9 C 376/2015

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem titul . jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: : pojišťovna , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o zaplacení částky ve výši 60 000 000 Kč představující nemajetkovou újmu v souvislosti s úmrtím osoby blízké

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 60.000.000 Kč představující nemajetkovou újmu v souvislosti s úmrtím osoby blízké, se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na náhradě nákladů tohoto řízení částku v celkové výši 45.837,75 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 12. 2015 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 60.000.000 Kč z titulu nemajetkové újmy. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 13. 12. 2013 zemřel v Uherskohradišťské nemocnici a.s. (dále též žalovaná) její bratr [jméno] [příjmení], který byl hospitalizován na lůžkovém oddělení JIP (následně na ARO) u žalované z důvodu předchozího fyzického napadení [jméno] [příjmení]. Fyzické napadení zemřelého bratra žalobkyně bylo šetřeno Policií České republiky, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, územní odbor [okres], oddělení obecné kriminality, pod sp. zn. KRPZ [číslo], kdy následně po skončení přípravné fáze trestního řízení byl podán státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v [obec] návrh na potrestání podezřelého [jméno] [příjmení], který byl trestním příkazem zdejšího soudu ze dne 30. 4. 2014 č. j. 18 T 83/2014-212 uznán vinným z přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 let. Žalobkyně spatřovala pochybení na straně žalované spočívající v postupu non lege artis a z tohoto pochybení pak dovozovala její odpovědnost za smrt jejího bratra [jméno] [příjmení]. Ohledně výše požadované nemajetkové újmy argumentovala neobyčejně intenzivním vztahem, který mezi ní a bratrem panoval, a to jak po stránce lidské, tak i po stránce pracovní. Společně s bratrem totiž spolupracovali na různých uměleckých projektech, tudíž ztrátou bratra přišla žalobkyně nejen o osobu citově blízkou, ale současně i o profesního partnera a od toho se odvíjející pokles obchodních příležitostí.

2. Žalovaná považovala podanou žalobu za nekonkrétní, bez přesného označení škodného jednání žalované. V rámci svého vyjádření k žalobě popsala lékařskou péči, která byla zemřelému bratru žalobkyně [jméno] [příjmení] žalovanou poskytnuta. Poskytnutou péči však považovala za zcela souladnou s dosavadními poznatky lékařské praxe - tedy lege artis. Vedle údajného škodného děje se zároveň vyjádřila k výši nemajetkové újmy, kterou shledala nepřiměřeně vysokou a odchylující se od dosavadní judikatorní praxe, navíc bez jakéhokoli důkazního podložení. 3. [ulice] účastník na straně žalované uznal, že se v případě úmrtí bratra žalobkyně jedná o tragickou a smutnou událost, nicméně z důvodu neprokázání odpovědnosti žalované za úmrtí bratra žalobkyně, považoval podanou žalobu za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí.

4. Přestože bylo řízení zahájeno již dne 14. 12. 2015, první jednání ve věci se konalo až dne 12. 2. 2021. V době od 11. 3. 2017 do 12. 2. 2018 bylo řízení za souhlasu obou účastníků přerušeno, podle § 110 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění (dále jen OSŘ). Poté, co soud v řízení pokračoval, se žalobkyně opakovaně z nařízených soudních jednání omlouvala a opakovaně žádala o přerušení řízení. Důvodem, pro který žádala odročit jednání a přerušit řízení, byl její špatný psychický stav, kdy smrt bratra pro ni byla natolik traumatizujícím zážitkem, že v situacích, které se dotýkají této záležitosti, nebyla schopna jednat bez značného emocionálního vypětí. O přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) OSŘ žádala rovněž z důvodu četných podání na [obec] ČR stran prošetření úmrtí [jméno] [příjmení], přičemž dalším opakujícím se návrhům na přerušení řízení soud s ohledem na zásadu včasného projednání věci vyjádřenou v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, nevyhověl. První jednání ve věci samé bylo nařízeno na 12. 2. 2021. Předvolání k tomuto jednání bylo právnímu zástupci žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], advokátovi, doručeno do jeho datové schránky dne 21. 1. 2021 v 13: 21:09 hodin ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 6 OSŘ. K jednání soudu se však bez řádné omluvy za stranu žalující nikdo nedostavil. Soud shledal za splněné podmínky dle § 101 odst. 3 OSŘ a věc projednal bez přítomnosti žalobkyně.

