9 C 255/2018

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne datum bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená dne datum bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky ve výši 10 800 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce a) , Jméno zainteresované osoby 0/0, domáhal po žalované zaplacení částky 5 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od 5. 10. 2018 do zaplacení, a jíž se žalobkyně b) , Jméno zainteresované osoby 1/0, domáhala po žalované zaplacení částky 5 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od 5. 10. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce a) a žalobkyně b) jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 37 579 Kč, každý ve výši jedné poloviny takto uvedené částky, tj. ve výši 18 789,50 Kč, k rukám zástupce žalované, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce a) a žalobkyně b) jsou povinni zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na náhradě nákladů řízení částku ve výši 29 570 Kč, každý ve výši jedné poloviny takto uvedené částky, tj. ve výši 14 785 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobci domáhali po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 10 800 Kč (každý z nich 5 400 Kč) s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby zejména uvedli, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. , Anonymizováno, , o výměře 555 m2, způsob užití: ostatní komunikace, který se nachází v obci a katastrálním území , adresa, (dále i jen „Pozemek“), jehož část o výměře 180 m2 je zastavěna zpevněnou komunikací ve vlastnictví žalované, kdy každý ze žalobců je vlastníkem ideální ½ uvedeného pozemku. Podle žalobců žalovaná užívá uvedenou část jejich pozemku bez právního důvodu s tím, že po ní požadovali zaplatit bezdůvodné obohacení ve výši 20 Kč/m2/rok podle věstníku Ministerstva Financí č. 1/2016 za 3 roky zpětně tj. 10 800 Kč. K otázce bezdůvodného obohacení pak uvedli, že bezdůvodné obohacení nežádají za užívání účelové komunikace, neboť je jim známo, že tuto může bezplatně užívat kdokoli, nýbrž za užívání pozemku, na kterém je tato komunikace zřízena, když tento užívá vlastník silnice, která se na pozemku nachází, zatímco silnici užívají účastníci silničního provozu. Svou argumentaci pak žalobci opřeli primárně o rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 2056/2009 (dále případně jen NS ČR) a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 251/16.

2. Žalovaná s podanou žalobou od počátku nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Předně poukázala na rozhodnutí silničního správního úřadu ze dne , datum, sp. zn. , Anonymizováno, , kterým bylo stvrzeno, že se na části Pozemku ve vlastnictví žalobců nachází veřejně přístupná (veřejná) účelová komunikace, přičemž zároveň striktně odmítala, že by byla vlastníkem této komunikace. Dále pak v rámci vyjádření při soudním jednání osvětlila vznik komunikace a její účel, když komunikace sloužila jak přímo občanům žalované obce, tak i občanům okolních vesnic, stejně tak i , Anonymizováno, , neboť je přímou spojnicí na , Anonymizováno, . Dále pak argumentovala i tím, že v obci je více takovýchto případů, kdy účelová komunikace vede přes pozemek soukromé osoby. Poukázala na to, že konkludentní souhlas se zřízením komunikace, je možné dovodit z jednání právních předchůdců žalobců.

3. Ve věci bylo zdejším soudem rozhodnuto nejprve rozsudkem ze dne 8. 1. 2021, č. j. 9 C 255/2018-115, kterým byla žaloba zamítnuta (výrok I.) a zároveň byli žalobci ze strany soudu zavázáni k zaplacení nákladů řízení ve výši 21.182 Kč k rukám právního zástupce žalované do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Důvodem pro zamítnutí žaloby byl podle zdejšího soudu bezpečně učiněný závěr o tom, že přes část pozemku ve spoluvlastnictví žalobců je vedena veřejně přístupná účelová komunikace, přičemž za takové situace podle názoru soudu nebyla žalovaná povinna hradit žalobcům jakoukoliv kompenzaci za omezení jejich vlastnického práva, jestliže zde existoval souhlas jejich právních předchůdců s omezením vlastnického práva spočívajícím v užívání části pozemku žalobců (jejich právních předchůdců) ze strany dalších subjektů (osob), respektive nebyla prokázána existence tzv. kvalifikovaného nesouhlasu ze strany právních předchůdců žalobců, přičemž by tedy došlo k nezákonnému omezení jejich vlastnického práva, za které by jim náležela jimi požadovaná náhrada.

4. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě ve smyslu § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), odvolání oba žalobci. Namítali, že pravomocné rozhodnutí , právnická osoba, obce , adresa, , v působnosti silničního správního úřadu, ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, , že přes jejich pozemek vede veřejně přístupná účelová cesta, respektují, ale zároveň namítali, že oni ani jejich právní předchůdci s užíváním účelové komunikace na jejich pozemku ve prospěch veřejnosti nesouhlasili a v tomto směru jsou závěry soudu v návaznosti na provedené dokazování nesprávné. Namítali dále, že veřejně přístupná účelová komunikace vedoucí přes jejich pozemek parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, nemusí být pouhým zpracováním povrchu jejich pozemku, ale může být samostatnou věcí v právním smyslu, čímž se zdejší soud s ohledem na nesprávný právní názor vyplývající z judikatury již překonané navazující judikaturou, na kterou poukazoval, nezabýval, nezjišťoval, zda je veřejně přístupná účelová cesta vedoucí přes jejich pozemek parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, samostatnou věcí v právním smyslu či nikoliv, v tomto směru neprovedl dokazování a v návaznosti na tento nesprávný právní názor nesprávně posoudil nedostatek pasivní věcné legitimace na straně žalované a uplatněný nárok co do důvodu i výše. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek zdejšího soudu (dále případně jen nalézací soud či soud I. stupně) zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Na základě odvolání žalobců pak Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, svým usnesením ze dne 17. 8. 2021 č.j. 60 Co 108/2021-145 rozsudek zdejšího soudu zrušil a s ohledem na vyslovený právní názor jej zavázal v dalším řízení vyřešit otázku, zda účelová komunikace zbudovaná v sedmdesátých letech minulého století (70. letech 20. století), která se nachází na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , byla z hlediska stavebního provedení samostatnou věci v právním smyslu nebo byla součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Dále měl nalézací soud podle odvolacího soudu zjišťovat, zda účelová komunikace byla vybudována na základě stavebního povolení či nikoliv, a v případě, že byla vybudována na základě stavebního povolení, měl nalézací soud vyžádat stavební dokumentaci od příslušného stavebního úřadu, provést dokazování stavební dokumentací, relevantními listinnými důkazy založenými ve spisu, jakož i dalšími důkazy, a to i výpovědí svědků, které účastníci navrhnou, respektive potřeba jejich provedení v průběhu řízení vyjde najevo, zejména k tomu, kým byla účelová komunikace vybudována, jakož i k tehdejšímu stavu a stavebnímu provedení účelové komunikace, jakož i kdo v návaznosti na její vybudování prováděl průběžně opravy, případně i znaleckým dokazováním pro zjištění skutkového stavu stran stavu a stavebního provedení účelové komunikace. V případě že by nalézací soud zjistil, že účelová komunikace vedoucí přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (dále případně jen Pozemek) byla z hlediska provedení samostatnou věcí, měl nalézací soud zjišťovat vlastníka účelové komunikace, a pokud by vlastníkem účelové komunikace byla žalovaná, měl se dále věcně zabývat nárokem každého ze žalobců po žalované na vydání bezdůvodného obohacení co do částky 5.400 Kč s příslušenstvím uplatněným žalobou. Dále bylo soudu I. stupně uloženo, aby v průběhu řízení důsledně postupoval podle ustanovení § 118a OSŘ.

6. Nalézací soud se v rámci dalšího průběhu řízení v intencích vysloveného právního názoru odvolacího soudu zabýval primárně otázkami nastolenými v rozhodnutí odvolacího soudu, když obstaral konkrétní listinné důkazy a zároveň také v tomto směru postupoval podle § 118a odst. 1, odst. 3 OSŘ, když soud poskytoval poučení žalobcům právě ve vztahu k tomu, za jakých okolností podle žalobců došlo v 70. letech 20. století k výstavbě předmětné veřejně přístupné účelové komunikace, zda tato byla vybudována fakticky na základě tehdy řádně vydaného stavebního povolení, když v tomto směru uložil žalobcům doplnit tvrzení a také navrhnout konkrétní důkazy. Žalobci pak doplnili tvrzení a zároveň označili konkrétní důkazy k prokázání skutečností týkajících se výstavby předmětné veřejně přístupné účelové komunikace. K jejich návrhu pak soud učinil i konkrétní dotazy a zároveň také následně zkoumal povahu uvedené účelové komunikace, tedy na základě zadaného znaleckého posudku mělo být zjištěno, zda je v tomto směru účelová komunikace vedoucí přes Pozemek žalobců samostatnou stavbou, tedy samostatnou věcí v právním slova smyslu. I po zrušení předchozího rozsudku pak soud mohl vycházet z dosud provedeného dokazování.

7. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků řízení soud učinil tato skutková zjištění: Účastníci učinili nesporným, že přes část Pozemku žalobců vede veřejně přístupná účelová komunikace, a tato je také zapsána v pasportu účelových komunikací obce , adresa, .

8. Z informačního výpisu z katastru nemovitostí, jehož součástí byla i katastrální mapa zachycující místní situaci Pozemku, bylo zjištěno, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , přičemž velikost podílu každého ze spoluvlastníků činí ideální ½. Dne 21. 9. 2018 vyzvali žalobci žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání Pozemku v celkové výši 12 000 Kč. Na tuto výzvu reagovala žalovaná podáním ze dne 8. 10. 2018, ve kterém žalobcům sdělila, že jejich nárok na vydání bezdůvodného obohacení není opodstatněný, neboť na Pozemku žalobců se nachází veřejně přístupná účelová komunikace, jejímž vlastníkem není žalovaná. V dopise ze dne 9. 10. 2018 se žalobci dotazovali žalované, kdo vybudoval zpevněný povrch předmětné komunikace a z jakého titulu, když sami žalobci takto neučinili a nedali k tomu ani souhlas. Na to jim bylo žalovanou téhož dne sděleno, že předmětná komunikace byla vybudována v 70. letech minulého století při výstavbě silnice , Anonymizováno, – , adresa, (, Anonymizováno, ). Vedle toho bylo zmíněno, že vzhledem k tomu, že se žalobci narodili mnohem později, tak je logické, že nemohli dát souhlas k vybudování této komunikace.

9. Ze správního spisu , Anonymizováno, ve věci správního řízení o určení právního vztahu na komunikaci parcela , Anonymizováno, byly v souhrnu zjištěny tyto následující skutečnosti: , právnická osoba, obce , adresa, , v působnosti silničního správního úřadu, rozhodl dne , datum, v řízení zahájeném k žádosti , jméno FO, a , jméno FO, ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, na určení právního vztahu, zda na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, existuje veřejně přístupná účelová komunikace takto: „na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, v úseku od napojení na místní komunikaci č. , adresa, , až po hranici pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, existuje veřejně přístupná účelová komunikace.“ Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, a účastníky tohoto správního řízení byli, mimo vlastníky přilehlých nemovitostí (přibližně dalších 30 osob), i sami žalobci. Příslušný silniční správní úřad dospěl k závěru, že předmětná komunikace vykazuje znaky veřejně přístupné účelové komunikace, neboť jsou splněny všechny její znaky jako znatelnost v terénu, dále je jedinou spojnicí pro vlastníky nemovitostí s místní částí , Anonymizováno, a tudíž nutnou komunikační potřebou pro vlastníky nemovitostí v této části obce. Správní úřad měl za splněný i souhlas vlastníka pozemku se vznikem veřejně přístupné účelové komunikace, který vyvodil ze svědecké výpovědi , jméno FO, (předchozího vlastníka nemovitosti č. p. , Anonymizováno, ). , jméno FO, při místním šetření provedeném v rámci správního řízení, kterého se osobně účastnili i oba žalobci, výslovně uvedla, že „…původní cesta byla vyměněna za stávající komunikaci. Manželé , jméno FO, a , jméno FO, (pozn. soudu: právní předchůdci žalobců) s touto výměnou souhlasili, ale nedochovaly se žádné dokumenty. Na posuzované komunikaci v minulosti nikdo nikdy nebránil chůzi a jízdě.…“. V neposlední řadě je nutno zmínit, že v průběhu správního řízení žádný z žalobců nevznesl jakékoliv námitky.

10. Ze správního spisu , Anonymizováno, bylo zjištěno, že se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, č.j, Anonymizováno, , vydaného v působnosti silničního správního orgánu, podanou správní žalobou v rámci správního soudnictví, avšak podání žalobců bylo správním soudem odmítnuto.

11. Ke vztahu žalobců a osob, které využívaly přístupu přes jejich Pozemek ke svým nemovitostem, bylo např. z dopisu ze dne 24. 2. 2012 adresovanému , jméno FO, zjištěno, že , Jméno zainteresované osoby 1/0, prostřednictvím své právní zástupkyně , jméno FO, sdělila , jméno FO, , že si nepřeje, aby ji fotografoval na jejím pozemku, dále aby ji slovně napadal a současně mu sdělila, že si nepřeje, aby on, jeho známí a rodinní příslušníci chodili/jezdili přes jejich Pozemek. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 22. 2. 2013 blíže vyplynulo, že vztahy mezi žalobci a , jméno FO, a jeho rodinou nejsou přátelské s tím, že se žalobci všemožně snaží zabránit či ztížit průjezdu přes jejich Pozemek, který je jedinou přístupovou cestou k nemovitostem , jméno FO, .

12. Z leteckých snímků pořízených v 50. letech 20. století předložených žalovanou měla být dokladována skutečnost, že účelová komunikace přes Pozemek zde vedla již dříve než před rokem 1970. Z těchto snímků je evidentní, že cesta danou lokalitou skutečně procházela, byť tehdy ještě neměla asfaltový povrch, respektive nebylo provedeno zpevnění uvedené komunikace.

13. Z pasportu komunikací obce , adresa, , evidence místních komunikací obce , adresa, s aktualizací, tabulky jednotlivých komunikací spolu s mapovou částí a legendou, rozhodnutí veřejnou vyhláškou o změně kategorie pozemní komunikace, zařazení pozemní komunikace do kategorie místní komunikace ze dne 2. 8. 2013 + originálu mapové části bylo zjištěno, že komunikace projednávaná v tomto soudním řízení byla zařazena do kategorie místní komunikace k 2. 8. 2013, v uvedených listinách je komunikace označena u14 a je zde uvedeno, že se jedná o účelovou komunikaci, vozovka asfalt – štěrk, o délce 1591 m.

14. Svědek , jméno FO, podrobně popsal místní situaci dané komunikace, její historický vývoj, tak i vztahy s dotčenými osobami zejména s žalobci. V podstatné části bylo z jeho výpovědi zjištěno, že v obci , adresa, žije přibližně 18 let s tím, že když si zde kupoval dům, nebylo mu ze strany právních předchůdců nikdy zmíněno, že by zde byl jakýkoli problém s přístupem. Ani v době, kdy Pozemek vlastnil otec žalobce, neměl s průjezdem či průchodem přes část Pozemku problémy. Užívání Pozemku mu nikdy právní předchůdce žalobců nezakázal. K místní situaci dané komunikace uvedl, že tato je jedinou přístupovou cestou k jeho nemovitostem a mimo jiné i dalším nemovitostem nacházejícím se v místní části , Anonymizováno, . Pouze v malé části, tato cesta vede přes Pozemek žalobců, dále pak vede i přes obecní pozemky směrem k obci , adresa, a pak až na , Anonymizováno, . Zdůraznil, že komunikace je mimo uvedených osob užívána také obyvateli okolních vesnic, výslovně zmínil obec , adresa, . Problémy s přístupem datoval přibližně před rokem 2012, kdy jim žalobci počali bránit v průjezdu a průchodu přes část jejich Pozemku, na němž se komunikace nachází. Z tohoto podnětu pak svědek dal podnět silničnímu úřadu k určení povahy užívané komunikace. Dále svědek podrobně popsal značně problematické vztahy se žalobci s tím, že podle mínění svědka k jejich zhoršení a k určité eskalaci konfliktů došlo po deklaraci předmětné cesty jako veřejně přístupné účelové komunikace, kdy žalobce a) dokonce fyzicky napadl svědka a za toto jednání byl odsouzen v rámci vedeného trestního řízení u zdejšího soudu. Z výpovědi svědka pak byla potvrzena i zjištění učiněná ze správního spisu , Anonymizováno, , kdy soud také zjistil, že tvrzení žalobců ohledně krácení jejich práv, kdy podle žalobců jim bylo zabráněno účastnit se místního šetření v rámci správního řízení o povaze dané komunikace, se nezakládalo na pravdě, neboť i svědek vypověděl, že se žalobci místního šetření zúčastnili.

15. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že je manželkou , jméno FO, a v roce 1999 koupila dům (č. p. , Anonymizováno, ) od , Anonymizováno, , a ti jej koupili od rodiny , Anonymizováno, . V době, kdy svědkyně dům kupovala, nebyla upozorněna, že by zde existoval nějaký problém s přístupovou cestou. Svědkyně pak ani neměla v této době žádnou pochybnost o oprávněnosti užívat uvedenou cestu k přístupu k domu č. p. , Anonymizováno, , neboť cesta byla užívána více osobami, kterým nikdo nebránil cestu užívat, všichni tudy normálně jezdili. Z výpovědi svědkyně dále vyplynulo, že právní předchůdce žalobců, otec žalobce, svědkyni ani jejímu manželovi průjezdu přes danou komunikaci na Pozemku nikdy nebránil. Jeho zájem o to, kam jedou, připisovala spíše zvědavosti s tím, že právní předchůdce žalobců byl komunikativní a chtěl si vždycky popovídat s lidmi, kteří cestu užívali. Problémy nastaly až s přechodem vlastnictví Pozemku na žalobce, které vyvolával zejména žalobce , Jméno zainteresované osoby 0/0, . Ten jim začal bránit v přístupu k jejich domu přes předmětný Pozemek, přičemž tyto konflikty vyvrcholily fyzickým napadením jejího manžela, dalšího slyšeného svědka , jméno FO, . Svědkyně také popsala další útoky ze strany žalobce a), které směřovaly i vůči její osobě, dokonce vůči jejím dětem. I přes snahy znemožnit užívání Pozemku jako cesty ze strany žalobce a) je cesta i v současné době užívána více rodinami, více lidmi, kteří ji používají jako spojnici k jejich domům či rekreačním objektům, pravidelně ji užívá přibližně 15 motorových vozidel.

16. Na základě vysloveného právního názoru odvolacího soudu pak soud doplnil dokazování o další listinné důkazy.

17. Tak ze sdělení ze strany Městského úřadu , adresa, , Odbor správní, ze dne , datum, , soud pouze mohl zjistit, že tento ke stavbě účelové komunikace na Pozemku nemá k dispozici žádnou dokumentaci, ani stavební povolení. V této souvislosti pak bylo ještě zjištěno, že veškerá dokumentace vztahující se ke stavbám pozemních komunikací byla uložena v archivu , Anonymizováno, úřadu v , adresa, , který byl při povodních v roce 1997 zaplacen a listiny zde uložené byly zničeny vodou a plísní.

18. Ze sdělení , právnická osoba, , ze dne 17. 5. 2022 bylo bezpečně zjištěno, že tato společnost nikdy neměla předmětnou komunikaci ve vlastnictví.

19. Z vyjádření ze strany Obce , adresa, ze dne 20. 5. 2022 soud bezpečně zjistil, že obec , adresa, nedisponovala k účelové komunikaci, která byla v 70. letech 20. století vybudována na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , a na tuto komunikaci navazující veřejné komunikaci na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , žádnými bližšími informacemi, za nichž byly zmiňované komunikace vybudovány, a neevidovala k nim žádnou projektovou ani stavební dokumentaci, stavební povolení, kolaudační rozhodnutí ani jakékoliv další dokumenty. Bylo pouze tvrzeno, že předmětná komunikace je zaužívaná jako jediná přístupová cesta pro obyvatele a majitele nemovitostí v lokalitě , Anonymizováno, .

20. Ze sdělení ze strany , Anonymizováno, kraje, odbor ekonomický, oddělení majetkoprávní ze dne 23. 5. 2022 pak soud mohl zjistit, že podle tohoto sdělení je komunikace na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, místní komunikací, která není ve vlastnictví , Anonymizováno, kraje. Komunikace na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, je silnicí III. třídy č. , adresa, ve vlastnictví , Anonymizováno, kraje. Taktéž pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, je ve vlastnictví , Anonymizováno, kraje. Hospodaření se svěřeným majetkem kraje připadá příspěvkové organizaci , právnická osoba, . Předmětnou silnici , Anonymizováno, kraj nabyl na základě rozhodnutí o přechodu nemovitostí do vlastnictví krajů zákonem č. 157/2000 Sb.

21. Ze sdělení ze strany žalované – Obec , adresa, ze dne 23. 5. 2022 č.j. , Anonymizováno, , že žalovaná za poslední 4 roky neprováděla žádné větší opravy na výše zmíněném úseku. Pouze v roce 2020 opravila 3 výtluky, přičemž žalovaná předložila i fotografii části předmětné komunikace s provedenou opravou výtluky (černobílá fotografie).

22. Soud dále učinil dotaz i na Katastrální úřad pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , ohledně předmětné komunikace a její evidence ve vztahu k Pozemku, přičemž ze sdělení ze dne 23. 5. 2022 ze strany Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, Katastrální pracoviště , adresa, zjistil z jednotlivých poskytnutých příloh následující:

23. Z Přílohy č. 1, že se jedná o kopii mapy stabilního katastru z archivu ČÚZK, kde komunikace evidovaná pod parc. č. , hodnota, končí u hranice s pozemkem parc. č. , hodnota, . Propojení s komunikací parc. č. , hodnota, přes pozemek parc. č. , hodnota, zde není zaznamenáno.

24. Z Přílohy č. 2 kopie polního náčrtu z roku 1942, že zde bylo provedeno již zaměření novostavby na pozemku stavební parc. č. , hodnota, , vlastnictví , jméno FO, a , jméno FO, , č.p. , Anonymizováno, . Komunikace evidovaná pod parc. č. , hodnota, končí u hranice s pozemkem parc. č. , hodnota, . Propojení s komunikací parc. č. , hodnota, přes pozemek parc. č. , hodnota, zde uvedeno není.

25. Z Přílohy č. 3 kopie mapy jednotné evidence půdy, stav k roku 1958 soud zjistil, že jednotná evidence půdy evidovala faktické užívací vztahy k pozemkům. V předložené kopii je již zřejmé navázání komunikace parc. č. , Anonymizováno, na komunikaci parc. č. , hodnota, , čárkovaná kresba nahrazena červenou kresbou, a to přes pozemek parc. č. , hodnota, .

26. Z Přílohy č. 4 kopie ze soupisu parcel (60. léta 20. století) soud mohl zjistit, že parc. č. , hodnota, je evidována s druhem pozemku orná půda a s druhem pozemku ostatní plocha – cesta.

27. Z Přílohy č. 5 leteckého měřického snímku z roku 1965 bylo patrné propojení komunikace parc. č. , Anonymizováno, na komunikaci parc. č. , hodnota, přes pozemek parc. č. , hodnota, .

28. Z Přílohy č. 6 hospodářsko-technické úpravy pozemků z roku 1974, pak soud zjistil spolu se sdělením ze strany katastrálního úřadu, že hospodářsko-technické úpravy pozemků podle vládního nařízení č. 47/1955 Sb. se uskutečňovaly v letech 1955-1990 a jejich úkolem bylo racionální uspořádání půdního fondu a zvýšení produkční schopnosti půdy, vše v režimu užívání. Z tohoto dokladu pak soud zjistil, že bylo patrné vytváření velkých půdních celků za účelem lepšího hospodaření a jejich vzájemné propojení cestnou sítí. Bylo bezpečně zjištěno, že komunikace již byla zakreslena tak, že vedla přes pozemek parc. č. , hodnota, . Současně zde byla červeně vyznačena nová komunikace spojující , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , která byla v těchto letech zrealizována. Dále ze sdělení katastrálního úřadu v kontextu této přílohy pak soud ještě zjistil, že ze soupisu parcel z roku 1976 je zřejmé, že při zápisu hospodářsko-technických úprav pozemků v roce 1977 byl celý pozemek parc. č. , hodnota, zapsán s druhem pozemku ostatní plocha s využitím silnice (doloženo přehledem navrhovaných změn kultur 6 ve sbírce listin KN pod položkou , Anonymizováno, ).

