9 C 228/2022

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Tománka a přísedících Věry Peterkové a Bc. Dušana Mikulce ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 205 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 205 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 205 000 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalovanému se vůči žalobci nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu , datum, domáhal rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 205 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 8. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč z titulu dlužné mzdy a náhrady mzdy za dobu od července 2021 do dubna 2022. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2015 na pracovní pozici , Anonymizováno, . Od měsíce července 2021, respektive začátku srpna 2021 znemožnil žalovaný žalobci vykonávat práci v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou, když mu přestal práci přidělovat a znemožnil mu vstup na pracoviště. Toto pak žalovaný podle žalobce zdůvodnil tím, že žalobce měl údajně porušit pracovní kázeň a způsobil žalovanému škodu. Žalovaný pak vyhotovil Okamžité zrušení pracovního poměru datované dnem 31. 7. 2021, avšak toto okamžité zrušení pracovního poměru nikdy fakticky řádně nedoručil žalobci, přičemž se toto dostalo do sféry žalobce až později tím, že mu bylo doručeno prostřednictvím jeho zástupce. Podle žalobce pak toto okamžité zrušení pracovního poměru nebylo ani řádně odůvodněno, neboť nebylo jednoznačně vymezeno, co by mělo být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, jak měl žalobce jako zaměstnanec porušit povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, když obsah okamžitého zrušení pracovního poměru se nezakládá na pravdě. Žalovaný v inkriminované době doručil žalobci pouze zápočtový list, z něhož mělo vyplývat, že pracovní poměr žalobce k žalovanému trval od 1. 1. 2015 do 31. 7. 2021. Podle žalobce však pracovní poměr nebyl ze strany žalovaného řádně ukončen v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném a účinném znění, (dále jen ZPr). Žalobce chtěl pracovní poměr u žalovaného s ohledem na pošramocené vztahy řádně ukončit dohodou, aby si mohl hledat jiné zaměstnán a vyzval žalovaného dopisem ze dne 5. 8. 2021 k dohodě. Nicméně žalovaný na tuto výzvu nijak nereagoval. Žalobce tak vyzval žalovaného výzvou ze dne 17. 9. 2021 k plnění povinností vyplývajících z pracovního poměru, tj. k přidělování práce, případně aby došlo k řádnému ukončení pracovního poměru. Žalovaný však trval na tom, že pracovní poměr byl ukončen jeho okamžitým zrušením podle § 55 odst. 1 písm. b) ZPr.

2. I přes osobní jednání k žádné dohodě mezi účastníky nedošlo. Ač žalovaný tvrdil, že došlo k ukončení pracovního poměru jeho okamžitým zrušením, žalobce zjistil, že byl u žalovaného nadále veden jako jeho zaměstnanec. Stejně tak v rozporu s vlastními tvrzeními oznámil žalovaný příslušnému úřadu práce, že pracovní poměr účastníků skončil dohodou. Vzhledem k tomu, že žalovaný nejevil ochotu žalobci přidělovat práci, ani řádně neukončil pracovní poměr, žalobce si našel od 1. 1. 2022 nové zaměstnání a dopisem ze dne 1. 2. 2022 okamžitě zrušil pracovní poměr k žalovanému podle § 56 odst. 1 písm. b) ZPr. Okamžité zrušení pracovního poměru pak bylo žalovanému doručeno k datu 1. 2. 2022. S ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy toto okamžité zrušení pracovního poměru žalovaný účinně nenapadl žalobou, ač tvrdil, že toto neuznává, měl žalobce za to, že mu vznikl nárok na výplatu mzdy, respektive náhrady mzdy za celou dobu od července 2021 do dubna 2022.

3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil v podání ze dne 16. 1. 2023, v němž vyjádřil jednoznačný nesouhlas s podanou žalobou, když neuznal nárok žalovaného. Především podrobně ze svého pohledu popsal události, které předcházely ukončení pracovního poměru s tím, že podle jeho přesvědčení k ukončení pracovního poměru došlo jeho okamžitým zrušením ze dne 31. 7. 2021, přičemž právní účinky nastaly k datu 4. 8. 2021. Podle žalovaného žalobce nikdy nebyl „ukázkovým zaměstnancem“, nedodržoval pracovní dobu, mnohdy chodil do zaměstnání pouze na oběd. Žalovaný však žalobce , Anonymizováno, podporoval, ačkoliv se žalobce choval mnohdy arogantně jak vůči žalobci, tak i vůči manželce žalovaného, , Anonymizováno, . Neakceptovatelné chování žalobce však vyvrcholilo dne 19. 7. 2021, kdy byl agresivní vůči manželce žalovaného, stejně tak se choval vulgárně i vůči hostům , Anonymizováno, a dalším zaměstnancům. Toho dne přišel žalobce do zaměstnání opět pozdě, až k obědu. Když byl vyzván k dodržování pracovní doby a řádnému výkonu práce ze strany manželky žalovaného, začal být žalobce agresivní, sprostě nadával manželce žalovaného, která zastávala a zastává pozici ředitelky. Zároveň dvakrát vypustil Whirlpool, poškodil saunu, poškodil funkčnost kotelny, poškodil extranetový přístup do funkčnosti kamerového systému, odpojil připojení k počítačové síti v kanceláři a odpojil dveřní systém. Z incidentu dne 19. 7. 2021 byl pořízen zápis. Po tomto incidentu opustil pracoviště a ani další den se do zaměstnání nedostavil, stejně tak se bez jakéhokoliv vysvětlení do zaměstnání nedostavil ani v další dny, ani nijak nekontaktoval žalovaného s vysvětlením svého jednání a absence v zaměstnání. Z tohoto důvodu tak žalovaný přistoupil k vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31. 7. 2021, které pak podle jeho přesvědčení doručil řádně žalovanému dne 4. 8. 2021 a k uvedenému datu došlo ke skončení pracovního poměru. Podle žalovaného bylo doručení okamžitého zrušení pracovního poměru prokazováno jednotlivými kroky žalobce, který přehlásil služby u O2 a především hned dne 5. 8. 2021 zaslal žalovanému žádost o vyplnění Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti, ve které přímo uváděl „Tímto žádám svého váženého bývalého zaměstnavatele…“. Z uvedeného pak bylo podle žalovaného zřejmé, že nárok žalobce uplatněný žalobou byl zcela nedůvodný, neboť pracovní poměr fakticky skončil již k datu 4. 8. 2021. Dále také žalovaný vysvětloval své konkrétní kroky vůči žalobci, i z jakého důvodu mohlo dojít k určitým nesrovnalostem ve vztahu k úřadu práce a ČSSZ.

4. Soud po provedeném dokazování a po poskytnutí poučení účastníkům řízení, kteří doplnili svá tvrzení a důkazy, vzal za prokázána následující skutková zjištění, která učinil z jednotlivých listinných důkazů předložených ze strany žalobkyně a žalovaného, stejně tak mohl také vyjít z dalších provedených důkazů, tj. z výpovědí svědků a také účastnických výpovědí žalobce a žalovaného, přičemž zároveň také mohl přihlédnout k nesporným tvrzením účastníků ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ).

5. Soud se musel v tomto řízení zaměřit na vyřešení dílčích otázek týkajících se primárně toho, k jakému datu fakticky došlo ke skončení pracovního poměru mezi účastníky, když tedy musel vyřešit otázku faktického a řádného doručení okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31. 7. 2021 žalobci ze strany žalovaného, neboť toto doručení bylo žalobcem zpochybňováno a od uvedeného zjištění této skutečnosti se pak odvíjel i nárok uplatněný žalobou.

6. Tak bylo mezi účastníky nesporné, že mezi nimi existoval po určitou dobu pracovněprávní vztah, když pracovní poměr žalobce k žalovanému byl založen na základě platně uzavřené pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2015, přičemž žalobce byl u žalovaného zaměstnán na základě této pracovní smlouvy na dobu neurčitou s místem výkonu práce , adresa, na pracovní pozici , Anonymizováno, . Náplní práce žalovaného bylo mj. zásobování , Anonymizováno, , kontrola chodu jednotlivých středisek, kontrola vyúčtování jednotlivých středisek, kontrola a zpracování inventur jednotlivých středisek, součinnost při zpracování uzávěrkových výkazů dle potřeby zaměstnavatele a výkon veškeré práce podle potřeby a pokynů zaměstnavatele. Týdenní pracovní doba byla stanovena na 40 hodin. Mzda byla upravena Smlouvou o mzdě, přičemž v období od května do července 2021 měl žalobce stanovenou hrubou mzdu ve výši 17 000 Kč měsíčně, přičemž hrubá mzda v květnu 2021 u něj činila 9 122 Kč a čistá mzda 8 118 Kč, za červen 2021 byla žalobci přiznána hrubá mzda ve výši 17 000 Kč a čistá mzda ve výši 14 900 Kč, konečně v červenci 2021 činila u žalobce hrubá mzda pouze 773 Kč s tím, že měl 19 dnů neomluvenou absenci a byla mu účtována čistá mzda ve výši -1 260 Kč, což soud zjistil z předložených výplatních lístků za období od května do července 2021.

7. Z potvrzení o zaměstnání (Zápočtového listu) ze dne 31. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaný vedl žalobce jako zaměstnance od 1. 1. 2015 do 31. 7. 2021, což však nekorespondovalo ani s vlastními tvrzeními žalovaného, který v rámci procesní obrany tvrdil, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručeno dne 4. 8. 2021. Žalobce měl podle vlastních tvrzení obdržet zápočtový list dne 4. 8. 2021, když mu tento měl být prostřednictvím České pošty, s.p., doručen do vlastních rukou.

8. Z okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 31. 7. 2021 pak soud zjistil, že tato listina měla být (byla) vyhotovena dne 31. 7. 2021. Na uvedené listině byl uveden důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru spočívající v tom, že žalobce porušil pracovní kázeň, když opakovaně nereagoval na dodržování svého pracovního harmonogramu včetně plnění svých pracovních povinností. V době, kdy byla vedena kontrola dodržování pracovních harmonogramů zaměstnance se opakovaně bez omluvy nezdržoval na pracovišti. Poslední den, kdy se měl žalobce vyskytovat na pracovišti, byl 19. 7. 2021. Dále bylo uvedeno, že se žalobce choval vulgárně, nevhodně a že následně způsobil žalovanému škody na provozních zařízeních a bez bližšího vysvětlení se pak nedostavil až do 31. 7. 2021 do zaměstnání, a to bez udání důvodu. S ohledem na uvedené tak podle § 55 odst. 1 písm. b) ZPr žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr. Na uvedené listině pak byl podpis žalovaného a také zde bylo uvedeno „Okamžité zrušení bylo zaměstnanci doručeno dne 2. 8. 2021.“9. Z podacího lístku ve vztahu k podacímu číslu zásilky , Anonymizováno, soud zjistil, že tento se týkal doručování listin žalobci ze strany žalovaného dne 2. 8. 2021, kdy mělo být žalobci doručováno i okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 31. 7. 2021.