5. V rámci provedeného dokazování učinil soud tato skutková zjištění:

6. Z návrhu na potrestání podaného Okresním státním zastupitelstvím v Uherském Hradišti ve vztahu k [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo] bylo zjištěno, že státní zástupce podal na [jméno] [příjmení] k Okresnímu soudu v Uherském Hradišti návrh na potrestání pro skutek spočívající v tom, že„ …dne 9. 12. 2013 kolem 19:30 hod. ve [obec], okres [okres], Zlínský kraj, na ulici [ulice] v Tipsport baru [adresa] po předchozím slovním konfliktu nejméně před dalšími čtyřmi osobami 1x udeřil pěstí do obličeje [jméno] [příjmení], [datum narození], přičemž jejich vzájemný konflikt byl ukončen obsluhou baru, a téhož dne kolem 20,30 hod. ve [obec], okres [okres], Zlínský kraj, na ulici [ulice] [adresa] poté, co se [jméno] [příjmení] po požití přesně nezjištěného množství alkoholu opakovaně zvoněním na domovní zvonek domáhal vstupu do rodinného domu obviněného, snažil se vniknout do domu a obviněného fyzicky napadnout, obviněný u vchodových dveří domu poškozeného opakovaně udeřil pěstí do obličeje a snažil se poškozeného dostat od domu pryč pomocí rýžového kartáče s dřevěnou násadou o délce 110 cm, jejímž koncem bodal poškozeného do těla a obličeje, v důsledku čehož [jméno] [příjmení] utrpěl kožní oděrky na čele vlevo, na hřbetu nosu, levém nosním křídle a horním rtu, podslizniční krevní výrony v předsíni dutiny ústní podél horní i dolní čelisti, ranku na sliznici dolního rtu, krevní výrony v podkoží obou očních víček a zhmoždění a prokrvácení měkkých pokrývek lebních v čelní krajině hlavy oboustranně a za levým ušním boltcem, kdy v důsledku těchto zranění u něj k citelnému omezení v obvyklém způsobu života nedošlo, avšak s ohledem na způsob a intenzitu útoku mohlo dojít ke vzniku závažných zranění hlavy a mozku, což by jej mohlo citelně omezovat v obvyklém způsobu života nikoli jen po krátkou dobu, přičemž poškozený byl ve stavu akutní otravy alkoholem z důvodu dalšího sledování a k vyloučení případných skrytých zranění hospitalizován v Uherskohradišťské nemocnici a.s., kde 13. 12. 2013 zemřel z přirozených příčin, které přímo nesouvisely s utrpěnými zraněními…“.

7. Trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 4. 2014 č.j. 18 T 83/2014-212, který nabyl právní moci dne 23. 5. 2014, byl [jméno] [příjmení] shledán vinným ze shora popsaného skutku, v němž byl spatřován přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, a byl odsouzen k úhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zkušební dobou na dvě léta. Poškození, mezi nimiž byla i žalobkyně, byly se svými nároky, odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

8. Z listiny označené jako znalecký posudek vypracovaný [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D., FCCM bylo zjištěno, že žalobkyně se za účelem posouzení léčebného postupu žalované vůči jejímu bratrovi obrátila na uvedeného znalce, který po předběžném posouzení zdravotnické dokumentace zemřelého shrnul, že v postupu žalované„ …považuje za chybné nereagování na zhoršování fyziologických funkcí nebo záznam, kde je uvedeno, proč na abnormální hodnoty oběhu a dýchání reagováno není…“. Uvedené však bylo nutné považovat za„ běžný listinný důkaz“, nikoliv za znalecký posudek ve smyslu § 127a OSŘ.

