9 C 254/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený Jméno advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky ve výši 18 326,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 326,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 15 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 30,00 % ročně z částky 15 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 15 600 Kč za dobu od 5. 9. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 2 522 Kč, s kapitalizovaným úrokem z částky 15 000 Kč za dobu od 5. 9. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 4 850 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 6. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 18 326,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru z dlužné jistiny z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že její právní předchůdce , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel dne 5. 5. 2022 s žalovanou prostředky elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na portálu předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalované možnost čerpat opakovaně částku úvěru ve výši 15 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaná měla vrátit žalobkyni, respektive jejímu právnímu předchůdci poskytnutý úvěr i spolu s částkou 5 460,94 Kč odpovídající 60 % úroku z jistiny, přičemž tento byl poskytnut na dobu neurčitou, avšak žalovaná měla hradit řádně poskytnutý úvěr minimálními splátkami při rozvržení plateb do 24 měsíců ke každému 6. dni příslušného kalendářního měsíce. Při uzavírání samotné smlouvy pak žalovaná poskytla i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení její úvěruschopnosti v rámci databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI, jakož i údaje ohledně jejího osobního účtu, aby na tento mohla být žalovaném poukázána částka úvěru. Žalovaná úvěr však řádně nesplácela ani po upomínání ze dne 11. 7. 2022, přičemž právní předchůdce žalobkyně odstoupil od úvěrové smlouvy a prohlásil úvěr za splatný k datu 4. 9. 2022. K datu zesplatnění pak žalovaná dlužila právnímu předchůdci žalobkyně částku 15 000 Kč na jistině, 600 Kč na poplatcích, kapitalizovaný dlužný úrok do zesplatnění k datu 4. 9. 2022 ve výši 2 726,01 Kč a dále měl právní předchůdce žalobkyně nárok na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byla žalovaná řádně informována. Žalovaná dluh neuhradila ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 15. 5. 2024.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 6. 11. 2024.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 10. 2024 č.j. 9 C 254/2024-53 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, ač jí byla doručena do vlastních rukou dne 6. 11. 2024 spolu s žalobou, přičemž žalobkyně s tímto postupem soudu vyslovila souhlas již předem v podané žalobě, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaná zůstala po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítala pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. Žalobkyně pak již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že nenavrhuje žádné další důkazy k prokázání zjišťování úvěruschopnosti u žalované, přičemž měla za to, že tuto skutečnost zjišťovala dostatečným způsobem.

5. Na základě předložených důkazů a tvrzení žalobkyně pak soud učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo tedy možno uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně dne 5. 5. 2022 s žalovanou prostředky elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na portálu předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalované možnost čerpat opakovaně částku úvěru ve výši 15 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaná měla vrátit žalobkyni, respektive jejímu právnímu předchůdci poskytnutý úvěr i spolu s částkou 5 460,94 Kč odpovídající 60 % úroku z jistiny, přičemž tento byl poskytnut na dobu neurčitou, avšak žalovaná měla hradit řádně poskytnutý úvěr minimálními splátkami při rozvržení plateb do 24 měsíců ke každému 6. dni příslušného kalendářního měsíce, což vyplývalo ze smlouvy o úvěru i ze standardních informací o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání samotné smlouvy pak žalovaná poskytla i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení její úvěruschopnosti v rámci databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI, jakož i údaje ohledně jejího osobního účtu, aby na tento mohla být žalované poukázána částka úvěru. Zároveň byla žalovaná identifikována svou fotografií a kopií OP (fotografie OP). Žalovaná úvěr podle žalobkyně však nesplácela, ani po upomínání, což bylo zjištěno z historie úvěrové smlouvy, přičemž právní předchůdce žalobkyně odstoupil od úvěrové smlouvy a prohlásil úvěr za splatný k datu 4. 9. 2022, o čemž byla žalovaná informována předem upomínkou ze dne 11. 7. 2022. K datu zesplatnění pak žalovaná dlužila právnímu předchůdci žalobkyně částku 15 000 Kč na jistině, 600 Kč na poplatcích, kapitalizovaný dlužný úrok do zesplatnění k datu 4. 9. 2022 ve výši 2 726,01 Kč a dále měl právní předchůdce žalobkyně nárok na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení, což bylo opět zjištěno z historie úvěrové smlouvy. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byla žalovaná řádně informována dopisem doručovaným žalované dne 27. 10. 2023. Žalovaná dluh neuhradila ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 15. 5. 2024, která byla doručována žalované dne 15. 5. 2024 na adresu uvedenou shora v záhlaví rozsudku.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, nikterak je nezpochybnila.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, přičemž z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. Podstatné pro rozhodnutí v této věci bylo, že právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr na základě její žádosti a zjišťování její úvěruschopnosti, který žalovaná řádně nesplácela a z tohoto důvodu tak došlo k odstoupení od úvěrové smlouvy a zesplatnění úvěru. K datu zesplatnění pak žalovaná dlužila právnímu předchůdci žalobkyně částku 15 000 Kč na jistině, 600 Kč na poplatcích, kapitalizovaný dlužný úrok do zesplatnění k datu 4. 9. 2022 ve výši 2 726,01 Kč a dále měl právní předchůdce žalobkyně nárok na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný řádně informován dopisem ze dne 29. 9. 2023. Žalovaná dluh neuhradila ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 15. 5. 2024.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

10. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

11. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně, respektive její právní předchůdce splnil nejen svou informační povinnost vůči žalované, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalované, o čemž svědčily mj. její osobní doklady a rovněž fakticky provedené dotazy ve vztahu k žalované v rámci databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI. V samotné úvěrové smlouvě byla žalovaná řádně, bez jakýchkoliv pochybností informována o podmínkách poskytnutého úvěru, byla informována o tom, za jakých podmínek jí bude úvěr ve výši 15 000 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany právního předchůdce žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalované se zakládají na pravdě, že žalovaná uvedla veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl právní předchůdce žalobkyně spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalované poskytnut, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

12. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

13. V daném případě pak tedy podle § 2935 NOZ dále platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2936 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

14. Dále podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Ve smyslu § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle odst. 2 pak úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Ve vztahu k požadovaným částkám soud tyto posuzoval mj. podle § 122 odst. 1 ZSÚ, kdy podle uvedeného ustanovení platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, neboc) smluvní pokutu.

19. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ.

20. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. V souzené věci totiž bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena platně smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ a ZSÚ, přičemž žalovaný podstatným způsobem porušil podmínky smlouvy a právnímu předchůdci žalobkyně, respektive žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované dlužnou částku odpovídající dosud nesplacené části dluhu z úvěrové smlouvy. Žalovaná tak dlužila částku v celkové výši 18 326,01 Kč a žalobkyně měla nárok i na zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru. Žalobkyni tak bylo vyhověno ve vztahu k celému předmětu řízení. Pokud šlo o aktivní legitimaci žalobkyně, pak tato byla odvozena od platně uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem ve smyslu § 1879 a násl. NOZ. (výrok I.)

21. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2 252 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)