10. Z pošty online, sledování zásilek ve vztahu k zásilce , Anonymizováno, soud zjistil, že 2. 8. 2021 byla zásilka převzata do přepravy a 4. 8. 2021 bylo uvedeno, že zásilka byla dodána, místo vzniku události – , adresa, .

11. Z odpovědi ve vztahu k požadavku o potvrzení doručení zásilky, adresát zásilky , Jméno zainteresované osoby 0/0, , , adresa, soud pouze zjistil, že Česká pošta, s.p., neposkytla požadované informace žalovanému ohledně doručení zásilky žalobci.

12. Soud obstaral důkaz-sdělení ze strany České pošty, přičemž z tohoto sdělení ohledně zásilky , Anonymizováno, soud mohl zjistit, že doporučená zásilka č. , Anonymizováno, byla podaná dne 2. 8. 2021 u pošty , adresa, a následně doručena pochůzkou dne 4. 8. 2021 na výše uvedené adrese, tedy , adresa, , kde je uvedeno, že tuto zásilku převzal , jméno FO, . Jelikož se nejedná o zásilku do vlastních rukou či do vlastních rukou výhradně jen adresáta, nebylo nutné při převzetí předložit doklad totožnosti. V příloze byla také kopie dokladu potvrzení o převzetí zásilky. Z výzvy k vyzvednutí zásilky, potvrzení o převzetí zásilky bylo zjištěno, že zde bylo datum doručení 4. 8. 2021 a dále uvedeno hůlkovým písmem „, jméno FO, “ a dále také podpis příjemce.

13. Ze Žádosti bez uvedené datace bylo zjištěno, že žalobce požádal „svého bývalého zaměstnavatele, aby neprodleně co v nejkratší době vyplnil přiložený formulář v této obálce. Který je nezbytně nutný pro potřebu Úřadu práce. A zaslal jej zpět na adresu uvedenou níže.“, přičemž žalobce uvedl svou doručovací adresu a dále uvedl „S přáním hezkého dne a pevného zdraví , Anonymizováno, .“ Dále pak žalobce uvedenou listinu opatřil nejen svou adresou, ale také kontakty na sebe a odkazy na webové stránky , Anonymizováno, , a HYPERLINK ", Anonymizováno, ., Anonymizováno, . K uvedené žádosti pak byla provedena i kopie obálky, kde je uvedeno, že zásilka byla dána k přepravě dne 5. 8. 2021. V této souvislosti pak i sám žalovaný připustil a nečinil sporu v tom, že mu uvedená Žádost byla doručena právě dne 5. 8. 2021.

14. Dále žalobce doručoval žalovanému předžalobní výzvu k úhradě mzdy ze dne 17. 9. 2021 z níž soud mohl mj. zjistit, že žalobce vyzval prostřednictvím svého zástupce žalovaného, aby mu nadále přiděloval práci podle uzavřené pracovní smlouvy, když podle žalobce pracovní poměr nebyl ukončen. Stejně tak žalobce zde uváděl, že mu bylo znemožněno řádně docházet do zaměstnání, vstup na pracoviště. Stejně tak vyzval žalovaného i k výplatě mzdy a náhrady mzdy. Z detailu doručování do DS (předžalobní výzva) pak bylo zjištěno, že uvedená výzva byla žalovanému doručena do jeho datové schránky dne 21. 9. 2021.

15. Z vyrozumění ze dne 15. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaný odmítl další zaměstnávání žalobce, když i nadále trval na tom, že došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru. Avizoval pak i vlastní připravenost vše doložit písemně. Uvedená písemnost byla adresována přímo zástupci žalobce.

16. Ze zjištění ohledně pojistného vztahu a zaměstnání ve vztahu k žalobci bylo bezpečně prokázáno, že v tomto listinném důkazu byl evidován pojistný vztah u zaměstnavatele , Jméno zainteresované osoby 1/0, , tj. žalovaného od 1. 1. 2015, když zde nebylo uvedeno, že by pojistný vztah byl ukončen. Další pojistný vztah byl u žalobce evidován od 1. 1. 2022 do 25. 5. 2022 u , právnická osoba, .

17. Z Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán u žalovaného od 1. 1. 2015 do 31. 7. 2021, přičemž v tomto potvrzení dále bylo uvedeno, že NEBYLO ukončeno z důvodů mj. podle § 55 odst. 1 písm. b) ZPr, když v tomto potvrzení bylo pak i uvedeno rukou psaná poznámka PRACOVNÍ POMĚR UKONČEN DOHODOU. Potvrzení bylo vypracováno , jméno FO, , účetní žalovaného, která byla v tomto řízení vyslechnuta jako svědkyně (viz níže). Potvrzení bylo doručeno Úřadu práce dne 30. 8. 2021.

18. Z potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne 31. 7. 2021 (č.l. 70) soud zjistil, že toto bylo identické potvrzení jako shora, avšak bez rukou psaných poznámek a razítka úřadu práce.

19. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 1. 2. 2022 spolu s doručenkou ve vztahu k DS a doručení datové zprávy žalovanému bylo zjištěno, že žalobce ukončil pracovní poměr z důvodu podle § 56 odst. 1 písm. b) ZPr, přičemž 1. 2. 2022 bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno žalovanému.

20. Z předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne 18. 7. 2022 spolu s doručenkou ohledně doručení do DS soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky ve výši 205 000 Kč s tím, že podle žalobce měl nárok na mzdu ve výši 20 500 Kč měsíčně a uvedená částka odpovídala takové hrubé mzdě za dobu od července 2021 do dubna 2022. Tato poslední předžalobní výzva byla žalovanému doručena dne 21. 7. 2022.

21. Z Reakce, odpověď na okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem a výzvu k úhradě dlužných částek ze dne 1. 2. 2022 a ze dne 18. 7. 2022 soud zjistil, že žalovaný touto listinou reagoval na okamžité zrušení pracovního poměru i na další předžalobní výzvu ze dne 18. 7. 2022 s tím, že žalovaný v této listině reagoval na uvedené okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobce a výzvu k úhradě dlužných částek ze dne 18. 7. 2022, přičemž veškeré nároky žalobce odmítl s ohledem na jeho přesvědčení, že řádně ukončil pracovní poměr ve vztahu k žalobci. V podstatě pak žalovaný argumentoval shodně jako v rámci procesní obrany v tomto řízení.

22. Ze zápisu z kontrolního dne ze dne 19. 7. 2021 soud mohl zjistit, že dne 19. 7. 2021 byla provedena kontrola zaměstnanců na pracovišti , adresa, , přičemž bylo zjištěno, že žalobce nebyl opakovaně bez omluvy na pracovišti. Kontrola byla provedena v 8:45 hodin. Až v 10:30 hodin se do zaměstnání měl dostavit žalobce, byl agresivní a vulgární, pokračoval v nevhodném chování na , Anonymizováno, , přičemž takovému jednání byla přítomná , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Následně měl jednat na úkor žalobce, měl poškodit sauny, vypustit whirpool, provedl hrubý zásah do funkčnosti kotelny, když provedl i další věci ke škodě žalovaného s tím, že vše proběhlo v čase od 10:30 do 11:30 hodin. Uvedený zápis byl všemi svědky podepsán.

23. Ze zápisu sdělení ze dne 19. 7. 2021 ohledně přítomnosti zaměstnanců na pracovišti spolu s razítkem , Anonymizováno, , , Jméno zainteresované osoby 1/0, , bylo zjištěno, že byla provedena kontrola dodržování pracovní doby a bylo provedeno zjišťování přítomnosti dne 19. 7. 2021 ve vztahu k zaměstnancům , jméno FO, a , Jméno zainteresované osoby 0/0, , když u žalobce bylo zjištěno, že se nedostavil bez omluvy a kontrola byla provedena v čase 8:45 hodin. Uvedená listina byla podepsána , jméno FO, .

24. Ze sdělení ohledně události dne 19. 7. 2021 soud zjistil, že uvedeného dne měl v dopoledních hodinách žalobce úmyslně vypustit 2x whirpool a provést odpojení saun, když tímto žalobce měl vyhrožovat. Toto sdělení bylo podepsáno , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, .

25. Z listiny nazvané kontrola zaměstnanců na pracovišti včetně dodržování pracovních harmonogramů dne 20. 7. 2021 ve vztahu k , Anonymizováno, soud zjistil, že dne 20. 7. 2021 byla opět provedena kontrola dodržování pracovní doby u zaměstnanců, když opět byla zjištěna neomluvená absence žalobce, přítomni byli , jméno FO, a , jméno FO, , kteří podepsali tuto listinu, stejně tak tato listina byla podepsána , tituly před jménem, jako ředitelkou hotelu.

26. Z lístku ohledně odpracovaných hodin v červenci 2021 ve vztahu k žalobci bylo zjištěno, že tento nebyl v zaměstnání od 1. 7. 2021 do 18. 7. 2021, dále byla evidována jeho nepřítomnost (částečná nepřítomnost) dne 19. 7. 2021 a dále od 20. 7. 2021 do 31. 7. 2021.

27. Žalovaný předložil ve vztahu k nutným prováděným opravám po tvrzených zásazích ze strany žalobce jednotlivé faktury, a to fakturu č. , Anonymizováno, znějící na částku 11 767 Kč, kdy dodavatelem je , jméno FO, ve vztahu k odběrateli , Jméno zainteresované osoby 1/0, , přičemž se jedná o prováděné opravy TV, kamerového systému atd. Faktura byla vystavena dne 2. 9. 2021. Další faktura vydaná společností , právnická osoba, . ve vztahu k odběrateli , Jméno zainteresované osoby 1/0, byla na částku 2 351 Kč, kdy se jedná o fakturu ze dne 23. 7. 2021, přičemž v této souvislosti byl proveden k důkazu i výkaz prací a dodací list ve vztahu ke společnosti , právnická osoba, . s tím, že toto bylo převzato ze strany , jméno FO, .