9. Předloženými fotografiemi ze strany žalobkyně byla doložena podobizna zemřelého před potyčkou s [jméno] [příjmení] a po tomto incidentu, kdy ostatně tyto fotografie byly i součástí trestního spisu a žalobkyně je soudu předkládala opakovaně, avšak z těchto.

10. Soud k důkazu provedl předloženou zdravotní dokumentaci zemřelého bratra žalobkyně na č.l. 55-75 soudního spisu. Z této bylo v souhrnu zjištěno, že [jméno] [příjmení] byl dne 9. 12. 2013 v nočních hodinách a pod vlivem alkoholu, přivezen do Uherskohradišťské nemocnice a.s. Pro nespolupráci a agresivitu byl přivezen za doprovodu Policie ČR. Uvedl, že úraz mu byl způsoben napadením ze strany druhé osoby. Vzhledem k charakteru úrazu, brýlovému hematomu, proběhlému bezvědomí a výraznému otoku obličeje mu bylo indikováno CT mozku a skeletu obličeje, a byl přijat k observaci na jednotku intenzivní péče (JIP). Přiloženými záznamy JIP byl dokladován průběh lékařského ošetření na JIP. V odpoledních hodinách dne 13. 12. 2013 však u poškozeného došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, byl převezen na oddělení ARO, kde zhruba po dvouhodinové resuscitaci v 19:15 hodin zemřel. Jako základní diagnóza je zde uvedeno: odvykací stav s deliriem, další diagnóza: stp. komoci mozku, toxonutritivní hepatopatie, hepatorenální selhání. Tělo zemřelého bylo převezeno k pitvě na Ústav soudního lékařství Olomouc.

11. Z trestního spisu Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 18 T 83/2014 byla soudem učiněna tato skutková zjištění: k ošetření poškození zdraví [jméno] [příjmení] byla přivolání rychlá záchranná služba. Na její podnět bylo následně Policií ČR dne 9. 12. 2013 v 22:39 hodin provedeno u bratra žalobkyně měření na přítomnost alkoholu v dechu s výsledkem 3,80 promile. Za přítomnosti Policie ČR byl bratr žalobkyně převezen k ošetření do Uherskohradišťské nemocnice a.s. Z důvodu jeho úmrtí byla provedena soudní pitva v Ústavu soudního lékařství při Fakultní nemocnici [obec]. Na základě pitevního protokolu, zdravotnické dokumentace a toxikologického vyšetření, byla znaleckým posudkem [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení] stanovena příčina úmrtí zemřelého jako„ … náhlé selhání levé srdeční komory při neuroleptickém maligním syndromu, resp. syndromu maligní hypertermie. Je pravděpodobné, že na smrtelném zakončení levostranného srdečního selhávání se spolupodílela vrozená srdeční vada – defekt síňového septa. Jde o smrt z přirozených příčin.…“. Dále bylo z posudku zjištěno, že zemřelý vykazoval příznaky, které svědčí pro jeho psychosomatickou závislost na alkoholu, poslední den hospitalizace došlo k náhlému vzestupu tělesné teploty, dostavily se křeče a rozvinula se u něj hluboká porucha vědomí, vedle toho počal rozpad příčně pruhovaného svalstva. Uvedené příznaky odpovídaly syndromu maligní hypertermie, kdy jde o výjimečný a léčebně obtížně zvládnutelný stav, ve vysokém procentu smrtící.