29. Z Přílohy č. 7 geometrického plánu č. , hodnota, pak bylo zjištěno, že tento geometrický plán byl zpracován po realizaci státní silnice , Anonymizováno, za účelem majetkoprávního vypořádání. Pozemek parc. č. , hodnota, ostatní plocha byl silnicí rozdělen. Část o výměře 1314 m2 (díl k) byla Českou republikou prostřednictvím , adresa, od manželů , jméno FO, vykoupena a zbytek původní vlastnické parcely byl označen parc. č. , Anonymizováno, s druhem pozemku ostatní plocha ostatní komunikace. Zápis byl proveden pod položkou výkazu změn č. , Anonymizováno, . Byla sjednána kupní cena ve výši 14.165 Kč na základě znaleckého posudku. Část o výměře 1314 m2 (díl k) byla v katastru nemovitostí zapsána jako vlastnictví České republiky-Správa a údržba silnic , Anonymizováno, s tím, že tato část parcely měla být sloučena s parcelou č. , Anonymizováno, . Tato kupní smlouva byla uzavřena dne 12. 5. 1993 a vklad práva byl zapsán do katastru nemovitostí k datu 11. 3. 1994 s právními účinky k datu 1. 6. 1993.

30. Z Přílohy č. 8 leteckého snímku z roku 2003 bylo bezpečně prokázáno, že v případě předmětné komunikace se jedná o zpevněnou komunikaci na části pozemku parcela č. , Anonymizováno, .

31. Z Přílohy č. 9 kombinaci leteckého snímku a katastrální mapy digitalizované pořízené prostřednictvím veřejného dálkového přístupu bylo opět zjištěno, že zpevněná komunikace se nachází na části pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Zbylá část je využívána jako zemědělská půda. Zatímco v katastru nemovitostí je celá parc. č. , Anonymizováno, vedena jako ostatní komunikace.

32. Soud s ohledem na vyslovený právní názor odvolacího soudu zjišťoval povahu předmětné komunikace a ze znaleckého posudku č. , Anonymizováno, „Posouzení komunikace na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, “ ze dne 31. 5. 2023 spolu s přílohami vypracovaného soudním znalcem , jméno FO, , soud jednoznačně zjistil, že komunikace na pozemku parc. č. , Anonymizováno, má konstrukční vrstvy, které se běžně používají v silničním stavitelství. Jednotlivé konstrukční vrstvy byly pravděpodobně položeny s využitím běžných stavebních strojů, jako jsou dozery pro rozhrnutí, bagry, válce pro hutnění a podobně. Některé vrstvy nebo jejich části i pomocí nářadí, lopat. O brusnou vrstvu tedy svrchní kryt tvoří penetrační makadam, který se skládá ze štěrkové vrstvy zaválcované na sucho, která se následně prolije asfaltem, respektive asfaltový beton, který je směsí kameniva a asfaltu, a je namíchán v obalovně a pokládá se už jako směs. Pod touto vrstvou jsou vrstvy ložní, tzn. podkladní, které jsou tvořeny taktéž z penetračního makadamu nebo z nestmeleného drceného kameniva. Tyto vrstvy společně tvoří konstrukci vozovky. Její tloušťka je 21,5 cm a 40 cm. Konstrukce vozovky se pokládá na zemní pláň, což je plocha uzavírající zemní těleso ve styku s vozovkou a tvoří horní líc aktivní zóny. Aktivní zóna je zlepšená vrstva mocnosti obvykle 50 cm podzemní plání, ve které se ještě projevují účinky zatížení z dopravy. Z dodaných vývrtů a sondy nevyplývá, že by byla podzemní plání vozovky zlepšena aktivní zóna, znalec tedy předpokládá, že vozovka – stavba je postavena na zemní pláni, která je tvořena původním rostlým terénem pozemku.

33. Dále na základě druhé položené otázky na ustanoveného znalce „Zda lze tuto účelovou komunikaci posoudit podle jejího materiálového složení za stavbu silnice, nebo se jedná jen o zpracování povrchu pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, .“ pak soud zjistil, že z technického pohledu lze uvedenou stavbu považovat za dopravní stavbu, a nikoliv za pouhé zpracování povrchu. Za dopravní stavby pak lze považovat takové stavby, u nichž konstrukce zpevnění odpovídá obvyklým konstrukcím vozovek, např. podle technické podmínky ministerstva dopravy TP 170. V tomto případě konstrukce obdobná jako konstrukce vozovek s návrhovou úrovní porušení D2, která předpokládá občasný pohyb nákladních vozidel. Tento typ konstrukce vozovky bývá použit u polních a lesních cest, účelových komunikací, ale i starších silnic III. tříd. Podle názoru znalce je tedy účelová komunikace na pozemku parc. č. , Anonymizováno, dopravní stavbou, respektive stavbou pozemní komunikace. Dopravní stavbou se v tomto případě rozumí vícevrstvá konstrukce vozovky uložena na upravené zemní pláni rostlého terénu pozemku. V případě dopravních staveb se jedná o obdobu pozemních staveb, kdy podkladní vrstvy vozovky tvoří plošný základ na dopravní stavby umístění na zemní pláni. To je na upraveném terénu, respektive na základové spáře, a tuto posuzované dopravní stavby jsou tímto způsobem pevně spojeny konstrukcí vozovky se zemí. Konstrukci vozovky této komunikace nelze odstranit bez jejího zničení ani zásadního zhoršení jejího účelového určení, jako by to bylo u pouhého zlepšení nebo zpracování povrchu pozemku.

34. Z protokolu č. , Anonymizováno, , který je přílohou posudku, vyplývá, že komunikace na pozemku parc. č. , Anonymizováno, má konstrukční vrstvy, které se běžně používají v silničním stavitelství. Jednotlivé konstrukční vrstvy byly pravděpodobně položeny s využitím běžných stavebních strojů, jako jsou dozery pro rozhrnutí, bagry, válce pro hutnění a podobně. Některé vrstvy nebo jejich části i pomocí nářadí, lopat. Obrusnou vrstvu tedy svrchní kryt tvoří penetrační makadam, který se skládá ze štěrkové vrstvy zaválcované na sucho, která se následně prolije asfaltem, respektive asfaltový beton, který je směsí kameniva a asfaltu, a je namíchán v obalovně a pokládá se už jako směs. Pod touto vrstvou jsou vrstvy ložní, tzn. podkladní, které jsou tvořeny taktéž z penetračního makadamu nebo z nestmeleného drceného kameniva. Součástí byla také fotodokumentace prováděných sond a vývrtů.

35. Z předkládané fotografie ze strany žalobců soud mohl zjistit, což ostatně nijak ani nezpochybňoval statutární zástupce žalované obce, starosta , jméno FO, , že žalovaná prováděla na předmětné komunikaci údržbové práce, respektive zajišťovala sečení travin na stranách této komunikace, avšak taková fotografie nemohla fakticky prokazovat tvrzení žalobců, že předmětná veřejně přístupná účelová komunikace je ve vlastnictví obce, tedy žalované.

36. Z předkládaných fotografií žalované pak mohl soud zjistit, že předmětná veřejně přístupná účelová komunikace je ve špatném technickém stavu, přičemž bylo patrné, že v určitých částech dochází k zarůstání krajnic komunikace travinami, které pak částečně prorůstají i na místech, kde je již značně porušena ložní vrstva a další na ni položená obrusná vrstva jakožto svrchní kryt. Ani na základě takto předkládaných fotografií však nemohl soud souhlasit s žalovanou, že by nebylo jednoznačně patrné, kde je hranice mezi konkrétním pozemkem a komunikací položenou na tento pozemek a nebylo tedy možné na uvedený stav aplikovat například rozsudek NS ČR ze dne 26. 8. 2003 sp.zn. 22 Cdo 1221/2002. Soud tedy v těchto závěrech vycházel jednoznačně z vypracovaného znaleckého posudku a jeho závěrů o tom, že v případě předmětné komunikace se fakticky jedná o samostatnou dopravní stavbu na pozemku parcela č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, .

37. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. V řízení bylo rozhodující zjistit, zda se na Pozemku žalobců nachází, respektive přes část pozemku žalobců prochází veřejně přístupná účelová komunikace a zda je dalšími osobami užívána i přes nesouhlas předchozích vlastníků Pozemku, respektive žalobců, zároveň s ohledem na vyslovený právní názor odvolacího soudu také to, zda se v případě této veřejně přístupné účelové komunikace jedná o samostatnou věc v právním smyslu. Provedenými správními spisy, tak i z pasportu komunikací a souvisejících dokumentů souladně vyplynulo, že na rozhodné části Pozemku ve vlastnictví žalobců se nachází veřejně přístupná účelová (pozemní) komunikace. V řízení slyšení svědci věrohodně popsali, jakým způsobem byla předmětná komunikace užívána a jakým způsobem se k průjezdu přes část Pozemku stavěli právní předchůdci žalobců. Pokud žalobci argumentovali tím, že ve správním řízení ohledně určení statutu předmětné komunikace s nimi bylo jednáno v rozporu se zákonem, měli zvolit účinnou obranu již v rámci správního řízení či navazujícího soudního přezkumu ve správním soudnictví. Touto cestou se jim však rozhodnutí ze dne , datum, , Anonymizováno, nepodařilo zvrátit, proto bylo zcela nadbytečným doplňovat dokazování k okolnostem průběhu správního řízení, když statut veřejné účelové komunikace zde byl jednoznačně dán. Nadto bylo třeba zdůraznit, že přijatá rozhodnutí v rámci správního řízení, jakož i protokoly sepsané v rámci správního řízení, jakož i další listiny pořízené správními orgány, potažmo správními soudy, je třeba považovat ve smyslu § 567 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ), a podle § 134 OSŘ za veřejnou listinu, a proto skutečnosti v těchto listinách uvedené zakládají vůči každému plný důkaz o původu této veřejné listiny od orgánu nebo osoby, které ji zřídily, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o níž původce veřejné listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak. Rozdíl mezi důkazem soukromou listinou a veřejnou listinou v občanském soudním řízení spočívá v jejich důkazní síle. Zatímco u důkazu soukromou listinou postupuje soud ve smyslu § 132 OSŘ uplatněním tzv. zásady volného hodnocení důkazů, kdy soud hodnotí důkazy podle své vlastní volné úvahy, a to každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti s přisuzováním hodnoty závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnoty zákonnosti, hodnoty pravdivosti, popřípadě hodnoty věrohodnosti jednotlivým důkazům, u důkazu veřejnou listinou postupuje soud dle § 134 OSŘ jako projevem tzv. legální teorie důkazní s tím, že důkazní síla veřejné listiny vyplývá ze zákona prostřednictvím presumpce správnosti jejího obsahu, neboť není-li pravdivost veřejné listiny vyvrácena prokázáním opaku, považuje soud pro účely hodnocení důkazů obsah listiny za pravdivý. Praktický dopad odlišného charakteru veřejné listiny od soukromé tak nastává v případě jejího zpochybnění účastníkem řízení, kdy ať už se jedná o popření veřejného charakteru, nebo popření obsahu veřejné listiny, obojí prokazuje ten, kdo zpochybňuje. Podle přesvědčení soudu pak nebylo důvodné provádět jakékoliv důkazy, které navrhovali žalobci, když těmito důkazy nemohl být fakticky změněn či popřen obsah protokolu ze správního řízení, ani nemohlo dojít ke změně rozhodnutí ze dne , Anonymizováno, . Ostatně žalobci ani nijak nezpochybňovali konkrétní listiny, pouze trvali na tom, že se nemohli účastnit projednání věci před správním orgánem, ač jejich účast u správního řízení byla minimálně potvrzena i svědkem , jméno FO, a rovněž vyplývala z obsahu správního spisu. Z tohoto důvodu soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem , jméno FO, , starosty obce , adresa, , a nepřipustil ani provedení dalších listin, jimiž chtěli žalobci dokladovat průběh správního řízení, když by se jednalo zase jen o jejich vlastní podání. Jestliže žalobci chtěli dokladovat, že v rámci správního řízení si museli činit výpisy a opisy ze správního spisu, pak to bylo jejich rozhodnutí a nikdo jim v tom jistě nebránil, aby tak činili a tato skutečnost nemohla nijak vyvrátit zjištění učiněné z veřejné listiny ohledně jejich účasti na místním šetření, tj. z protokolu o ústním jednání a místním šetření ze dne 27. 9. 2012. Ostatně správní řízení předcházející rozhodnutí , datum, bylo podrobeno, jak soud také uvedl výše, soudnímu přezkumu. Stejně tak i tehdejší Veřejný ochránce práv, , jméno FO, , ve svém podání ze dne 16. 1. 2013 konstatoval, že žalobci se účastnili místního šetření. K důkazu nebyl proveden ani výslech navržené svědkyně , jméno FO, , která měla podat výpověď k souhlasu právních předchůdců žalobců s užíváním předmětné části komunikace. Důvodem pak bylo primárně již shora uvedené zjištění ze správního spisu a zároveň také to, že i výpověď této svědkyně se soudu jevila jako nadbytečná vzhledem k dalším učiněným zjištěním ve vztahu k povaze předmětné účelové komunikace na části pozemku žalobců. Za zcela nadbytečný důkaz soud považoval i navržený výslech , jméno FO, , advokátky, která měla zastupovat žalobkyni (žalobce) v roce 2012 ve vzniklém sporu s , jméno FO, ohledně otázky užívání dané komunikace. Stejně tak se soudu jevilo nadbytečné provádět dokazování i účastnickým výslechem žalobců, a to právě s přihlédnutím k závěrům učiněným v rámci prováděného dokazování. (viz níže závěr o skutkovém stavu a z něho vyplývající právní hodnocení věci)

38. Soud již pak tedy další důkazy neprováděl, neboť měl za to, že důkazy, které jím byly k návrhu účastníků provedeny, tvořily ve svém souhrnu dostatečný podklad pro rozhodnutí v této věci a pro bezpečný závěr o skutkovém stavu. Ostatně ani účastníci po poučení podle § 119a odst. 1 OSŘ neměli žádná další vyjádření, a především žádné další důkazy nenavrhovali. Soud tak vyšel z toho, že žádné další důkazy nebylo nutno v tomto řízení provádět. Jakékoliv dokazování nad rámec důkazů shora uvedených soud považoval za zcela nadbytečné.

