9 C 28/2020

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr Michalem Tománkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1) právnická osoba , IČO se sídlem adresa 2) název žalované , IČO se sídlem adresa žalované zastoupená advokátkou titul . jméno jméno příjmení se sídlem adresa , ulice a číslo o vyloučení věci z exekuce

I. Řízení se částečně zastavuje v části, v níž se žalobce domáhal vůči 2) žalované, aby z exekuce prodejem movitých věcí, vedené ve prospěch oprávněné [příjmení] kanceláře pojistitelů, [IČO], se sídlem [adresa žalované], Krč, vedené pod sp. zn. 030 EX 12464/16 u [titul]. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno, bylo vyloučeno osobní motorové vozidlo Jaguar X-Type, r.v. 2005, [právnická osoba], sepsané do protokolu o soupisu movitých věcí povinné [jméno] [příjmení], narozené 16. 5. 1972, bytem [adresa], vydaným [titul]. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem dne 18. 9. 2019.

II. Z exekuce prodejem movitých věcí vedené ve prospěch oprávněného [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa]; vedené pod sp. zn. 030 EX 145/03 u [titul]. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno, je vyloučeno osobní motorové vozidlo Jaguar X-Type, r.v. 2005, x [právnická osoba], sepsané do protokolu o soupisu movitých věcí povinného [jméno] [příjmení], narozeného 1. 9. 1972, bytem [adresa], vydaným [titul]. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem, dne 18. 9. 2019.

III. Z exekuce prodejem movitých věcí vedené ve prospěch oprávněného [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa]; vedené pod sp. zn. 030 EX 144/03 u [titul]. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno, je vyloučeno osobní motorové vozidlo Jaguar X-Type, r.v. 2005, x [právnická osoba], sepsané do protokolu o soupisu movitých věcí povinného [jméno] [příjmení], narozeného 1. 9. 1972, bytem [adresa], vydaným [titul]. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem, dne 18. 9. 2019.

IV. Z exekuce prodejem movitých věcí, vedené ve prospěch oprávněného [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa]; vedené pod sp. zn. 030 EX 149/03 u [titul]. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno, je vyloučeno osobní motorové vozidlo Jaguar X-Type, r.v. 2005, x [právnická osoba], sepsané do protokolu o soupisu movitých věcí povinného [jméno] [příjmení], narozeného 1. 9. 1972, bytem [adresa], vydaným [titul]. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem, dne 18. 9. 2019 V. 1) žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13.911 Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. VI. 2) žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4.800 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal po žalovaných vyloučení movité věci z jednotlivých exekucí vedených u Mgr. Jaroslava Homoly, soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno, a to osobního motorového vozidla Jaguar X-Type, r.v. 2005, VIN SA, sepsaného do protokolu o soupisu movitých věcí povinného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], bytem [adresa], vydaným [titul]. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem, dne 18. 9. 2019, v případě 2) žalované sepsaného do protokolu o soupisu movitých věcí povinné [jméno] [příjmení], narozené 16. 5. 1972, bytem [adresa], vydaným [titul]. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem dne 18. 9. 2019. K odůvodnění žaloby pak zejména uvedl, že vlastnictví k předmětnému motorovému vozidlu tovární značky Jaguar X-Type, r.v. 2005, VIN SA (dále jen„ vozidlo“) nabyl na základě řádně uzavřené kupní smlouvy ze dne 5. 12. 2018 s prodávajícím [jméno] [příjmení], přičemž nikdy nejednal s povinnými, ani mu nebylo nic známo o tom, že by snad toto vozidlo bylo kdy ve vlastnictví povinných tj. [jméno] [příjmení], narozeného 1. 9. 1972, bytem [adresa], případně [jméno] [příjmení], narozené 16. 5. 1972, bytem [adresa]. Žalobce pak byl soudním exekutorem vyzván výzvou ze dne 6. 1. 2020 k „ poskytnutí součinnosti“ spočívající ve vydání vozidla soudnímu exekutorovi, když toto mělo být v rámci jednotlivých exekucí vedených proti povinným sepsáno do protokolu soupisu movitých věcí již dne 12. 11. 2018, avšak k datu 5. 12. 2018 nebyl v evidenci registru vozidel uveden žádný záznam o takovém soupisu vozidla soudním exekutorem. Povinný byl podle zjištění žalobce evidován jako vlastník vozidla v evidenci registru vozidel v období od 17. 9. 2018 do 31. 10. 2018, přičemž nebylo již možné zjistit, kdy bylo vlastnictví k vozidlu převedeno na R. [příjmení]. Dne 5. 12. 2018 pak žalobce nabyl vlastnictví vozidla od osoby odlišné od povinného a to s ohledem na zápis v evidenci registru vozidel i neexistenci jakéhokoliv exekučního řízení vedeného vůči prodávajícímu (R. [příjmení]) zcela v dobré víře v oprávnění prodávajícího převést vlastnické právo. Žalobce se tak podle něj stal vlastníkem předmětného vozidla bez ohledu na (ne) platnost právního jednání učiněného povinným, neboť s povinným v žádném smluvním ani jiném vztahu nikdy nebyl. S ohledem na uvedené žalobce podal návrh na vyškrtnutí shora označeného vozidla ze soupisu movitých věcí, který odůvodnil tím, že vozidlo nabyl od třetí osoby [jméno] [příjmení], tedy nikoli od osoby povinného. Tento návrh však byl usneseními soudního exekutora č.j. 030 EX 145/03-332 ze dne 27. 1. 2020; č.j. 030 EX 12464/16-202 ze dne 27. 1. 2020; č.j. 030 EX 144/03-410 ze dne 27. 1. 2020 a č.j. 030 EX 149/03-356 ze dne 27. 1. 2020 zamítnut. Žalobce tak byl nucen se domáhat vyloučení vozidla z výkonu rozhodnutí respektive z exekuce podanou žalobou ke zdejšímu soudu, neboť byl přesvědčen, že se stal vlastníkem vozidla, které nabyl v dobré víře od osoby odlišné od povinného. 2. 1) žalovaný se k podané žalobě nejprve vyjádřil nesouhlasně a navrhoval zamítnutí žaloby, přičemž poukazoval na zcela absurdní stávající legislativu, kdy by měl, ač v postavení laika, hájit rozhodnutí soudního exekutora, které ani ze své pozice nemohl nijak ovlivnit. V tomto směru se pak 1) žalovaný ztotožnil s postupem soudního exekutora. Následně však podáním ze dne 12. 10. 2020 vyslovil 1) žalovaný souhlas s vyloučením vozidla z exekuce vedené soudním exekutorem Exekutorského úřadu Brno, Mgr. Jaroslavem Homolou. 3. 2) žalovaná pak s podanou žalobou souhlasila od samého počátku, kdy vyslovila souhlas s takovým postupem spočívajícím s vyloučením vozidla z exekuce vedené soudním exekutorem Exekutorského úřadu Brno, Mgr. Jaroslavem Homolou pod sp.zn. 030 EX 12464/16.