12. Za účelem stanovení, zda lékařská a ošetřovatelská péče poskytovaná žalovanou bratru žalobkyně byla v souladu s obecně uznávanými postupy lékařské vědy či nikoli a ke stanovení příčiny úmrtí zemřelého bratra žalobkyně byl k důkazu proveden znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem [nemocnice] na [obec]. Ze znaleckého posudku bylo zjištěno, že lékařská péče poskytovaná žalovanou zemřelému [jméno] [příjmení] probíhala v souladu s obecně uznávanými postupy. Žalovaná neopomněla provést žádný lékařský úkon, v důsledku kterého opomenutí by došlo (mohlo dojít) ke zhoršení zdravotního stavu poškozeného. Ani při poskytované ošetřovatelské péči nebylo znalcem zjištěno jakékoliv pochybení ze strany žalované, neboť zemřelému [jméno] [příjmení] byla poskytována intenzivní ošetřovatelská péče metodou ošetřovatelského procesu na profesionální úrovni, kvalitně a s řádně vedenou dokumentací. Příčinnou úmrtí poškozeného bratra žalobkyně, [jméno] [příjmení], bylo selhání dechu a krevního oběhu, přičemž nebylo možné zcela jednoznačně rozhodnout, zda toto selhání nastalo při maligním neuroleptickém syndromu, jakožto komplikaci léčby antipsychotikem či při delirantním stavu (a to i přes poskytnutí adekvátní zdravotnické péče) při poklesu až úplném vymizení hladiny ethanolu v krvi jedince, v jehož případě, získané informace svědčí pro dlouhodobé nadužívání ethanolu (abusu alkoholu). Vedle těchto skutečností pak bylo zjištěno, že zemřelý měl rovněž poškozená játra (cirhóza jater) a stejně tak v příčinné souvislosti s dlouhodobým nadužíváním (zneužíváním) alkoholu i poškozený kardiovaskulární systém. Zjištěná přidružená onemocnění pak i podle znalce mohou jednoznačně zvyšovat riziko úmrtí při deliriu tremens, které bylo bez pochybností u poškozeného zjištěno. Závěrem znalecký ústav poukázal na to, že úrazové změny se na vlastní příčině smrti nijak nepodílely, což ostatně korespondovalo i se zjištěními učiněnými orgány činnými v trestním řízení, kde byl rovněž proveden znalecký posudek, který vyloučil přímou spojitost (příčinnou souvislost) mezi úmrtím [jméno] [příjmení] a protiprávním jednáním obžalovaného, respektive odsouzeného.

13. K důkazu byly provedeny u jednotlivá podání žalobkyně (č.l. 106-110 a 111-112), z nichž bylo osvědčeno, že žalobkyně činila opakované podněty stran prošetření úmrtní její ho bratra (v tomto případě k rukám vrchní státní zástupkyně JUDr. Lenky Bradáčové Ph.D.).

14. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a oba tyto důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. V řízení provedené listinné důkazy se soudu jevily jako věrohodné a neměl důvodu pochybovat o jejich pravosti a správnosti. Žalobkyní předloženou listinu nazvanou jako znalecký posudek vypracovaný [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D., FCCM, soud hodnotil pouze jako listinný důkaz, jak ostatně již výše uvedl, neboť předložená listina minimálně pro absenci znalecké doložky nesplňovala náležitosti znaleckého posudku předkládaného účastníkem řízení ve smyslu § 127a OSŘ. Z této listiny nebylo tedy možno ohledně stanovení správnosti postupu žalované vycházet, neboť závěry této listiny byly vyvráceny znaleckým posudkem zajištěným ze strany soudu postupem podle § 127 OSŘ, tedy důkazem vyšší důkazní síly, u něhož se presumuje správnost, a soud z něj vychází, není-li protistranou věrohodně zpochybněna metoda, kterou znalec použil, a závěry z ní plynoucí. Přestože žalobkyně podáním ze dne 16. 10. 2020 vyjádřila svůj nesouhlas se znaleckými závěry, nepředložila soudu žádný důkaz, kterým by doložila souvislost mezi léčebným postupem žalované a úmrtím jejího bratra, respektive soud ani nepovažoval její námitky vůči zpracovanému znaleckému posudku za relevantní a především způsobilé vyvolat nutnost vypracování případně revizního znaleckého posudku.

