9 C 267/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky ve výši 24 840,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19.196,48 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 19.196,48 Kč od 28. 12. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z částky 19.196,48 Kč ve výši 13.429,10 Kč za dobu od 5. 6. 2022 do 27. 12. 2022, a dále částku ve výši 5.643,66 Kč představující smluvní pokutu, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.194 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 19.196,48 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru z dlužné jistiny a částky 5.643,66 Kč představující smluvní pokutu. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 18měsíčních splátkách ve výši 2.666 Kč splatných vždy ke každému 4. dni příslušného měsíce. Žalovaný neuhradil již první splátku v řádném termínu, přičemž následně uhradil splátku až dne 6. 5. 2022, dne 10. 6. 2022 pak uhradil částku 2.165 Kč a dne 12. 9. 2022 částku ve výši 2.000 Kč, aniž by řádně hradil sjednané splátky úvěru v termínech a ve výši stanovené v samotné úvěrové smlouvě. S ohledem na opakované porušení smluvních podmínek došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru k datu 27. 12. 2022. Pro případ prodlení pak byla mezi účastníky sjednána i smluvní pokuta, kdy podle čl. VI. odst. 3a Smluvních podmínek byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 499 Kč s tím, že nebudou-li dlužné částky úvěru uhrazeny ani v dodatečné lhůtě podle odst. 1 čl. VI. Smluvních podmínek, dojde k zesplatnění a žalovaný byl v takovém případě povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž byl v prodlení. Žalovaný i přes výzvu žalobkyně dlužné splátky neuhradil, ve smyslu ustanovení čl. VI. odst.

1. Smluvních podmínek tak došlo marným uplynutím třicetidenní lhůty k zesplatnění úvěru a žalovanému vznikla prodlením se splátkou přesahujícím 30 kalendářních dnů povinnost zaplatit celkovou dlužnou částku včetně příslušenství a smluvních pokut. Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 499 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 19.196,48 Kč ode dne 28. 12. 2022 do dne sepsání žaloby, tj. do dne 21. 9. 2023, tj. částku celkem ve výši 5.643,66 Kč. Žalovaný nic neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 21. 12. 2023.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 12. 2023 č.j. 9 C 267/2023-32 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 21. 12. 2023 spolu s žalobou, přičemž žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již předem v rámci podané žaloby.

4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

5. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobkyně učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, s tím, že předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč za podmínek stanovených čl. II. a III. úvěrové smlouvy. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, . Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když žalovaný mj. prohlásil, že ohledně jeho osoby nebylo zahájeno insolvenční řízení, a že ke dni podpisu úvěrové smlouvy nejsou splněny podmínky pro podání insolvenčního návrhu, není proti němu vedeno exekuční řízení či výkon rozhodnutí a zahájení takového řízení nehrozí (čl. IV. odst. 3). Dále žalovaný prohlásil, že se s obsahem úvěrové smlouvy a se smluvní dokumentací seznámil, porozuměl obsahu a souhlasí s nimi, na důkaz čehož připojil svůj podpis. Žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost i dalšími dotazy v dostupných registrech, jako je zejména centrální evidence exekucí a centrální registr dlužníků CCB – Czech Credit Bureau. Výsledkem prověřování bylo zjištění, že dlužník hradí pravidelně své závazky bez větších problémů a jeho doložený měsíční příjem a zjištěné měsíční výdaje nebrání poskytnutí úvěru v předmětné výši. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč, což bylo zjištěno z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 6. 4. 2022. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 18měsíčních splátkách ve výši 2.666 Kč splatných vždy ke každému 4. dni příslušného měsíce. Žalovaný neuhradil již první splátku v řádném termínu, přičemž následně uhradil splátku až dne 6. 5. 2022, dne 10. 6. 2022 pak uhradil částku 2.165 Kč a dne 12. 9. 2022 částku ve výši 2.000 Kč, aniž by řádně hradil sjednané splátky úvěru v termínech a ve výši stanovené v samotné úvěrové smlouvě, jak mohl soud zjistit z předložených listinných důkazů vztahujících se k souhrnu splátek. S ohledem na opakované porušení smluvních podmínek došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru k datu 27. 12. 2022, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 3. 1. 2023. Pro případ prodlení byla mezi účastníky sjednána i smluvní pokuta, kdy podle čl. VI. odst. 3a Smluvních podmínek byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 499 Kč s tím, že nebudou-li dlužné částky úvěru uhrazeny ani v dodatečné lhůtě podle odst. 1 čl. VI. Smluvních podmínek, dojde k zesplatnění a žalovaný byl v takovém případě povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž byl v prodlení. Žalovaný i přes výzvu žalobkyně dlužné splátky neuhradil, ve smyslu ustanovení čl. VI. odst.

