9 C 36/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 28 401 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 3 150 Kč, upomínací náklady ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a částky 1 419 Kč,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 28.401 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28.401 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 8,25 % ročně z částky 28.401 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 3.150 Kč, upomínací náklady ve výši 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 1.497 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.419 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do požadovaného úroku z úvěru ve výši 12,80 % ročně z částky 28.401 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3.569 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 1. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši ve výši 28.401 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28.401 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 21,05 % ročně z částky 28.401 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 3.150 Kč, upomínací náklady ve výši 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 1.497 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.419 Kč. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 31. 8. 2020 (dále jen Smlouva) na základě žádosti žalovaného ze stejného dne, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 30.000 Kč s tím, že 90 % poskytnuté částky převedl žalobce na účet žalovaného dne 2. 9. 2020, čímž došlo k čerpání úvěru, a 10 % poskytl na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi, tedy žalovanému byla poskytnuta částka 27.500 Kč a částka 2.500 Kč byla poskytnuta zprostředkovateli úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 40 měsíčních splátkách ve výši 1.050 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci na účet žalobce, přičemž splatnost první splátky byla sjednána k datu 20. 9. 2020. Žalovaný měl pak uhradit žalobci částku v celkové výši 42.000 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy nedodržoval a nesplácel splátky úvěru řádně a včas, byl s prodlením nejméně jedné splátky po dobu delší jak 2 měsíce a ve lhůtě 30 dnů tuto dlužnou splátku nezaplatil a žalobce pak přistoupil s ohledem na porušování smluvní povinnosti ze strany žalovaného k zesplatnění celého úvěru a oznámil toto žalovanému v rámci Oznámení o zesplatnění úvěru a výpovědi smlouvy o úvěru ze dne 26. 11. 2020, kdy jej rovněž upozornil na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Dále po žalovaném žalobce požadoval dohodnut=é dlužné splátky ve výši 3.150 Kč k datu zesplatnění. S ohledem ke skutečnosti, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, pak po něm žalobce podle Sazebníku požadoval i 300 Kč za upomínání. Podle čl. IV. bod 2 písm. c) Smlouvy byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč pro případ prodlení s úhradou konkrétní splátky úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 3 splátek a žalovanému vznikla v souladu se Smlouvou i povinnost na zaplacení smluvní pokuty 3x 499 Kč tj. v celkové výši 1.497 Kč. A dále měl rovněž nárok vůči žalovanému na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně podle čl. IV bod 2 písm. b) Smlouvy z neuhrazeného zůstatku úvěru a rovněž z neuhrazených splátek ve výši 0,1 % denně podle čl. IV bod 2 písm. a) Smlouvy, přičemž na tyto smluvní pokuty vznikl žalobci nárok za dobu ode dne následujícího po zesplatnění úvěru a požadoval ji do 10. 1. 2021, celkem tedy ve výši 1.419 Kč. Žalovaný pak ničeho neuhradil, a to ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 26. 11. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 12. 4. 2021.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 3. 2021 č.j. 9 C 36/2021-38 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 12. 4. 2021 spolu s žalobou. Žalobce s tímto postupem soudu projevil souhlas již předem. Soud s ohledem na pasivitu žalovaného v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce.

