9 C 27/2022

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného fakticky bytem adresa žalovaného o zaplacení částky ve výši 24.647,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 24.647,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 14.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 14.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 14.000 Kč za dobu od 17. 10. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 1.672,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem z částky 14.000 Kč za dobu od 7. 8. 2020 do 18. 12. 2020 ve výši 1.522,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.438 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. 12. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 24.647,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru z dlužné jistiny z uzavřené smlouvy o zápůjčce. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel dne 12. 6. 2019 s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] (SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – [příjmení] v hotovosti), na jejímž základě poskytl žalovanému částku ve výši 14.000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 28.083 Kč, když tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši 14.000 Kč, jednak souhrnným poplatkem ve výši 12.283 Kč. Souhrnný poplatek se skládal z kapitalizovaných úroků ve výši 2.504 Kč za dobu trvání smlouvy, poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky a flexibilní splácení ve výši 5.652 Kč a poplatku za vedení účtu ve výši 4.127 Kč a dále byla sjednána částka 1.800 Kč za pojištění. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, kdy poslední 60. splátka měla při řádném splácení činit 412 Kč a byla splatná k datu 5. 8. 2020. Žalovaný řádně nesplácel poskytnutou zápůjčku a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobce na jistině 14.000 Kč a na poměrné částce souhrnného poplatku 10.647,60 Kč. Žalovaný dlužnou částku z řádně uzavřené smlouvy neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem. Žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn přípisem ze dne 6. 1. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 4. 4. 2022.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 3. 2022 č.j. 9 C 27/2022-39 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 4. 4. 2022 spolu s žalobou, přičemž žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas již předem v rámci podané žaloby, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce.

5. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobce učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů zjištěno, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne 12. 6. 2019 s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] (SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – [příjmení] v hotovosti), na jejímž základě poskytl žalovanému částku ve výši 14.000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 28.083 Kč, když tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši 14.000 Kč, jednak souhrnným poplatkem ve výši 14.083 Kč. Souhrnný poplatek se skládal z kapitalizovaných úroků ve výši 2.504 Kč za dobu trvání smlouvy, poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky a flexibilní splácení ve výši 5.652 Kč a poplatku za vedení účtu ve výši 4.127 Kč a dále byla sjednána částka 1.800 Kč za pojištění. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, kdy poslední 60. splátka měla při řádném splácení činit 412 Kč a byla splatná k datu 5. 8. 2020. Součástí Smlouvy byly i Smluví podmínky Smlouvy o zápůjčce. Zároveň byla žalovaným řádně vyplněna zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, kdy tímto právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalovaný předložil i výplatní pásky a další podklady ke zjišťování jeho úvěruschopnosti. Žalovaný řádně nesplácel poskytnutou zápůjčku a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, jak soud zjistil z tabulky umoření. Toto pak bylo soudem bezpečně zjištěno z tabulky umoření. Žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobce na jistině 14.000 Kč a na poměrné částce souhrnného poplatku 10.647,60 Kč. Žalovaný dlužnou částku z řádně uzavřené smlouvy neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 9. 11. 2021. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem. Žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn přípisem ze dne 6. 1. 2021, který byl žalovanému doručován prostřednictvím České pošty, s.p. dne 25. 1. 2021, jak soud zjistil z podacího lístku.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobcem, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobce, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval a vycházel právě z provedeného dokazování a učiněných skutkových zjištění, přičemž se s nimi plně shodoval a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. Pro toto řízení bylo pak podstatné, že nemohlo být pochyb o platně uzavřené smlouvě o zápůjčce (úvěru) mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, stejně tak bylo bezpečně prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce obdržel na základě uzavřené smlouvy částku ve výši 14.000 Kč v hotovosti a byl povinen při dodržení smluvních podmínek řádně vrátit poskytnutou zápůjčku (úvěr) spolu se sjednaným souhrnným poplatkem. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, řádně poskytnutou částku spolu s příslušenstvím nevrátil ve sjednaných týdenních splátkách a byl tak povinen uhradit žalobci respektive jeho právnímu předchůdci částku v celkové výši 24.647,60 Kč. Žalovaný byl marně vyzván k úhradě dluhu ze strany právního předchůdce žalobce a především ze strany žalobce, ale ničeho na dlužné částce neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 9. 11. 2021. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobce na základě platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, o čemž byl také žalovaný řádně informován, stejně tak byl informován o zpracování jeho osobních údajů.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat současnou právní úpravu ve vztahu k uzavřeným smlouvám o zápůjčce.

10. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo podle názoru soudu k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. NOZ. Tak podle § 2390 NOZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Dále podle § 2391 odst. 1 NOZ platí, že má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.

12. Ve smyslu § 2392 odst. 1 věta prvá NOZ je umožněno smluvním stranám při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

13. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ.

14. Smlouva o zápůjčce uzavřená podle výše uváděných ustanovení zakládá občanskoprávní vztah mezi věřitelem a dlužníkem bez ohledu na postavení dlužníka a účel poskytnuté zápůjčky, přičemž pro smlouvu o zápůjčce je charakteristické, že věřitel přenechává dlužníkovi určité množství věcí druhově určených (zastupitelných) k volnému nakládání, případně ke spotřebování, a dlužník se zavazuje vrátit mu po určité době věci stejného druhu. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky, přičemž při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Nedošlo-li by k naplnění požadavku spočívajícího v přenechání věci (finančních prostředků) věřitelem dlužníku, nelze hovořit o vzniku smluvního typu výše uvedenými ustanoveními upraveného, a právní vztah založený dotčenými ustanoveními by nebyl smlouvou o zápůjčce. Břemeno tvrzení (a z něj vyplývající břemeno důkazní) nese v případě sporu o vrácení zápůjčky věřitel, na kterém je, aby prokázal, že k uzavření smlouvy o zápůjčce došlo, že dlužníkovi předmět zápůjčky odevzdal a že dlužník předmět zápůjčky řádně a včas nevrátil.

15. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně ve vztahu k dlužným částkám z uzavřené smlouvy o zápůjčce a stejně tak i k příslušenství požadovanému ze strany žalobce. V souzené věci totiž bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena Smlouva (o zápůjčce) ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ, přičemž žalovaný podstatným způsobem porušil podmínky platně uzavřené Smlouvy a právnímu předchůdci žalobce respektive žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužnou částku odpovídající dosud nesplacené části dluhu ze Smlouvy tj. částku v celkové výši 24.647,60 Kč, stejně tak i na požadované příslušenství z dosud neuhrazené dlužné jistiny. Jestliže šlo o posouzení nároku na zákonný úrok z prodlení a úrok ze zápůjčky, pak tento byl rovněž posuzován podle příslušných ustanovení NOZ, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Pokud šlo o aktivní legitimaci žalobce, pak tato byla odvozena od platně uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem ve smyslu § 1879 a násl. NOZ (výrok I.)

16. Pro úplnost pak musel soud zdůraznit, že i kdyby snad posuzoval předmětnou smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, i tak by na takovou smlouvu pohlížel jako na platně uzavřenou podle příslušných ustanovení NOZ i podle úpravy spotřebitelského úvěru obsažené v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobce coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

17. Úprava provedená ZSÚ sleduje - stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele - primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

18. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdce žalobce splnil nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčila karta zákazníka, která byla žalovaným řádně vyplněna. Stejně tak v této kartě zákazníka, jakož i v samotné Smlouvě byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr ve výši 14.000 Kč poskytnut, kdy si musel být vědom částky, kterou bude muset právnímu předchůdci uhradit v souvislosti s poskytnutým úvěrem, dále mu byla sdělena i výše RPSN a další skutečnosti týkající se poskytnuté částky. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany právního předchůdce žalobce možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný řádně vyplnil kartu zákazníka a uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl právní předchůdce žalobce spravedlivě očekávat, že oba úvěry, které byly žalovanému poskytnuty, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

19. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 986 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2.438 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)