9 C 236/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 82 535 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 72 509 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 509 Kč ve výši 14,75 % ročně od 25. 4. 2024 do zaplacení, dále částku ve výši 10 026,51 Kč, dále úrok ve výši 76,04 % ročně z částky 59 789,80 Kč od 25. 4. 2024 do 18. 5. 2024 ve výši 2 901,36 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 59 789,80 Kč od 19. 5. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 4. 2024 dosáhne částky 231 091 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 33 046 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 9. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 82 535 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení, úrokem z úvěru a částky ve výši 10 026,51 Kč představující smluvní pokutu. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 76,04 % ročně splatit v48 měsíčních splátkách ve výši 4 012,00 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2024, a to podle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaný tuto Smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Pro případ prodlení žalovaného se splátkami úvěru bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů podle bodu 6.

1. Smlouvy ve výši 499 Kč, přičemž žalovaný neuhradil řádně již první a druhou splátku úvěru a ocitl se v prodlení déle jak 30 dnů u každé této splátky s tím, že v každém jednotlivém případě byla smluvní pokuta za každou opožděnou splátku úvěru splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.

2. Smlouvy v celkové výši 200 Kč, kdy za každou splátku mohla žalobkyně požadovat 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitnul v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů byla pak v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru. Mezi účastníky pak bylo podle bodu 6.

4. Smlouvy ujednáno, že se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 71 111,84 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Žalobkyně pak měla i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou nově vzniklé výše jistiny. Tedy žalobkyně mohla požadovat smluvní pokutu od 25. 4. 2024 ve výši 0,1 % denně až do zaplacení jistiny. Žalovaný tak byl povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 10 026,51 Kč za dobu od 25. 4. 2024 do data vyhotovení žaloby. Žalovaný výše uvedené dlužné částky žalobkyni neuhradil, a to ani přes upomínání a doručení předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 1. 10. 2024 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ).

3. Soud nařídil opakovaně jednání, přičemž žalovaný se opakovaně z jednání omluvil, případně také požádal o odročení, nicméně soud konal jednání dne 4. 2. 2025, a to i přes omluvu žalovaného, neboť tento nenavrhoval odročení jednání a zároveň ani soudu nedoložil řádné potvrzení od ošetřujícího lékaře. Stejně tak soud konal jednání i dne 19. 9. 2025. Žalovaný se z nařízeného jednání omluvil, nicméně z jeho omluvy nevyplynulo, že by snad žalovaný požadoval odročení jednání. Soud tak jednání konal v nepřítomnosti žalovaného a postupoval v intencích § 101 odst. 3 OSŘ. Soud ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

4. Na základě žalobkyní předložených důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci tato skutková zjištění: žalobkyně s žalovaným uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 76,04 % ročně splatit v 48měsíčních splátkách ve výši 4 012,00 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2024, a to podle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného. Byla sjednána i pojistná smlouva ohledně splácení úvěru. Žalobkyně vyplnila s žalovaným i Předsmluvní formulář a rovněž provedla řádné šetření úvěruschopnosti žalovaného, jak soud zjistil z Hodnocení klienta, historie transakcí na účtu žalovaného, potvrzení o provedení transakce ve prospěch žalovaného od zaměstnavatele , právnická osoba, . Z těchto pak bylo bezpečně zjištěno, že žalovaný pobíral mzdu ve výši cca 30 230 Kč. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Soud pak také zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného z občanského průkazu č. , hodnota, . Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný disponoval zůstatkovou částkou – volnými zdroji ve výši 13 350 Kč. Částka úvěru pak byla žalovanému poukázána ve prospěch jeho účtu , č. účtu, , jak soud zjistil z dokladu o vyplacení úvěru ve výši 60 000 Kč (pohybu na účtu). Žalobkyně pak předložila i doklad o zaplacení verifikační platby žalovaným ve výši 1 Kč z jeho účtu. Pro případ prodlení žalovaného se splátkami úvěru bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů podle bodu 6.

1. Smlouvy ve výši 499 Kč, přičemž žalovaný neuhradil řádně již první a druhou splátku úvěru a ocitl se v prodlení déle jak 30 dnů u každé této splátky s tím, že v každém jednotlivém případě byla smluvní pokuta za každou opožděnou splátku úvěru splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.

2. Smlouvy v celkové výši 200 Kč, kdy za každou splátku mohla žalobkyně požadovat 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitnul v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů byla pak v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.

3. Smlouvy, podle kterého platilo, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 2. a 3. splátky úvěru. Žalovaný tak byl v prodlení delším jak 65 dnů u 2. a 3. splátky s tím, že soud uvedené prodlení s úhradou splátek na straně žalovaného zjistil z karty klienta a transakční historie. Z výzvy k zaplacení ze dne 20. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k řádnému splácení poskytnutého úvěru a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Dále byl další výzvou k zaplacení, upozorněním na zesplatnění celého úvěru ze dne 18. 4. 2024 opětovně vyzván k řádnému hrazení splátek, avšak ani tak nedošlo ze strany žalovaného k nápravě. S ohledem k opakovanému porušování podmínek Smlouvy došlo v souladu se Smlouvou k datu 23. 4. 2024 k zesplatnění celého úvěru, což soud zjistil z oznámení ze dne 23. 4. 2024. Zároveň soud k výzvám provedl i dodejky do vlastních rukou, přičemž zjistil, že žalovanému bylo vše řádně doručováno do vlastních rukou na adresu uvedenou i v záhlaví tohoto rozsudku. Mezi účastníky pak bylo podle bodu 6.

