9 C 64/2018

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce právně zastoupený advokátkou JUDr. Annou Kapsovou sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Pavlíčkem sídlem adresa o 547 280 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 547.280 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky ve výši 547.280 Kč od 1.1.2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Vzájemná žaloba, kterou se žalovaný po žalobci domáhal zaplacení částky ve výši 300.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 300.000 Kč od 19.10.2016 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení ve vztahu k podané žalobě o zaplacení částky ve výši 547.280 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % z částky ve výši 547.280 Kč částku ve výši 126.256,41 Kč k rukám zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení ve vztahu k podané vzájemné žalobě o zaplacení částky ve výši 300.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky ve výši 300.000 Kč od 19.10.2016 do zaplacení částku ve výši 78.400 Kč k rukám zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] spolu s příslušenstvím představovaným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení z titulu nevrácených peněžních prostředků z půjčky. K odůvodnění žaloby a upřesnění a doplnění žalobních tvrzení na základě poskytnutí poučení ze strany soudu při jednání dne [datum] zejména uvedl, že půjčil žalovanému v roce 2007 na zajištění podnikatelské činnosti částku ve výši [částka], přičemž dohoda o půjčce byla uzavřena za přítomnosti [celé jméno svědka], advokáta, s tím, že byla poskytnuta bezúročně. V roce 2016, kdy byl žalobce v České republice, neboť dlouhodobě žije a pracuje v USA, sepsal před svědky se žalovaným [příjmení] o převzetí části dlužné částky ve výši [částka] a zároveň se s žalovaným dohodli, že zbylou část dluhu uhradí ve 3 splátkách, a to tak, že 1. splátku ve výši [částka] žalovaný uhradí do [datum], 2. splátku ve výši [částka] uhradí nejpozději do [datum] a konečně 3. a poslední splátku ve výši [částka] uhradí do [datum]. Žalovaný však neuhradil do konce roku 2016 dohodnutou splátku ve výši [částka]. V roce 2017 pak postupně uhradil nejprve dne [datum] částku [částka] (tedy po přepočtu z hlediska tehdy platného kurzu to bylo [částka]), dále dne [datum] částku [částka] a dne [datum] rovněž [částka], celkem tedy do konce roku 2017 uhradil [částka]. Žalovaný tedy dlužil žalobci nadále částku [částka], kterou mu však nevrátil ani na základě opakovaných výzev k vrácení zbylé částky dluhu.