39. Na základě provedeného dokazování, shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá vlastní skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 OSŘ, učinil soud tento nezpochybnitelný závěr o skutkovém stavu věci: Žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře 555 m2, způsob užití: ostatní komunikace, který se nachází v obci a katastrálním území , adresa, , jehož část o výměře 180 m2 je zastavěna zpevněnou komunikací, která má povahu veřejně přístupné účelové komunikace, jež je jedinou přístupovou spojnicí mezi místní komunikací III. třídy k části , Anonymizováno, , která dále pokračuje přes , Anonymizováno, hranici až , Anonymizováno, . Za veřejnou (veřejně přístupnou) účelovou komunikaci byla uvedená komunikace prohlášena deklaratorním rozhodnutím vydaným Obecním úřadem , adresa, v působnosti silničního správního orgánu dne , datum, sp.zn. , Anonymizováno, . Přestože žalobci s tímto rozhodnutím nesouhlasili, v navazujícím přezkumu ve správním soudnictví byli neúspěšní a pravomocné rozhodnutí dotčeného silničního správního úřadu se jim nepodařilo zvrátit. Ani ve správním řízení, ani následně ve správním soudnictví nebylo zjištěno, že by došlo k porušení práv žalobců, když soud ze správního spisu zjistil, že žalobci byli řádně obesíláni na adresu , adresa, , na kterou jim bylo doručováno po celou dobu správního řízení s tím, že tato adresa byla uvedená u žalobců v centrální evidenci obyvatel a na této adrese bydlí žalobci i v současné době, o čemž svědčila i sama žaloba, kde byla shodná adresa uváděna přímo žalobci. Cestu nejčastěji užívali a nadále užívají, pakliže jim v tom není bráněno žalobci, vlastníci nemovitostí v části obce , Anonymizováno, , mimo tyto osoby je však cesta užívána širším okruhem osob z řad obyvatel obce , adresa, , rovněž obyvateli obce , adresa, a dalšími osobami z řad širší veřejnosti, tedy nijak omezenou množinou lidí. Právní předchůdci žalobců veřejnému užívání cesty nikdy prokazatelně nebránili, nikdy nedošlo k vyslovení tzv. kvalifikovaného nesouhlasu s užíváním cesty. Dále bylo v řízení bezpečně prokázáno, že v 70. letech 20. století byla předmětná veřejně přístupná účelová komunikace v rozsahu dnes užívaném opatřena zpevněným povrchem, který byl tvořen jednotlivými konstrukčními vrstvami, které se běžně používají v silničním stavitelství a z technického pohledu lze uvedenou stavbu považovat za dopravní stavbu, a nikoliv za pouhé zpracování povrchu. Za dopravní stavby pak lze považovat takové stavby, u nichž konstrukce zpevnění odpovídá obvyklým konstrukcím vozovek, např. podle technické podmínky ministerstva dopravy TP 170. V tomto případě konstrukce obdobná jako konstrukce vozovek s návrhovou úrovní porušení D2, která předpokládá občasný pohyb nákladních vozidel. Konstrukci předmětné veřejné přístupné účelové komunikace nelze odstranit bez jejího zničení ani zásadního zhoršení jejího účelového určení, jako by to bylo u pouhého zlepšení nebo zpracování povrchu pozemku. Za této situace pak nebylo rozhodné, zda žalobci dali souhlas s užíváním předmětné veřejně přístupné účelové komunikace, kterou bylo takto nutné považovat za samostatnou stavbu v právním smyslu, tedy stavbu na cizím pozemku, za níž žalobcům náležela náhrada za bezesmluvní užívání jejich Pozemku, respektive část tohoto Pozemku, neboť jim tímto užíváním veřejné cesty vedoucí přes jejich Pozemek vzniká majetkové újma. V řízení však nebylo prokázáno, že by vlastníkem této veřejně přístupné účelové komunikace byla žalovaná obec, když podle názoru soudu pouhá skutečnost, že obec provádí nutnou údržbu této komunikace, kdy si tímto plní svou vlastní veřejnoprávní roli a vnímá tuto skutečnost jako svou službu veřejnosti, tedy i vlastním občanům, nemohla svědčit pro závěr žalobců, že by to byla právě žalovaná, kdo by byl vlastníkem předmětné komunikace a kdo by tedy byl i pasivně legitimován v tomto sporu k vrácení, respektive zaplacení částky bezdůvodného obohacení, či částky za omezení jejich vlastnického práva. Na uvedeném pak nemohla nic změnit ani skutečnost, že z pasportu komunikací obce , adresa, , bylo zjištěno, že komunikace projednávaná v tomto soudním řízení byla zařazena do kategorie místní komunikace k 2. 8. 2013, v uvedených listinách je komunikace označena u14 a je zde uvedeno, že se jedná o účelovou komunikaci, vozovka asfalt – štěrk, o délce 1591 m. Uvedené totiž nic nevypovídá ještě o tom, že by žalovaná obce , adresa, byla fakticky vlastníkem předmětné dopravní stavby, ani to, že by na ni v minulosti vlastnické právo přešlo. Ze žádného z provedených důkazů totiž nijak nevyplývalo, že by žalované svědčilo vlastnické právo k předmětné dopravní stavbě, tj. veřejně přístupné účelové komunikaci, přičemž ani nemohl soud zjistit bližší informace o výstavbě předmětné veřejně přístupné účelové komunikace, neboť žádný z oslovených správních úřadů a veřejnoprávních institucí nedisponovaly dostupnou stavební dokumentací k této dopravní stavbě. Zároveň pak žádný z úřadů se nemohl přihlásit k vlastnictví předmětné dopravní stavby a soud tedy ani neměl jednoznačně za zjištěné, kdo by případně mohl být vlastníkem uvedené stavby, kdo stavbu fakticky realizoval, na koho pak by případně i v poměrech po roce 1989 mohla přejít práva a povinnosti spojené s touto dopravní stavbou. Bezpečně bylo totiž zjištěno, že již roku 1942 bylo provedeno již zaměření novostavby na pozemku stavební parc. č. , hodnota, ve vlastnictví , jméno FO, a , jméno FO, , č.p. , Anonymizováno, , přičemž komunikace evidovaná pod parc. č. , hodnota, končí u hranice s pozemkem parc. č. , hodnota, . Propojení s komunikací parc. č. , hodnota, přes pozemek parc. č. , hodnota, v inkriminované době neexistovalo. Nicméně minimálně k roku 1958 bylo možné již evidovat navázání komunikace parc. č. , Anonymizováno, na komunikaci parc. č. , hodnota, , a to přes pozemek parc. č. , hodnota, . V 60. letech 20. století pak byla parc. č. , hodnota, evidována s druhem pozemku orná půda a s druhem pozemku ostatní plocha – cesta. V roce 1965 již bylo jednoznačně provedeno propojení komunikace parc. č. , Anonymizováno, na komunikaci parc. č. , hodnota, přes pozemek parc. č. , hodnota, . Soud také bezpečně zjistil, že hospodářsko-technické úpravy pozemků podle vládního nařízení č. 47/1955 Sb. se uskutečňovaly v letech 1955-1990 a jejich úkolem bylo racionální uspořádání půdního fondu a zvýšení produkční schopnosti půdy, vše v režimu užívání. Bylo také jednoznačné, že komunikace již byla zakreslena tak, že vedla přes pozemek parc. č. , hodnota, . Současně byla realizována v 70. letech výstavba nové komunikace spojující , Anonymizováno, . Při zápisu hospodářsko-technických úprav pozemků v roce 1977 byl celý pozemek parc. č. , hodnota, zapsán s druhem pozemku ostatní plocha s využitím silnice. Stejně tak ve vztahu k Pozemku bylo jednoznačně možné uzavřít, že tento posloužil částečně pro realizaci uvedené státní silnice (pozemní komunikace) , Anonymizováno, a za účelem majetkoprávního vypořádání byl vytvořen geometrický plán č. , hodnota, , kterým byl původní pozemek parc. č. , hodnota, rozdělen tak, že část o výměře 1314 m2 (díl k) byla Českou republikou prostřednictvím Správy a údržby silnic , adresa, od manželů , jméno FO, vykoupena a zbytek původní vlastnické parcely byl označen parc. č. , Anonymizováno, s druhem pozemku ostatní plocha ostatní komunikace. Zápis byl proveden pod položkou výkazu změn č. 15/1994. Byla sjednána kupní cena ve výši 14.165 Kč na základě znaleckého posudku. Část o výměře 1314 m2 (díl k) byla v katastru nemovitostí zapsána jako vlastnictví České republiky-Správa a údržba silnic , adresa, s tím, že tato část parcely měla být sloučena s parcelou č. , Anonymizováno, . Tato kupní smlouva byla uzavřena dne 12. 5. 1993 a vklad práva byl zapsán do katastru nemovitostí k datu 11. 3. 1994 s právními účinky k datu 1. 6. 1993. Tedy uvedený pozemek parc. č. , Anonymizováno, nebyl nikdy ve vlastnictví státu, potažmo ve vlastnictví obce , adresa, . (viz níže právní hodnocení)

40. Po právní stránce pak hodnotil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení, a to právě v kontextu shora učiněného závěru o skutkovém stavu věci:

41. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

42. Podle § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

43. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, (dále jen ZoPK), pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.

44. Podle odst. 2 pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie: a) dálnice, b) silnice, c) místní komunikace, d) účelová komunikace.

45. Podle § 6 odst. 1 ZoPK platí, že místní komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce.

46. Podle odst. 2 se místní komunikace rozdělují podle dopravního významu, určení a stavebně technického vybavení do těchto tříd: a) místní komunikace I. třídy, b) místní komunikace II. třídy, kterou je dopravně významná sběrná komunikace s omezením přímého připojení sousedních nemovitostí, c) místní komunikace III. třídy, kterou je obslužná komunikace, d) místní komunikace IV. třídy, kterou je komunikace nepřístupná provozu silničních motorových vozidel nebo na které je umožněn smíšený provoz.

47. Podle odst. 3 pak může být místní komunikace označena jako silnice pro motorová vozidla podle zvláštního právního předpisu, pouze jde-li o místní komunikaci I. třídy, která je budována bez úrovňových křížení, s oddělenými místy napojení pro vjezd a výjezd a na níž není přímo připojena sousední nemovitost s výjimkou nemovitostí přímo připojených z odpočívek.

48. Podle § 7 ZoPK se účelovou komunikací rozumí pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s Policií České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace stanovené zvláštními právními předpisy tím není dotčena.

49. Ve smyslu § 9 odst. 1 ZoPK je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku.

50. Podle § 19 ZoPK smí v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen "obecné užívání"), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace.

