy každý důkaz zvlášť a následně všechny provedené důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Ve vztahu k provedeným listinným důkazům soud konstatovat, že se mu tyto jevily zcela věrohodné a nebylo důvodu, o nich pochybovat. Podstatným důkazem v tomto sporu.

17. Na základě provedeného dokazování a nesporných skutečností učinil soud tento bezpečný závěr o skutkovém stavu: žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 317 m2, druh pozemku zahrada, který je zapsán u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrálního pracoviště Uherský Brod na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Strání (dále jen„ pozemek žalobkyně“) ve vlastnictví žalobkyně, a to za období od 1. 1. 2019 do 27. 7. 2021. Dne 28. 7. 2021 nabylo právní moci rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv v pozemkové úpravě SPU [číslo] 2021 ze dne 13. 7. 2021 v katastrálním území Strání, na jehož základě žalobkyně pozbyla vlastnické právo mj. k pozemku žalobkyně, který zanikl, a současně žalobkyně nabyla vlastnické právo k nově evidovanému pozemku, který vznikl namísto pozemku původního (jedná se o pozemek parc. [číslo] o výměře 478 m2). Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. St. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří (dále jen„ pozemek žalovaného“), jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, stavba stojí na pozemku parc. č. St. 645 (dále jen„ rodinný dům“), to vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí]. Předmětný pozemek žalobkyně navazuje na pozemek žalovaného, jehož součástí je rodinný dům, je součástí oplocené zahrady a jako zaplocená část zahrady je žalovaným užíván. Pozemek žalobkyně byl trvale zaplocen až k rodinnému domu ve vlastnictví žalovaného s tím, že je tak užíván výlučně jako zahrada ve funkčním celku s rodinným domem a tvoří s ním jednotný celek a je tedy užíván společně s pozemky žalovaného a tvoří dohromady zahradu přiléhající k rodinnému domu ve vlastnictví žalovaného, přičemž žalobkyně byla z užívání tohoto pozemku fakticky vyloučena. Za bezesmluvní užívání žalovaným části pozemku žalobkyně o velikosti 317 m2 pak za období roku 2019 činilo roční nájemné částku ve výši 5.244 Kč, v roce 2020 to pak bylo 5.391 Kč a 5.563 Kč v roce 2021, kdy nájemné bylo stanoveno ve výši 4,5 % z hodnoty předmětného pozemku, přičemž cena obvyklá za předmětný pozemek byla uvedena v částce 123.630 Kč a cena podle cenového předpisu činila podle znaleckého ústavu 158.413 Kč. Žalovaný tak měl za období od 1. 1. 2019 do 27. 7. 2021 uhradit částku 13.805 Kč. Z této částky uhradil pouze částku ve výši 1.780 Kč a dlužil tak žalobkyni částku 12.025 Kč, kterou neuhradil ani na základě opakovaného upomínání ze strany žalobkyně.

18. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:

19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení za dobu od 1. 1. 2019 do 27. 7. 2021, posuzoval soud projednávanou věc v souladu s § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ), podle příslušných ustanovení NOZ.

20. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dále podle § 2999 odst. 1 NOZ není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

22. Podle § 9 odst. 2 písm. a) bod 3 zákona č. 151/1997 Sb. ve znění účinném k datu prováděného ocenění se stavební pozemky pro účely oceňování dále člení na nezastavěné pozemky evidované v katastru nemovitostí v druhu pozemku zahrady nebo ostatní plochy, v jednotném funkčním celku. Jednotným funkčním celkem se rozumějí pozemky v druhu pozemku zahrady nebo ostatní plochy, které souvisle navazují na pozemek evidovaný v katastru nemovitostí v druhu pozemku zastavěná plocha a nádvoří se stavbou, se společným účelem jejich využití. V jednotném funkčním celku může být i více pozemků druhu pozemku zastavěná plocha a nádvoří.

23. K ocenění pozemku žalobkyně soud vycházel ze závěrů znaleckého posudku [číslo] 2021 ze dne 23. 6. 2021, kdy bylo nepochybně možno z těchto závěrů vycházet při stanovení obvyklé ceny pozemku a z toho pak vycházející výše ročního nájemného, přičemž soud měl po skutkové stránce za to, že pozemek žalobkyně tvoří jednotný funkční celek s druhem pozemku zastavěná plocha a nádvoří, a to z důvodu bezprostředního navázání na pozemek evidovaný jako zastavěná plocha. V tomto případě pak mohl bezpečně uzavřít, že pokud jde o stanovení výše nájmu ve vztahu k předmětnému pozemku [číslo] pak tato byla stanovená v částce 5.244 Kč v roce 2019, 5.391 Kč v roce 2020 a 5.563 Kč v roce 2021, kdy nájemné bylo stanoveno ve výši 4,5 % z hodnoty předmětného pozemku, přičemž cena obvyklá za předmětný pozemek byla uvedena v částce 123.630 Kč a cena podle cenového předpisu činila podle znaleckého ústavu 158.413 Kč, když velikost pozemku je tedy počítána 317 m2.