28. Ze záznamu ohledně objednávek společnosti , Jméno zainteresované osoby 1/0, u společnosti , Anonymizováno, soud mohl zjistit, že byla u , Anonymizováno, provedena objednávka dne 4. 8. 2021 z extranetového účtu žalovaného na zřízení služby , adresa, pro tři pro žalobce na adrese žalobce shodné jako v záhlaví tohoto rozsudku. Byl zřízen na této adrese i internet, přičemž zároveň byly další služby zrušeny a přesunuty právě na adresu žalobce a na jeho účet. V této souvislosti byl k důkazu proveden i dodatek ke smlouvě ohledně provedených změn ve službách , Anonymizováno, ve vztahu k žalovanému, a především žalobci k datu 4. 8. 2021.

29. V kontextu uvedených důkazů ve vztahu ke službám , Anonymizováno, bylo provedeno i oznámení ze dne 30. 7. 2021 ohledně převedení služeb , Anonymizováno, na soukromou osobu, když toto oznámení bylo adresováno ze strany žalovaného žalobci, přičemž byl žalobce upozorněn, aby provedl přepis služeb na soukromou osobu, když k datu 9. 8. 2021 by mu byly služby poskytované , Anonymizováno, přerušeny.

30. Z komunikace z Messengeru vedená mezi žalobcem a , jméno FO, soud zjistil, že žalobce komunikoval s , jméno FO, dne 4. 8. 2021 ohledně doručených listin od žalovaného, kde bylo mj. uvedeno „Ale stejně jsi nedostal výpověď“, „Zápočtový list podepisuji obě strany“ a „Tam je za podpisem souhlasím“.

31. Ze sdělení OSSZ ve vztahu k , Jméno zainteresované osoby 0/0, soud zjistil, že žalobci OSSZ sdělovala výši zálohy na pojistném důchodového pojištění, když tento měl od 1. 9. 2021 sdělit zahájení samostatné výdělečné činnosti, přičemž záloha na pojistném činila částku ve výši 2 588 Kč.

32. Z vyřízení součinnosti ČSSZ ve vztahu k úřadu práce s razítkem ÚP dne 9. 11. 2021 soud zjistil, že ČSSZ sdělovala, že žalobce byl veden k datu sdělení ze dne 8. 11. 2021 u žalovaného jako zaměstnanec od 1. 1. 2015, tedy k listopadu 2021 nedošlo k tomu, že by byl žalovaný odhlášen ze strany žalovaného a že by sděloval žalovaný ČSSZ ukončení pracovního poměru žalobce u žalovaného.

33. Nicméně z potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne 31. 7. 2021 bez jakýchkoliv podpisů a datací mohl soud opět zjistit, že žalovaný sděloval, že byl u něj žalobce zaměstnán do 31. 7. 2021. Uvedené pak bylo shodně zjistitelné i z potvrzení o zaměstnávání ve vztahu k žalobci a žalovanému, kde je uvedeno, že žalobce byl zaměstnán u žalovaného od 1. 1. 2015 do 31. 7. 2021, ačkoliv ČSSZ jej i nadále do listopadu 2021 vedla jako zaměstnance žalovaného.

34. Z dohody o ukončení pracovního poměru spolu s podacím lístkem, z něhož je patrné, že v daném případě se týká doručování listinné zásilky ze strany , jméno FO, , Jméno zainteresované osoby 0/0, dne 2. 8. 2021, kdy byla zásilka dána k přepravě, bylo zjištěno, že tato dohoda byla předkládána úřadu práce (ÚP), avšak absentuje na ní jakýkoliv podpis žalobce s tím, že tato byla datována dnem 31. 7. 2021 a byla opatřena razítkem a podpisem , Jméno zainteresované osoby 1/0, . S ohledem k této skutečnosti pracovní poměr nemohl skončit dohodou, jestliže k této dohodě nepřistoupil rovněž také zaměstnanec, tedy žalobce , Jméno zainteresované osoby 0/0, . Uvedená dohoda byla předložena ÚP – doručena do jeho datové schránky ze strany žalovaného dne 8. 9. 2021.

35. Ze živnostenského listu ve vztahu k žalovanému bylo zjištěno, že žalovanému vzniklo živnostenské oprávnění dne 23. 11. 1992.

36. Soud také k důkazu provedl pracovní smlouvu ze dne 6. 2. 2011, která byla uzavřena mezi žalovaným a svědkyní , jméno FO, , přičemž jako druh práce u této svědkyně je , Anonymizováno, s tím, že pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s platovým výměrem 16 000 Kč a pracovním úvazkem 40 hodin týdně. Následně pak došlo ke změně pracovní pozice u této svědkyně, když tato u žalovaného vykonávala práci na pracovní pozici ředitelky.

37. Z výpisu ze SMS komunikace mezi žalobcem a , jméno FO, , přičemž z této komunikace bylo především zjištěno, že to byl žalobce, který slovně útočil na tuto svědkyni, která se pouze ohradila vůči jeho atakům a uvedla, že by „všem mělo jít hlavně o chod , Anonymizováno, “.

38. Další komunikace pak proběhla mezi žalobcem a nejspíš žalovaným pak opět soud zjistil, že žalobce vulgárně urážel svědkyni , jméno FO, .39. zápis z kontrolního dne ze dne 19.7.2021, kde je uvedeno, že kontrolu provádí , jméno FO, ,40. Z výpisu z portálu RŽP, vyhledání subjektů a údaje o subjektech bylo bezpečně zjištěno, že žalobce měl několik druhů podnikání, kdy měl živnostenské oprávnění od 29. 3. 2021 v rámci předmětu podnikání, respektive oboru činnosti velkoobchod a maloobchod, další obor činnosti pak bylo poskytování služeb pro zemědělství, zahradnictví, rybnikářství, lesnictví a myslivost s datem zahájení 20. 1. 2022, což bylo stejné datum jako u poradenské a konzultační činnosti a od 19. 5. 2022 fotografické služby. Dále bylo zjištěno, že živnost byla u žalobce přerušena od 29. 3. 2021 do 31. 8. 2021.

41. Ze zápisu ze dne 6. 3., kde byly rukou psané poznámky bylo zjištěno, že jsou zde rukou psané poznámky v kalendáři matky žalovaného (, Anonymizováno, ), které měly být nalezeny ze strany žalovaného a z potvrzení ze dne 8. 10. 2022, přičemž z těchto mohl soud zjistit, že žalobce měl dostat 10 000 Kč na pomník a dále měl převzít na zařízení pohřbu 30 000 Kč.

42. Soud pak s ohledem na výslech žalovaného a žalobce k důkazu provedl listiny předložené žalovaným, když tyto důkazy soud považoval za přípustné s ohledem na jejich povahu a ve smyslu § 118b odst. 1 in fine OSŘ ve spojení s § 129 odst. 1 OSŘ je také provedl.

43. V tomto případě se jednalo o oznámení o nástupu do zaměstnání (skončení), přičemž z této listiny soud zjistil, že žalobce byl u žalovaného registrován od 6. 2. 2011 do 31. 12. 2022. Nicméně dále soud mohl zjistit, že fakticky byl u žalovaného registrován v rámci zaměstnání, že zaměstnání mezi účastníky trvalo od 1. 1. 2015 do 31. 7. 2021.

44. K prováděným pracím a tvrzením žalovaného ohledně jeho náplně práce ve vztahu k bazénům apod. soud provedl k důkazu provozní deník , Anonymizováno, , bazénu od 19. 7. 2021 do 25. 7. 2021, když mohl opět z tohoto důkazu zjistit, že všude v kolonkách „poznámka“ jsou uváděny podpisy žalovaného, dále jsou zde vyplňovány jednotlivé kolonky, pokud jde o stav vody, konkrétní hodnoty, dále jednotlivá data. U data 19. 7. 2021 nejsou uvedeny žádné hodnoty ve vztahu k bazénu.

45. Z provozního deníku nízkotlaké kotelny , Anonymizováno, soud zjistil, že se jedná o provozní deník 7/2021, kde byly zaznamenávány také závady, poruchy a opravy s tím, že opět byl provozní deník podepsaný žalovaným a u závad-poruch-oprav bylo uvedeno, že 19. 7. 2021 vypnuto, vypnuta kotelna , jméno FO, , kontroloval , Jméno zainteresované osoby 1/0, .

46. Z provozního deníku , Anonymizováno, soud zjistil, že se opět jedná o zápisy ohledně stavu vody od 19. 7. 2021 do 25. 7. 2021, přičemž ve vztahu k datu 19. 7. 2021 je toto proškrtnuto, jedná se o pondělí, přičemž v dalších dnech jsou uváděny hodnoty. Dne 20. 7. 2021 shodně jako u bazénu jsou hodnoty měřeny teprve v rámci času 20:00 hod., v dalších dnech 21. 7. 2021 až 25. 7. 2021 jsou pak tyto hodnoty měřeny již v obvyklých časech 12:00 hod., 16:00 hod., 20:00 hod. I v tomto případě jsou zde podpisy , Jméno zainteresované osoby 1/0, . Uvedená zjištění pak korespondovala i s výpovědí žalovaného a dalších svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, (viz níže)

47. Z provozního řádu a rozhodnutí , Anonymizováno, hygienické stanice , Anonymizováno, , kterým je schválen provozní řád ubytovacího zařízení , Anonymizováno, soud zjistil, že byl rozhodnutím , Anonymizováno, schválen pro fyzickou osobu , Jméno zainteresované osoby 1/0, (žalovaného) uvedený provozní řád zpracovaný dne 10. 3. 2012. Z provozního řádu pak bylo bezpečně zjištěno, že provozní doba bazénu, saun a whirpoolu byla pro veřejnost od 16:00 do 22:00 hodin a pro , Anonymizováno, hosty NON STOP. V tomto směru pak byl k důkazu proveden i návštěvní řád , Anonymizováno, .

48. Z print screenu obrazovky obsazenosti ubytovacích kapacit mohl soud zjistit, že v rámci ubytování byly u žalovaného na , Anonymizováno, plně naplněny kapacity ubytovaných.

49. Z komunikace žalobce (WhatsApp komunikace) soud mohl zjistit, že tento psal o tom, že má měsíčně 60 000 Kč, že u žalovaného měl 15 000 Kč a dále uváděl, že ještě podniká a má příjem i z podnikání. Z další komunikace bylo zjištěno, že žalobce psal nejspíš žalovanému či jiné osobě „Bude válka“.

50. Z výzvy k převzetí klíčů ze dne 20. 11. 2023 adresované zástupkyni žalovaného ze strany zástupce žalobce spolu s fotografií klíčů soud pouze zjistil, že žalovaný byl vyzván k převzetí klíčů od , Anonymizováno, . K tomuto pak byla k důkazu provedena i doručenka do DS.