4. Soud nařídil jednání na den 16. 10. 2020, k němuž se dostavil pouze žalobce a 1) žalovaný a 2) žalovaná se z tohoto jednání shodně omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou žalovaných v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), když podle jeho názoru zde byly dány podmínky pro postup podle § 153a odst. 1 věta první OSŘ, tedy aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání, neboť oba žalovaní v průběhu tohoto řízení uznali nárok žalobce uplatněný podanou žalobou.

5. Žalobce při jednání konaném dne 16. 10. 2020 vzal žalobu částečně zpět co do požadovaného vyloučení vozidla z exekuce prodejem movitých věcí, vedené ve prospěch oprávněné [příjmení] kanceláře pojistitelů, [IČO], se sídlem [adresa žalované], Krč, vedené pod sp. zn. 030 EX 12464/16 u [titul]. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno, neboť v mezidobí došlo usnesením ze dne 13. 8. 2020 č.j. 030 EX 12464/16-215 k zastavení této exekuce vedené ve prospěch 2) žalované. Soud tak postupoval v intencích tohoto dispozitivního úkonu žalobce, když řízení částečně zastavil postupem podle § 96 odst. 2 OSŘ (výrok I.)

6. Jak soud výše uvedl, v průběhu tohoto řízení i 1) žalovaný v podání ze dne 12. 10. 2020 uznal nárok uplatňovaný žalobcem ve smyslu § 153a odst. 1 věta první OSŘ, kdy nebylo pochyb o takto učiněném projevu 1) žalovaného, a právě s ohledem k této skutečnosti, soud vyhověl v plném rozsahu žalobě ve vztahu k uplatněným nárokům vůči 1) žalovanému ze strany žalobce, a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez toho, aniž by prováděl dokazování, neboť byly splněny podmínky obsažené v § 153a odst. 1 věta první, tedy došlo k uznání nároku v plném rozsahu a zároveň se jednalo o věc, v níž lze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 OSŘ) (výrok II., III. a IV.)

