9 C 55/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky ve výši 48 297,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 48.297,07 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 38,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.408,17 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 48.297,07 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 12,90 % ročně z částky 44.470,10 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4.110 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 1. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 48.297,07 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 38,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.408,17 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 48.297,07 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 12,90 % ročně z částky 44.470,10 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že právní předchůdkyně žalobce [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovaným dne 15. 5. 2018 Smlouvu o půjčce [číslo] (o spotřebitelském úvěru), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, přičemž samotná Smlouva o půjčce byla uzavřena na základě návrhu (žádosti) ze strany žalovaného. Nedílnou součástí uzavřené Smlouvy o půjčce byly i Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Mezi účastníky pak byl sjednán i úrok z úvěru ve výši 12,90 % ročně jakožto neměnná sazba úroku z úvěru po dobu trvání Smlouvy o půjčce. Žalovanému byla částka úvěru ve výši 50.000 Kč poukázána na účet č. [bankovní účet] vedený u právní předchůdkyně žalobce, přičemž se zavázal poskytnutý úvěr splatit v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 907 Kč s tím, že splátky úvěru měly být hrazeny formou inkasa a žalovaný měl tak povinnost udržovat na účtu dostatečný zůstatek k provádění inkasa. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a právní předchůdkyně žalobce jej upozornila na tuto skutečnost a vyzvala jej k řádnému splácení poskytnutého úvěru, respektive k tomu, aby na svém účtu udržoval dostatečný zůstatek ke splácení úvěru, neboť mezi účastníky bylo sjednáno inkaso splátek úvěru z účtu žalovaného. Zároveň byl žalovaný upozorněn na možnost zepslatnění celého úvěru. Jelikož ani přes toto upozornění žalovaný řádně nesplácel poskytnutý úvěr, právní předchůdkyně přistoupila s účinností k datu 17. 12. 2019 k zesplatnění celé částky dosud nesplaceného úvěru s tím, že se staly splatnými veškeré částky, které byly součástí úvěru. Zároveň vznikl právní předchůdkyni žalobce i nárok na zaplacení smluvní pokuty. Žalovaný byl na tuto skutečnost upozorněn a byl vyzván k úhradě dluhu spolu s veškerým vzniklým příslušenstvím, přičemž zároveň byl upozorněn na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. K datu 18. 9. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2020 na žalobce, o čemž byl opět žalovaný informován a opětovně vyzván k úhradě dluhu. K datu postoupení pohledávky pak tato činila částku v celkové výši 50.743,46 Kč, kdy tato částka se skládala z jistiny ve výši 44.470,10 Kč, z kapitalizovaného úroku z úvěru do 17. 12. 2019 ve výši 2.408,17 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny úvěru ve výši 38,22 Kč a poplatků a smluvní pokuty ve výši 3.826,97 Kč. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, avšak ani přes opětovné upozornění na možné vymáhání dluhu soudní cestou ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena dne 14. 6. 2021 ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), přičemž po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní, kdy se nijak nevyjádřil k žalobě, ani ničeho nenamítal proti žalobním tvrzením a důkazům předloženým žalobcem.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 4. 2021 č.j. 9 C 55/2021-61 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 27. 4. 2021 spolu s žalobou. Žalobce pak s tímto postupem vyslovil svůj nesouhlas s tím, že soud tedy nařídil na den 7. 9. 2021 jednání, k němuž řádně předvolal žalobce i žalovaného. Ani jeden z účastníků se k tomuto jednání nedostavil a soud tak ve věci konal jednání v nepřítomnosti obou účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 OSŘ, kdy provedl dokazování v potřebném rozsahu pro rozhodnutí této věci v nepřítomnosti účastníků a rovněž na základě takto provedeného dokazování pak i v nepřítomnosti účastníků řízení rozhodl.

