9 C 292/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky ve výši 15 519,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 519,72 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 5 628,86 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky 5 518,01 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. 10. 2023 do 22. 4. 2024 ve výši 616,71 Kč, s kapitalizovaným úrokem za dobu od 1. 10. 2023 do 22. 4. 2024 ve výši 321,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 10. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši částku ve výši 15 519,72 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 5 628,86 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky 5 518,01 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. 10. 2023 do 22. 4. 2024 ve výši 616,71 Kč, s kapitalizovaným úrokem za dobu od 1. 10. 2023 do 22. 4. 2024 ve výši 321,94 Kč. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že dne 30. 7. 2022 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byl i předpis splátek pro žalovaného zvolenou variantu úvěru (dále jen "Smlouva"). Na jejím základě žalovaný při podpisu Smlouvy převzal finanční obnos ve výši 15 000 Kč v místě jeho bydliště a toto potvrdil podpisem Smlouvy. V souladu se Smlouvou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku v celkové výši 27 888 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena žalovaným k datu 30. 9. 2023. Částka ve výši 12 888 Kč představovala souhrnný poplatek, respektive částku smluvního úroku z úvěru, poplatku za vyhodnocení úvěru, poplatku ze sjednaného úvěru a inkasního poplatku. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když byl v prodlení s úhradou splátek, avšak právní předchůdce žalobkyně nepřikročil k zesplatnění úvěru a tento se tak stal splatným k datu 30. 9. 2023. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na zaplacení nesplacené jistiny ve výši 5 518,01 Kč a na souhrnném poplatku částku ve výši 10 001,71 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 10. 9. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 13. 2. 2025.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 1. 2025 č.j. 9 C 292/2024-42 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 13. 2. 2025 spolu s žalobou, přičemž žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již předem v rámci podané žaloby, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalobkyně zároveň doplnila i důkazy ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného.

4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

5. Na základě důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci skutková zjištění: právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 30. 7. 2022 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byl i předpis splátek pro žalovaného zvolenou variantu úvěru (dále jen "Smlouva"), když úvěr byl žalované poskytnut na základě její žádosti ze dne 29. 7. 2022. Zároveň pak byl ze strany žalovaného převzat i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Na základě Smlouvy žalovaný při jejím podpisu převzal finanční obnos ve výši 15 000 Kč v místě jeho bydliště a toto potvrdil podpisem Smlouvy. V souladu se Smlouvou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku v celkové výši 27 888 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena žalovaným k datu 30. 9. 2023. Částka ve výši 12 888 Kč představovala souhrnný poplatek, respektive částku smluvního úroku z úvěru, poplatku za vyhodnocení úvěru, poplatku ze sjednaného úvěru a inkasního poplatku. Úvěruschopnost žalovaného byla právním předchůdcem žalobkyně zjišťována z čestného prohlášení žalovaného, podkladů ohledně majetkových poměrů žalovaného a nákladů na domácnost, když byla předložena nájemní smlouva ze dne 1. 7. 2017, pracovní smlouva a výplatní lístky. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, když byl v prodlení s úhradou splátek, avšak právní předchůdce žalobkyně nepřikročil k zesplatnění úvěru a tento se tak stal splatným k datu 30. 9. 2023. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na zaplacení nesplacené jistiny ve výši 5 518,01 Kč a na souhrnném poplatku částku ve výši 10 001,71 Kč., jak soud zjistil z přehledu plateb a dlužných částek. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 14. 6. 2024, který mu byl doručován na adresu uvedenou i v záhlaví tohoto rozsudku, jak soud zjistil z poštovního podacího archu. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 10. 9. 2024.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, pak tento se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. Pro rozhodnutí soudu bylo podstatné, že bylo možné učinit bezpečný závěr o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 888 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena žalovaným k datu 30. 9. 2023. Žalovaný řádně nesplácel splátky úvěru a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na zaplacení nesplacené jistiny ve výši 5 518,01 Kč a na souhrnném poplatku částku ve výši 10 001,71 Kč. Stejně tak měl právní předchůdce žalobkyně nárok na úrok z úvěru a na zákonný úrok z prodlení od 1. 10. 2023.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

10. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

11. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně, respektive její právní předchůdce splnil nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčily fakticky provedené dotazy ve vztahu k žalovanému v rámci dostupných databází (, Anonymizováno, ), zároveň měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného, stejně tak i nájemní smlouvu. V samotné úvěrové smlouvě byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr ve výši 15 000 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany právního předchůdce žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl právní předchůdce žalobkyně spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalovanému poskytnut, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

12. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

13. V daném případě pak tedy podle § 2935 NOZ dále platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2936 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

14. Dále podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Ve smyslu § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle odst. 2 pak úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Ve vztahu k požadovaným částkám soud tyto posuzoval mj. podle § 122 odst. 1 ZSÚ, kdy podle uvedeného ustanovení platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, neboc) smluvní pokutu.

19. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ.

20. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. V souzené věci totiž bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena platně smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ a ZSÚ, přičemž žalovaný podstatným způsobem porušil podmínky smlouvy a právnímu předchůdci žalobkyně, respektive žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužnou částku odpovídající dosud nesplacené části dluhu z úvěrové smlouvy. Žalovaný tak dlužil částku v celkové výši 15 519,72 Kč a žalobkyně měla nárok i na zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru. Žalobkyni tak bylo vyhověno ve vztahu k celému předmětu řízení. Pokud šlo o aktivní legitimaci žalobkyně, pak tato byla odvozena od platně uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní ve smyslu § 1879 a násl. NOZ. (výrok I.)

21. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobce došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2 252 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)