7. Pro úplnost soud dále pouze ve vztahu k učiněným závěrům shora uvádí, že by se příčilo zásadě rychlosti a soustředěnosti řízení, pokud by výkladem příslušných ustanovení (§ 153a OSŘ a § 157 odst. 3 OSŘ) měla být omezována účinnost těch procesních institutů, které byly do procesního práva inkorporovány právě za účelem zjednodušení a zrychlení občanského soudního řízení. Ustanovení o možnosti vydat rozsudek pro uznání (§ 153a OSŘ) k těmto institutům zajisté patří, přičemž z uvedeného důvodu již nebylo třeba, aby soud vymezil hmotněprávní základ (podmínky) na základě nichž by věc rozhodoval. Hovoří-li totiž ustanovení § 157 odst. 3 OSŘ o náležitostech odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání, zmiňuje výslovně pouze předmět řízení (popis čeho se žalobce po žalovaném domáhá a proč, tj. vymezení skutku) a stručný výklad důvodů pro postup podle § 153a odst. 3 OSŘ, pro které soud rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání (tj. zdůvodnění, že došlo ke splnění podmínek). Skutkové okolnosti vylíčené v žalobě musí být podřaditelné pod příslušná ustanovení právních norem (je totiž nutné zvažovat, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít smír), není však třeba tvrzené skutkové okolnosti v rozsudku pro uznání podřazovat pod příslušnou právní normu, neboť soud není povolán posuzovat důvodnost či oprávněnost žalobního návrhu (srovnej např. rozsudek NS ČR ze dne 27. 3. 2013 sp.zn. 33 Cdo 3498/2012).

8. O povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a 1) žalovaným soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, když došel k závěru, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 150 OSŘ. V tomto případě bylo možno poukázat například na nález Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. II. ÚS 292/07, podle kterého je sice obecně nutné považovat za nespravedlivé, aby oprávněný (věřitel), který v předchozích řízeních osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, a nyní žádá výkon příslušného rozhodnutí, byl povinován k zaplacení náhrady nákladů řízení vůči osobě, která proti němu ve sporu o tzv. excindační žalobě byla úspěšná. Na druhé straně však Ústavní soud zdůraznil nutnost zohlednit konkrétní okolnosti případu a mezi nimi především chování oprávněného a jeho postoj k požadavku žalobce, neboť je to právě oprávněný, komu je ve smyslu platné právní úpravy dána možnost, aby sledoval úkony pověřeného soudního exekutora a aby jeho případný„ hraniční přístup korigoval“. Jistě totiž i oprávněný odpovídá za to, jaký bude postup zvolen či minimálně má jistě možnosti právě reagovat na postup, který by byl nepřiměřený a který by neadekvátně zasahoval do vlastnického práva osoby odlišné od povinného, což však 1) žalovaný nečinil a až v průběhu tohoto řízení, po podané žalobě a pouze krátký čas před nařízeným jednáním nárok žalobce uznal. Na základě uvedeného tedy soud žalobci vůči 1) žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, avšak s ohledem ke skutečnosti, že žaloba směřovala vůči dvěma žalovaným, kdy každý měl samostatné postavení, tuto částku rozdělil na ½ tj. ve výši 1.000 Kč a dále náklady řízení spočívaly v odměně zástupce žalobce za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 59.900 Kč, kdy tato tarifní hodnota se odvíjela od povahy řízení a hodnoty předmětného vozidla, která byla zjištěna z kupní smlouvy ze dne 5. 12. 2018, tedy jednalo se v tomto případě o věc ocenitelnou penězi a nebylo rozumného důvodu zde stanovit tarifní hodnotu podle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014 či podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, (srovnej například Nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2001, sp.zn. II. ÚS 598/2000), přičemž za takové situace činila výše odměny za jeden úkon právní služby částku 3.500 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny v případě vztahu mezi žalobcem a 1) žalovaným přiznána za 4 úkony právní služby tj. 14.000 Kč, avšak tato byla s ohledem na 2 žalované krácena ve vztahu k odměně za úkon právní pomoci spočívající v převzetí a přípravě, dále v podané žalobě na ½ s tím, že se jevilo jako spravedlivé, pakliže bude taková částka za tyto úkony rozdělena mezi oba účastníky-žalované, avšak další úkony podle názoru soudu již nesl na svých bedrech pouze 1) žalovaný, který až v podstatě před jednáním uznal nárok žalobce, ač tak mohl i vzhledem k jednání 2) žalované mohl učinit dříve, a to i s přihlédnutím k povaze řízení a argumentaci žalobce, odměna právního zástupce tak činila fakticky ve vztahu k 1) žalovanému 10.500 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, dále jen AT), dále spočívaly náklady řízení v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 1.200 Kč, kdy i tato částka byla krácena respektive rozdělena mezi oba žalované stejným postupem uvedeným shora, tedy 900 Kč bylo přiznáno ve vztahu mezi žalobcem a 1) žalovaným (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 13 odst. 3 AT). Dále soud přiznal žalobci i náklady řízení spočívající v cestovní nákladech cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu dne 16. 10. 2020 z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr ve výši 911 Kč za takto uskutečněnou cestu (osobní automobil [příjmení] [příjmení] 1HX0-B, [registrační značka] 16, palivo nafta motorová, cena 31,80 Kč za 1 litr, sazba náhrady 4,20 Kč/km, počet km za jednu cestu 77 km tj. celkem za cestu tam i zpět 154 km) a náhradu za promeškaný čas ve výši 300 Kč za 3 půlhodiny za cestu k jednání soudu tj. za cestu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 600 Kč za 6 půlhodin (§ 14 odst. 1, odst. 3 AT) Celkem tedy přiznaná náhrada nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a 1) žalovaným činila 13.911 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok V.)