2. Žalovaný se vyjádřil k podané žalobě, která mu byla doručena do vlastních rukou dne [datum] ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), podáním ze dne [datum] (datováno dne [datum]), přičemž nárok uplatněný žalobou jako zcela nedůvodný od počátku odmítal a navrhl žalobu zamítnout. V rámci procesní obrany pak zejména uvedl, že nikdy nedošlo k uzavření jakékoliv smlouvy o půjčce mezi ním a žalobcem v roce 2013. Pokud šlo o půjčku ve výši [částka], pak takovou půjčku nijak nesporoval, avšak uváděl, že tato mu byla poskytnuta ze strany zesnulého bratra žalobce, [jméno] [celé jméno žalobce], a to již v listopadu 2007, kdy mu částka byla poukázána na jeho účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], o čemž svědčilo i prohlášení ze dne [datum], které bylo podepsáno matkou [jméno] [celé jméno žalobce], paní [jméno] [příjmení], která byla zmocněna jednat za [jméno] [celé jméno žalobce] s ohledem na jeho vážný zdravotní stav, který mu v podstatě znemožňoval jakékoliv jednání. Poskytnutá půjčka pak měla být podle prohlášení uhrazena nejpozději do [datum]. Žalovaný poskytoval [jméno] [celé jméno žalobce] dlouhodobou a doživotní podporu. Platil mu masérské a lékařské služby, hradil homeopatika, pravidelně jej navštěvoval v Domově důchodců v [obec] a vozil tam na návštěvy i jeho matku, [jméno] [příjmení]. Až dne [datum] došlo k sepsání dokumentu, v němž se žalovaný zavázal žalobci přenechat bez bližšího vymezení přední část skladu budovy [číslo] v areálu ZD [obec] u [obec], na kterou mu půjčil v roce 2007 [jméno] [celé jméno žalobce] peníze, jako kompenzaci do doby vrácení nákladů na poskytnutí služeb a pomoci při rekonstrukci tohoto objektu. Žalovaný pak tímto prohlášením prokazoval, že fakticky v tomto okamžiku vstoupil do celé věci žalobce, avšak ten nikdy nepůjčil žalovanému žádné peníze. V inkriminované době pak [jméno] [celé jméno žalobce] byl již velmi nemocný a nakonec dne [datum] podlehl těžké nemoci Ani v rámci dědického řízení nebyla žádná pohledávka za žalovaným projednána. Žalovaný tedy měl za to, že nemohlo ani dojít k tomu, že by taková pohledávka za jeho osobou platně přešla na žalobce, případně na [jméno] [příjmení]. Naopak částečné úhrady, které provedl, považoval pouze za splnění určitého morálního závazku vůči rodině zemřelého [jméno] [celé jméno žalobce], neboť v době, kdy takto plnil na dluh vůči [jméno] [celé jméno žalobce], se domníval, že [jméno] [příjmení] či [celé jméno žalobce] (žalobce) se stali jeho právními nástupci, přičemž si byl vědom i toho, že v té době již byl závazek promlčen, žalobce ani jeho matka neměli žádné právo k požadování jakékoliv úhrady dluhu, který se stal z důvodu jeho promlčení k datu [datum] naturální obligací. V tomto řízení pak namítl promlčení nároku právě z uvedeného důvodu, kdy podle něj s ohledem na prohlášení ze dne [datum] došlo k promlčení práva právě k datu [datum]. Zároveň podle něj žalobci ani nesvědčilo jakékoliv právo po něm cokoliv požadovat. Naopak podle žalovaného žalobci ani nesvědčilo právo na plnění ve výši [částka] dne [datum] a z tohoto důvodu pak v tomto řízení uplatnil ve smyslu § 97 OSŘ vůči žalobci vzájemný nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky od [datum]. Stejně tak v jiném řízení se domáhal po [jméno] [příjmení] uhrazení respektive vrácení částky ve výši [částka], kterou také považoval za bezdůvodné obohacení právě na straně [jméno] [příjmení].

3. Žalobce s touto procesní obranou žalovaného nesouhlasil a zároveň se i vyjádřil k vzájemnému návrhu, kdy primárně i nadále trval na oprávněnosti žalobou uplatněného nároku. V tomto směru pak ještě doplnil svá tvrzení, kdy tedy uvedl, že bratr žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] v roce 2007 prodal družstevní byt v [obec] za kupní cenu [částka] s tím, že kupní cena byla ze strany zemřelého bratra žalobce darována jejich matce, která zemřelého bratra respektive syna zastupovala při uzavírání kupní smlouvy. Uhrazená kupní cena za předmětný byt pak byla podle dohody mezi žalobcem a žalovaným v části [částka] poukázána ze strany kupujícího [celé jméno svědka] přímo na účet žalovaného, přičemž zbylá částka byla v hotovosti převzata matkou prodávajícího zemřelého [jméno] [celé jméno žalobce], paní [jméno] [příjmení], která pak hradila i veškeré poplatky spojené s prodejem bytu. Žalobce v době komunistického režimu emigroval z tehdejšího Československa a následná dohoda zněla tak, že žalobce obdrží půjčenou částku [částka] přímo od žalovaného, kdy tato částka měla být darem pro žalobce od matky [jméno] [příjmení], respektive se mohlo v rámci rodiny jednat o vypořádací podíl mezi ním a jeho dalšími dvěma sourozenci, sestrou a zemřelým bratrem [jméno] [celé jméno žalobce]. Rodiče žalobce totiž měli 3 děti a těm, které zůstaly v ČR finančně i materiálně vypomáhali, avšak žalobci, který žil v emigraci, ničím přispět nemohli. Toto bylo známo od počátku i žalovanému. Za těchto okolností žalovaný vědom si svého závazku k výplatě půjčené částky ve výši [částka] podepsal dne [datum] uznání závazku a dohodu o splátkách, na kterou žalovaný částečně hradil hotově k rukám matky žalobce, která však byla pouze platebním místem. V dohodě o splátkách ostatně pak i žalobce potvrdil osobní převzetí částky [částka] od žalovaného. Žalobce dále zpochybňoval i kroky žalovaného, kdy tento bez dalšího hradil peníze přímo žalobci, případně jeho matce, [jméno] [příjmení], aniž by kdy namítal, že by měl být jeho věřitelem zemřelý [jméno] [celé jméno žalobce]. Ostatně žalovaný se zavázal dluh uhradit do konce roku 2017.

4. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků učinil soud ve věci následující skutková zjištění: mezi účastníky nepanoval žádný spor o tom, že žalovaný fakticky obdržel částku ve výši [částka], avšak žalovaný se bránil tím, že tuto částku mu nikdy nemohl půjčit žalobce, ale jeho zemřelý bratr [jméno] [celé jméno žalobce].

5. Z kopie potvrzení ze dne [datum] soud zjistil, že toto bylo sepsáno žalobcem a ten tímto potvrdil převzetí částky ve výši [částka] od žalovaného, přičemž tato částka byla splátkou dluhu z celkové částky [částka] s tím, že dále bylo dohodnuto, že zbývající částka bude uhrazena ve 3 splátkách, a to 1. splátka ve výši [částka] do [datum], 2. splátka ve výši [částka] splatná do [datum] a 3. splátka ve výši [částka] splatná do [datum]. Potvrzení bylo podepsáno žalobcem a žalovaným a dále svědky [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce].

6. Z Prohlášení ze dne [datum] učiněného [celé jméno žalovaného], tedy žalovaným, měl pak soud za prokázané, že žalovaný předal paní [jméno] [příjmení], matce žalobce, částku ve výši [částka]. I tato listina byla opatřena podpisy žalovaného a [jméno] [příjmení].

7. Z Prohlášení ze dne [datum] měl soud za prokázané a žalovaný toto ani nijak nesporoval, že žalovaný předal částku [částka] [jméno] [příjmení].

8. Z Prohlášení ze dne [datum] pak soud zjistil, že i v tomto prohlášení žalovaný potvrdil, že předal částku ve výši [částka] paní [jméno] [příjmení].

9. Z dalšího Prohlášení ze dne [datum] pak soud zjistil, že toto prohlášení bylo sepsáno žalovaným, přičemž v tomto prohlášení žalovaný potvrdil, že obdržel v listopadu 2007 částku [částka] na svůj účet s tím, že ji měl obdržet od [jméno] [celé jméno žalobce], bratra žalobce, a zavázal se tuto částku vrátit paní [jméno] [příjmení] do jednoho týdne na účet, který mu sdělí.