15. O následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního by byla žalobkyně soudem poučována při jednání soudu. Nedostavením se k prvnímu jednání se ale žalobkyně bez dalšího zbavila možnosti být poučována ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 OSŘ o její povinnosti k doplnění tvrzení stran škodného jednání a požadované výše nemajetkové újmy, a doložení důkazních prostředků, kterými by požadovaný nárok prokázala. Ustanovení § 118a OSŘ upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu soud poskytl poučení podle § 118a OSŘ, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti účastníka podle § 101 odst. 3 OSŘ. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a OSŘ proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (k tomu např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, usnesení ÚS sp. zn. III. ÚS 2848/10). Protože tedy v řízení nebyla vyvrácena správnost závěrů znaleckého posudku [nemocnice] na [obec], hodnotil soud provedený znalecký posudek jako věrohodný, znalecký ústav při svých závěrech vycházel ze zdravotnické dokumentace zemřelého, kdy i pitevní protokol a jeho závěry ohledně příčiny úmrtí zemřelého byly v zásadních rysech shodné se znaleckým posudkem provedeným v rámci trestního řízení. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Navíc je soud toho názoru, že pokud žalobkyně měla za to, že úmrtí jejího bratra bylo zapříčiněno jednáním žalované, měla ve více než pět let trvajícím řízení dostatek prostoru, aby soudu předložila relevantní důkazy, kterými by škodné jednání žalované jednoznačně doložila a prokázala. Stejně tak měla dostatek prostoru, aby případně doplnila i důkazy stran stanovení nemajetkové újmy zrovna v takové výši, nicméně ani toto nebylo nijak ze strany žalobkyně relevantním způsobem a procesně uchopitelně prokazováno, ačkoliv byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, tedy osobou znalou práva, která by si měla být vědoma základních principů civilního řízení sporného z hlediska nutnosti tvrzení a prokazování tvrzení ve vztahu k tomu, co je žalobou požadováno. Takový nedostatek pak jistě mohl být zhojen i při jednání dne 12. 2. 2021, avšak jak bylo již výše uvedeno, k tomuto jednání se bez řádné omluvy nedostavila ani žalobkyně, ani její zástupce. K následně doručované omluvě již soud fakticky nemohl přihlížet.

16. Pokud žalobkyně namítala, že chtěla, aby byl znalecký posudek zpracován znaleckým ústavem Fakultní nemocnicí Hradec Králové a soud toto ustanovení bezdůvodně zrušil, pak k této námitce soud uvádí, že i když Fakultní nemocnice Hradec Králové po předchozí telefonické konzultaci přislíbila znalecký posudek zpracovat, po doručení příslušného usnesení o ustanovení požádala o zproštění, neboť ke kompletnímu zpracování posudku neměla dostatečnou specializaci. Ustanovení tedy bylo zrušeno výlučně na žádost tohoto ústavu, nikoli z libovůle soudu. Z daných důvodů byl následně ke zpracování posudku ustanoven znalecký ústav Nemocnice na Bulovce v Praze.

17. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento zcela jednoznačný závěr o skutkovém stavu: [jméno] [příjmení] byl bratrem žalobkyně, o čemž ostatně nebylo pochyb, nikdo tuto skutečnost nerozporoval, nevyvracel toto tvrzení žalobkyně. [příjmení] [jméno] [příjmení] po předchozí vzájemné fyzické potyčce s [jméno] [příjmení] utrpěl dne 9. 12. 2013 poškození zdraví, pro které byl převezen přivolaným vozidlem rychlé záchranné služby (RZS) k poskytnutí zdravotní péče a ošetření na příslušné oddělení žalované. Protože však byl agresivní a jeho chování bylo ovlivněno alkoholem, byl jeho převoz realizován i za doprovodu Policie ČR. Poškozený [jméno] [příjmení] byl přijat k observaci na jednotce intenzivní péče (JIP) u žalované, avšak následně z důvodu zhoršení jeho zdravotního stavu byl dne 13. 12. 2013 převezen - přemístěn na anesteziologicko-resuscitační jednotku (ARO), kde zhruba po dvouhodinové resuscitaci v 19:15 hodin zemřel. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že příčinnou úmrtí poškozeného bratra žalobkyně bylo selhání dechu a krevního oběhu, přičemž nebylo možné zcela jednoznačně rozhodnout, zda toto selhání nastalo při maligním neuroleptickém syndromu, jakožto komplikaci léčby antipsychotikem či při delirantním stavu, když se u zemřelého prokázal abusus ethanolu, v souvislosti se kterým u něj byla zjištěna i přidružená onemocnění jako cirhóza jater a poškození kardiovaskulárního systému. Naopak v řízení nebylo prokázáno, že by smrt [jméno] [příjmení] nastala v souvislosti s tím, že lékařská a ošetřovatelská péče poskytovaná žalovanou nebyla poskytována v souladu s obecně uznávanými postupy lékařské vědy. Ze závěrů znaleckého posudku vyplynulo, že žalovaná při poskytované zdravotní péči neopomněla provést žádný úkon, v důsledku jeho opomenutí by došlo ke zhoršení zdravotního stavu pana [příjmení], navíc ani při poskytované ošetřovatelské péči, nebylo zjištěno žádné její pochybení. V souhrnu tedy bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] zemřel z přirozených příčin, na jeho smrt nemělo vliv ani poškození zdraví nastalé úrazem. Tvrzená nemajetková újma v částce 60.000.000 Kč byla důkazně nepodložena.

