9 C 5/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Anonymizováno Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 45 580,54 Kč s příslušenstvím a částky 7 480,85 Kč jako smluvní pokuty

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 45 580,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 580,54 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 45 580,54 Kč od 30. 7. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 909,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 549,01 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, a dále částku ve výši 7 480,85 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně za dobu od 14. 4. 2023 do 4. 10. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 480,85 Kč od 5. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 045,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 53 061,39 Kč spolu s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že dne , datum, uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, , právnická osoba, Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému čerpat opakovaně finanční prostředky ve výši 50 000 Kč až do maximální výše 500 000 Kč prostřednictvím platební karty s tímto úvěrovým rámcem. Žalovaný se pak zavázal úvěr včetně sjednaného pojištění splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , když splatnost 1. splátky byla stanovena ke dni 17. 10. 2020 a každá další splátka pak byla splatná vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Doporučená měsíční splátka úvěru byla s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků stanovena ve výši 3 000 Kč. Minimální stanovená měsíční splátka pak měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně pak částku 500 Kč. Celková částka finančních prostředků vyčerpaná žalovaným činila částku ve výši 88 501,85 Kč. Žalovaný řádně nesplácel čerpané prostředky a právní předchůdce žalobkyně prohlásil celý dluh za splatný k datu 30. 4. 2023, přičemž den splatnosti úvěru byl stanoven na poslední den měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo žalovanému odesláno odstoupení od úvěrové smlouvy. Žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobkyně částku jistiny ve výši 45 580,54 Kč a zároveň měl právní předchůdce také nárok na příslušenství představované zákonné úroky a úroky z úvěru, přičemž zároveň na náklady mimosoudního vymáhání ve výši 265 Kč. Pro případ prodlení s vrácením úvěru byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která byla vypočtena v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), když žalobkyně požadovala částku ve výši ve výši 7 480,85 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně za dobu od 14. 4. 2023 do 4. 10. 2023 a rovněž požadovala i zákonný úrok z prodlení z uvedené částky smluvní pokuty. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 5. 2023 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2023, ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 11. 9. 2023.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 1. 2. 2024 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ).

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 1. 2024 č.j. 9 C 5/2024-48 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 1. 2. 2024 spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již předem v podané žalobě. Soud s ohledem na pasivitu žalovaného v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

5. Na základě důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci následující skutková zjištění:

6. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena dne , datum, Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému čerpat opakovaně finanční prostředky ve výši 50 000 Kč až do maximální výše 500 000 Kč prostřednictvím platební karty s tímto úvěrovým rámcem. Žalovaný se pak zavázal úvěr včetně sjednaného pojištění splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , když splatnost 1. splátky byla stanovena ke dni 17. 10. 2020 a každá další splátka pak byla splatná vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Doporučená měsíční splátka úvěru byla s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků stanovena ve výši 3 000 Kč. Minimální stanovená měsíční splátka pak měla představovat 5% z čerpané výše úvěru, minimálně pak částku 500 Kč. Celková částka finančních prostředků vyčerpaná žalovaným činila částku ve výši 88 501,85 Kč, jak mohl soud bezpečně zjistit z transakční historie. Žalovaný řádně nesplácel poskytnutý úvěr, uhradil celkově částku ve výši 67 340 Kč, která byla započítávána právním předchůdcem žalobkyně na jistinu i na příslušenství, když však dále ničeho nesplácel a právní předchůdce žalobkyně prohlásil dluh za okamžitě splatný k datu 30. 4. 2023, přičemž den splatnosti úvěru byl stanoven na poslední den měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo žalovanému odesláno odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24. 3. 2023. Žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobkyně částku jistiny ve výši 45 580,54 Kč a zároveň měl právní předchůdce také nárok na příslušenství představované zákonné úroky a úroky z úvěru, přičemž zároveň na náklady mimosoudního vymáhání ve výši 265 Kč, jak soud opět zjistil z transakční historie a stavu úvěrové smlouvy. Pro případ prodlení s vrácením úvěru byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která byla vypočtena v souladu s § 122 ZSÚ, když žalobkyně požadovala částku ve výši ve výši 7 480,85 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně za dobu od 14. 4. 2023 do 4. 10. 2023 a rovněž požadovala i zákonný úrok z prodlení z uvedené částky smluvní pokuty. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 5. 2023 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2023, ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 11. 9. 2023.

7. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

8. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, pak tento se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat.

9. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

10. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v ZSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně (právní předchůdce žalobkyně) coby bankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele.

11. Úprava provedená ZSÚ sleduje-stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele-primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

12. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdce žalobkyně splnil nejen svou informační povinnost vůči žalované, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl právním předchůdcem žalobkyně řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo možné předpokládat a právní předchůdce žalobkyně mohl spravedlivě očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl spravedlivě očekávat, že částka úvěru, která byla žalovanému poskytnuta, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácena.

13. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

14. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

16. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

17. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

18. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

19. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

20. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Ve vztahu ke sjednané smluvní pokutě soud tuto posuzoval podle § 122 odst. 1 ZSÚ, kdy podle uvedeného ustanovení platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, neboc) smluvní pokutu.

22. Podle odst. 2 pak uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3.000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

23. Podle odst. 3 pak souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

24. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobkyni z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ.

25. Soud měl jednoznačně za prokázané, že žalovanému byl poskytnut kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč s možností čerpání do výše 500 000 Kč, přičemž opakovaně čerpal částky úvěru prostřednictvím platební karty, avšak řádně podle Smlouvy nesplácel poskytnuté peněžní prostředky s tím, že pro případ porušení smluvních povinností a ukončení smluvního vztahu měla žalobkyně (její právní předchůdce) vůči žalovanému právo na vrácení všech peněžních prostředků i na smluvní pokutu. Podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Žalovaný pak nejen dlužil konkrétní částku, ale dostal se s její úhradou i do prodlení, kdy podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud tak s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh, který mu vznikl, neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně vyzván žalobkyní i jejím právním přechůdcem, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému zákonnému úroku z prodlení i úroku z úvěru a příslušenství, které byly žalobkyní požadovány, jakož i ve vztahu ke smluvní pokutě, která byla ze strany žalobkyně požadována v souladu s § 122 ZSÚ, stejně tak i ve vztahu k řádně vyčíslenému příslušenství v souvislosti s vymáháním pohledávky za žalovaným. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobkyni z jejího právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ. (výrok I.)

26. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 142a odst. 1 OSŘ. Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 2 123 Kč, dále v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 53 061,39 Kč tj. ve výši 3 260 Kč za jeden úkon právní služby, když celkově sazba mimosmluvní odměny v tomto případě byla přiznána za 3 úkony právní služby, tj. 9 780 Kč (§ 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006, (dále jen AT), tj. převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, podání žaloby ze dne 5. 10. 2023 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 3 AT). Odměna zástupce žalobkyně a náhrada výdajů je zvýšena o 21 % DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 OSŘ v částce 2 242,80 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku 15 045,80 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)