51. Z fotografie rukou psaného textu soud pouze mohl konstatovat, že byla čitelná částka 40 000 Kč.

52. Dále soud provedl k důkazu i výslech některých navrhovaných svědků ze strany účastníků, když vyslechl svědkyni , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, .

53. Tak právě z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud bezpečně zjistil, že tato pracovala u žalovaného na pozici recepční od roku 2017 do srpna 2021, když si našla lepší práci. Svědkyně potvrdila, že podepisovala zápis ze dne 19. 7. 2021. Svědkyně potvrdila, že měla pracovní harmonogram, který si vyplňovala a podle ní jej měl i žalobce, ale nevěděla, zda si jej taky vyplňoval. Podle svědkyně žalobce pracoval i jinde, na jiných , Anonymizováno, , podle potřeby a nebyla tak schopná říct, kolik hodin denně odpracoval, ale nepamatovala si, že by nebyl v práci po delší dobu. Nicméně svědkyně vyloučila, že by žalobce přijel do práce jen 10 či 15 minut, stejně tak si nepamatovala, že by nepřišel do práce, což však ale bylo v rozporu se zápisem ze dne 20. 7. 2021, který svědkyně rovněž podepisovala. Svědkyně potvrdila hádku s , jméno FO, , stejně tak byla svědkem hádky mezi žalobcem a žalovaným. Před datem 19. 7. 2021 si nebyla schopná svědkyně uvědomit, zda byl žalobce v zaměstnání, nevěděla, kolik hodin odpracoval. Svědkyně potvrdila, že došlo k vypuštění vířivek a nejspíš toto provedl žalobce po hádce s , jméno FO, . Mezi ním a , jméno FO, nebyl dobrý vztah. Svědkyně psala žalobci, že to neměl vypouštět, protože , Anonymizováno, hosté si pak budou stěžovat, protože to mají zaplacené a nebudou jim moct poskytnout takovou službu. Podle svědkyně se i zajímal žalobce o další věci, psala mu ohledně nefunkční televize, snažil se jí pomoct na dálku. Na dálku se s žalobcem řešilo, co stihl objednat apod. Svědkyně věděla i o tom, že žalovaný se svědkyní , jméno FO, řešil ukončení pracovního poměru žalobce. Svědkyně si pamatovala, že , jméno FO, měla vyhrožovat žalobci policií, že jej nechá vyvést. Neměla žádné povědomí o komunikaci mezi žalobcem a žalovaným. Kontrola docházky byla provedena podle svědkyně ze strany , jméno FO, 2x či 3x.

54. Z výslechu svědkyně , jméno FO, mohl soud zjistit, že tato byla účetní žalovaného, přičemž jako účetní pracovala i pro jiné společnosti a pro žalovaného pracovala od roku 2019. V případě žalovaného neměla k dispozici pracovní výkazy apod., ale vycházela z tarifní mzdy, přičemž bylo zpracováno v programu , Anonymizováno, . V elektronické podobě se pak generovaly i výplatní lístky. Ve vztahu k červenci 2021 byla nejspíš informována , jméno FO, o absencích žalobce a z tohoto důvodu pak byla vypočtena záporná mzda. Již předtím slyšela o problémech s žalobcem a na konci července byla informována o absencích žalobce, stejně tak o škodách, které měl způsobit žalobce. Faktury za opravy dávala do účetnictví a účtovala to jako opravy. Vídala žalobce na , Anonymizováno, . Svědkyně vyplňovala listiny ve vztahu k ÚP. Stejně tak i dohodu o skončení pracovního poměru, nijak to více neřešila a na ÚP to musela posílat na základě pokynu žalovaného či , jméno FO, . Rozhodně věci nedělala sama o své vůli. O okamžitém zrušení pracovního poměru uvedla, že toto nejspíš sama připravila, poslala v elektronické podobě žalovanému, protože neměla podpisové právo. Svědkyně však nevěděla přesně, co se pak dělo, bylo na žalovaném, jak se rozhodne. Nevěděla, co se dále dělo s okamžitým zrušením pracovního poměru. Nevyloučila, že řešila dohodu o skončení pracovního poměru s žalobcem, protože řešila problém ohledně ukončení pracovního poměru, když podle ÚP nebylo zřejmé, zda byl pracovní poměr řádně ukončen. Vše se mělo posílat poštou, přičemž měla dodejku z pošty. Nechávala to připravené pro žalovaného a tento měl říct, že to bude muset poslat. Na odeslání všech podkladů žalobci usuzovala z obecné praxe. Dohodu o skončení pracovního poměru svědkyně rozhodně nepsala, nepřipravovala, ale do potvrzení pro ÚP toto potvrdila.

55. Z výpovědi další svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že tato měla na starosti v roce 2021 chod , Anonymizováno, a rovněž další , Anonymizováno, žalovaného, pracovala na pozici ředitelky, ale pracovala již jako OSVČ. Podle svědkyně bylo chování žalobce delší dobu neakceptovatelné, choval se i vůči ní arogantně a vše vyvrcholilo 19. 7. 2021, kdy došel žalobce do práce později a když mu bylo řečeno, že by měl dodržovat pracovní dobu, tak začal útočit na svědkyni, že mu nikdo nebude řídit jeho čas a jeho práci. Žalobce byl vůči svědkyni arogantní. Volal i žalovanému, ale ten mu měl říct, že to takto nejde. Následně žalobce vypustil whirpool, poškodil další věci, odpojil kamerový systém, poškodil kotelnu, potom z , Anonymizováno, odešel. Svědkyně řešila s žalovaným, jak s touto věcí naložit. Žalobce měl dostatek času, ale od 19. 7. již nikoho nekontaktoval, nedostavil se do zaměstnání, nijak se nepostavil k celé situaci. Rozhodně mu nikdo nevyhrožoval policií. Žalobce i před tímto incidentem pracoval spíše sporadicky, přičemž i předtím docházelo k problémům s tím, že pracovní úkoly neplnil řádně, případně neplnil skoro vůbec. Někdy něco udělal, ale svědkyně jeho práci nepovažovala za nějak významnou. Žalovaný jej ale pořád vnímal jako , Anonymizováno, a z tohoto důvodu se už dříve nepřikročilo k jakémukoliv postihu z hlediska ZPr. U žalovaného se původně nevedla žádná evidence pracovní doby, protože chodil do práce nepravidelně. Žalovaný jej ale podporoval a vedl jej jako zaměstnance s tím, že mu tedy přiznal tarifní mzdu, byť tato byla nižší než zaručená minimální mzda z pohledu jeho pracovní pozice. V okamžiku, kdy se žalobce nedostavil do 31. 7. 2021 do zaměstnání, nebyl kontaktní, tak se svědkyně s žalovaným rozhodli, že dojde ke skončení pracovního poměru u žalobce. Podle svědkyně bylo pouze okamžité zrušení pracovního poměru. Vše připravila svědkyně , jméno FO, , když svědkyně také uváděla, že to připravila sama. Dalo se to do obálky a žalovaný to měl následně zanést na poštu a odeslat to žalobci. Evidenci docházky u žalobce vypracovali následně, aby existovali další podklady ohledně jeho dodržování pracovní doby.

56. Dále soud vyslechl svědka , jméno FO, , , Anonymizováno, , který nebyl nijak zaměstnaný u žalovaného, pouze byl , Anonymizováno, na brigádě na recepci. Svědek s žalobcem mluvil o tom, že mu žalovaný nepřiděluje práci, přičemž svědek mu doporučil, aby to s ním řešil. Následně mu měl být doručen pouze zápočtový list, ale žádná výpověď mu nebyla podle svědka doručena. Žalobce podle svědka ani nevěděl, zda za něj žalovaný hradil zdravotní a sociální pojištění. Svědek doporučil žalobci, aby vše řešil přes ÚP, aby se informoval, jak má postupovat. Více o celé věci svědek ani nevěděl. Nevěděl nic o incidentu 19. 7., žalobce mu nic neříkal. Svědek neznal náplň práce žalobce, pamatoval si jen, že mu někdy žalobce říkal, že musí něco zařídit. Svědek jinak nevěděl, z jakého důvodu měl být pracovní poměr žalobce u žalovaného ukončen. Svědek , jméno FO, popsal svůj vztah k žalovanému jako neutrální. Nebyl schopen popsat vztah žalobce k , jméno FO, .

57. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, , zaměstnankyně ÚP v , adresa, , soud zjistil, že se na ÚP dostavil 4. 8. 2021 žalobce a jednal se svědkyní, která pracuje v oddělení poradenství. Předložil jí zápočtový list, ale neměl žádnou listinu o skončení pracovního poměru. Svědkyně telefonovala přímo žalovanému, dala jej na hlasitý odposlech. Na hlasitý odposlech žalovaný uvedl, že pracovní poměr skončil vzájemnou dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a že ta dohoda bude dodána. V této souvislosti byl žalobce převeden na další oddělení ÚP z hlediska zprostředkování práce a výplaty těch sociálních dávek. Svědkyně také poradila žalobci, že může kontaktovat i oblastní inspektorát práce. Svědkyně si také pamatovala, že žalobce uváděl, že žádnou dohodu o skončení pracovního poměru nepodepsal, ač žalovaný mluvil o tom, že pracovní poměr skončil dohodou. Svědkyně tedy poradila žalobci, aby si podal žádost o zprostředkování zaměstnání, stejně tak mu poradila, jaké konkrétní listiny je třeba předložit k evidenci. Nebyla to podle svědkyně nějak výjimečná situace, že uchazeč o zaměstnání neměl všechny listiny.