18. Při právním hodnocení vycházel soud z těchto zákonných ustanovení:

19. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platné a účinném znění (dále jen NOZ) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

20. Podle § 3079 odstavce 1 NOZ právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

21. Odstavec 2 pak stanoví, že nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona.

22. Obecně platí, že právo na náhradu škody/újmy se posoudí podle právního předpisu účinného v době porušení povinnosti. Výjimkou z tohoto pravidla je ustanovení § 3079 NOZ, které ve své podstatě překračuje limit okamžiku porušení zákona v případech, kdy ke dni nabytí účinnosti nového občanského zákoníku nebylo soudem rozhodnuto o nároku na náhradu škody (bez ohledu na to, kdy byla podána žaloba). Nový předpis se může uplatnit za mimořádných důvodů zvláštního zřetele hodných, kdy s přímým odkazem na § 2 odst. 3 by setrvání na dosavadní úpravě znamenalo rozpor s dobrými mravy vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (posuzováno z pohledu dopadu na poškozeného). Důvodová zpráva k tomuto ustanovení uvádí, že se mají na mysli především případy, kdy škůdce způsobil škodu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné a že má být škůdce zavázán k náhradě i nemajetkové újmy těm, kdo způsobenou škodu důvodně pociťují jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit. Toto ustanovení tedy jednoznačně cílí na ustanovení § 2971 NOZ.

23. V daném případě ale nebyly naplněny podmínky předpokládané § 3079 NOZ, neboť nebylo prokázáno způsobení újmy způsobem předpokládaným uvedeným ustanovení, proto soud vycházel z § 3028 odst. 3 NOZ a posuzoval projednávanou věc podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění do 31. 12. 2013, (ObčZ), a to s ohledem na konkrétní dobu, kdy došlo k úmrtí [jméno] [příjmení] a škodnému jednání žalované.

24. Za předchozí právní úpravy byla náhrada nemajetkové újmy v penězích, kdy bylo u postižené osoby dotčeno právo na soukromý a rodinný život úmrtím osoby blízké, poskytována podle § 13 ObčZ. Samotný nárok by tedy musel být posuzován z hlediska § 11 a § 13 ObčZ v kontextu ostatních ustanovení ObčZ upravujících odpovědnost za škodu (v tomto případě nemajetkovou újmu). Podle § 11 ObčZ (každá) fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Dále podle § 13 odst. 1 ObčZ má fyzická osoba právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Podle odst. 2 lze uvažovat o právu na náhradu nemajetkové újmy v penězích, pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti. A konečně podle odst. 3 výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

25. Pro vznik odpovědnosti za nemajetkovou újmu bylo rozhodné, aby došlo k neoprávněnému zásahu do chráněného osobnostního statku, dále že u žalobkyně došlo ke vzniku nemajetkové újmy ve značné míře a konečně, že mezi neoprávněným zásahem do chráněného osobnostního statku a nemajetkovou újmou nastalou u žalobkyně ve značné míře existuje příčinná souvislost. Aby došly naplnění předpoklady výše uvedené, musel se soud primárně zabývat, odpovědností žalované za úmrtí zemřelého [jméno] [příjmení].