4. Na základě provedených důkazů a tvrzení ze strany žalobce učinil soud ve věci tato skutková zjištění: právní předchůdkyně žalobce [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovaným [příjmení] smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba] ze dne 21. 6. 2016 a dne 15. 5. 2018 Smlouvu o půjčce [číslo] z níž soud zjistil, že na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, přičemž samotná Smlouva o půjčce byla uzavřena na základě návrhu (žádosti) ze strany žalovaného a Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce ze dne 15. 5. 2018 [číslo] kdy z této akceptace bylo zjištěno, že mezi účastníky byl sjednán úrok z úvěru ve výši 12,90 % ročně jakožto neměnná sazba úroku z úvěru po dobu trvání Smlouvy o půjčce. Žalovanému byla částka úvěru ve výši 50.000 Kč poukázána na účet č. [bankovní účet] vedený u právní předchůdkyně žalobce, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 907 Kč s tím, že splátky úvěru měly být hrazeny formou inkasa a žalovaný měl tak povinnost udržovat na účtu dostatečný zůstatek k provádění inkasa. První splátka měla být ze strany žalovaného uhrazena k datu 15. 6. 2018 a pravidelně pak měly být splátky hrazeny vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce a při řádném splácení úvěru měla být poslední splátka úvěru uhrazena k datu 15. 5. 2025. Mezi účastníky Smlouvy o půjčce bylo sjednáno inkaso splátek z účtu žalované č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí uzavřené Smlouvy o půjčce byly i Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] a transakční historie bylo zjištěno, že k datu 17. 12. 2019 činil dluh žalovaného celkově částku 47.415,49 Kč, když žalovaný neměl dostatečný zůstatek na účtu a nemohla být prováděna jakákoliv inkasní platba ve vztahu k úvěru z účtu žalovaného. Žalovaný tedy úvěr nesplácel řádně a včas, respektive na účtu neudržoval dostatečný zůstatek k provádění inkasa splátek úvěru a právní předchůdkyně žalobce jej upozornila na tuto skutečnost a vyzvala jej k řádnému splácení poskytnutého úvěru respektive k tomu, aby na svém účtu udržoval dostatečný zůstatek ke splácení úvěru výzvou ze dne 28. 11. 2019, kterou doručovala žalovanému prostřednictvím České pošty, s.p., jak soud zjistil z poštovního podacího archu. Zároveň byla žalovaná upozorněna na možnost zepslatnění celého úvěru. Jelikož ani přes toto upozornění žalovaný řádně nesplácel poskytnutý úvěr, právní předchůdkyně žalobce přistoupila s účinností k datu 17. 12. 2019 k zesplatnění celé částky dosud nesplaceného úvěru s tím, že se staly splatnými veškeré částky, které byly součástí úvěru, o čemž informovala žalovaného [příjmení] k úhradě závazku ze dne 17. 12. 2019, kdy jej vyzvala k úhradě částky ve výši 47.415,49 Kč. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne 18. 12. 2019, jak opět soud zjistil z poštovního podacího archu. Zároveň vznikl právní předchůdkyni žalobce i nárok na zaplacení smluvní pokuty. Žalovaný byl na uvedené skutečnosti upozorněn a byl tedy vyzván k úhradě dluhu spolu s veškerým vzniklým příslušenstvím, přičemž zároveň byl upozorněn na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. K datu 18. 9. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2020 na žalobce, o čemž byl opět žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 9. 2020 a opětovně vyzván k úhradě dluhu. K datu postoupení pohledávky pak tato činila částku v celkové výši 50.743,46 Kč, kdy tato částka se skládala z jistiny ve výši 44.470,10 Kč, z kapitalizovaného úroku z úvěru do 17. 12. 2019 ve výši 2.408,17 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny úvěru ve výši 38,22 Kč a poplatků a smluvní pokuty ve výši 3.826,97 Kč. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 24. 11. 2020, avšak ani přes opětovné upozornění na možné vymáhání dluhu soudní cestou ničeho neuhradil. Ve vztahu k žalobci pak soud ještě provedl k důkazu výpis z obchodního rejstříku, kdy zjistil právní osobnost žalobce.

5. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobcem, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobce, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

6. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, pak tento se plně shodoval s bezpečně učiněnými skutkovými zjištěními v tomto řízení, kdy tedy bylo možno uzavřít, že mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (spotřebitelském úvěru), kterou soud takto posuzoval z hlediska konkrétních znaků odpovídajících právě úpravě úvěrové smlouvy v NOZ, kdy na základě takové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, přičemž částka úvěru ve výši 50.000 Kč byla poukázána na účet žalovaného č. [bankovní účet] vedený u právní předchůdkyně žalobce, přičemž se zavázal poskytnutý úvěr splatit v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 907 Kč s tím, že splátky úvěru měly být hrazeny formou inkasa a žalovaný měl tak povinnost udržovat na účtu dostatečný zůstatek k provádění inkasa. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a právní předchůdkyně žalobce jej upozornila na tuto skutečnost a vyzvala jej k řádnému splácení poskytnutého úvěru, respektive k tomu, aby na svém účtu udržoval dostatečný zůstatek ke splácení úvěru, neboť mezi účastníky bylo sjednáno inkaso splátek úvěru z účtu žalovaného. Zároveň byl žalovaný upozorněn na možnost zepslatnění celého úvěru. Jelikož ani přes toto upozornění žalovaný řádně nesplácel poskytnutý úvěr, právní předchůdkyně přistoupila s účinností k datu 17. 12. 2019 k zesplatnění celé částky dosud nesplaceného úvěru s tím, že se staly splatnými veškeré částky, které byly součástí úvěru. Zároveň vznikl právní předchůdkyni žalobce i nárok na zaplacení smluvní pokuty. Žalovaný byl na tuto skutečnost upozorněn a byl vyzván k úhradě dluhu spolu s veškerým vzniklým příslušenstvím, přičemž zároveň byl upozorněn na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. K datu 18. 9. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2020 na žalobce, o čemž byl opět žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 9. 2020 a opětovně vyzván k úhradě dluhu. K datu postoupení pohledávky pak tato činila částku v celkové výši 50.743,46 Kč, kdy tato částka se skládala z jistiny ve výši 44.470,10 Kč, z kapitalizovaného úroku z úvěru do 17. 12. 2019 ve výši 2.408,17 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny úvěru ve výši 38,22 Kč a poplatků a smluvní pokuty ve výši 3.826,97 Kč. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 24. 11. 2020, avšak ani přes opětovné upozornění na možné vymáhání dluhu soudní cestou ničeho neuhradil.

7. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, tedy nikoliv smlouvě o zápůjčce.

9. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

11. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

12. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

13. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

14. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

15. Pokud šlo o smluvní pokutu, pak soud vycházel z §§ 2048 až 2052 NOZ. Podle § 2048 NOZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Ve smyslu § 2049 NOZ pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

16. Podle § 2050 NOZ dále platí, že je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

17. Ustanovení § 2051 NOZ řeší tzv. moderační právo soudu ve vztahu k výši smluvní pokuty, kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

18. A ve smyslu § 2052 NOZ ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

19. V daném případě bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 907 Kč s tím, že splátky úvěru měly být hrazeny formou inkasa a žalovaný měl tak povinnost udržovat na účtu dostatečný zůstatek k provádění inkasa. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a právní předchůdkyně žalobce jej upozornila na tuto skutečnost a vyzvala jej k řádnému splácení poskytnutého úvěru, respektive k tomu, aby na svém účtu udržoval dostatečný zůstatek ke splácení úvěru, neboť mezi účastníky bylo sjednáno inkaso splátek úvěru z účtu žalovaného. Zároveň byl žalovaný upozorněn na možnost zepslatnění celého úvěru. Jelikož ani přes toto upozornění žalovaný řádně nesplácel poskytnutý úvěr, právní předchůdkyně přistoupila s účinností k datu 17. 12. 2019 k zesplatnění celé částky dosud nesplaceného úvěru s tím, že se staly splatnými veškeré částky, které byly součástí úvěru. Zároveň vznikl právní předchůdkyni žalobce i nárok na zaplacení smluvní pokuty. Pohledávka za žalovaným byla postoupena řádně na žalobce s tím, že k datu postoupení pohledávky činil dluh částku v celkové výši 50.743,46 Kč, kdy tato částka se skládala z jistiny ve výši 44.470,10 Kč, z kapitalizovaného úroku z úvěru do 17. 12. 2019 ve výši 2.408,17 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny úvěru ve výši 38,22 Kč a poplatků a smluvní pokuty ve výši 3.826,97 Kč. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 24. 11. 2020, avšak ani přes opětovné upozornění na možné vymáhání dluhu soudní cestou ničeho neuhradil. Podle § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 OZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaná dluh neuhradila, ačkoliv k tomu byla opakovaně vyzvána právní předchůdkyní žalobce i žalobcem, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce jistiny úvěru, úroku z úvěru a úroku z prodlení, a rovněž ve vztahu ke smluvní pokutě, kterou neshledal rozpornou s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 NOZ a ani se nejednalo o absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ, kdy ostatně ani nepřiměřenost sjednané smluvní pokuty žalovaná nijak nenamítala z důvodu vlastní procesní pasivity. Pokud šlo o aktivní legitimaci na straně žalobce, pak tato byla jednoznačně prokázána ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2020, z níž bylo jednoznačné, že na žalobce byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena a uvedená Smlouva o postoupení pohledávek byla platně uzavřena ve smyslu § 1879 a násl. NOZ (výrok I.)

20. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobce došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 1.932 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 500 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 1.500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 378 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 4.110 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)