24. Pro vznik povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení se vyžaduje existence obecných předpokladů, které musí být splněny v každém případě neoprávněného majetkového prospěchu. Jedná se o nabytí majetkových hodnot fyzickou nebo právnickou osobou (obohaceným),„ protiprávnost“ obohacení (nespravedlivý důvod), majetkovou újmu jiného subjektu (ochuzeného) a příčinnou souvislost mezi neoprávněným nabytím majetkového prospěchu obohaceným a majetkovou ztrátou ochuzeného. Musí být na jisto postaveno, kdo se obohatil na čí úkor. V daném případě došlo k užívání majetku žalobkyně žalovaným bez spravedlivého důvodu. Protože neoprávněný majetkový prospěch vznikající v důsledku uvedeného jednání žalovaného má povahu výkonu práva, je nutno rozhodnout o jeho vydání ve smyslu § 2999 odst. 1 NOZ. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že vlastnické právo k pozemku žalobkyně svědčí skutečně České republice, ani nebylo sporu o oprávnění žalobkyně s majetkem státu nakládat, stejně tak nebylo mezi účastníky sporu o rozsahu a fakticitě užívání, kdy žalovaný v průběhu celého soudního řízení doznával, že předmětný pozemek užívá v jeho celém rozsahu 317 m2. Bezpečně pak byla zjištěna i výše obvyklého nájemného odpovídající tedy výši požadovaného bezdůvodného obohacení představovaného právě obvyklým nájemným za užívání pozemku žalobkyně, které bylo za období od 1. 1. 2019 do 27. 7. 2021 znalecky stanoveno na částku v celkové výši 13.805 Kč, z čehož uhradil žalovaný částku ve výši 1.780 Kč. Protože v řízení bylo bezpečně prokázáno, že žalovaný užívá pozemek žalobkyně bez spravedlivého důvodu, je tedy podle § 2991 NOZ povinen žalobkyni vydat, oč se obohatil na její úkor, a to ve výši obvyklé ceny, resp. obvyklého nájemného podle § 2999 odst. 1 NOZ. S ohledem k tomu tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to i ve vztahu k požadovanému příslušenství, neboť žalovaný se prokazatelně dostal do prodlení od 12. 10. 2021. Podle § 513 NOZ dále platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně vyzván žalobkyní, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému příslušenství. (výrok I.)

25. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 142a odst. 1 OSŘ. Plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v přiznané náhradě nákladů řízení žalobkyně za jeden úkon právní služby podle § 1 odst. 1, odst. 2, odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 13 odst. 3 vyhláškou MSp č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném a účinném znění, (dále jen AT) a s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne ze dne 7. 10. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 39/13, tj. ve výši 300 Kč za každý úkon tj. předžalobní upomínku, přípravu a podání žaloby, přípravu k jednání a účast při jednání dne 22. 4. 2022 a přípravu k jednání a účast při jednání dne 31. 5. 2022, tedy 1.800 Kč. Dále přiznal žalobkyni také náklady spočívající v náhradě cestovních výdajů za cestu osobním automobilem k jednáním soudu dne 22. 4. 2022 a 31. 5. 2022 ze [obec] do [obec] a zpět, podle § 157 a § 158 ZPr ve výši 692,47 Kč za takto uskutečněné cesty k jednání soudu (osobní automobil ŠKODA Octavia, [registrační značka], palivo BA 95 B (benzin), cena 37,10 Kč za 1 litr k datu 22. 4. 2022, sazba náhrady 4,70 Kč/km v roce 2022, cena 44,50 Kč za 1 litr k datu 31. 5. 2022, sazba náhrady 4,70 Kč/km v roce 2022, počet km za cestu k soudu 26 km tj. celkem za cestu tam i zpět 52 km a za 2 takto uskutečněné cesty bylo najeto 126 km). Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku 2.492,47 Kč (výrok II.)

26. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ, když soud zohlednil postavení účastníků a zároveň se nedomníval, že by snad delší pariční lhůta měla být pro žalobkyni jakkoliv problematická a nepřiměřeně by zasáhla do ekonomické sféry žalobkyně. Zároveň takto dlouhá pariční lhůta by měla pomoci účastníkům jednat o prodeji předmětného pozemku nyní vlastněného žalobkyní, neboť tento by jistě byl fakticky lépe a efektivněji nadále využíván právě žalovaným a žalobkyně by pak také měla zohlednit při stanovení jeho ceny současný stav, který je odlišný od původního zařazení pozemku v rámci územního plánu obce Strání.

27. Pro úplnost musel soud dodat, že žalovaný uhradil na základě vydaného platebního rozkazu zdejšího soudu soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 1.000 Kč s ohledem na § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen ZoSoP), přičemž tedy soud již o této povinnosti nerozhodoval v rámci tohoto rozsudku, neboť takový výrok považoval za nadbytečný.