26. V § 420 odst. 1 ObčZ je stanoveno, že každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle odst. 2 je škoda způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. Podle odst. 3 se pak odpovědnosti zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

27. Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 ObčZ je tedy porušení právní povinnosti (protiprávní úkon), dále vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody a presumované zavinění. Zaviněním se rozumí psychický vztah škůdce k vlastnímu protiprávnímu jednání a ke škodě. Tento vztah je vyjádřen buď jako přímý nebo nepřímý úmysl nebo jako vědomá nebo nevědomá nedbalost. Presumpce zavinění se týká pouze nedbalosti, při níž vůle nesměřuje ke škodlivému výsledku. U vědomé nedbalosti jde tedy o to, že škůdce věděl o možnosti způsobení škody, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že škodu nezpůsobí. Nevědomá nedbalost spočívá v tom, že škůdce nevěděl, že může způsobit škodu, ačkoli to vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

28. V oblasti poskytování zdravotní péče jsou zdravotnická zařízení (nyní poskytovatelé zdravotní péče) povinna postupovat v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (dříve § 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, platného a účinného do 1. 4. 2012), přičemž takový postup je označován jako„ lege artis“. Nedodržení těchto pravidel je protiprávním jednáním. Každá konkrétní situace se přitom posuzuje individuálně, neboť lékařská věda disponuje různými a různě účinnými a bezpečnými postupy k provedení konkrétního léčebného zákroku. Zvažuje se též, zda zdravotnické zařízení (lékař) zvolilo postup adekvátní charakteru nemoci a šetrný k pacientovi a zda způsob provedení byl bez vad. Vše je třeba posuzovat tzv. ex ante, tj. na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodnutí, respektive v době provádění zákroku.

29. K tomu, aby mohla existovat odpovědnost žalované za tvrzenou nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni, bylo třeba prokázat existenci jejího jednání v rozporu s jejími povinnostmi a příčinnou souvislost mezi tímto jednáním žalované a nemajetkovou újmou vzniklou žalobkyni. Lékaři jsou při poskytování zdravotní péče povinni postupovat 1. na náležité zdravotní úrovni (§ 28 odst. 2 a § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich provozování), 2. v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a praxe tzv. lege artis (dříve § 11 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, platného a účinného do 1. 4. 2012), 3. jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy (čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, č. 96/2001 Sb. m. s.). Nedodržení těchto pravidel je protiprávním jednáním. Každá konkrétní situace se přitom posuzuje individuálně, neboť lékařská věda disponuje různými a různě účinnými a bezpečnými postupy k provedení konkrétního léčebného zákroku. Zvažuje se též, zda zdravotnické zařízení (lékař) zvolilo postup adekvátní charakteru nemoci a šetrný k pacientovi a zda způsob provedení byl bez vad. Vše je třeba posuzovat tzv. ex ante, tj. na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodnutí, respektive v době provádění zákroku. (k tomu např. rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 3386/2018, ze dne 18. 4. 2019).

30. Specifikum sporů o náhradu škody (nemajetkové újmy) v souvislosti s poskytováním zdravotní péče spočívá v tom, že otázku, zda zdravotnické zařízení postupovalo v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (lege artis), je nutno posuzovat za pomoci znalců – lékařů, a podkladem pro právní závěr o porušení uvedené povinnosti je zpravidla znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Jak škůdce jednal, je otázkou skutkovou; jak měl jednat, je sice právní úvahou, avšak prakticky převoditelnou na otázku, jak v daných okolnostech jedná patřičně rozumná a zodpovědná osoba dané profese a kvalifikace. Tím se v podstatě rovněž blíží otázce skutkové, kterou soud zjišťuje cestou znaleckého posouzení, tedy dokazování. Z hlediska aplikační praxe je tedy otázka standardu náležité zdravotní péče přiměřeného konkrétním okolnostem případu fakticky rovněž otázkou skutkovou, přinejmenším v tom smyslu, že odpověď na ni je vyvozována z provedeného dokazování (srov. Holčapek, T. Dokazování v medicínskoprávních sporech, [obec]: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 96).

