9 C 44/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky v celkové výši 28 740 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12.678,66 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8.597,01 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 8.597,01 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 8.597,01 Kč za dobu od 24. 1. 2018 do 24. 6. 2019 ve výši 1.066,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem z částky 8.597,01 Kč za dobu od 12. 5. 2018 do 24. 6. 2019 ve výši 2.839,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.252 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 1. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 12.678,66 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru z dlužné jistiny z uzavřené smlouvě o zápůjčce. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel dne 16. 3. 2017 s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 15.000 Kč v hotovosti, kterou žalovaný převzal v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 25.521 Kč, kdy tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši 15.000 Kč, jednak souhrnným poplatkem ve výši 10.521 Kč, kdy tento byl tvořen kapitalizovanými úroky ve výši 2.683 Kč za dobu trvání smlouvy, poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3.830 Kč a náklady na inkaso splátek a komfortní splácení ve výši 4.008 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit v 60 týdenních splátkách po 426 Kč, kdy poslední 60. splátka měla při řádném splácení činit 387 Kč. Žalovaný však řádně nesplácel poskytnutou zápůjčku a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky 11. 5. 2018, když poslední splátka byla uhrazena k datu 14. 9. 2017 a žalovaný byl marným uplynutím lhůty v prodlení, a to od 11. 5. 2018. Žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobce na jistině 10.292,88 Kč a na poměrné částce souhrnného poplatku 5.385,78 Kč. Následně došlo ze strany žalovaného ještě uhrazena částka 3.000 Kč a žalovaný tak dlužil částku ve výši 12.678,66 Kč, když na jistině dlužil částku 8.597,01 Kč a na dlužném poplatku částku 4.081,65 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem. Žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn přípisem ze dne 24. 6. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 19. 4. 2021.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 3. 2021 č.j. 9 C 44/2021-33 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 19. 4. 2021 spolu s žalobou, přičemž žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas již předem v rámci podané žaloby, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce.

5. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobce učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů zjištěno, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 16. 3. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 15.000 Kč v hotovosti, kterou žalovaný převzal v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 25.521 Kč, kdy tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši 15.000 Kč, jednak souhrnným poplatkem ve výši 10.521 Kč, kdy tento byl tvořen kapitalizovanými úroky ve výši 2.683 Kč za dobu trvání smlouvy, poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3.830 Kč a náklady na inkaso splátek a komfortní splácení ve výši 4.008 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit v 60 týdenních splátkách po 426 Kč, kdy poslední 60. splátka měla při řádném splácení činit 387 Kč. Součástí Smlouvy byly i Smluví podmínky Smlouvy o zápůjčce. Právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěrové možnosti a úvěruschopnost žalovaného, jak bylo zjištěno ze Zákaznické karty ze dne 16. 3. 2017. Žalovaný však řádně nesplácel poskytnutou zápůjčku a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky 11. 5. 2018, když poslední splátka byla uhrazena k datu 14. 9. 2017 a žalovaný byl marným uplynutím lhůty v prodlení, a to od 11. 5. 2018. Žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobce na jistině 10.292,88 Kč a na poměrné částce souhrnného poplatku 5.385,78 Kč. Následně došlo ze strany žalovaného ještě k úhradě částky 3.000 Kč a žalovaný tak dlužil částku ve výši 12.678,66 Kč, když na jistině dlužil částku 8.597,01 Kč a na dlužném poplatku částku 4.081,65 Kč. Toto pak bylo soudem bezpečně zjištěno z tabulky umoření vyhotovené k datu 4. 8. 2019. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 16. 12. 2020. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem. Žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn přípisem ze dne 24. 6. 2019.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobcem, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobce, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval a vycházel právě z provedeného dokazování a učiněných skutkových zjištění, přičemž se s nimi plně shodoval a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. Pro toto řízení bylo pak podstatné, že nemohlo být pochyb o platně uzavřené smlouvě o zápůjčce mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, stejně tak bylo bezpečně prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce obdržel částku ve výši 15.000 Kč a byl povinen dle uzavřené smlouvy řádně vrátit poskytnutou zápůjčku spolu se sjednaným poplatkem. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, řádně poskytnutou zápůjčku nevrátil ve sjednaných týdenních splátkách a byl tak povinen uhradit žalobci respektive jeho právnímu předchůdci částku v celkové výši 12.678,66 Kč a požadované příslušenství. Žalovaný byl marně vyzván k úhradě dluhu. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobce.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat současnou právní úpravu ve vztahu k uzavřené smlouvě o zápůjčce.

10. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo podle názoru soudu jednoznačně k uzavření smluv o zápůjčce podle § 2390 a násl. NOZ. Tak podle § 2390 NOZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Dále podle § 2391 odst. 1 NOZ platí, že má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.

12. Ve smyslu § 2392 odst. 1 věta prvá NOZ je umožněno smluvním stranám při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

13. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ.

14. Smlouva o zápůjčce uzavřená podle výše uváděných ustanovení zakládá občanskoprávní vztah mezi věřitelem a dlužníkem bez ohledu na postavení dlužníka a účel poskytnuté zápůjčky, přičemž pro smlouvu o zápůjčce je charakteristické, že věřitel přenechává dlužníkovi určité množství věcí druhově určených (zastupitelných) k volnému nakládání, případně ke spotřebování, a dlužník se zavazuje vrátit mu po určité době věci stejného druhu. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky, přičemž při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Nedošlo-li by k naplnění požadavku spočívajícího v přenechání věci (finančních prostředků) věřitelem dlužníku, nelze hovořit o vzniku smluvního typu výše uvedenými ustanoveními upraveného, a právní vztah založený dotčenými ustanoveními by nebyl smlouvou o zápůjčce. Břemeno tvrzení (a z něj vyplývající břemeno důkazní) nese v případě sporu o vrácení zápůjčky věřitel, na kterém je, aby prokázal, že k uzavření smlouvy o zápůjčce došlo, že dlužníkovi předmět zápůjčky odevzdal a že dlužník předmět zápůjčky řádně a včas nevrátil.

15. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně ve vztahu k dlužné částce a stejně tak i k příslušenství požadovanému ze strany žalobce. V souzené věci totiž bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena Smlouva (o zápůjčce) ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ, přičemž žalovaný podstatným způsobem porušil podmínky Smlouvy a právnímu předchůdci žalobce respektive žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužné částky odpovídající dosud nesplacené části dluhu ze Smlouvy a rovněž i na požadované příslušenství. Pokud šlo o posouzení nároku na zákonný úrok z prodlení, pak tento byl rovněž posuzován podle příslušných ustanovení NOZ, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Pokud šlo o aktivní legitimaci žalobce, pak tato byla odvozena od platně uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem ve smyslu § 1879 a násl. NOZ (výrok I.)

16. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2.252 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)