10. Z Dohody ze dne [datum] uzavřené mezi [celé jméno žalovaného] (žalovaným) a [celé jméno žalobce] (žalobcem) pak soud zjistil, že na této listině je uvedeno:„ Na základě poskytnutí služeb a pomoci při rekonstrukci skladu v [obec] u [obec] v objektu zemědělského družstva (budova [číslo]), garantuji přední část skladu (o rozměrech 10x22 m) jako záruku pro p. [příjmení] [jméno] k užívání do doby uhrazení veškerých nákladů. Pokud tyto náklady z různých důvodů nevrátím, náleží tato část objektu panu [jméno] [příjmení]“ 11. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že tato byla adresována žalobcem (jeho zástupkyní) žalovanému s tím, že toto byla reakce na zprávu, kterou měl žalobce od žalovaného obdržet dne [datum]. Žalobce pak pouze vyzval žalovaného k dodržení závazku vrátit zbylou část dluhu do konce roku 2017 s tím, aby peníze poukázal ve prospěch účtu [jméno] [příjmení]. Dále zde bylo reagováno i na to, co žalovaný namítal v emailu ze dne [datum] (na č.l. 33 a stejně tak na č.l. 9) ohledně jeho služeb pro žalobce, jeho matku [jméno] [příjmení] a rovněž zemřelého bratra [jméno] [celé jméno žalobce]. V tomto emailu (jedná se také o následně přeposílaný email adresovaný ze strany [celé jméno žalobce] [příjmení] [příjmení]) potvrzoval žalovaný provedenou platbu ve výši [částka] a zároveň psal žalobci, že mu má napsat, komu má vyplatit zbylou část dluhu. Dále uváděl, jak dlouho navštěvoval [jméno] [celé jméno žalobce], kolikrát u něj byl, co všechno mu platil, že vozil za těžce nemocným [jméno] [celé jméno žalobce] i [jméno] [příjmení] apod. Ptal se pak v této souvislosti žalobce, do jakého termínu se s ním žalobce za toto vše vyrovná.

12. K důkazu soud pro vedl i kupní smlouvu ze dne [datum], která byla uzavřena mezi zemřelým bratrem žalobce [jméno] [celé jméno žalobce], který byl zastoupen jeho matkou, svědkyní [jméno] [příjmení], jakožto prodávajícím a [celé jméno svědka], narozeným [datum], bytem [adresa]. Z této smlouvy bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem byla koupě bytu [číslo] o velikosti 2+1 nacházejícího se v domě [adresa] na [ulice] v [obec], kdy výlučným vlastníkem tohoto bytu (družstevního bytu) byl [jméno] [celé jméno žalobce]. Kupní cena byla dohodnuta na částku [částka], přičemž částka [částka] byla vyplacena hotově kupujícím při podpisu smlouvy [jméno] [příjmení], která částku použila na administrativní výdaje a zbylou část dala žalobci, jak bylo zjištěno i z jejího výslechu. Zbylá část kupní ceny ve výši [částka] byla poukázána na účet žalovaného č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], přímo ze strany [celé jméno svědka] Kupní smlouva byla sepsána před advokátem [celé jméno svědka]. K této smlouvě byly pak ještě provedeny prohlášení o pravosti podpisů ze dne [datum], plán bytů a plná moc jako součásti smlouvy. Stejně tak byly provedeny další listiny ve vztahu ke kupní smlouvě, respektive již ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí tj. návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí a potvrzení katastrálního úřadu. Tyto důkazy však nebyly nijak důležité pro projednávanou věc.

13. Ve vztahu k zemřelému bratru žalobce, [jméno] [celé jméno žalobce], soud provedl k důkazu usnesení a bylo mu známo z jeho úřední činnosti, že ve věci projednání dědictví po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce] bylo usnesením ze dne 1.8.2014 č.j. 21 D 509/2014-31 rozhodnuto o tom, že dědictví po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce], narozeném [datum], zemřelém [datum], nabyla svědkyně, paní [jméno] [příjmení], přičemž v rámci dědictví nebyla projednávána žádná pohledávka za žalovaným. Toto pak odpovídalo i tvrzením žalobce a vyplývalo i z výpovědí svědkyně [příjmení] a žalobce. (viz níže)

14. Z dalšího usnesení zdejšího soudu ze dne 11.9.2018 sp.zn. [spisová značka] pak soud nezjistil ničeho podstatného pro toto řízení.

15. Z emailové komunikace – emailu adresovaného ze strany zástupce žalovaného zástupkyni žalobce soud pouze zjistil, že zástupce žalovaného kategoricky nesouhlasil s postupem zástupkyně žalobce, která jednala přímo s žalovaným, ač si byla vědoma, že žalovaný je v této záležitosti zastoupen právě jeho zástupcem.