51. Ve smyslu zákonných ustanovení a dostupného judikatorního výkladu se účelovou komunikací stává cesta „samovolně“ ze zákona okamžikem naplněním všech čtyř znaků. Musí jít 1) o stálou a v terénu patrnou dopravní cestu, která 2) naplňuje účel stanovený v zákoně, přičemž 3) její vlastník dal souhlas k obecnému užívání své cesty veřejností a zároveň 4) tato cesta naplňuje nutnou komunikační potřebu. V návaznosti na učiněná skutková zjištění došly ve správním řízení naplnění všechny požadované znaky a bylo deklarováno, že se na části Pozemku veřejně přístupná účelová komunikace nachází.

52. Protože ZoPK neupravuje jakoukoliv kompenzaci, která by se vlastníkovi pozemku vyplácela za to, že pozemek nebo jeho část slouží jako veřejná cesta, je zřejmé, že veřejnou cestu je možno na pozemku vyhlásit jedině za podmínky, že nejde o nucené, nýbrž dobrovolné omezení vlastnického práva, s nímž vlastník pozemku při vzniku účelové komunikace souhlasil. Tato skutečnost však nemá vliv na to, zda v případě, že se jedná o účelovou komunikaci, která není pouhým zpracováním povrchu pozemku, ale samostatnou věcí v právním smyslu, je namístě zaplacení bezdůvodného užívání vlastníkovi pozemku ze strany vlastníka účelové komunikace jako samostatné věci v právním smyslu, kterým může být podle § 9 odst. 1 věta třetí ZoPK právnická nebo fyzická osoba. K obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku pak dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje (srovnej například rozsudek NS ČR ze dne 24. 4. 2013 sp.zn. 28 Cdo 2155/2012).

53. Stejně tak lze tedy ve vztahu k obci jakožto vlastníku dopravní stavby uvést, že k obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje. Jestliže by tedy bylo bezpečně prokázáno, že žalovaná obec vlastní místní komunikace vystavěné na pozemcích v podílovém spoluvlastnictví žalobců, získávala by v důsledku bezesmluvního užívání zastavěných pozemků na úkor žalobců zcela jistě určitý majetkový prospěch (plnění bez právního důvodu), který by byla povinna žalobcům vydat. Z hlediska nároku žalobců na vydání bezdůvodného obohacení a pasivní věcné legitimace žalované by pak bylo přitom lhostejno, kým a jakým způsobem jsou místní komunikace vlastněné žalovanou obcí fakticky užívány. (srovnej přiměřeně usnesení NS ČR ze dne 3. 4. 2012 sp.zn. 28 Cdo 672/2012)

54. Shora uvedené lze tedy jednoduše shrnout do předpokladu, že je-li obec v souladu s § 9 odst. 1 větou druhou ZoPK vlastníkem místní komunikace vystavěné na pozemku třetí osoby, aniž by jí k umístění stavby komunikace na cizím pozemku svědčil řádný právní titul, dochází tímto na její straně ke vzniku bezdůvodného obohacení. Stejně tak tomu je v případě, že by byla obec vlastníkem účelové komunikace na cizím pozemku. (viz níže)

55. Podle přesvědčení soudu tak bylo rozhodující pro posouzení oprávněnosti uplatněného nároku žalobců na vydání bezdůvodného obohacení po žalované zjistit, zda je to právě žalovaná obec, kdo je vlastníkem předmětné veřejně přístupné účelové komunikace jakožto stavby (dopravní stavby) zbudované na cizím pozemku, tj. na Pozemku žalobců.

56. V tomto směru však soud musel zdůraznit, že nebylo možno vlastnictví k předmětné dopravní stavbě na straně žalované dovodit, když ani podle ZoPK nebylo možné uzavřít, že by žalovaná byla vlastníkem předmětné veřejně přístupné účelové komunikace, když se v tomto případě z hlediska § 7 ZoPK jednalo nesporně o účelovou komunikaci, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi. Ostatně zkoumání dalších předpokladů ke vzniku účelové komunikace nebylo pro uplatnění nároku žalobců v tomto řízení důležité, neboť naplnění zákonných znaků podle § 7 odst. 1 ZoPK bylo osvědčeno již v průběhu správního řízení, a civilním soudům ani nepřísluší závěry rozhodnutí, učiněného ve správním řízení, jakkoliv přezkoumávat. Ostatně za situace, pokud bylo takové řízení podrobeno i soudnímu přezkumu z hlediska správního soudnictví a nebylo shledáno jakékoliv pochybení ze strany konkrétního (silničního) správního úřadu, nebylo ani důvodu pochybovat o konkrétních závěrech ohledně povahy předmětné komunikace.

57. Z pohledu § 9 odst. 1 ZoPK pak je jednoznačné, že vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku.

58. Soud tak byl přesvědčen o tom, a měl tuto skutečnost za bezpečně zjištěnou, že žalovaná obec , adresa, je správcem komunikací, když místní komunikace III. třídy eviduje pouze 2 o celkové délce 1,215 km, přičemž dále jako správce komunikací také obstarává údržbu dalších účelových komunikací o celkové délce 30,26 km, a to i uvedené veřejně přístupné účelové komunikace (účelové komunikace) na Pozemku. Fakticky se tedy jedná o účelovou komunikaci, kde je však obec , adresa, , tj. žalovaná, pouze správcem, nikoliv vlastníkem komunikace a je lhostejno, jak často a v jakém rozsahu případně obec , adresa, provádí údržbu předmětné účelové komunikace.

59. Předmětná komunikace byla a je užívána nejenom vlastníky nemovitostí, jejich známými a rodinami v místní části , Anonymizováno, , ale zároveň také ostatními obyvateli obce , adresa, , i jiných přilehlých obcí a v podstatě širokou veřejností i z řad občanů žijících , Anonymizováno, , když slouží tedy i potřebám obyvatel obce , adresa, ve smyslu § 6 odst. 1 ZoPK. I z tohoto uvedeného důvodu pak žalovaná prováděla běžnou údržbu spočívající v odstraňování větších nerovností, výplně tzv. výtluk a sečení travin po stranách této komunikace.

60. Zároveň pokud žalobci uváděli, že na žalovanou obec , adresa, přešlo vlastnické právo ve vztahu k této účelové komunikaci ze státu na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, v platném a účinném znění, soud ani této argumentaci nemohl přisvědčit, neboť z provedeného dokazování byl učiněn bezpečně závěr o tom, že původní pozemek parc. č. , hodnota, byl rozdělen tak, že část o výměře 1314 m2 (díl k) byla Českou republikou prostřednictvím Správy a údržby silnic , adresa, vykoupena od manželů , jméno FO, (právních předchůdců žalobců) a zbytek původní vlastnické parcely byl označen parc. č. , Anonymizováno, s druhem pozemku ostatní plocha ostatní komunikace (Pozemek). Zápis byl proveden pod položkou výkazu změn č. , Anonymizováno, . Byla sjednána kupní cena ve výši 14 165 Kč na základě znaleckého posudku. Část o výměře 1314 m2 (díl k) byla v katastru nemovitostí zapsána jako vlastnictví České republiky-Správa a údržba silnic , adresa, s tím, že tato část parcely měla být sloučena s parcelou č. , Anonymizováno, . Tato kupní smlouva byla uzavřena dne 12. 5. 1993 a vklad práva byl zapsán do katastru nemovitostí k datu 11. 3. 1994 s právními účinky k datu 1. 6. 1993.

61. Tedy uvedený pozemek parc. č. , Anonymizováno, nebyl nikdy ve vlastnictví státu, potažmo ve vlastnictví obce , adresa, , neboť právě podle shora uvedeného zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí a jeho odst. 1 platí, že do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí a) nezastavěné pozemky, b) pozemky zastavěné stavbami ve vlastnictví fyzických osob, c) stavby s pozemky tvořícími se stavbou jeden funkční celek, d) pozemky zastavěné stavbami přecházejícími do vlastnictví obcí podle odstavců 4 a 5 (téhož zákona), které obce vlastnily ke dni 31. prosince 1949, pokud jsou ve vlastnictví České republiky a nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 1.

62. Podle odst. 5 tohoto zákona pak spolu s nemovitostmi podle odstavce 1 přecházejí do vlastnictví obce dnem 1. 7. 2000 stavby účelových komunikací, drobné stavby sloužící k plnění funkcí lesa, k výkonu práva myslivosti nebo k ochraně trvalých porostů, drobné stavby melioračních zařízení a drobné stavby lesotechnických meliorací, pokud byly v období od 1. 1. 1950 do 24. 5. 1991 vybudovány na pozemcích, které obce vlastnily ke dni 31. 12. 1949, nebo přecházejí na obce podle § 2a tohoto zákona, pokud jsou ke dni 1. 7. 2000 ve vlastnictví České republiky.

