9 C 61/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky ve výši 14 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 050 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 92,38 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 050 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 050 Kč s příslušenstvím představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 92,38 Kč a dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 050 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Uvedený dluh měl žalované vzniknout ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] na základě, které žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky v částce 10 000 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ač jí tato byla doručena do vlastních rukou dne [datum]. Usnesením zdejšího soudu ze dne 27.3.2023 č.j. 9 C 61/2023-47 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném a účinném znění (dále jen OSŘ) vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, ač jí byla doručena do vlastních rukou dne [datum] spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem soudu projevila výslovný souhlas. Soud s ohledem na pasivitu žalované a souhlas žalobkyně v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

3. Z předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Ze úvěrové smlouvy ze dne [datum] [číslo] včetně přílohy [číslo] úvěrových podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované bezhotovostní úvěr 10 000 Kč. Za poskytnutí úvěru byl účtován poplatek 330 Kč. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 49,20 % ročně. Vyčerpaný úvěr byla žalovaná povinna splácet v 24-ti pravidelných měsíčních splátkách dle přiloženého splátkového kalendáře splatných k 28. dni v měsíci na bankovní účet žalobkyně. Částku 10 000 Kč žalovaná vyčerpala jednorázově, bezhotovostním převodem na její účet. Současně se žalovaná zavázala platit poplatek za bezpečnou splátku v částce 99 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátek byla sjednána povinnost žalované uhradit náklady spojené s upomínáním, odeslání upomínky či výzvy žalované bylo zpoplatněno částkou 300 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta 500 Kč za každé dílčí prodlení. Ohledně majetkových příjmů žalované je v potvrzení o provedení ověření bonity klienta uvedeno, že žalovaná pobírá peněžitou pomoc v mateřství v částce 13 500 Kč, příjem jejího partnera je 40 000 Kč a splátky vůči jiným společnostem 1 000 Kč měsíčně. Z listiny potvrzení o provedení ověření bonity klienta, z úvěrové karty a zpráv, z výpisu z bankovního účtu žalované, bylo zjištěno, že žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splatit, když vycházela z údajů v registru ISIR, NRKI (nebankovní registr klientských informací), [příjmení] a dále si porovnala příjmy žalované a její výdaje. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná naposled uhradila devátou splátku úvěru splatnou dne [datum]. Z této listiny bylo rovněž zjištěno, že žalovaná na dluh uhradila celkem částku 5 633 Kč. Částečnou úhradu žalobkyně způsobem ve smlouvě uvedeným započetla tak, že zůstatek dluhu na jistině činí 9 164 Kč, smluvní pokutě 1 500 Kč (v prodlení s úhradou tří splátek) a nákladech na vymáhání 1 630 Kč (5 x 300 Kč + 1 x 150 Kč), úrocích z prodlení 92,38 Kč. V návaznosti na prodlení se splácením ji žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala k zaplacení celé nesplacené části úvěru. Žalovaná dluh vůči žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum].

4. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, nikterak je nezpochybnila.

5. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně s učiněnými skutkovými zjištěními shodoval, a pro stručnost pak bylo možno na ně v plném rozsahu odkázat. Podstatné pro rozhodnutí soudu bylo to, že bylo možno učinit spolehlivý závěr o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč žalované ze strany žalobkyně na základě platně uzavřené smlouvy (o úvěru) ze dne [datum]. Stejně tak bylo bezpečně zjištěno, že žalovaná porušila povinnosti vyplývající jí ze smlouvy a spočívající v tom, že byla povinna splácet splátky úvěru řádně a včas a od toho se odvíjející právo žalobkyně zesplatnit celý úvěr. Žalovaná tak byla povinna vrátit žalobkyni jak poskytnutou částku úvěru spolu s příslušenstvím, tak i náklady na upomínání a poplatky v částce 1 030 Kč a 396 Kč, tak i smluvní pokuty, které byly řádně mezi účastníky pro případ prodlení žalované ujednány ve smlouvě, a které soud rovněž považoval za platně sjednané. Ohledně nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč byla v úvěrové smlouvě pro případ prodlení žalované s úhradou splátky sjednána povinnost žalované uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč Smluvní pokutu žalobkyně požadovala za prodlení se třemi splátkami tj. 1 500 Kč. Úroky z úvěru byly účtovány od druhé do osmé splátky v celkové částce 1 960 Kč.

6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, kterou bylo nutno primárně považovat za spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. NOZ, přičemž se jednalo ve své podstatě o smlouvu o poskytování finančních služeb žalovanému v souvislosti s uzavřenou smlouvou.

8. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

10. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

11. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

12. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

13. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

14. Pokud šlo o smluvní pokutu, pak soud vycházel z ust. §§ 2048 až 2052 NOZ. Podle § 2048 NOZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Ve smyslu § 2049 NOZ pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

15. Podle § 2050 NOZ dále platí, že je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

16. Ustanovení § 2051 NOZ řeší tzv. moderační právo soudu ve vztahu k výši smluvní pokuty, kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

17. A ve smyslu § 2052 NOZ ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

18. Na základě provedeného dokazování a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že uplatňovaný nárok žalobkyně je důvodný. Žalobkyně v řízení prokázala, že na základě platné smlouvy o úvěru poskytla žalované peněžní prostředky v částce 10 000 Kč, které jí žalovaná, ač se k tomu smluvně zavázala řádně a včas nevrátila. Mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení §§ 2395 a násl. NOZ. Žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas, neboť se dostala do prodlení. Pro případ prodlení žalované s úhradou dílčí splátky bylo ujednáno právo žalobkyně na zesplatnění celého dluhu ve smyslu § 1931 NOZ, když k zesplatnění úvěru došlo ke dni [datum] v částce 14 050 Kč (po zohlednění úhrad žalovaného v celkové částce 5 633 Kč), přičemž v této částce byly zahrnuty veškeré poplatky – náklady na vymáhání 1 030 Kč, poplatky 396 Kč, smluvní pokuty 1 500 Kč a úrok požadovaný od druhé do osmé splátky v částce 1 960 Kč. Ohledně nároku na zaplacení smluvní pokuty podle § 2048 NOZ ve výši 1 500 Kč byla v úvěrové smlouvě pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky sjednána povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč Smluvní pokutu žalobkyně požadovala za prodlení se třemi splátkami tj. 1 500 Kč. Nárok žalobkyně v celkové výši 14 050 Kč tak byl shledán zcela po právu. Proto soud vyhověl žalobkyni nejen v nároku na zaplacení požadované jistiny, poplatků a pokut, ale i co do požadovaného smluvního úroku z úvěru podle § 2395 NOZ. Co se týká prokazování zjišťování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy podle § 86 z. č. 257/2016 Sb., se soud touto otázkou zabýval a zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně posoudil jako řádné a legitimní, když žalobkyně vycházela z příjmů žalované zohlednila jeho výdaje a dále vycházela z údajů veřejně dostupných registrů.

19. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu, má žalobkyně právo i na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně, a přiznal jí právo na zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení ke dni podání žaloby v částce 92,38 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši z částky 14 050 Kč od [datum] do zaplacení. Výše úroků z prodlení byla přiznána podle dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaná dluh neuhradila, ačkoliv k tomu byla opakovaně žalobkyní vyzvána, a proto žalobě vyhověl. (výrok I.)

20. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2 252 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ.

21. Lhůtu k plnění soud stanovil na základě § 160 odst. 1 OSŘ, věta první před středníkem, když neshledal důvody k jejímu prodloužení.