31. V projednávané věci bylo možné po provedeném dokazování bezpečně uzavřít, že žalovaná při poskytování zdravotní péče zemřelému bratru žalobkyně postupovala v souladu s tehdy dostupnými poznatky lékařské praxe (lege artis) a nebylo tudíž u ní shledáno žádné porušení její povinnosti, které by bylo možné dávat do souvislosti s úmrtím bratra žalobkyně, [jméno] [příjmení], jak bylo zjištěno především právě z vypracovaného znaleckého posudku [nemocnice]. Přestože zemřelý [jméno] [příjmení] v zařízení provozovaném žalovanou zemřel, nebylo příčinou jeho úmrtí (jakékoliv) jednání žalované. Žalovaná při poskytování odborné zdravotnické péče neporušila žádnou stanovenou povinnost z hlediska výše citovaných ustanovení, proto jejím jednáním nemohlo dojít ani k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobkyně v důsledku, kterého by jí vznikla tvrzená nemajetkové újma vyčíslená žalobkyní na částku 60 milionů Kč. Soud si je vědom, že ztráta blízkého člověka je pro pozůstalé tragickou událostí, jako tomu bylo i v případě žalobkyně, když bylo zcela patrné ze všech jejích podání, že měla se zemřelým bratrem velmi silný, intenzivní sourozenecký vztah. Soud nechtěl nijak tuto tragickou událost bagatelizovat, avšak v projednávané věci nebylo zjištěno jakékoliv pochybení žalované, které by mělo vést k úmrtí bratra žalobkyně, když odpovědnost za smrt osoby blízké a od toho se odvíjející povinnost k náhradě vzniklé újmy, lze dovodit jen za splnění zákonných předpokladů uváděných soudem již výše. Z důvodu neprokázání neoprávněného zásahu ze strany žalované do osobnostních práv žalobkyně, kdy tedy nedošlo k jakémukoliv protiprávnímu jednání žalované, které by bylo možno dát do příčinné souvislosti s úmrtím poškozeného, byla žaloba jako zcela nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta. (výrok I.)

32. O náhradě nákladů řízení by soud rozhodoval podle zásady úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 OSŘ a povinností k jejich náhradě by zavázal neúspěšnou žalobkyni. Žalovaná a vedlejší účastník se však práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdali, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, stejně tak ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované. (výrok II., výrok III.).

33. Výrok o povinnosti k náhradě nákladů řízení státu ve vztahu k žalovanému spočívající v zaplacení nákladů znaleckého posudku vycházel z § 148 odst. 1 OSŘ. Podle tohoto ustanovení platí, že stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Česká republika - Okresní soud v Uherském Hradišti zaplatila na nákladech znaleckého posudku částku 45.837,75 Kč. Úhrada uvedené částky byla uložena neúspěšné žalobkyni, u níž nebyl shledán důvod pro její osvobození od soudních poplatků, když podmínku obsaženou v § 148 odst. 1 OSŘ spočívající v tom, že u účastníka jsou dány důvody pro jeho osvobození od soudních poplatků, je třeba spatřovat ve splnění předpokladů podle § 138 odst. 1 OSŘ, a nelze tyto zaměňovat s tím, že žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků ze zákona tj. podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (ZoSoP), a jeho § 11 odst. 2 písm. d), kdy se na žalobkyni vztahovalo právě toto osobní osvobození od soudních poplatků. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta za středníkem OSŘ na 30 dnů, kdy měl za to, že takto prodloužená lhůta by neměla činit větší obtíže zdejšímu soudu z hlediska jeho rozpočtu a naopak kratší lhůta by se mohla spíše negativně projevit v majetkové sféře žalobkyně, byť tato si musela být vědoma možných následků v případě neúspěchu v tomto soudním řízení. (výrok IV.)