63. Jak bylo tedy zjištěno soudem, uvedená účelová komunikace byla postavena fakticky až v 70. letech 20. století, kdy se stala samostatnou věcí z hlediska jejího provedení jako dopravní stavby s jednotlivými vrstvami zpevnění povrchu (viz shora závěr o skutkovém stavu věci) a přecházela přes původní pozemek parc. č. , hodnota, , respektive procházela přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, , když ale původní pozemek i pozemek parc. , Anonymizováno, byl vždy ve vlastnictví právních předchůdců žalobců, a to i před datem 31. 12. 1949, jak vyplývalo i z polního náčrtu z roku 1942, o čemž ostatně dále svědčila i uzavřená kupní smlouva mezi Českou republikou jednající prostřednictvím Správy a údržby silnic , adresa, a manželi , jméno FO, (právní předchůdci žalobců), když právě zbytek původní vlastnické parcely byl označen jako parc. č. , Anonymizováno, s druhem pozemku ostatní plocha ostatní komunikace (Pozemek). Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že žalovaná vlastníkem účelové komunikace nikdy nebyla, nemohla se jím stát. Zároveň to ani nebyla obec , adresa, , kdo by v 70. letech 20. století mohl realizovat předmětnou dopravní stavbu, tedy ani z tohoto pohledu nemohl soud uzavřít, že by se žalovaná stala vlastníkem předmětné účelové komunikace tím, že by ji zhotovila (vystavěla).

64. Následně pak soud musel také uvést, že podle jeho názoru odkaz žalobců na jednotlivá rozhodnutí vyšších soudů (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 251/16 či na rozhodnutí NS ČR sp.zn. 28 Cdo 2056/2009) ohledně prokázání pasivní legitimace obce pak nebyl přiléhavý, neboť tato žalobci uváděná rozhodnutí dopadala na situaci místních komunikací III. třídy, u nichž je režim vlastnictví odlišný od účelových komunikací, jak soud ostatně již výše uvedl.

65. Soud si byl vědom, že dochází k zásahu do vlastnického práva žalobců a k jeho omezování, přičemž také si byl vědom toho, že žalobcům by měla náležet náhrada za omezení jejich vlastnického práva, avšak odpovědnou osobou, která by měla nést povinnost žalobcům cokoliv z tohoto titulu plnit, nebyla žalovaná obec , adresa, .

66. Na základě výše uvedeného tak soud shledal nárok každého z žalobců na vydání bezdůvodného obohacení v částce 5 400 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení od 5. 10. 2018 do zaplacení nedůvodným s ohledem ke skutečnosti, že nebylo prokázáno, že by účelová komunikace vedoucí jako samostatná dopravní stavba přes Pozemek žalobců byla ve vlastnictví žalované, a žalobu z tohoto důvodu v plném rozsahu zamítl. (výrok I.)

67. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 OSŘ a plně úspěšné žalované přiznal jejich plnou náhradu. Náklady žalované sestávají z nákladů na právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb v platném a účinném znění (dále jen AT). Žalované byla přiznána náhrada za ve výši 1 540 Kč za jeden úkon vypočtená z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 písm. a) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT za celkem 11 úkonů podle § 11 odst. 1 písm. d), g) AT, tj. celkem 16 940 Kč, dále režijní paušál po 300 Kč x 11 úkonů tj. 3 300 Kč. Dále cestovné ve výši 7 617 Kč vypočtené podle § 157 zákona č. 262/2006 Sb., za 8 uskutečněných cest ke zdejšímu soudu ze sídla zástupce žalované z , adresa, a zpět při vzdálenosti za 1 cestu 146 km, tedy za 8 vykonaných cest k jednání soudu dne 1. 2. 2019, 19. 5. 2020, 26. 6. 2020, 8. 9. 2020, 8. 1. 2021, 18. 3. 2022, 23. 9. 2022 a dne 19. 9. 2023, náhradu za promeškaný čas strávený na cestě k soudnímu jednání za 32 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 AT ve výši 3 200 Kč; náhradu DPH ve výši 6 552 Kč podle § 137 odst. 3 OSŘ ve spojení s § 14a odst. 1 AT. Celkem byla žalované přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 37 579 Kč. Náklady řízení jsou žalobci povinni zaplatit k rukám právního zástupce žalované podle § 149 odst. 1 OSŘ, a to každý ve výši ½ takto přiznané částky, a to s ohledem ke skutečnosti, že každý ze žalovaných byl shodně neúspěšný co do požadované částky ve výši 5 400 Kč a soud tak považoval v poměrech projednávané věci za spravedlivé, aby každý ze žalobců uhradil ½ přiznané částky nákladů řízení, která tedy činí částku ve výši 18 789,50 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 OSŘ věty první za středníkem OSŘ, přičemž tuto prodloužil na 30 dnů s ohledem na povahu řízení, kdy takto prodloužená lhůta jistě nebude znamenat jakýkoliv zásah do rozpočtu žalované, avšak kratší lhůta stanovená v obvyklé délce tří dnů by případně mohla činit obtíže žalobcům, ač to byli žalobci, kdo vyvolal tento soudní spor a museli si být vědomi i toho, že v případě neúspěchu mohou být zavázáni k náhradě nákladů řízení žalované. (výrok II.)

68. Jak soud v závěru předchozího odstavce (či bodu) uvedl, byli to právě žalobci, kdo vyvolal soudní spor a tito disponovali předmětem řízení, přičemž nemohl souhlasit s tím, že by snad měl z hlediska nákladů řízení rozhodovat podle § 150 OSŘ a využít zcela výjimečného institutu z hlediska oprávnění soudu k moderaci nákladů řízení u zcela úspěšné žalované, respektive mezi účastníky. Soud zde totiž neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, které by jej měly vést k takovému rozhodování. Žalobci mohli a také měli zvážit své kroky již před podáním žaloby, mohli více ověřovat všechny eventuality ve vztahu k předmětné účelové komunikaci a stejně tak si museli být vědomi i toho, že pokud podají žalobu, mohou být ve sporu s žalovanou i neúspěšní a za takové situace pak také budou povinni hradit náklady řízení. Zároveň soud důvod pro uplatnění moderace podle § 150 OSŘ neshledal ani na straně obce v tom směru, že by se z její strany jednalo o neúčelně vynaložené náklady, jestliže se v případě obce , adresa, nejedná o nijak velkou obec, která nedisponuje právním oddělením, respektive nedisponuje zaměstnanci, kteří by ji mohli účinně a kvalifikovaně poskytovat právní zastoupení před obecnými soudy. Nad rámec takto uvedeného se pak soud domnívá, že podaná žaloba byla nejspíše jen dalším vyústěním jiných sporů, o čemž svědčilo provedené dokazování, především výpovědi slyšených svědků. Žalovaná pak jistě nebyla tím, kdo by zapříčinil neurovnané vztahy mezi některými osobami a stejně tak nenesla žádnou odpovědnost za jednání třetích osob.

69. Ve vztahu k uložení povinnosti žalobcům zaplatit náklady České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti soud rozhodl podle § 148 odst. 1 OSŘ, když podle § 148 odst. 1 OSŘ platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto případě žalobci nebyli osvobozeni od soudních poplatků ve smyslu § 138 OSŘ, ani podle přesvědčení soudu u nich nebyly dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Za tohoto stavu tak považoval soud za souladné s uvedenými předpisy, aby žalobci nesli náklady státu s ohledem na jejich neúspěch v tomto řízení, když tyto náklady České republiky – Okresního soudu v Uherském Hradišti spočívaly v přiznané odměně a hotových výdajích ustanoveného znalce , jméno FO, , které mu byly přiznány v celkové výši 29 570 Kč usnesením soudu I. stupně ze dne 9. 6. 2023 č.j. 9 C 255/2018-223. Soud stanovil delší lhůtu k úhradě nákladů řízení vzniklých na straně státu v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem OSŘ, kdy se nedomnívá, že takto stanovená lhůta k úhradě nákladů řízení vzniklých státu by tomuto měla činit jakékoliv obtíže z hlediska rozpočtu organizační složky, tj. Okresního soudu v Uherském Hradišti, přičemž i v tomto případě ukládal žalobcům, aby náklady státu takto stanovené uhradili každý ve výši ½ této částky, tedy každý ve výši 14 785 Kč. (výrok III.)