16. Soud dále provedl k důkazu i výslech jednotlivých navržených svědků ze strany obou účastníků a stejně tak i účastnický výslech žalobce, když výslech žalovaného nemohl být s ohledem na jeho zdravotní stav proveden, přičemž následně žalovaný jednoznačně projevil svou neochotu v tomto řízení jako účastník řízení vypovídat, čímž pouze naplnil své právo zakotvené v § 131 odst. 1 OSŘ a contrario, podle kterého platí, že důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut. Jestliže tedy žalovaný se svým výslechem nesouhlasil, soud jej nemohl nijak nutit k tomu, aby ve věci vypovídal, zároveň podle názoru soudu pak neexistuje ani žádný procesní institut, který by bylo možno užít k tomu, aby se účastník řízení dostavil osobně k soudu a zde teprve do protokolu po poučení v intencích § 131 OSŘ uvedl, že využívá svého práva a odmítá vypovídat v projednávané věci (viz podání žalovaného na č.l. 101 spisu). Lpění na takovém postupu se pak soudu jevilo jako přílišný právní formalismus, který by byl i v rozporu s ekonomikou řízení, jestliže by se takovým způsobem mělo vyčkávat do okamžiku, kdy by žalovaný byl schopen účasti na soudním jednání. Zároveň se soudu nepodařilo zajistit účast svědka [celé jméno svědka] a rovněž soud nemohl provést k důkazu výslech navrhovaného svědka [celé jméno svědka], který nebyl zbaven jakožto advokát povinné mlčenlivosti ze strany zainteresovaných osob při uzavírání kupní smlouvy ve vztahu k předmětnému bytu, jejíž sepis byl proveden právě tímto advokátem, kdy jedním z účastníků tohoto jednání a uzavřené kupní smlouvy byl právě i navrhovaný svědek [celé jméno svědka]. Nicméně podle názoru soudu shora uvedené skutečnosti nemohly být překážkou pro rozhodnutí soudu, když i tak soud učinil dostatečná skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí v této věci.

17. V případě jednotlivých svědků se pak tedy jednalo o výslech matky žalobce, [jméno] [příjmení], bratra žalovaného [celé jméno svědka] a dále soud provedl k důkazu i výslech žalobce.