58. Z účastnické výpovědi žalobce soud mohl zjistit, že žalobce pracoval podle něj řádně, pracoval mnohdy i mimo pracovní dobu, i večer, o víkendech. Žalobce neviděl žádný důvod, proč by měl poslouchat příkazy , jméno FO, , proč by s ní měl komunikovat, když jeho zaměstnavatelem byl žalovaný. Žalobce navíc vnímal negativně vztah svědkyně , jméno FO, k vlastní osobě i k jeho rodině, když mu měla svědkyně říct, že nebude „živit jeho a jeho zmetka“, čímž myslela jeho dítě. Pokud šlo o incident ze dne 19. 7. 2021, tak žalobce sporoval, že by cokoliv poškodil. Řešil čištění filtrace whirpool, chtěl si pročíst pracovní emaily, ale z kanceláře jej vyhodila , jméno FO, , která mu měla říct, že je ředitelka a on tam nemám co dělat. Došlo tedy ke konfliktu mezi nimi, což potvrzovala i svědkyně , jméno FO, , která vypověděla, že se svědkyně , jméno FO, a žalobce hádali a vzájemně slovně napadali. Žalobce telefonicky hovořil i s žalovaným, aby si s ním vyjasnil, jakou má pravomoc svědkyně , jméno FO, , která mu měla říct, že s ním bude skončen pracovní poměr, ale ten nic nechtěl řešit. Žalobce pak odešel, snažil se následně kontaktovat žalovaného, aby si s ním vyjasnil, jak to bude dál s prací, ale ten s ním nekomunikoval. S ohledem k tomu, že mu měla , jméno FO, vyhrožovat policií a zamezit v další práci, tak se do , Anonymizováno, nedostavoval. Žalovaný jej nekontaktoval, nepřiděloval mu práci a žalobce pak obdržel 4. 8. 2021 zápočtový list a výzvu ohledně přepisu služeb , Anonymizováno, . Žádné okamžité zrušení pracovního poměru neobdržel. Vše musel řešit s ÚP, protože nevěděl, jak má k celé věci přistoupit a především nevěděl, zda bude schopen zabezpečit rodinu. Na ÚP mu pak bylo řečeno, že je třeba dokladovat ukončení pracovního poměru. Podle žalobce pak na ÚP došlo ke kontaktování žalovaného, který uvedl, že pracovní poměr byl ukončen dohodou a že ji pošle. Žalobce však žádnou dohodu nepodepsal a až následně vše ukončil po dohodě s jeho zástupcem doručil žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu nevyplácení mzdy, když předtím jej vyzval k úhradě dlužné mzdy a k přidělování práce v září 2021. Žalobce od 1. 9. 2021 pak začal podnikat s , Anonymizováno, přičemž pak od ledna 2022 začal pracovat v , Anonymizováno, . V současné době pracuje jako , Anonymizováno, . Žalobce ani netušil, co by měl víc udělat pro to, aby mu byla přidělována řádně práce ze strany žalovaného, přičemž ani po opakovaných výzvách se mu žalovaný neozval, nekomunikoval s ním. Žalovaný v roce 2021 jezdil do , Anonymizováno, denně. Žalobce neměl podle něj pevně stanovenou práci, pracovní úkoly, řešil vždy s žalovaným, co bylo potřeba udělat. Zajišťoval mnoho věcí z hlediska provozu , Anonymizováno, , tedy nejen , Anonymizováno, .

59. Dále soud provedl k důkazu i účastnický výslech žalovaného a z tohoto pak mohl zjistit, že dlouhou dobu podnikal v uvedeném oboru poskytování ubytovacích služeb. V roce 2011 začal provozovat i , Anonymizováno, . Žalobce , Anonymizováno, byl ze strany žalovaného ve všem podporován, především v jeho hudebních aktivitách. Pokud šlo o jeho zaměstnávání v , Anonymizováno, , pak to žalovaný vnímal tak, , Anonymizováno, a chtěl mu předat své zkušenosti, své znalosti a naučit jej mnoho věcí. Podle žalovaného žalobce sice byl u něj zaměstnán, ale nebylo to tak, že by pracoval jako běžný zaměstnanec. V 90 % se věnoval především vlastním aktivitám. Žalovaný to po určitou dobu respektoval, ale fakticky mu to později již začalo vadit, protože doufal, že se přístup žalobce k práci a plnění úkolů změní. Naopak se vše spíše vyvíjelo k horšímu, protože žalobce začal být útočný především vůči manželce žalovaného, , jméno FO, . Původně žalovaný vztah mezi žalobcem a svědkyní , jméno FO, nevnímal jako problematický, ale později se toto skutečně změnilo. Jakmile pak , jméno FO, začala vykonávat pozici ředitelky hotelů, tak to začalo být problematické. Byla tím, kdo měl žalobce úkolovat a dohlížet na něj a jeho pracovní úkoly. Toto podle žalovaného nesl žalobce velmi těžce. Začalo pak docházet k častějším hádkám mezi žalobcem a , jméno FO, . Vše pak vyvrcholilo 19. 7. 2021, přičemž v této době žalobce docházel do zaměstnání sporadicky, nedodržoval řádně pracovní dobu. Pokud by to bylo u jiného zaměstnance , Anonymizováno, , tak už by u žalovaného nepracoval daleko dříve. Po incidentu 19. 7. 2021 se pak žalobce již do zaměstnání nedostavil. Podle žalovaného pak ani svědkyně , jméno FO, , která pracovala na dlouhý a krátký týden, nemohla vědět, kdy a v jakém rozsahu chodil do práce žalobce. Všechny činnosti ohledně bazénu, whirpool, sauny, stejně tak v případě kotelny, všechny kontroly a věci kolem prováděl žalovaný, nikdo jiný neměl takovou odpovědnost a žalovaný byl odpovědnou osobou a vždy to byl on, kdo kontroloval každý den hodnoty pH a další hodnoty důležité pro kvalitu vody atd. Stejně tak všechny kontroly kotelny a její provoz prováděl opět žalovaný. O tom ostatně svědčily i listinné důkazy shora. Žalovaný ani neměl takové odborné znalosti a zkušenosti, aby mohl vůbec takovou činnost vykonávat. Žalovaný nebyl po 19. 7. 2021 kontaktován žalobcem, aby mu přiděloval práci. Žalobce mu nevolal, nepsal, nesnažil se s ním ani setkat. Žalovaný čekal, že jej žalobce bude kontaktovat, ale nic takového se v době po 19. 7. 2021, ani po 4. 8. 2021 nestalo. Žalovaný byl přesvědčen, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci řádně doručeno. Předávala mu to v obálce , jméno FO, . Žalovaný to zanesl na poštu. Nebyl schopen vysvětlit, proč hovořil s , jméno FO, o skončení pracovního poměru mezi účastníky dohodou. Byl v určitém nedobrém rozpoložení a z toho pak nejspíš pramenila jeho reakce. Divil se, že mu , jméno FO, vůbec takto telefonovala. S , jméno FO, se pak o všem bavil, věděl o tom, že byl žalobce veden jako zaměstnanec i v listopadu 2021, ale podle žalovaného se pak vše vyřešilo. Podle žalovaného pak žalobce neměl ani nárok na jakékoliv dávky, protože byl veden jako OSVČ a neměl ani pozastavenou živnost.

60. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Dokazování bylo pak zaměřeno na jednotlivé dílčí otázky, především na to, k jakému datu fakticky mohlo dojít ke skončení pracovního poměru žalobce u žalovaného, a to s ohledem na doručování okamžitého zrušení pracovního poměru. Pokud šlo o slyšené svědky, pak byl soud přesvědčen, že neexistoval jakýkoliv relevantní důvod, proč by slyšení svědci vědomě nepravdivě vypovídali v této projednávané věci ve prospěch či neprospěch jedné ze stran sporu, kdy ani skutečnost, že je svědek zaměstnancem či bývalým zaměstnancem, případně spolupracující osobou, nemůže apriorně znamenat, že takový svědek je nevěrohodný. Hodnocení výpovědi svědka i účastníka řízení z hlediska její věrohodnosti je v souladu se zásadou přímosti občanského soudního řízení (§ 122 odst. 1 OSŘ) věcí soudu, který provádí dokazování. Věrohodnost výpovědi svědka nebo účastníka lze hodnotit i s přihlédnutím ke způsobu, jakým svědek nebo účastník soudu sděluje zjišťované skutečnosti a k jeho chování při výpovědi. Zjistí-li soud okolnosti, které mohou ovlivnit svědkovu věrohodnost (např. má příbuzenský poměr k účastníkům), neznamená to nezpůsobilost svědčit; tyto okolnosti vezme soud v úvahu při hodnocení svědkovy výpovědi. Samotná okolnost, že svědek má k účastníkovi řízení vztah, nemůže mít za následek hodnocení jeho výpovědi jako nevěrohodné. Soud si byl pak vědom, že jednotliví svědci byli u některých jednotlivých událostí, přičemž svědci pak v konečném důsledku vypovídali pouze o tom, co fakticky mohli vnímat. Soud zcela neuvěřil svědkyni , jméno FO, ohledně vykonávané práce žalobcem, neboť tato nemohla vědět, jaká byla faktická náplň práce žalobce a ani nemohla vědět, což ostatně sama potvrdila, jak a kdy vlastně žalobce pracoval. Zároveň musel přisvědčit i žalovanému, že svědkyně , jméno FO, pracovala v rozsahu dlouhý a krátký týden a nemohla vždy vědět, kdo byl či nebyl v práci na , Anonymizováno, . Zároveň ale soud měl za to, že v ostatním svědkyně vypověděla pravdu. Takto soud přistupoval i ke slyšeným dalším svědkům, jejichž výpovědi nepovažoval za nepravdivé, případně za zavádějící. Soud pak nezpochybňoval skutečnost, že bylo vyhotoveno k datu 31. 7. 2021 okamžité zrušení pracovního poměru, když bylo sice diskutabilní, kdo vlastně toto vypracoval, ale nebylo bezpečně prokázáno z jednotlivých provedených důkazů, že by okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci skutečně dne 4. 8. 2021 doručeno, jak tvrdil žalovaný. (viz níže) V tomto směru soud provedl dostatečné množství důkazů, které spíše ve svém souhrnu a ve vzájemné souvislosti svědčily o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru nebylo žalovanému dne 4. 8. 2021 spolu s dalšími listinami, tj. zápočtovým listem a výzvou k přehlášení služeb u , Anonymizováno, doručeno. Pokud šlo o účastnickou výpověď žalobce, pak soud tuto výpověď považoval částečně za pravdivou, leč ve vztahu k jeho práci pro žalovaného a stejně tak i ve vztahu k tomu, jak opakovaně vyzýval žalovaného k řešení situace, žalobci neuvěřil, když ostatně žalobce předkládal komunikaci, která však nebyla průkazná ve vztahu k tomu, kdy k ní došlo a především, zda se jednalo o komunikaci mezi žalovaným a žalobcem. Bylo s podivem, že takto žalobce nepředložil takovou komunikaci, která by jednoznačně svědčila o tom, že opakovaně vyzýval žalovaného k přidělování práce. O takové výzvě bylo možno hovořit až v souvislosti s jeho zastoupením jeho advokátem , jméno FO, . Výpověď žalovaného pak na soud v kontextu prováděného dalšího dokazování působila věrohodně ve vztahu k tomu, jak vnímal práci žalobce a jak žalobce fakticky pracoval u žalovaného, avšak zároveň soud musel zdůraznit, že měl v kontextu dalších výpovědí svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, pochybnosti ohledně doručování okamžitého zrušení pracovního poměru. Nicméně soud byl přesvědčen, že jinak i účastníci popisovali události tak, jak je subjektivně vnímali. Soud již pak další důkazy neprováděl, neboť měl za to, že důkazy, které jím byly k návrhu účastníků provedeny, tvořily ve svém souhrnu dostatečný podklad pro rozhodnutí v této věci a pro bezpečný závěr o skutkovém stavu věci. Ostatně ani účastníci po poučení podle § 119a odst. 1 OSŘ neměli žádná další vyjádření, a především žádné další důkazy nenavrhovali. Podle přesvědčení soudu by výslech jakýchkoliv dalších svědků nebyl z hlediska ekonomiky řízení a s přihlédnutím k předmětu tohoto řízení přínosný. Soud tak neprovedl k důkazu navržené výslechy svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , když s ohledem na učiněná skutková zjištění a v přihlédnutím k předmětu řízení se jevil výslech těchto svědků za nadbytečný, zároveň slyšení svědci byli stejně tak navrhováni k důkazu ze strany účastníků, přičemž stejně tak tito svědci byli i uváděni na konkrétních listinách a soud byl přesvědčen, že tito svědci byli důležití pro řešení konkrétních dílčích otázek v tomto řízení, které byli podstatné pro jeho rozhodování. Soud tak vyšel z toho, že žádné další důkazy nebylo nutno v tomto řízení provádět. Jakékoliv dokazování nad rámec důkazů shora uvedených soud považoval za zcela nadbytečné.

