9 C 278/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky ve výši 348 647,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 348 647,41 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 348 647,41 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 4,40 % ročně z částky 348 647,41 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 544,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 11 469,77 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 50 246 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 8. 2024 ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 348 647,41 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 348 647,41 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 4,40 % ročně z částky 348 647,41 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 544,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 11 469,77 Kč. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně), nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o fúzi sloučením společnosti , právnická osoba, . se společností , právnická osoba, . ze dne , datum, , když tato pohledávka vyplývala z dluhu žalovaného, který vznikl nesplácením poskytnutého úvěru. , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne 19. 9. 2021 Smlouvu o půjčce na konsolidaci č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 435 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 384 Kč splatných vždy k 19. dni příslušného měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 4,40 % ročně a s dalšími poplatky podle této Smlouvy a Sazebníku. Žalovaný opakovaně porušil smluvní povinnosti, dostal se do prodlení se splácením úvěru a z tohoto důvodu využila banka svého práva a přistoupila k datu 19. 12. 2023 k zesplatnění úvěru. K datu zesplatnění pak žalovaný dlužil částku ve výši 348 647,41 Kč a dále příslušenství skládající se ze zákonného úroku z prodlení a úroku z úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , když předtím byla ještě pohledávka postoupena ze strany právní předchůdkyně žalobkyně na společnost , Anonymizováno, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný informován a vyzván k úhradě dluhu i předžalobní upomínkou ze dne 14. 5. 2024, avšak svůj dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 22. 11. 2024 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), přičemž po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní, kdy se nijak nevyjádřil k žalobě, ani ničeho nenamítal proti žalobním tvrzením a důkazům předloženým žalobkyní. Usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 10. 2024 č.j. 9 C 278/2024-81 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 22. 11. 2024 spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již předem v podané žalobě.

3. Na základě provedených důkazů a tvrzení ze strany žalobkyně učinil soud ve věci tato skutková zjištění: Mezi žalovaným a předchozí právní předchůdkyní žalobkyně, respektive , právnická osoba, . byla uzavřena dne 19. 9. 2021 Smlouva o půjčce na konsolidaci č. , hodnota, (smlouva o úvěru, či smlouva), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 435 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 384 Kč splatných vždy k 19. dni příslušného měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 4,40 % ročně a s dalšími poplatky podle této smlouvy a Sazebníku. Soud uvedené skutečnosti o poskytnutí úvěru zjistil z výpisů z úvěrového účtu a běžného účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . č. , č. účtu, , jakož i z další listiny Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce na konsolidaci, Návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce na konsolidaci a Rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb. Došlo také ze strany banky k řádnému zjišťování úvěruschopnosti. Z těchto listinných důkazů pak soud zjistil, že žalovanému tedy byla poskytnuta částka úvěru ve výši 435 000 Kč, jak soud zjistil z úvěrového účtu, přičemž při řádném splácení měla být žalovaným uhrazena částka ve výši 516 824,66 Kč. Žalovaný opakovaně porušil smluvní povinnosti, dostal se do prodlení se splácením úvěru a z tohoto důvodu využila banka svého práva a přistoupila k datu 19. 12. 2023 k zesplatnění úvěru. K datu zesplatnění pak žalovaný dlužil částku ve výši 348 647,41 Kč a dále příslušenství skládající se ze zákonného úroku z prodlení a úroku z úvěru, jak bylo opět zjištěno z úvěrového účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně), nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o fúzi sloučením společnosti , právnická osoba, . se společností , právnická osoba, . ze dne , datum, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , když předtím byla ještě pohledávka postoupena ze strany právní předchůdkyně žalobkyně na společnost , Anonymizováno, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný informován jednotlivými sděleními o postoupení pohledávky a vyzván k úhradě dluhu i předžalobní upomínkou ze dne 14. 5. 2024, avšak svůj dluh neuhradil.

4. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

5. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, pak tento se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat, když bylo podstatné, že na základě platně uzavřené Smlouvy o půjčce na konsolidaci č. , hodnota, ze dne 19. 9. 2021 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 435 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 384 Kč splatných vždy k 19. dni příslušného měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 4,40 % ročně a s dalšími poplatky podle této smlouvy. Žalovaný opakovaně porušil smluvní povinnosti, dostal se do prodlení se splácením úvěru a z tohoto důvodu využila banka svého práva a přistoupila k datu 19. 12. 2023 k zesplatnění úvěru. K datu zesplatnění pak žalovaný dlužil částku ve výši 348 647,41 Kč a dále příslušenství skládající se ze zákonného úroku z prodlení a úroku z úvěru.

6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval projednávanou věc podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o platně uzavřenou smlouvu ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru, přičemž tedy na tuto smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby bankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

8. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

9. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdkyně žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Stejně tak byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr určený ke konsolidaci půjček poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný řádně uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla právní předchůdkyně žalobkyně spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalovanému poskytnut, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen. V tomto případě pak bylo nutné také zdůraznit, že sama žalovaná po relativně dlouhou dobu úvěr také řádně splácela.

10. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

11. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

14. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

15. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

17. V daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr určený ke konsolidaci dluhů ve výši 435 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 384 Kč splatných vždy k 19. dni příslušného měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 4,40 % ročně a s dalšími poplatky podle této smlouvy. Žalovaný opakovaně porušil smluvní povinnosti, dostal se do prodlení se splácením úvěru a z tohoto důvodu využila banka svého práva a přistoupila k datu 19. 12. 2023 k zesplatnění úvěru. K datu zesplatnění pak žalovaný dlužil částku ve výši 348 647,41 Kč a dále příslušenství skládající se ze zákonného úroku z prodlení a úroku z úvěru. Podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, přičemž tato výše pak je stanovená nařízením vlády č. 180/2013 Sb. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl vyzván žalobkyní i právní předchůdkyní žalobkyně, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému příslušenství, přičemž aktivní legitimaci žalobkyně měl soud za prokázanou z platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , když předtím byla ještě pohledávka postoupena ze strany právní předchůdkyně žalobkyně na společnost , Anonymizováno, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve smyslu § 1879 a násl. NOZ. (výrok I.)

18. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 13 946 Kč, v odměně zástupkyně žalobkyně za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 348 647,41 Kč tj. 9 700 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 29 100 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006) a DPH ve výši 21 % tj. 6 300 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 50 246 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)