18. Tak z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je matkou žalobce, přičemž v inkriminované době zastupovala i zemřelého syna [jméno] [celé jméno žalobce] na základě udělené plné moci s ohledem na jeho velmi závažný zdravotní stav, který mu neumožňoval, aby činil jakákoliv právní jednání (právní úkony) osobně. V tomto případě byla tato skutečnost zjištěna nejen z výpovědi této svědkyně, ale rovněž i z listinného důkazu, plné moci ze dne [datum], která byla sepsána u notářky, JUDr. [jméno] [příjmení]. Tato plná moc byla [jméno] [celé jméno žalobce] udělena svědkyni [jméno] [příjmení] k jeho zastupování ve všech věcech týkajících se jeho osoby, kdy paní [jméno] [příjmení] byla takto zmocněna jednat za [jméno] [celé jméno žalobce] při jednáních s úřady i s fyzickými osobami a byla oprávněna pak za něj činit i právní úkony v rozsahu tohoto zmocnění. Tato svědkyně věrohodně vypověděla, že bylo dohodnuto, že výtěžek z prodeje předmětného bytu bude dán žalobci a zemřelý [jméno] [celé jméno žalobce] s tímto jednoznačně souhlasil, sám peníze nechtěl, ani nepotřeboval, přičemž svědkyně jednala jeho jménem a dohodla se tedy s ním, že peníze budou darovány žalobci. Svědkyně uváděla ve své výpovědi, že peníze měly být darovány jí a tato je darovala žalobci, případně uváděla, že byly přímo darovány žalobci ze strany zemřelého [jméno] [celé jméno žalobce]. [jméno] [celé jméno žalobce] však nic nevěděl o tom, že by měla být jakákoliv částka z prodeje bytu půjčená právě žalovanému. Naopak z její výpovědi soud zjistil, že zemřelý [jméno] [celé jméno žalobce] neměl úplně kladný vztah k žalovanému a soud neměl důvodu neuvěřit této výpovědi, zvláště za situace, kdy obdobně vypovídal i žalobce, který se znal s žalovaným z létání a leteckého průmyslu, přičemž v případě svědkyně se jednalo o matku zemřelého [jméno] [celé jméno žalobce], v inkriminované době v podstatě o nejbližší osobu. U podpisu kupní smlouvy byla svědkyně, pak žalobce, žalovaný, kupující a samozřejmě [celé jméno svědka], který provedl sepis kupní smlouvy na předmětný byt. Svědkyně s žalobcem se pak dohodli s žalovaným, že částku ve výši [částka] z prodeje bytu mu půjčí, přičemž i svědkyně k penězům přistupovala tak, že to byly peníze žalobce, které mu byly darovány ze strany [jméno] [celé jméno žalobce], zastoupeného právě svědkyní. [příjmení] kupní ceny ohledně předmětného bytu byla sjednána na [částka], když tedy částka [částka] byla poukázána na účet žalovaného č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], přímo ze strany [celé jméno svědka]. Zbylá částka ve výši [částka] byla vyplacena a předána hotově při podpisu, přičemž byla dána přímo svědkyni jako zástupkyni [jméno] [celé jméno žalobce], tato je pak v zastoupení [jméno] [celé jméno žalobce] předala žalobci, případně byla část použita po dohodě mezi ní a žalobcem na administrativní výdaje. Svědkyně uvedla, přičemž s ohledem na blízké rodinné vztahy hovořila v množném čísle, jako„ my“, že byla mezi žalobcem a žalovaným ústní dohoda, že jakmile to bude žalobce potřebovat tak si řekne (svědkyně přímo uvedla„ budeme potřebovat, tak si řekneme“). Podle svědkyně je po celou dobu žalovaný ujišťoval, že se nemusí bát, že opravdu o nic nepřijdou, že to všechno vrátí, že jim hrozně moc pomohli, kdy v tomto případě měla na mysli žalovaného a jeho bratra, slyšeného svědka, [celé jméno svědka] (viz níže). Svědkyně se podle ní i ptala žalobce, jestli není lepší něco sepsat, ale ten ji ujišťoval, že žalovaný je„ tak čestný kluk“ a že to všechno vrátí. Vše tedy bylo pouze na ústní dohodě a vzájemné důvěře s tím, že jak bude žalovaný moct, případně jak by to potřeboval žalobce a jeho rodina, tak se to mělo splácet.

19. Dále bylo z výpovědi svědkyně zjištěno, že žalovaný byl opakovaně kontaktován z její strany i ze strany žalobce, ale neměl se k vrácení poskytnuté půjčky a následně se choval vůči svědkyni i urážlivě. Žalovaný ji pak několikrát i navštívil a vrátil žalobci jejím prostřednictvím část půjčky, což korespondovalo i s provedenými listinnými důkazy. Svědkyni [příjmení] žalovaný předal částku ve výši [částka] dne [datum], přičemž svědkyně sama potvrdila, že byla pouze platebním místem, ostatně jako i v případě uhrazené části kupní ceny za předmětný byt ve výši [částka] vyplacené při podpisu kupní smlouvy ze dne [datum], kdy i tato částka byla pak svědkyní předána žalobci. Svědkyně od žalovaného obdržela i další částku ve výši [částka], což odpovídalo k datu vyplacení této částky dne [datum] částce [částka] podle kurzu ČNB, a dále dne [datum] opět částku [částka]. Pokud šlo o částku [částka], pak vyplacení této částky bylo žalovaným potvrzeno i emailem, který žalovaný doručil žalobci a ani nebylo sporu o tom, že žalovaný tuto částku [jméno] [příjmení] vyplatil. Ostatně žalovaný nesporoval žádnou takto vrácenou částku, kterou předal buď svědkyni s ohledem na pobyt žalobce v USA či případně žalobci. Pokud se jednalo o podpis svědkyně na Prohlášení ze dne [datum], pak tato si nepamatovala, že by takovou listinu kdy podepisovala. Nepřikládala jí ani žádnou důležitost.