61. Jestliže pak žalobce poukazoval na nevěrohodnost důkazů ohledně provedené kontroly dodržování harmonogramu pracovní doby ze dne 19. 7. 2021 a ze dne 20. 7. 2021 a stejně tak na nevěrohodnost evidence pracovní doby za měsíc červenec 2021, pak soud se s tímto jeho názorem nemohl ztotožnit, neboť podle názoru soudu se jednalo o pravé a věrohodné listinné důkazy, jejichž autenticita byla ostatně potvrzena svědkyní , jméno FO, a rovněž tak i svědkyní , jméno FO, . Svědkyně , jméno FO, potvrdila, že každý zaměstnanec měl fakticky takový harmonogram pracovní doby, avšak netušila, jestli takový harmonogram byl vyplňován i žalobcem. Svědkyně , jméno FO, pak uvedla, že žalobce takový harmonogram nevyplňoval, neboť by nebylo možné to u něj vést pro jeho sporadický výkon práce, a především s ohledem na to, že se jednalo , Anonymizováno, . Zároveň ale potvrdila, že za měsíce červenec již byl takový harmonogram vytvořen, protože žalovanému již došla trpělivost s žalobcem vzhledem k jeho nevhodnému chování a častým absencím v zaměstnání. To že žalobce ani netušil o tom, že by snad měl nějaký takový harmonogram vyplňovat a stejně tak vypověděl, že ani neměl stanoven rozsah práce a obsah pracovních povinností (viz jeho účastnická výpověď), svědčilo spíše o jeho poněkud zvláštním přístupu k výkonu práce pro žalovaného a svědčilo o tom, co vypověděla především , jméno FO, a rovněž i sám žalovaný ve vztahu k plnění pracovních úkolů a dodržování pracovní doby ze strany žalobce.

62. Pokud šlo o učiněný závěr o skutkovém stavu, pak tento byl shodný se skutkovými zjištěními, když soud měl za bezpečně prokázané, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán n pracovní pozici , Anonymizováno, , a to od 1. 1. 2015. Žalobce byl u žalovaného sice zaměstnán na pracovní pozici , Anonymizováno, , avšak žalovaný mu od počátku spíše umožňoval, aby se věnoval i vlastním aktivitám, v nichž žalobce podporoval , Anonymizováno, . Žalobce tedy plně nedodržoval pracovní harmonogram, ani u něj nebyla docházka striktně sledována a vyžadována. Žalobce pak rozhodně neměl na starosti kvalitu vody, nesledoval a neprováděl pouze jako jediný práce ve vztahu k provozu , Anonymizováno, , případně ve vztahu k dalším provozům žalovaného, když i sám žalovaný značnou část prací prováděl výhradně sám, a to s ohledem na vlastní odpovědnost z hlediska bezpečnosti provozu. Žalovaný chápal zaměstnávání žalobce jako , Anonymizováno, a zároveň i jako možnost, aby žalobce naučil všechny věci a předal mu své vlastní dlouholeté zkušenosti v této oblasti poskytování ubytovacích a stravovacích služeb. K narušení vztahů došlo postupně, a především vše vygradovalo v okamžiku, kdy se svědkyně , jméno FO, stala ředitelkou , Anonymizováno, . Tuto situaci žalobce osobně vnímal negativně, vadilo mu, jaký měla přiznaný příjem, nebyl schopen akceptovat situaci, kdy by mu tato svědkyně přidělovala práci, případně jej úkolovala z hlediska povinností ve vztahu k zaměstnavateli, žalovanému. Ostatně sám neakceptoval ani žalovaného jako svého nadřízeného. Celá situace pak vygradovala dne 19. 7. 2021, kdy se žalobce dostavil do zaměstnání opožděně, přičemž už předtím do zaměstnání v měsíci červenci nedocházel a nekonal práci podle pracovní smlouvy. Toho dne však byla provedena kontrola dodržování pracovního harmonogramu, což žalobce nehodlal akceptovat a došlo k hádce mezi ním a , jméno FO, , která jej upozornila na dodržování pracovní doby, byť je možné, že ani z její strany nebylo sdělení provedeno v intencích rozumného jednání. Žalobce však začal slovně , jméno FO, urážet, volal žalovanému, který se odmítl jejich incidentem zabývat a žalobce pak vypustil whirpool, poškodil další zařízení v , Anonymizováno, a následně odešel, aniž by se pak již do konce měsíce července do zaměstnání dostavil, vyzval žalovaného k přidělování práce podle platně sjednané pracovní smlouvy. Žalovaný vyhotovil k datu 31. 7. 2021 okamžité zrušení pracovního poměru, které by za normálních okolností obstálo a z pohledu formálních i materiálních předpokladů by se jednalo o platné okamžité zrušení pracovního poměru, zvláště za situace, pokud žalobce ani jeho neplatnost nenapadl v prekluzivní lhůtě podle § 72 Zpr. Žalovaný však uvedené okamžité zrušení (skončení) pracovního poměru ze dne 31. 7. 2021 řádně žalobci nedoručil, když mu poštou do vlastních rukou doručil pouze zápočtový list a výzvu k přehlášení služeb u , Anonymizováno, . Lhostejno, zda se tak stalo omylem, či z jiných důvodů, žalobce řádně neobdržel ukončení pracovního poměru, pracovní poměr fakticky trval i dále, když nedošlo k jeho ukončení ani na základě dohody o skončení pracovního poměru, kterou nikdy žalobce nepodepsal, neakceptoval s tím, že tato dohoda měla být důvodem pro ukončení pracovního poměru mezi účastníky k datu 31. 7. 2021, jak bylo sděleno i na Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti, z něhož soud zjistil, že žalobce byl podle žalovaného u něj zaměstnán od 1. 1. 2015 do 31. 7. 2021, přičemž v tomto Potvrzení dále bylo uvedeno, že NEBYLO zaměstnávání ukončeno z důvodů mj. podle § 55 odst. 1 písm. b) ZPr, když v tomto potvrzení bylo pak i uvedena rukou psaná poznámka PRACOVNÍ POMĚR UKONČEN DOHODOU. Potvrzení bylo doručeno Úřadu práce dne 30. 8. 2021 ze strany žalovaného. Zároveň pak žalovaný ani neprovedl příslušné kroky k odhlášení žalobce jako svého zaměstnance, ač tak učinit měl, přičemž ještě v listopadu 2021 byl žalobce nadále veden jako jeho zaměstnanec. Žalobce pak vyzval žalovaného k dalšímu zaměstnávání a doplatku mzdy až výzvou ze dne 17. 9. 2021, ač předtím s ním ironicky komunikoval poštou, kdy jej vyzval k vyplnění Potvrzení dopisem doručeným dne 5. 8. 2021, přičemž v tomto dopise nazval žalovaného „bývalým zaměstnavatelem“. Toto však soud posuzoval v kontextu dalších provedených důkazů jako ironickou poznámku a poněkud nedospělou reakci žalobce na incident ze dne 19. 7. 2021. Ostatně žalobce si neodpustil zcela nepřípustné ataky vůči , jméno FO, i v rámci elektronické komunikace na Whats App, ačkoliv , jméno FO, s ním rozhodně vulgárně nejednala, ani z předložené komunikace nic takového nebylo zjištěno. Samotná výzva k dalšímu zaměstnávání byla odmítnuta ze strany žalovaného, který trval na tom, že již došlo k ukončení pracovního poměru, ačkoliv tomu tak nebylo. Zároveň ale ani žalobce nebyl skutečně připraven konat jakoukoliv práci pro žalovaného, což ostatně prokázal již tím, že od 19. 7. 2021 až do uvedené výzvy ze dne 17. 9. 2021 se nijak nezajímal o práci, nedostavoval se do zaměstnání, ani nežádal o přidělování práce. K ukončení pracovního poměru mezi účastníky však fakticky došlo až k datu 1. 2. 2022, když žalobce doručil žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru a následně po něm požadoval zaplatit částku ve výši 205 000 Kč, což žalovaný opakovaně odmítal s ohledem na jeho postoj ohledně skončení pracovního poměru jeho okamžitým zrušením k datu 31. 7. 2021. Soud nárok žalobce na vyplacení částky ve výši 205 000 Kč nepovažoval za důvodný pro rozpor s dobrými mravy. (viz níže právní hodnocení věci)

63. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

64. Soud se musel zabývat primárně otázkou řádného doručení okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31. 7. 2021 žalobci ze strany žalovaného, neboť vyřešení této otázky bylo prejudiciální otázkou ve vztahu k předmětu tohoto řízení.