5. Na základě žalobcem předložených důkazů a tvrzení žalobce, kterým žalovaný nijak neodporoval, učinil soud ve věci tato skutková zjištění: žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 31. 8. 2020 (dále jen Smlouva) na základě žádosti žalovaného ze stejného dne, kdy na základě Smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši poskytnuta částka ve výši 30.000 Kč s tím, že 90 % poskytnuté částky převedl žalobce na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 2. 9. 2020, čímž došlo k čerpání úvěru, a 10 % poskytl na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi, tedy žalovanému byla poskytnuta částka 27.500 Kč a částka 2.500 Kč byla poskytnuta zprostředkovateli úvěru, což bylo zjištěno soudem z výpisu z účtu žalobce a potvrzení o provedení transakce. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 40 měsíčních splátkách ve výši 1.050 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci na účet žalobce, přičemž splatnost první splátky byla sjednána k datu 20. 9. 2020. Žalovaný měl pak uhradit žalobci částku v celkové výši 42.000 Kč. Součástí Smlouvy byly jako Příloha [číslo] [ulice] podmínky, dále Příloha [číslo] Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Příloha [číslo] Sazebník poplatků a konečně Příloha [číslo] Předpis úhrad. Žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného a pro tyto účely zajistil výplatní pásky a potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance od žalovaného a dále výpis ohledně exekucí vedených vůči žalovanému a ohledně insolvencí. Z těchto důkazů pak bylo prokázáno, že žalovaný byl zaměstnán v době uzavření Smlouvy u společnosti [právnická osoba], IČO [číslo], když jeho průměrný měsíční čistý výdělek činil 22.000 Kč. Příjem domácnosti pak byl 41.000 Kč, výdaje na bydlení činily 3500 Kč, splátky dalších úvěrů pak byly ve výši 3.000 Kč s tím, že žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. Další výdaje pak činily měsíčně 4.000 Kč. Proti žalovanému nebyla vedena žádná exekuce, ani nebyl v insolvenčním řízení. Žalovaný své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy nedodržoval a nesplácel splátky úvěru řádně a včas, byl s prodlením nejméně jedné splátky po dobu delší 2 měsíců a ve lhůtě 30 dnů tuto dlužnou splátku nezaplatil, jak dále soud zjistil z Bonity smlouvy. Žalovaný byl opakovaně upozorňován na porušování smlouvy, a to upomínkami ze dne 25. 9. 2020, ze dne 26. 10. 2020 a ze dne 26. 11. 2020. Žalobce s ohledem na pasivitu žalovaného a neplnění povinností přistoupil k zesplatnění celého úvěru a oznámil mu tuto skutečnost oznámením o zesplatnění úvěru a výpovědi smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 11. 2020, kdy jej rovněž upozornil na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. S ohledem ke skutečnosti, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, pak po něm žalobce podle Sazebníku požadoval i 300 Kč za upomínání. Podle čl. IV. bod 2 písm. c) Smlouvy byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč pro případ prodlení s úhradou konkrétní splátky úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 3 splátek a žalovanému vznikla v souladu se Smlouvou i povinnost na zaplacení smluvní pokuty 3x 499 Kč tj. v celkové výši 1.497 Kč. A dále měl rovněž nárok vůči žalovanému na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně podle čl. IV bod 2 písm. b) Smlouvy z neuhrazeného zůstatku úvěru a rovněž z neuhrazených splátek ve výši 0,1 % denně podle čl. IV bod 2 písm. a) Smlouvy, přičemž na tyto smluvní pokuty vznikl žalobci nárok za dobu ode dne následujícího po zesplatnění úvěru a požadoval ji do 10. 1. 2021, celkem tedy ve výši 1.419 Kč. Žalovaný pak ničeho neuhradil, a to ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 26. 11. 2020.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobcem, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobce s tím, že žalovaný těmto nijak neodporoval, nezpochybňoval jejich pravost a pravdivost.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat, kdy bylo podstatné, že žalobce s žalovaným uzavřel platně Smlouvu (o spotřebitelském úvěru), přičemž na jejím základě žalovanému poskytnul úvěr ve výši 30.000 Kč s tím, že 90 % poskytnuté částky převedl žalobce na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 2. 9. 2020, čímž došlo k čerpání úvěru, a 10 % poskytl na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi, tedy žalovanému byla poskytnuta částka 27.500 Kč a částka 2.500 Kč byla poskytnuta zprostředkovateli úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 40 měsíčních splátkách ve výši 1.050 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci na účet žalobce, přičemž splatnost první splátky byla sjednána k datu 20. 9. 2020. Žalovaný měl pak uhradit žalobci částku v celkové výši 42.000 Kč. Součástí Smlouvy byly jako Příloha [číslo] [ulice] podmínky, dále Příloha [číslo] Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Příloha [číslo] Sazebník poplatků a konečně Příloha [číslo] Předpis úhrad. Žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného a pro tyto účely zajistil výplatní pásky a potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance od žalovaného a dále výpis ohledně exekucí vedených vůči žalovanému a ohledně insolvencí. Žalobce tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy nedodržoval a nesplácel splátky úvěru řádně a včas, byl s prodlením nejméně jedné splátky po dobu delší 2 měsíců a ve lhůtě 30 dnů tuto dlužnou splátku nezaplatil. Žalobce s ohledem na pasivitu žalovaného a neplnění povinností přistoupil k zesplatnění celého úvěru a oznámil mu tuto skutečnost oznámením o zesplatnění úvěru a výpovědi smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 11. 2020, kdy jej rovněž upozornil na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. S ohledem ke skutečnosti, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, pak po něm žalobce podle Sazebníku požadoval i 300 Kč za upomínání. Podle čl. IV. bod 2 písm. c) Smlouvy byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč pro případ prodlení s úhradou konkrétní splátky úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 3 splátek a žalovanému vznikla v souladu se Smlouvou i povinnost na zaplacení smluvní pokuty 3x 499 Kč tj. v celkové výši 1.497 Kč. A dále měl rovněž nárok vůči žalovanému na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně podle čl. IV bod 2 písm. b) Smlouvy z neuhrazeného zůstatku úvěru a rovněž z neuhrazených splátek ve výši 0,1 % denně podle čl. IV bod 2 písm. a) Smlouvy, přičemž na tyto smluvní pokuty vznikl žalobci nárok za dobu ode dne následujícího po zesplatnění úvěru a požadoval ji do 10. 1. 2021, celkem tedy ve výši 1.419 Kč. Žalobce požadoval i zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru od 27. 11. 2020.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě, kdy soud měl za to, že se však nejednalo o smlouvu o zápůjčce, ale o smlouvu o úvěru.

10. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

12. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

13. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

14. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

15. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

16. Pokud šlo o smluvní pokutu, pak soud vycházel z §§ 2048 až 2052 NOZ. Podle § 2048 NOZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Ve smyslu § 2049 NOZ pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

17. Podle § 2050 NOZ dále platí, že je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

18. Ustanovení § 2051 NOZ řeší tzv. moderační právo soudu ve vztahu k výši smluvní pokuty, kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

19. A ve smyslu § 2052 NOZ ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

20. V daném případě bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč s tím, že 90 % poskytnuté částky převedl žalobce na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 2. 9. 2020, čímž došlo k čerpání úvěru, a 10 % poskytl na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi, tedy žalovanému byla poskytnuta částka 27.500 Kč a částka 2.500 Kč byla poskytnuta zprostředkovateli úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 40 měsíčních splátkách ve výši 1.050 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci na účet žalobce, přičemž splatnost první splátky byla sjednána k datu 20. 9. 2020. Žalovaný měl pak uhradit žalobci částku v celkové výši 42.000 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy nedodržoval a nesplácel splátky úvěru řádně a včas, byl s prodlením nejméně jedné splátky po dobu delší jak 30 dnů a ve lhůtě 30 dnů tuto dlužnou splátku nezaplatil a žalobce pak přistoupil s ohledem na porušování smluvní povinnosti ze strany žalovaného k zesplatnění celého úvěru a oznámil toto v rámci oznámením o zesplatnění úvěru a výpovědi smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 11. 2020, kdy jej rovněž upozornil na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. S ohledem ke skutečnosti, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, pak po něm žalobce podle Sazebníku požadoval i 300 Kč za upomínání. Podle čl. IV. bod 2 písm. c) Smlouvy byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč pro případ prodlení s úhradou konkrétní splátky úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 3 splátek a žalovanému vznikla v souladu se Smlouvou i povinnost na zaplacení smluvní pokuty 3x 499 Kč tj. v celkové výši 1.497 Kč. A dále měl rovněž nárok vůči žalovanému na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně podle čl. IV bod 2 písm. b) Smlouvy z neuhrazeného zůstatku úvěru a rovněž z neuhrazených splátek ve výši 0,1 % denně podle čl. IV bod 2 písm. a) Smlouvy, přičemž na tyto smluvní pokuty vznikl žalobci nárok za dobu ode dne následujícího po zesplatnění úvěru a požadoval ji do 10. 1. 2021, celkem tedy ve výši 1.419 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky jistiny od 27. 11. 2020, soud posoudil nárok na příslušenství tj. zákonný úrok z prodlení podle příslušných ustanovení NOZ, kdy podle § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně vyzván žalobcem i jeho předchůdcem, žalobě tedy vyhověl, jak uvedl výše ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému příslušenství, jakož i k dalším částkám tj. úroku z úvěru, odměně za inkaso a rovněž ve vztahu ke smluvní pokutě vyčíslené soudem k datu jeho rozhodování, kterou pak ani neshledal rozpornou s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 NOZ, kdy ostatně ani nepřiměřenost sjednané smluvní pokuty žalovaný nijak nenamítal. Soud pak pokud šlo o požadovaný smluvní úrok z úvěru, tento žalobci přiznal pouze ve výši 8,25 % ročně od 27. 11. 2020 z žalované částky jistiny ve výši 28.401 Kč, když postupoval v souladu se zákonem č. 186/2020 Sb., účinného od 24. 4. 2020, kterým došlo ke změně § 122 zákona č. 257/216 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy podle citovaného ustanovení § 122 odst. 4 platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Žalovaný se dostal do prodlení k datu 27. 11. 2020 a za dobu následující po uplynutí 90 dnů od počátku prodlení se ve smyslu uvedené novely dluh úročí úrokovou sazbou, jež k datu 10. 1. 2021 činila 8,25 % ročně. (výrok I.)

21. S odkazem na znění zákona č. 186/2020 Sb., účinného od 24. 4. 2020, kterým došlo ke změně § 122 zákona č. 257/216 Sb., o spotřebitelském úvěru, byla žaloba částečně zamítnuta co do požadovaného příslušenství představujícího smluvní úrok z úvěru převyšujícího stanovenou zákonnou hranici tj. do úroku ve výši 12,80 % ročně z částky 28.401 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení. Podle § 122 odst. 4 platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Žalovaný se dostal do prodlení k datu 27. 11. 2020 a za dobu následující po uplynutí 90 dnů od počátku prodlení se ve smyslu uvedené novely dluh úročí úrokovou sazbou, jež k datu 10. 1. 2021 činila 8,25 % ročně. V převyšujícím rozdílu 12,80 % (tj. 21,05 % - 8,25 %) proto byla žaloba částečně zamítnuta. (výrok II.)

22. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 OSŘ, kdy platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Podle názoru soudu pak neúspěch žalobce byl fakticky jen v nepatrné části v e vztahu k zamítnutí nároku ohledně části úroku z úvěru co do úroku ve výši 12,80 % ročně z částky 28.401 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení a soud tak převážně úspěšnému žalobci přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 1.391 Kč, když při stanovení odměny aplikoval § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobce došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných (stejných) věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Převážně úspěšnému žalobci tak přiznal na nákladech právního zastoupení odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 500 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 1.500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), a DPH ve výši 21 % tj. 378 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 3.569 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok III.)