9 C 61/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky ve výši 14 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 050 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 92,38 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 050 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 050 Kč s příslušenstvím představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 92,38 Kč a dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 050 Kč za dobu od datum do zaplacení. Uvedený dluh měl žalované vzniknout ze smlouvy o úvěru ze dne datum na základě, které žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky v částce 10 000 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ač jí tato byla doručena do vlastních rukou dne datum. Usnesením zdejšího soudu ze dne 27.3.2023 č.j. 9 C 61/2023-47 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném a účinném znění (dále jen OSŘ) vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, ač jí byla doručena do vlastních rukou dne datum spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem soudu projevila výslovný souhlas. Soud s ohledem na pasivitu žalované a souhlas žalobkyně v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

3. Z předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Ze úvěrové smlouvy ze dne datum číslo včetně přílohy číslo úvěrových podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované bezhotovostní úvěr 10 000 Kč. Za poskytnutí úvěru byl účtován poplatek 330 Kč. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 49,20 % ročně. Vyčerpaný úvěr byla žalovaná povinna splácet v 24-ti pravidelných měsíčních splátkách dle přiloženého splátkového kalendáře splatných k 28. dni v měsíci na bankovní účet žalobkyně. Částku 10 000 Kč žalovaná vyčerpala jednorázově, bezhotovostním převodem na její účet. Současně se žalovaná zavázala platit poplatek za bezpečnou splátku v částce 99 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátek byla sjednána povinnost žalované uhradit náklady spojené s upomínáním, odeslání upomínky či výzvy žalované bylo zpoplatněno částkou 300 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta 500 Kč za každé dílčí prodlení. Ohledně majetkových příjmů žalované je v potvrzení o provedení ověření bonity klienta uvedeno, že žalovaná pobírá peněžitou pomoc v mateřství v částce 13 500 Kč, příjem jejího partnera je 40 000 Kč a splátky vůči jiným společnostem 1 000 Kč měsíčně. Z listiny potvrzení o provedení ověření bonity klienta, z úvěrové karty a zpráv, z výpisu z bankovního účtu žalované, bylo zjištěno, že žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splatit, když vycházela z údajů v registru ISIR, NRKI (nebankovní registr klientských informací), příjmení a dále si porovnala příjmy žalované a její výdaje. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná naposled uhradila devátou splátku úvěru splatnou dne datum. Z této listiny bylo rovněž zjištěno, že žalovaná na dluh uhradila celkem částku 5 633 Kč. Částečnou úhradu žalobkyně způsobem ve smlouvě uvedeným započetla tak, že zůstatek dluhu na jistině činí 9 164 Kč, smluvní pokutě 1 500 Kč (v prodlení s úhradou tří splátek) a nákladech na vymáhání 1 630 Kč (5 x 300 Kč + 1 x 150 Kč), úrocích z prodlení 92,38 Kč. V návaznosti na prodlení se splácením ji žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala k zaplacení celé nesplacené části úvěru. Žalovaná dluh vůči žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní upomínky ze dne datum.

4. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, nikterak je nezpochybnila.

5. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně s učiněnými skutkovými zjištěními shodoval, a pro stručnost pak bylo možno na ně v plném rozsahu odkázat. Podstatné pro rozhodnutí soudu bylo to, že bylo možno učinit spolehlivý závěr o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč žalované ze strany žalobkyně na základě platně uzavřené smlouvy (o úvěru) ze dne datum. Stejně tak bylo bezpečně zjištěno, že žalovaná porušila povinnosti vyplývající jí ze smlouvy a spočívající v tom, že byla povinna splácet splátky úvěru řádně a včas a od toho se odvíjející právo žalobkyně zesplatnit celý úvěr. Žalovaná tak byla povinna vrátit žalobkyni jak poskytnutou částku úvěru spolu s příslušenstvím, tak i náklady na upomínání a poplatky v částce 1 030 Kč a 396 Kč, tak i smluvní pokuty, které byly řádně mezi účastníky pro případ prodlení žalované ujednány ve smlouvě, a které soud rovněž považoval za platně sjednané. Ohledně nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč byla v úvěrové smlouvě pro případ prodlení žalované s úhradou splátky sjednána povinnost žalované uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč Smluvní pokutu žalobkyně požadovala za prodlení se třemi splátkami tj. 1 500 Kč. Úroky z úvěru byly účtovány od druhé do osmé splátky v celkové částce 1 960 Kč.

6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od datum, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, kterou bylo nutno primárně považovat za spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. NOZ, přičemž se jednalo ve své podstatě o smlouvu o poskytování finančních služeb žalovanému v souvislosti s uzavřenou smlouvou.

8. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

10. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

11. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

12. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

13. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

14. Pokud šlo o smluvní pokutu, pak soud vycházel z ust. §§ 2048 až 2052 NOZ. Podle § 2048 NOZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Ve smyslu § 2049 NOZ pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

15. Podle § 2050 NOZ dále platí, že je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

16. Ustanovení § 2051 NOZ řeší tzv. moderační právo soudu ve vztahu k výši smluvní pokuty, kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

17. A ve smyslu § 2052 NOZ ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

18. Na základě provedeného dokazování a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že uplatňovaný nárok žalobkyně je důvodný. Žalobkyně v řízení prokázala, že na základě platné smlouvy o úvěru poskytla žalované peněžní prostředky v částce 10 000 Kč, které jí žalovaná, ač se k tomu smluvně zavázala řádně a včas nevrátila. Mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení §§ 2395 a násl. NOZ. Žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas, neboť se dostala do prodlení. Pro případ prodlení žalované s úhradou dílčí splátky bylo ujednáno právo žalobkyně na zesplatnění celého dluhu ve smyslu § 1931 NOZ, když k zesplatnění úvěru došlo ke dni datum v částce 14 050 Kč (po zohlednění úhrad žalovaného v celkové částce 5 633 Kč), přičemž v této částce byly zahrnuty veškeré poplatky – náklady na vymáhání 1 030 Kč, poplatky 396 Kč, smluvní pokuty 1 500 Kč a úrok požadovaný od druhé do osmé splátky v částce 1 960 Kč. Ohledně nároku na zaplacení smluvní pokuty podle § 2048 NOZ ve výši 1 500 Kč byla v úvěrové smlouvě pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky sjednána povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč Smluvní pokutu žalobkyně požadovala za prodlení se třemi splátkami tj. 1 500 Kč. Nárok žalobkyně v celkové výši 14 050 Kč tak byl shledán zcela po právu. Proto soud vyhověl žalobkyni nejen v nároku na zaplacení požadované jistiny, poplatků a pokut, ale i co do požadovaného smluvního úroku z úvěru podle § 2395 NOZ. Co se týká prokazování zjišťování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy podle § 86 z. č. 257/2016 Sb., se soud touto otázkou zabýval a zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně posoudil jako řádné a legitimní, když žalobkyně vycházela z příjmů žalované zohlednila jeho výdaje a dále vycházela z údajů veřejně dostupných registrů.

19. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu, má žalobkyně právo i na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně, a přiznal jí právo na zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení ke dni podání žaloby v částce 92,38 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši z částky 14 050 Kč od datum do zaplacení. Výše úroků z prodlení byla přiznána podle dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaná dluh neuhradila, ačkoliv k tomu byla opakovaně žalobkyní vyzvána, a proto žalobě vyhověl. (výrok I.)

20. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2 252 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ.

21. Lhůtu k plnění soud stanovil na základě § 160 odst. 1 OSŘ, věta první před středníkem, když neshledal důvody k jejímu prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti ke Krajskému soudu v Brně. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.