65. Od neplatnosti rozvázání pracovního poměru je nezbytné rozlišovat stav, kdy rozvazovací úkon nebyl druhé straně řádně doručen, v případě jednostranných právních jednání a v případě dohody, kdy nebyla uzavřena, neboť taková právní jednání neexistují. Nedostatek řádného doručení u jednostranných rozvazovacích pracovněprávních jednání a neuzavření dvoustranných mají proto za následek, že jejich právní účinky vůbec nenastaly, a proto pracovní poměr, jehož se týkaly, nadále trvá, i když nebyla určena jejich neplatnost soudem, resp. určení takové neplatnosti se u soudu vůbec nelze domáhat. Neexistence těchto pracovně právních jednání může a musí být posuzována v jiných soudních řízeních jako předběžná otázka. Jak tomu bylo i v tomto řízení.

66. Tak ve vztahu k tvrzenému doručení okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31. 7. 2021, které mělo být žalobci ze strany žalovaného doručeno do vlastních rukou dne 4. 8. 2021, soud dospěl k jednoznačnému závěru, že žalovaný takový jednostranný rozvazovací úkon řádně žalobci nedoručil.

67. Podle § 334 odst. 1 ZPr písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen "písemnost"), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou.

68. Podle odst. 2 tohoto ustanovení platí, že písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti; není-li to možné, může ji zaměstnavatel doručit zaměstnancia) kdekoliv bude zaměstnanec zastižen,b) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb,c) prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, nebod) prostřednictvím datové schránky.

69. Podle odst. 3 pak platí, že nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.

70. Podle odst. 4 je-li písemnost doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, vybere zaměstnavatel takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy vyplývala povinnost doručit poštovní zásilku obsahující písemnost za podmínek stanovených tímto zákonem.

71. Vyžaduje-li ZPr, aby jakékoliv jednání směřující ke skončení pracovního poměru bylo doručeno zaměstnanci s tím, že jinak se k němu nepřihlíží, znamená to, že bez tohoto doručení nemůže mít předpokládané účinky, tedy nemůže vyvolat skončení pracovního poměru k zamýšlenému datu. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2013 sp.zn. 21 Cdo 3693/2012)

72. Po provedeném dokazování soud nebyl přesvědčen o tom, že by snad žalovaný skutečně uvedené okamžité zrušení pracovního poměru v intencích uvedeného ustanovení doručil žalobci, když jeho následné kroky vzbuzovaly značnou pochybnost o takovém doručení. Žalovaný totiž i zaměstnankyni ÚP , jméno FO, na přímý dotaz ohledně skončení pracovního poměru odpověděl, že pracovní poměr byl skončen dohodou, ač taková dohoda nebyla účastníky uzavřena, respektive žalobce nikdy žádnou dohodu neakceptoval. Žalovaný takovou dohodu o skončení pracovního poměru na ÚP doručil, avšak tato nebyla opatřena podpisem žalobce.

73. Soud zde musel postupovat a konkrétní zjištění posuzovat jak podle ZPr, tak i podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ), když podle § 4 ZPr platí, že pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem (NOZ), a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Soud musel posuzovat v tomto případě jednání žalobce, kdy tento se nijak k takové dohodě neprojevil, nevyjádřil. Ani takovou dohodu fakticky neobdržel, byla pouze zaslána na ÚP. I kdyby snad byla doručována žalobci prostřednictvím elektronické pošty, pak by takové doručení nebylo fakticky v souladu s příslušnými ustanoveními ZPr (viz § 335 ZPr)

74. Podle § 556 odst. 1 NOZ co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

75. Podle § 556 odst. 2 NOZ při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

76. Dále § 561 NOZ stanoví, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

77. Z hlediska § 1731 NOZ z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

78. Ve smyslu § 1732 odst. 1 NOZ právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

79. Podle § 1735 NOZ nabídka učiněná v písemné formě vůči nepřítomné osobě musí být přijata ve lhůtě uvedené v nabídce. Není-li lhůta uvedena, lze nabídku přijmout v době přiměřené povaze navrhované smlouvy a rychlosti prostředků, jež navrhovatel použil pro zaslání nabídky.

80. Konečně podle § 1739 odst. 1 NOZ je-li nabídka odmítnuta, zaniká účinností odmítnutí.

81. V tomto případě tedy dohoda podepsaná nebyla, nemohla tedy být nikdy účinná.

82. Zároveň soud musel zdůraznit, že pro závěr o nedoručení (neprokázání této skutečnosti ze strany žalovaného) okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31. 7. 2021 žalobci ze strany žalovaného svědčily i další důkazy, když podle ČSSZ byl žalobce vedený u žalovaného jako zaměstnanec ještě na počátku listopadu 2021, přičemž zároveň žalovaný doručil ÚP Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti, z něhož sice mělo vyplynout, že žalobce byl zaměstnán u žalovaného od 1. 1. 2015 do 31. 7. 2021, přičemž však v tomto potvrzení bylo uvedeno, že pracovní poměr NEBYL ukončen z důvodů mj. podle § 55 odst. 1 písm. b) ZPr, když zde byla opatřena rukou psaná poznámka PRACOVNÍ POMĚR UKONČEN DOHODOU. Potvrzení bylo vypracováno , jméno FO, účetní žalovaného, a toto Potvrzení bylo doručeno ÚP dne 30. 8. 2021 spolu s Dohodou nepodepsanou ze strany žalobce. Sama svědkyně , jméno FO, pak uvedla, že nemohla nic činit o vlastní vůli a musela tedy uvedené Potvrzení posílat na základě pokynu žalovaného, případně , jméno FO, , což by samo nedávalo žádný smysl, pakliže by byl žalovaný skutečně přesvědčen o tom, že pracovní poměr byl fakticky ukončen již k datu 31. 7. 2021 okamžitým zrušením pracovního poměru. Soud zároveň bezpečně také zjistil, že pojistný vztah u žalovaného byl od 1. 1. 2015 a byl u žalovaného evidován ze strany ČSSZ či OSSZ ještě po datu 31. 7. 2021. Tedy žalovaný ani neučinil konkrétní kroky ke skončení pracovního poměru, respektive neprovedl odhlášení žalobce, ač sám měl být přesvědčen o tom, že došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru.

83. Ani ze žádosti žalobce, která byla dána k přepravě a doručena žalovanému dne 5. 8. 2021 nemohl soud bezpečně uzavřít, že by z tohoto listinného důkazu vyplývalo doručení okamžitého zrušení pracovního poměru žalobci, když jeho reakce byla v podstatě ironickou poznámkou a s ohledem k tomu, že podle žalobce jej žalovaný od 19. 7. 2021 nekontaktoval, musel řešit svou situaci. Ostatně o tom, že situaci řešil, svědčila i jeho návštěva ÚP a konzultace s , jméno FO, .

84. Za takto uvedeného skutkového stavu, kdy žalovaný nedoručil řádně okamžité zrušení pracovního poměru žalobci, ani nedošlo ze strany žalovaného jiným zákonem aprobovaným způsobem k platnému a účinnému skončení pracovního poměru mezi účastníky, se soud musel dále zabývat tím, zda žalobci fakticky vznikl nárok na požadovanou částku ve výši 205 000 Kč, která měla představovat nárok na zaplacení náhrady mzdy (dlužné mzdy) za období od července 2021 do dubna 2022, když podle žalobce činila jeho tarifní mzda částku 17 000 Kč měsíčně a ve zbylé částce se mělo jednat o doplatek mzdy stanovené nařízením vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, která měla činit pro 4. skupinu prací, do které spadal i žalobce jako , Anonymizováno, , minimálně 20 500 Kč.

85. Žalobce doručil okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 1. 2. 2022 žalovanému dne 1. 2. 2022, přičemž ukončil pracovní poměr z důvodu podle § 56 odst. 1 písm. b) ZPr. Uvedené okamžité zrušení pracovního poměru nebylo prokazatelně napadnuto z hlediska jeho platnosti ze strany žalovaného žalobou podanou ke zdejšímu soudu ve smyslu § 72 ZPr, kdy platí, že neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. V tomto případě měl soud za to, že jestliže nebyla žaloba na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 1. 2. 2022 podána, bylo třeba na toto okamžité zrušení pracovního poměru, které bylo žalovanému řádně doručeno do jeho datové schránky dne 1. 2. 2022 pohlížet jako na platné ukončení pracovního poměru ze strany žalobce.

86. Dále se pak soud musel zabývat tím, jestli uplatněný nárok žalobci fakticky náleží, přičemž v tomto ohledu dospěl k jednoznačnému závěru, že požadavek žalobce na zaplacení částky ve výši 205 000 Kč neměl žádnou oporu v právních předpisech, ani nemohl obstát z hlediska korektivu dobrých mravů.

87. Tak především podle žalobce se mělo v jeho případě jednat o náhradu mzdy za období, kdy mu nebyla řádně přidělována práce ze strany žalovaného, avšak fakticky měl soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k dalšímu zaměstnávání a přidělování práce podle uzavřené pracovní smlouvy až předžalobní výzvou ze dne 17. 9. 2021, tedy téměř 2 měsíce po incidentu ze dne 19. 7. 2021, což byl také poslední den, kdy se žalobce objevil v zaměstnání, aniž by však fakticky odvedl jakoukoliv práci a po incidentu s , jméno FO, místo výkonu práce , Anonymizováno, opustil a od tohoto okamžiku neměl ani potřebu jakýmkoliv způsobem, kromě dopisu doručeného žalovanému dne 5. 8. 2021, kontaktovat žalovaného a už vůbec se nedomáhal přidělování práce podle uzavřené pracovní smlouvy. Nemohlo pak obstát, že nevěděl, jak na tom vlastně je, co má dělat a musel se pak nějak zařídit, protože mu nebyla přidělována práce. Fakticky mu nikdo fyzicky nebránil v tom, aby se dostavil do zaměstnání hned další den, tj. 20. 7. 2021, ale žalobce se nedostavil ani v tento den, ani v další dny. Stejně tak mu nic nebránilo, pokud by tedy myslel svou připravenost konat práci pro žalovaného vážně, aby minimálně ve výzvě doručené žalovanému dne 5. 8. 2021 vyzval žalovaného k dalšímu zaměstnávání a řádnému přidělování práce, avšak nic takového neučinil, ani se do zaměstnání nedostavil. O tom, že by snad chtěl pracovat, jestliže podle něj nedošlo ke skončení pracovního poměru nesvědčila ani předkládaná komunikace, kde mj. uváděl, kolik si vydělá jinde a že zároveň podniká. Soud samozřejmě nijak nechtěl bagatelizovat vzniklou situaci, na níž měl jistě podíl i žalovaný, ale přístup žalobce nesvědčil pro možný závěr o jeho ochotě vykonávat dále práci pro žalovaného a plnit řádně pracovní úkoly podle pracovní smlouvy. Jestliže pak vyzval žalovaného prostřednictvím jeho právního zástupce k dalšímu zaměstnávání výzvou ze dne 17. 9. 2021, pak se taková výzva jevila jako spíše účelová ve vztahu k dalšímu zaměstnávání, když žalobce i v rámci vlastní účastnické výpovědi uváděl, že neměl ani stanoveno, jakou práci má vykonávat, co je jeho náplní práce. Je pak otázkou nakolik si byl tedy vědom vlastní odpovědnosti zaměstnance.

