9 C 34/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 39 709 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 020 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 020 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, dále smluvní pokutu 5 689,25 Kč, úrok z úvěru ve výši 66,82 % ročně z částky 27 875 Kč za dobu do [datum] do [datum] ve výši 1 093,40 Kč a úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 27 875,03 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 96 998 Kč, do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 164 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 020 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným a smluvním úrokem z úvěru a dále smluvní pokuty 5 689,25 Kč, z titulu pohledávky vzniklé žalobkyni za žalovaným ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo].

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne [datum] ve smyslu § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ). Usnesením zdejšího soudu ze dne 27.2.2023 č.j. 9 C 34/2023-51 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobkyně s tímto postupem soudu konkludentně souhlasila. Soud s ohledem na pasivitu žalovaného a souhlas žalobkyně v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

3. Na základě žalobkyní předložených důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci tato skutková zjištění: Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru dne [datum]. Jeho žádosti žalobkyně vyhověla – oznámení o schválení úvěru a dne [datum] uzavřeli žalobkyně s žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 28.000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostně na jeho bankovní účet.

4. Před uzavřením úvěrové smlouvy byly žalovanému řádně poskytnuty předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, tuto skutečnost žalobkyně doložila listinou označenou [anonymizována dvě slova] – předsmluvní formulář. Schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet žalobkyni, žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala na základě údajů z vyplněného formuláře [anonymizována dvě slova] – hodnocení klienta, k čemuž žalovaný doplnil potvrzení o vyplacené mzdě od zaměstnavatele [právnická osoba] a výpisem z jeho bankovního účtu. Rovněž si tuto skutečnost žalobkyně ověřovala v systému [příjmení] a NRKI (nebankovní registr klientských informací).

5. Z úvěrové smlouvy vyplynulo, že se žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný v nominální úrokové sazbě 66,82 % ročně splácet v 48měsíčních splátkách po 1 741 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem květnem 2022 a to dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení ke schválení úvěru, přičemž z této listiny bylo zjištěno dále to, že při řádném splácení měla být poslední splátka úvěru uhrazena k datu [datum]. Součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr v částce 57 Kč měsíčně. V samotné úvěrové smlouvě bylo pro případ prodlení žalovaného se splátkami úvěru sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů podle bodu 6.1. smlouvy ve výši 499 Kč, přičemž žalovaný neuhradil řádně 2 a 3 splátku úvěru a ocitl se v prodlení déle jak 30 dnů u každé této splátky s tím, že v každém jednotlivém případě byla smluvní pokuta za každou opožděnou splátku úvěru splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč, kdy za každou splátku mohla žalobkyně požadovat 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitnul v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů byla pak v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení, kdy soud zjistil prodlení s úhradou splátek na straně žalovaného z karty klienta. Jak dále soud zjistil z karty klienta, žalovaný byl v prodlení s úhradou 2. a 3. splátky a v důsledku tohoto prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.

3. úvěrové smlouvy. Podle tohoto bodu smlouvy totiž platilo, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 2 splátky splatné dne [datum] a v souladu se Smlouvou došlo k datu [datum] k zesplatnění celého úvěru, o čemž byl žalovaný [příjmení] ze dne [datum] informován. Na možnost zesplatnění celého úvěru byl žalovaný upozorněn již výzvou k zaplacení ze dne [datum]. Mezi účastníky pak bylo podle bodu 6.

4. Smlouvy ujednáno, že se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 34 020 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru.

6. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Žalobkyně pak měla dle čl.

6. úvěrové smlouvy nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou nově vzniklé výše jistiny. Tedy žalobkyně mohla požadovat smluvní pokutu od [datum] ve výši 0,1 % denně až do zaplacení jistiny, kterou však žalobkyně požadovala v snížené částce 5 689,25 Kč (ke dni podání žaloby). Žalovaný zůstatek dlužné částky žalobkyni neuhradil, a to ani přes upomínání a doručení předžalobní upomínky ze dne [datum] ze strany žalobkyně, která byla dána k poštovní přepravě téhož dne, jak bylo prokázáno z poštovního podacího archu. Žalobkyně tak byla nucena se domáhat svého práva podáním této žaloby.

7. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

8. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně s učiněnými skutkovými zjištěními shodoval, a pro stručnost pak bylo možno na ně v plném rozsahu odkázat. Podstatné pro rozhodnutí soudu bylo to, že bylo možno učinit spolehlivý závěr o poskytnutí úvěru ve výši 28 000 Kč žalovanému ze strany žalobkyně na základě platně uzavřené smlouvy (o úvěru) ze dne [datum]. Stejně tak bylo bezpečně zjištěno, že žalovaný porušil povinnosti vyplývající mu ze smlouvy a spočívající v tom, že byl povinen splácet splátky úvěru řádně a včas a od toho se odvíjející právo žalobkyně zesplatnit celý úvěr, když mezi účastníky bylo mimo jiné ujednáno přičítání úroků a dalších dlužných částek k jistině, přičemž tedy i přirostlé úroky mohly být dále úročeny. Žalovaný tak byl povinen vrátit žalobkyni jak poskytnutý částku úvěru spolu s příslušenstvím, tak i smluvní pokuty, které byly řádně mezi účastníky pro případ prodlení žalovaného ujednány ve smlouvě, a které soud rovněž považoval za platně sjednané. (viz dále právní hodnocení)

9. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

10. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, kterou bylo nutno primárně považovat za spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. NOZ, přičemž se jednalo ve své podstatě o smlouvu o poskytování finančních služeb žalovanému v souvislosti s uzavřenou smlouvou.

11. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

14. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

15. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

17. Pokud šlo o smluvní pokutu, pak soud vycházel z ust. § 2048 až 2052 NOZ. Podle § 2048 NOZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Ve smyslu § 2049 NOZ pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

18. Podle § 2050 NOZ dále platí, že je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

19. Ustanovení § 2051 NOZ řeší tzv. moderační právo soudu ve vztahu k výši smluvní pokuty, kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

20. A ve smyslu § 2052 NOZ ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

21. Na základě provedeného dokazování a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že uplatňovaný nárok žalobkyně je důvodný. Žalobkyně v řízení prokázala, že na základě platné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 28 000 Kč, který jí žalovaný, ač se k tomu smluvně zavázal řádně a včas nevrátil. Mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení §§ 2395 a násl. NOZ. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, neboť se dostal do prodlení s úhradou 2. splátky úvěru. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dílčí splátky bylo ujednáno právo žalobkyně na zesplatnění celého dluhu ve smyslu § 1931 NOZ, když k zesplatnění úvěru došlo ke dni [datum] v částce 34 020 Kč, přičemž v této částce byly zahrnuty veškeré poplatky dle č.l. 6 smlouvy, smluvní pokuty dle č.l. 6, poplatky za pojištění a úroky vzniklé do dne zesplatnění, tak jak vyplývalo ze smluvních ujednání. Ohledně nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 689,25 Kč byla v čl. 6 smlouvy pro případ prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru sjednána povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Smluvní pokutu žalobkyně požadovala od [datum] až do podání žaloby. Co se týče úroků z úvěru, bylo žalobkyni přiznáno právo na zaplacení úroků z úvěru ve výši 66,82 % ročně z částky 27 875,03 Kč za dobu od [datum] do [datum] (za tuto dobu žalobkyně úrok kapitalizovala částkou 1 093,40 Kč), od [datum] byl úrok přiznán v zápůjční úrokové sazbě podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., které stanoví, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

22. Co se týká prokazování zjišťování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy podle § 86 z. č. 257/2016 Sb., se soud touto otázkou zabýval a zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně posoudil jako řádné, když žalobkyně vycházela z prokázané mzdy žalovaného z pracovního poměru a dalších dokladů.

23. Protože se žalovaný dostal i do prodlení s úhradou dluhu, má žalobkyně právo i na zaplacení úroků z prodlení. Podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně, která dobu prodlení a úročenou částku navázala na dílčí úhrady ze strany žalovaného. Výše úroků z prodlení jí byla přiznána podle dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně žalobkyní vyzván, a proto žalobě vyhověl. (výrok I.)

24. Podle § 142 odst. 1 OSŘ soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 986 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč dle § 14b odst. 1 bod 3. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) této vyhlášky), 3 x 100 Kč režijní paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21% DPH, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 4 164 Kč. Podle § 149 odst. 1 OSŘ je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

25. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. a II. na základě § 160 odst. 1 OSŘ, věta první před středníkem, když neshledal důvody k jejímu prodloužení.