4. Smlouvy ujednáno, že se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto jistinu ve výši 71 111,84 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Žalobkyně pak měla i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou nově vzniklé výše jistiny. Tedy žalobkyně mohla požadovat smluvní pokutu od 25. 4. 2024 ve výši 0,1 % denně až do zaplacení jistiny. Žalovaný tak byl povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 10 026,51 Kč za dobu od 25. 4. 2024 do data vyhotovení žaloby. Žalovaný výše uvedené dlužné částky žalobkyni neuhradil, a to ani přes upomínání a doručení předžalobní upomínky ze dne 20. 8. 2024.

5. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

6. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně s učiněnými skutkovými zjištěními shodoval, a pro stručnost pak bylo možno na ně v plném rozsahu odkázat. Podstatné pro rozhodnutí soudu bylo to, že bylo možno učinit spolehlivý závěr o poskytnutí úvěru ve výši 60 000 Kč žalovanému ze strany žalobkyně na základě platně uzavřené Smlouvy (o úvěru). Stejně tak bylo bezpečně zjištěno, že žalovaný porušil povinnosti vyplývající mu ze Smlouvy a žalobkyně byla oprávněna odstoupit od Smlouvy, respektive zesplatnit celý úvěr, když mezi účastníky bylo mimo jiné ujednáno přičítání úroků a dalších dlužných částek k jistině, přičemž tedy i přirostlé úroky mohly být dále úročeny. Žalovaný tak byl povinen vrátit žalobkyni jak poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím, tak i smluvní pokuty, které byly řádně mezi účastníky pro případ prodlení žalovaného ujednány ve Smlouvě, a které soud rovněž považoval za platně sjednané. Zároveň bylo bezpečně zjištěno, že žalobkyně řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného a na základě zjištěných údajů bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. (viz dále právní hodnocení)

7. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby bankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

9. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

10. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, když měla i řádné informace o pohybu na účtu žalovaného a stejně tak i informace o socioekonomické situaci žalovaného. V úvěrové smlouvě byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude umožněno opakovaně čerpat kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný řádně vyplnil svou žádost a uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla právní předchůdkyně žalobkyně spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalovanému poskytnut na základě platně uzavřené smlouvy, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

11. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

12. V daném případě pak tedy podle § 2395 NOZ dále platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Dále podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

14. Ve smyslu § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle odst. 2 pak úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Pokud šlo o smluvní pokutu, pak soud vycházel z §§ 2048 až 2052 NOZ. Podle § 2048 NOZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Ve smyslu § 2049 NOZ pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

17. Podle § 2050 NOZ dále platí, že je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

18. Ustanovení § 2051 NOZ řeší tzv. moderační právo soudu ve vztahu k výši smluvní pokuty, kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

19. A ve smyslu § 2052 NOZ ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

20. Soud považoval tuto Smlouvu za platně uzavřenou. Soud považoval nárok žalobkyně za zcela opodstatněný, neboť nemohlo být sporu o tom, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 60 000 Kč, a dokonce mezi ní a žalovaným bylo ujednáno, že příslušenství přiroste k jistině, pakliže se žalovaný opozdí se splátkou úvěru a dojde k zesplatnění celé zbylé části dluhu na úvěru a jeho příslušenství. Žalobkyně pak zároveň podle názoru soudu řádně zjišťovala i úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se pak dostal i do prodlení s úhradou dluhu od 26. 8. 2023, kdy podle § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně žalobkyní vyzván, žalobě vyhověl ve vztahu k žalované částce jistiny úvěru, poplatku a rovněž ve vztahu ke smluvní pokutě, kterou neshledal rozpornou s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 NOZ, respektive tuto neshledal za rozpornou podle § 122 odst. 2 ZSÚ, kdy ostatně ani nepřiměřenost sjednané smluvní pokuty žalovaný nijak nenamítal z důvodu vlastní procesní pasivity. Stejně tak žalobě vyhověl i ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení a úroku z úvěru. (výrok I.)

21. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 4 127 Kč, v odměně zástupkyně žalobkyně za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 82 535,51 Kč tj. 4 420 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 5 úkonů právní služby tj. 22 100 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč a 2 úkony po 450 Kč, tj. 1 800 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006, § 11 odst. 1 písm. d), g), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025). Odměna zástupkyně žalobkyně a náhrada výdajů je zvýšena o 21 % DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) OSŘ v částce 5 019 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 33 046 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)