88. Soud nijak nezpochybňuje povinnost žalovaného jako zaměstnavatele, kdy podle § 38 odst. 1 písm. a) ZPr byl žalovaný od vzniku pracovního poměru, tj. od 1. 1. 2015 povinen přidělovat žalobci jako zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, avšak s ohledem na poněkud specifické okolnosti se jevilo soudu jako zcela přirozené, že žalovaný žalobci přiděloval práci s ohledem , Anonymizováno, a spíše mu nechával prostor i pro jeho jiné aktivity, a to i v rámci pracovní doby.

89. Zároveň ale neexistuje od vzniku pracovního poměru pouze jednostranná povinnost zaměstnavatele přidělovat práci, když v intencích § 38 odst. 1 písm. b) ZPr je i zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. V tomto směru se však úplně nedalo hovořit o plnění úkolů ze strany žalobce jako zaměstnance, když tento se nedostavoval do zaměstnání, řádně práci nekonal, a i vlastní výzvou ze dne 5. 8. 2021, byť podle jeho slov ironickou, nejen nevyzval žalovaného k dalšímu přidělování práce, ale zároveň uvedl oslovení „bývalý zaměstnavatel“, což mohlo i u žalovaného vzbudit poměrně jednoznačnou představu o tom, že žalobce nemá zájem nadále práci vykonávat, zvláště pokud se od 19. 7. 2021 v zaměstnání neobjevil a neprojevil žádnou ochotu práci vykonávat. Jednou z povinností zaměstnance vyplývajících pro zaměstnance z pracovního poměru je především povinnost ode dne, kdy vznikl pracovní poměr, podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době. Neplnění této povinnosti, která je esenciální součástí pracovněprávního závazkového vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, představuje současně porušení povinnosti zaměstnance dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Uvedený nepříznivý následek spojený s nepřítomností zaměstnance v práci v pracovní době nenastane pouze tehdy, jestliže je zameškání práce důsledkem určitých právem uznaných skutečností, které během trvání pracovního poměru zaměstnanci brání nebo mu ztěžují plnění pracovních povinností z pracovního poměru. V tomto případě ale i z hlediska tvrzení žalobce fakticky nic nebránilo vykonávat práci řádně, když se mohl dostavit na pracoviště hned dne 20. 7. 2021, avšak žalobce toto neučinil a nemohla obstát jeho obrana, která spočívala v tom, že mu bylo vyhrožováno policií.

90. Soud spatřoval problém spíše v osobní sféře žalobce, který neunesl, že by snad mu měla přidělovat práci a měla by jej úkolovat , jméno FO, , o níž se v rámci elektronické komunikace vyjadřoval velmi vulgárně. Žalobce nebyl schopen přijmout fakt, že žalovaný , Anonymizováno, svěřil určité pravomoci právě , jméno FO, , což ostatně vypověděl zcela věrohodně i žalovaný a ostatně toto vyplynulo i z výpovědi žalobce, který se vůči , jméno FO, vymezoval. Nebylo však na žalobci, aby řešil tento svůj čistě osobní problém prostřednictvím neakceptovatelného jednání a útokem na majetek zaměstnavatele, čímž žalobce porušil i příkaz § 301 ZPr.

91. Zároveň vedle shora uvedených skutečností, které vedly soud k jednoznačnému závěru o neodůvodněném nároku žalobce, respektive o nároku, jehož přiznání by se fakticky příčilo dobrým mravům, když podle § 6 odst. 1 NOZ platí, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě, přičemž i dále podle § 8 NOZ zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Tak soud pohlížel na jednání žalobce, které považoval za zneužití práva ve vlastní prospěch, aniž by reflektoval svůj vlastní přístup jakožto zaměstnance, což rozvedl výše.

92. Za takové situace pak soud nebyl přesvědčen, že by snad mohla žalobci náležet požadovaná náhrada mzdy, která by ostatně podle názoru soudu ani nemohla být stanovena jím uvedeným způsobem, když v případě nároku na zaplacení mzdy v měsíci červenci ani žalobce nemohl uvažovat o tom, že by mu snad náležela mzda ve výši 17 000 Kč, respektive ve výši 20 500 Kč, jak bylo jím požadováno s ohledem na argumentaci ve vztahu k neoprávněnému stanovení mzdy ve výši 17 000 Kč, která nedosahovala nejnižší úrovně zaručené mzdy stanovené nařízením vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, která měla činit pro 4. skupinu prací, do které spadal i žalobce , Anonymizováno, , minimálně 20 500 Kč.

93. V měsíci červenci totiž žalobce prokazatelně řádně nepracoval, a tudíž mu ani žádná mzda nenáležela.

94. Stejně tak v měsíci srpnu a dále pak žalobce ani nevyzval do 17. 9. 2021 žalovaného k přidělování práce, ani neprojevil jakoukoliv ochotu práci vykonávat, a opět by mu žádná mzda neměla náležet.

95. V ostatních případech, od okamžiku, kdy tedy vyzval k dalšímu zaměstnávání žalovaného, byť soud se již k tomuto kroku výše vyjádřil, by se pak jednalo o náhradu mzdy s tím, že by fakticky žalobci náležela náhrada mzdy ve smyslu § 56 odst. 2 ZPr ve spojení s § 208 ZPr, kdy by v tomto případě se mělo jednat o překážky v práci na straně zaměstnavatele, přičemž podle právě uvedeného § 208 ZPr platí, že nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

96. Nicméně pokud šlo o požadavek ve vztahu k jednotlivým nárokům, pak soud by musel vycházet ve vztahu ke stanovení průměrného výdělku žalobkyně z Hlavy XVIII, Díl 1 až 5, §§ 351 až 362 ZPr, přičemž pochopitelně by pak zkoumal i ostatní ustanovení ZPr ve vztahu k jednotlivým specifikovaným nárokům uplatněným žalobcem. Pro účely tohoto řízení pak je třeba vycházet především z § 352 ZPr, kdy podle tohoto platí, že průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období, kdy za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat, ve smyslu § 353 odst. 1, odst. 2 ZPr, přičemž rozhodné období je chápáno ve smyslu § 354 odst. 1 ZPr jako předchozí kalendářní čtvrtletí, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak a podle odst. 2 se průměrný výdělek zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období. Konečně ve vztahu k průměrnému výdělku pak ve smyslu § 356 odst. 1 ZPr se průměrný výdělek zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Podle odst. 2 pak má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

97. Tak z uvedeného by jednoznačně vyplývalo, že průměrný výdělek žalobce by nedosahoval částky ve výši 17 000 Kč, a to právě s přihlédnutím k tomu, jaká průměrná mzda byla dosahována žalobcem v rozhodném období. Soud pak vyzval žalobce, aby řádně doplnil, z čeho vypočetl uvedenou částku ve výši 205 000 Kč, přičemž není povinností soudu upozorňovat žalobce na právní úpravu a poučovat jej o hmotném právu, zvláště pak za situace, kdy byl zastoupen advokátem. Průměrný výdělek totiž měl být stanoven podle posledního čtvrtletí, kdy žalobce konal práci pro žalovaného, avšak žalobce ani nebyl schopen předložit relevantní podklady pro stanovení takového nároku. Zároveň soud nemohl souhlasit, že by snad měla žalobci náležet mzda ve výši 20 500 Kč měsíčně, respektive, že by mu takový nárok vznikl, a to právě z pohledu výše citovaných ustanovení ZPr.

98. S ohledem na shora uvedenou argumentaci z pohledu právně relevantních ustanovení aplikovaných na projednávanou věc tedy soud jednoznačně dospěl k závěru, že žalobci nárok na zaplacení částky ve výši 205 000 Kč nenáleží a žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl, neboť opačný postup soudu by byl podle jeho přesvědčení rozhodnutím nespravedlivým. (výrok I.)

99. Soud musel rovněž rozhodnout o nákladech řízení mezi účastníky, přičemž si byl vědom, že žalobce byl ve vztahu k žalovanému zcela neúspěšný a žalovanému by tak náležela plná náhrada nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ, jakožto plně úspěšnému účastníku řízení. Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu je zásada úspěchu ve věci vyjádřená právě v § 142 odst. 1 OSŘ. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Soud však byl přesvědčen, že v projednávané věci by přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému bylo do určité míry vůči žalobci nespravedlivé, když podíl na vyvolání sporu jistě nesl právě i žalovaný. Z hlediska předmětu řízení totiž žalovaný fakticky postupoval v pracovněprávním vztahu s žalobcem poněkud nešťastně, když řádně nedoručil okamžité zrušení pracovního poměru žalobci s tím, že následně neučinil další kroky, které by zaručeně směřovaly ke skončení pracovního poměru mezi účastníky, fakticky pak tato jeho nečinnost vyvolala spor mezi účastníky. Soud si pochopitelně byl také vědom, jak v této věci rozhodoval o nároku žalobce, a že žalobce v poměrech projednávané věci nejednal v souladu s dobrými mravy, jak bylo ostatně uzavřeno výše, avšak při zvážení všech okolností projednávané věci se soudu jevilo jako nespravedlivé přiznat žalovanému vůči žalobci náklady řízení a zároveň se ani nedomníval, že by snad takový postup zásadním způsobem žalovanému negativně zasáhl do jeho ekonomické sféry. Za důvody zvláštního zřetele hodné tak soud považoval předchozí jednání žalovaného jako zaměstnavatele, který nepostupoval v souladu s příslušnými ustanoveními ZPr při doručování okamžitého zrušení pracovního poměru, stejně tak i v tom, jak postupoval ve vztahu k žalobci následně, kdy se dozvěděl o tom, že mu řádně nedoručil okamžité zrušení pracovního poměru a vedle toho pak uvedené poměřoval i s jednáním žalovaného, který nesl díl viny na vzniklém soudním sporu. Soud tedy přistoupil ke zcela výjimečné aplikaci § 150 OSŘ, jenž shora uvedenou zásadu ukotvenou v § 142 odst. 1 OSŘ umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit. (výrok II.)