9. O povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a 2) žalovanou soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ (respektive podle § 146 odst. 2 věta druhá OSŘ). Plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, když došel k závěru, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 150 OSŘ ani v případě 2) žalované. I v tomto případě bylo možno zdůraznit již shora uvedené, že je sice obecně nutné považovat za nespravedlivé, aby oprávněný (věřitel), který v předchozích řízeních osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, a nyní žádá výkon příslušného rozhodnutí, byl povinován k zaplacení náhrady nákladů řízení vůči osobě, která proti němu ve sporu o tzv. excindační žalobě byla úspěšná. Na druhé straně je však třeba zohlednit i to, že i 2) žalovaná v postavení oprávněného a zvláště v jejím postavení a formy činnosti měla možnost zjistit relevantní skutečnosti ve vztahu k vlastnictví předmětného vozidla žalobcem, přičemž tak mohla případně předejít podání samotné žaloby, pakliže by důsledně naplňovala své právo sledovat úkony pověřeného soudního exekutora, které by mohla případně korigovat. Jistě totiž i 2) žalovaná v postavení oprávněného odpovídá za to, jaký bude postup zvolen či minimálně má jistě možnosti právě reagovat na postup, který by byl nepřiměřený, a který by neadekvátně zasahoval do vlastnického práva osoby odlišné od povinného, což však ani 2) žalovaná nečinila a až v průběhu tohoto řízení po podané žalobě nárok žalobce uznala. Na základě uvedeného tedy soud žalobci vůči 2) žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, avšak s ohledem ke skutečnosti, že žaloba směřovala vůči dvěma žalovaným, kdy každý měl samostatné postavení, tuto částku rozdělil na ½ tj. ve výši 1.000 Kč a dále náklady řízení spočívaly v odměně zástupce žalobce za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 59.900 Kč, kdy tato tarifní hodnota se odvíjela od povahy řízení a hodnoty předmětného vozidla, která byla zjištěna z kupní smlouvy ze dne 5. 12. 2018, tedy jednalo se v tomto případě o věc ocenitelnou penězi a nebylo rozumného důvodu zde stanovit tarifní hodnotu podle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014 či podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, (srovnej například Nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2001, sp.zn. II. ÚS 598/2000), přičemž za takové situace činila výše odměny za jeden úkon právní služby částku 3.500 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny v případě vztahu mezi žalobcem a 2) žalovanou přiznána za 2 úkony právní služby tj. 7.000 Kč, avšak tato byla s ohledem na 2 žalované krácena ve vztahu k odměně za úkon právní pomoci spočívající v převzetí a přípravě, dále v podané žalobě na ½ s tím, že se jevilo jako spravedlivé, pakliže bude taková částka za tyto úkony rozdělena mezi oba účastníky-žalované, kdy tedy odměna právního zástupce tak činila fakticky ve vztahu k 2) žalované 3.500 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, dále jen AT), dále spočívaly náklady řízení v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 1.200 Kč, kdy i tato částka byla krácena respektive rozdělena mezi oba žalované stejným postupem uvedeným shora, tedy 300 Kč bylo přiznáno ve vztahu mezi žalobcem a 2) žalovanou (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 13 odst. 3 AT). Pokud šlo o další náklady spočívající v cestovních náhradách tj. v cestovních nákladech cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu dne 16. 10. 2020 z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr ve výši 911 Kč za takto uskutečněnou cestu (osobní automobil [příjmení] [příjmení] 1HX0-B, [registrační značka] 16, palivo nafta motorová, cena 31,80 Kč za 1 litr, sazba náhrady 4,20 Kč/km, počet km za jednu cestu 77 km tj. celkem za cestu tam i zpět 154 km) a náhradu za promeškaný čas ve výši 300 Kč za 3 půlhodiny za cestu k jednání soudu tj. za cestu z Brna do Uherského Hradiště a zpět ve výši 600 Kč za 6 půlhodin (§ 14 odst. 1, odst. 3 AT), pak podle názoru soudu s ohledem právě ke skutečnosti, že jednání bylo nařízeno výhradně z důvodů nesouhlasu s žalobou na straně 1) žalovaného, nebylo by spravedlivé, aby tyto náklady nesla 2) žalovaná. Celkem tedy přiznaná náhrada nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a 2) žalovanou činila 4.800 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok VI.)