9 C 259/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky ve výši 14 207,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 127,26 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 127,26 Kč od 9. 3. 2022 do zaplacení, částku ve výši 100 Kč představující smluvní pokutu, částku ve výši 1 880,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 880,54 Kč od 19. 4. 2022 do zaplacení, částku ve výši 100 Kč představující smluvní pokutu, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. 6. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 14 007,80 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých částek a částky 2x 100 Kč představující smluvní pokutu, a to z titulu nehrazení dodávek elektřiny do daného odběrného místa na adrese , adresa, , EAN kód: , Anonymizováno, . K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 5. 11. 2019 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (dále jen smlouva, jejíž nedílnou součástí byly i Obchodní podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny. Žalovaná odběr realizovala jako spotřebitel pro potřeby domácnosti. Cena za odebranou elektřinu byla určena platným ceníkem žalobkyně, a to vždy pro konkrétní fakturační období a splatnost byla vždy stanovena na faktuře za zúčtovací období. Ač byla žalované elektřina řádně do odběrného místa dodávána, neuhradila řádně fakturovanou částku za odebranou energii, když sice hradila zálohy na odebranou elektřinu, avšak tyto zálohy nepostačovaly k zaplacení spotřeby. Žalovaná neuhradila celou fakturovanou částku ve výši 31 427,26 Kč za odebranou elektřinu v množství 6,448 MWh v období od 16. 2. 2021 do 14. 2. 2022, když dlužila částku ve výši 12 127,26 Kč, která zahrnovala zbylou neuhrazenou částku za odebranou elektřinu a dále smluvní pokutu ve výši 100 Kč, když žalovaná uhradila na zálohách částku ve výši 19 300 Kč. Stejně tak neuhradila další dluh za dodanou elektřinu v množství 0,332 MWh za období od 15. 2. 2022 do 16. 3. 2022 ve výši 1 780,54 Kč spolu s pokutou ve výši 100 Kč za prodlení s úhradou záloh. Zároveň i v tomto případě žalobkyně požadovala smluvní pokutu za neuhrazení takto fakturované částky ve výši 100 Kč. Žalovaná nic neuhradila, a to ani přes doručování upomínek ze dne 26. 5. 2022 a rovněž ze dne 3. 6. 2024.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 14. 11. 2024.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 10. 2024 č.j. 9 C 259/2024-31 byly žalobkyně i žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzvány ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, ač jí tato byla doručena do vlastních rukou dne 14. 11. 2024 spolu s žalobou, přičemž žalobkyně s tímto postupem soudu vyjádřila souhlas. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaná zůstala po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítala pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

5. Na základě důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci následující skutková zjištění: žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 5. 11. 2019 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (dále jen smlouva), jejíž nedílnou součástí byly i Obchodní podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny a Ceník. Žalovaná odběr realizovala jako spotřebitel pro potřeby domácnosti v odběrném místě na adrese , adresa, , EAN kód: , Anonymizováno, . Cena za odebranou elektřinu byla určena platným Ceníkem žalobkyně, a to vždy pro konkrétní fakturační období a splatnost byla vždy stanovena na faktuře za zúčtovací období. Ač byla žalované elektřina řádně do odběrného místa dodávána, neuhradila řádně fakturovanou částku za odebranou energii, když sice hradila zálohy na odebranou elektřinu, avšak tyto zálohy nepostačovaly k zaplacení spotřeby. Žalovaná neuhradila celou fakturovanou částku ve výši 31 427,26 Kč za odebranou elektřinu v množství 6,448 MWh v období od 16. 2. 2021 do 14. 2. 2022, když dlužila částku ve výši 12 127,26 Kč, která zahrnovala zbylou neuhrazenou částku za odebranou elektřinu a dále smluvní pokutu ve výši 100 Kč, když žalovaná uhradila na zálohách částku ve výši 19 300 Kč. Uvedené soud zjistil z faktury variabilní symbol , var. symbol, ze dne 16. 2. 2022 splatné k datu 8. 3. 2022. Stejně tak žalovaná neuhradila další dluh za dodanou elektřinu v množství 0,332 MWh za období od 15. 2. 2022 do 16. 3. 2022 ve výši 1 780,54 Kč spolu s pokutou ve výši 100 Kč za prodlení s úhradou záloh, když tyto částky jí byly fakturovány fakturou variabilní symbol , var. symbol, ze dne 24. 3. 2022 splatnou k datu 18. 4. 2022. Zároveň i v tomto případě žalobkyně požadovala smluvní pokutu za neuhrazení takto fakturované částky ve výši 100 Kč. I smluvní pokuty byly řádně fakturovány. Žalovaná nic neuhradila, a to ani přes doručování upomínky ze dne 26. 5. 2022 a rovněž předžalobní upomínky ze dne 3. 6. 2024.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, nikterak je nezpochybnila.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny ve smyslu zákona č. 222/1994 Sb. a následného ustanovení § 50 odst. 1 věta první zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích v platném a účinném znění, (energetický zákon), podle níž se zavazuje dodavatel elektřiny dodávat elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Podle odst. 6 věty první citovaného energetického zákona se smlouvou o distribuci elektřiny zavazuje provozovatel distribuční soustavy zajistit pro účastníka trhu s elektřinou na vlastní jméno a na vlastní účet přenos elektřiny nebo v případě provozovatele distribuční soustavy nepřipojené přímo na přenosovou soustavu distribuci elektřiny, rezervovat požadovanou distribuční kapacitu a dopravit pro účastníka trhu s elektřinou sjednané množství elektřiny a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit regulovanou cenu za distribuci a související služby.

10. S ohledem k datu vzniku závazkového vztahu mezi účastníky soud posuzoval tento jejich vztah a právní jednání účastníků podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), přičemž měl za to, že předmětná smlouva ve vztahu k dodávce elektřiny je svou povahou smlouvou kupní, kdy podle § 2079 odst. 1 NOZ platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dále podle odst. 2 téhož ustanovení NOZ platí, že neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

11. Pokud šlo o smluvní pokutu, pak soud vycházel z §§ 2048 až 2052 NOZ. Podle § 2048 NOZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Ve smyslu § 2049 NOZ pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

12. Podle § 2050 NOZ dále platí, že je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

13. Ustanovení § 2051 NOZ řeší tzv. moderační právo soudu ve vztahu k výši smluvní pokuty, kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

14. A konečně ve smyslu § 2052 NOZ ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

15. V souzené věci bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovanou jako odběratelem vznikl smluvní vztah spočívající v dodávce elektřiny žalované na základě uzavřené Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, jež svým obsahem odpovídá povaze kupní smlouvy, jak již ostatně soud uvedl i výše. Žalobkyně dodávala řádně do sjednaného odběrného místa elektřinu, přičemž cenu za odebranou elektřinu žalované řádně vyúčtovala prostřednictvím jednotlivých faktur, stejně tak i požadovanou smluvní pokutu. Žalovaná hradila zálohy, avšak tyto zálohy nepostačovaly k zaplacení spotřeby, přičemž dlužila celkem částku 14 007,80 Kč a dále částky smluvní pokuty v celkové výši 200 Kč. Žalovaná nic neuhradila i přes upomínání as dostala se také v prodlení. Ve smyslu § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, ačkoliv k tomu byla řádně opakovaně ze strany žalobkyně vyzvána, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a smluvní pokutě a rovněž k uplatněnému příslušenství. (výrok I.)

16. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2 252 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)