9 C 230/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 20 636,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 636,81 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 682,98 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 19 536,81 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 4 855,82 Kč, s úrokem z úvěru ve výši 15,00 % ročně z částky 19 536,81 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 278 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 6. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 636,81 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 18. 11. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla možnost opakovaného čerpání úvěru s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, který mohl být měněn. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách odpovídajících 4,00 % z aktuální dlužné čerpané částky úvěru, respektive z výše sjednaného čerpaného úvěrového rámce. Splatnost jednotlivých splátek úvěru byla dohodnuta vždy k 20. dni každého příslušného měsíce a první splátka měla být provedena vždy v měsíci po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání úvěru. Žalovaný čerpal celkově částku ve výši 52 910 Kč, řádně nehradil splátky čerpaného úvěru, když uhradil žalobkyni částku v celkové výši 58 633 Kč, když tyto platby byly určeny i na úroky z úvěru. Žalovaný však řádně nesplácel splátky čerpaného úvěru a k zesplatnění dluhu došlo k datu 5. 3. 2024. K datu zesplatnění žalovaný dlužil na jistině částku ve výši 19 536,81 Kč, na nákladech na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutě ve výši 500 Kč. Zároveň měla žalobkyně nárok i na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení z žalované částky, když úrok z úvěru byl ve výši 15,00 % ročně. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 26. 3. 2024.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 4. 10. 2024. Usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 9. 2024 č.j. 9 C 230/2024-39 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 4. 10. 2024 spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem soudu projevila výslovný souhlas. Soud s ohledem na pasivitu žalovaného a souhlas žalobkyně v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

3. Soud učinil tato skutková zjištění z předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, jejichž pravost pro svou procesní pasivitu nijak žalovaný nenapadal, když podstatné pro rozhodnutí soudu bylo to, že žalobkyně s žalovaným uzavřel dne 18. 11. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla možnost opakovaného čerpání úvěru s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, který mohl být měněn. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách odpovídajících 4,00 % z aktuální dlužné čerpané částky úvěru, respektive z výše sjednaného čerpaného úvěrového rámce. Splatnost jednotlivých splátek úvěru byla dohodnuta vždy k 20. dni každého příslušného měsíce a první splátka měla být provedena vždy v měsíci po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání úvěru. Úvěr byl žalované poskytnut jako bezúčelový Žalovaný kontokorentní úvěr měl možnost opakovaně čerpat prostřednictvím poskytnuté úvěrové karty, kterou obdržel, o čemž ostatně svědčil i výpis z úvěrového účtu. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky, příručka k platební (úvěrové) kartě. Stejně tak žalobkyně provedla ověření bonity žalovaného, jak vyplynulo ze sdělení oddělení řízení rizik ze dne 10. 6. 2024, když žalobkyně prováděla i zjišťování v rejstřících NRKI, SOLUS atd. Zároveň žalobkyně postupovala podle Metodiky Posouzení úvěruschopnosti klienta. Stejně tak měl soud k dispozici i pohyby na účtu žalovaného a mohla tak fakticky zohlednit veškeré pohyby na účtu žalovaného. Žalovaný čerpal celkově částku ve výši 52 910 Kč, řádně nehradil splátky čerpaného úvěru, když uhradil žalobkyni částku v celkové výši 58 633 Kč, když tyto platby byly určeny i na úroky z úvěru. Žalovaný však řádně nesplácel splátky čerpaného úvěru a k zesplatnění dluhu došlo k datu 5. 3. 2024, o čemž svědčila výzva ke splacení celého úvěru ze dne 5. 3. 2024. K datu zesplatnění žalovaný dlužil na jistině částku ve výši 19 536,81 Kč, na nákladech na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutě ve výši 500 Kč. Zároveň měla žalobkyně nárok i na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení z žalované částky, když úrok z úvěru byl ve výši 15,00 % ročně. Uvedené soud zjistil z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě a dále z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 5. 3. 2024. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 26. 3. 2023, která byla doručována žalovanému prostřednictvím pošty na adresu uvedenou žalovaným ve smluvní dokumentaci.

4. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu vlastní procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

5. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. Podstatné pro rozhodnutí soudu bylo to, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s tím, že žalobkyně poskytla žalovanému možnost opakovaného čerpání úvěru, avšak žalovaný i přes čerpání úvěru nehradil řádně sjednané splátky úvěru a dlužil žalobkyni k datu zesplatnění na jistině částku ve výši 19 536,81 Kč, na nákladech na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutě ve výši 500 Kč. Zároveň měla žalobkyně nárok i na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení z žalované částky, když úrok z úvěru byl ve výši 15,00 % ročně. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 26. 3. 2023.

6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval projednávanou věc podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o platně uzavřenou smlouvu ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru, přičemž tedy na tuto smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

8. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

9. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Stejně tak byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr poskytnut, respektive za jakých podmínek bude moci opakovaně čerpat úvěr. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný řádně uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla žalobkyně spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalovanému poskytnut, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

10. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

11. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

14. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

15. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

17. Pokud šlo o smluvní pokutu, pak soud vycházel z §§ 2048 až 2052 NOZ. Podle § 2048 NOZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Ve smyslu § 2049 NOZ pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

18. Podle § 2050 NOZ dále platí, že je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

19. Ustanovení § 2051 NOZ řeší tzv. moderační právo soudu ve vztahu k výši smluvní pokuty, kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

20. A ve smyslu § 2052 NOZ ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

21. Na základě provedeného dokazování a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že uplatňovaný nárok žalobkyně je důvodný. Žalobkyně v řízení prokázala, že na základě platné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému možnost čerpání úvěru, který žalovaný čerpal prostřednictvím poskytnuté úvěrové karty. Žalovaný pak ač se k tomu smluvně zavázal, řádně a včas nesplácel poskytnutý úvěr. Žalobkyně pak měla nárok i na smluvní pokutu ve výši 500 Kč a na poplatky za upomínání v celkové výši 600 Kč, přičemž celková dlužná částka byla ve výši 20 636,81 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, má žalobkyně právo i na zaplacení zákonných úroků z prodlení a stejně tak jí vznikl i nárok na úrok z úvěru ve výši 15,00 %. Podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroků z prodlení byla přiznána podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaná dluh neuhradila, ačkoliv k tomu byla opakovaně žalobkyní vyzvána, žalobě vyhověl v plném rozsahu a uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 636,81 Kč spolu s požadovaným příslušenstvím. (výrok I.)

22. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobce došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 826 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2 278 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)