1. Smluvních podmínek tak došlo marným uplynutím třicetidenní lhůty k zesplatnění úvěru a žalovanému vznikla prodlením se splátkou přesahujícím 30 kalendářních dnů povinnost zaplatit celkovou dlužnou částku včetně příslušenství a smluvních pokut. Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 499 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 19.196,48 Kč ode dne 28. 12. 2022 do dne sepsání žaloby, tj. do dne 21. 9. 2023, tj. částku celkem ve výši 5.643,66 Kč. Žalovaný nic neuhradil ani pod doručování předžalobní upomínky ze dne 4. 5. 2023 (spolu s podacím archem).

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, přičemž z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. Podstatné pro rozhodnutí v této věci bylo, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru (spotřebitelském úvěru), na jejímž základě žalovaný obdržel částku 20.000 Kč a měl vrátit částku 36.000 Kč s tím, že svým podpisem jednoznačně projevila souhlas s podmínkami, za nichž jí byly částky úvěru poskytnuty, tedy souhlasil i s tím, v jaké výši byla stanovena RPSN, jakož i s dalšími podmínkami úvěrových smluv. Žalovaná však poskytnutou částku neuhradila ve sjednaném termínu splatnosti, respektive řádně nesplácela poskytnutý úvěr, když uhradila na jistinu úvěru částku 4.483,42 a na souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru 11.566,58 Kč. Dlužila tak na jistině částku ve výši 15.516,58 Kč a dále částku za poskytnuté služby z hlediska souhrnného poplatku ve výši 4.433,42 Kč a žalobce měl nárok i na zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru. Uvedenou dlužnou částku pak neuhradila ani po doručení předžalobní upomínky, když předtím nereagovala ani na sdělení o postoupení pohledávky na žalobce a na předchozí výzvu k úhradě dluhu.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobce coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

10. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

11. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdce žalobce splnil nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalované, o čemž svědčila karta zákazníka, kterou žalovaná řádně vyplnila. Stejně tak v této kartě zákazníka, jakož i v samotné Smlouvě byla žalovaná řádně, bez jakýchkoliv pochybností informována o podmínkách poskytnutého úvěru, byla informována o tom, za jakých podmínek jí bude úvěr ve výši 20.000 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany právního předchůdce žalobce možné očekávat, že informace a zjištění od žalované se zakládají na pravdě, že žalovaná řádně vyplnila kartu zákazníka a uvedla veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl právní předchůdce žalobce spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalované poskytnut, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

12. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

13. V daném případě pak tedy podle § 2935 NOZ dále platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2936 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

14. Dále podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Ve smyslu § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle odst. 2 pak úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ.

19. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. V souzené věci totiž bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena platně Smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ a ZSÚ, přičemž žalovaná podstatným způsobem porušila podmínky smlouvy a právnímu předchůdci žalobce, respektive žalobci vzniklo právo požadovat po žalované dlužnou částku odpovídající dosud nesplacené části dluhu. Žalovaná tak dlužila na jistině částku ve výši 15.516,58 Kč a dále částku za poskytnuté služby z hlediska souhrnného poplatku ve výši 4.433,42 Kč. S ohledem ke skutečnosti, že žalobce požadoval i zákonný úrok z prodlení z žalované jistiny ve vztahu k dlužné jistině a smluvní úrok z úvěru ve výši 24,87 %, pak soud musel ve vztahu k požadovanému příslušenství toto posuzovat rovněž podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované. Podle § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobci tak bylo vyhověno ve vztahu k celému předmětu řízení. Pokud šlo o aktivní legitimaci žalobce, pak tato byla odvozena od platně uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem ve smyslu § 1879 a násl. NOZ. (výrok I.)

20. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2.252 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)