20. Další slyšený svědek [celé jméno svědka] vypověděl a touto výpovědí potvrdil, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce a že se to týkalo částky [částka]. Stejně tak z této výpovědi bylo zjištěno, že přibližně ½ půjčené částky byla žalobce ze strany žalovaného splacena. Z výpovědi svědka bylo také zjištěno, že žalobce s žalovaným spolupracovali a že žalobce měl u žalovaného v jeho prostorách po dobu 14 let uskladněn nějaký materiál. Svědek nevěděl, proč žalovaný nechce vrátit zbylou část dluhu. Dále vypověděl, že se žalovaný znal i se zemřelým [jméno] [celé jméno žalobce], jejich vztah popsal jako„ dobří známí“. Rozhodně však nesouhlasil s tím, že by [jméno] [celé jméno žalobce] cokoliv po žalovaném vymáhal. Podle svědka byl problém i v tom, že žalobce žalovanému nehradil žádné částky za uskladněný materiál.

21. Dále soud provedl k důkazu účastnický výslech žalobce, který rovněž vypověděl, že jeho bratr [jméno] [celé jméno žalobce] chtěl po dohodě s maminkou, [jméno] [příjmení], dát výtěžek z prodeje bytu žalobci. Taková byla mezi nimi učiněna dohoda, přičemž bylo tedy dohodnuto, že byt se prodá. Bratr žalobce nic nepotřeboval a souhlasil s tím, že žalobce vlastně nic od rodičů nedostal s ohledem na jeho odchod do emigrace a považoval takové řešení za spravedlivé. Peníze tedy žalovanému půjčoval fakticky žalobce. Žalobce učil žalovaného létat, znal se i s jeho bratrem [jméno]. [příjmení] jim chtěl pomoct, ale právě svědkyně [příjmení] s tím úplně nesouhlasila. Z výpovědi žalobce pak bylo zjištěno, že žalovaný jezdil navštěvovat [jméno] ([celé jméno žalobce]), někdy tam vozil i jejich maminku, svědkyni [jméno] [příjmení]. Někdy mu za to dala i na benzín. Ale v posledku odmítal [jméno] s kýmkoliv jiným komunikovat a odmítal se s žalovaným stýkat. [jméno] oslepl a ochrnul, nemohl činit žádné právní úkony a i z toho důvodu jej ve všem zastupovala svědkyně [příjmení] na základě plné moci. Žalobce pak k prohlášení – k dohodě ze dne [datum] vypověděl, soudem tedy bylo zjištěno, že taková dohoda by se mu jevila jako absurdní, aby byla taková částka vrácena v tak krátkém termínu, jestliže mezi nimi bylo jednoznačně dojednáno, že bude vrácena, až bude mít a bude to spláceno i ve splátkách podle možností žalovaného a potřeb žalobce. Nebylo mezi nimi dohodnuté pevné datum, toto bylo dohodnuto až následně. Půjčka byla bezúročná. Žalobce mohl tedy žalovaného vyzvat kdykoliv k vrácení, pakliže by peníze potřeboval. Po úmrtí [jméno] ([jméno] [celé jméno žalobce]) nebyl důvod, aby částka [částka] byl součástí projednání dědictví, jestliže uvedená částka byla ještě za jeho života jako výtěžek z prodeje bytu darována žalobci, respektive částka [částka]. Taková dohoda byla v rodině učiněna již v tom roce 2007. Žalobce žalovanému půjčoval i jindy, avšak toto nebylo předmětem soudního řízení.

22. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Pokud šlo o slyšené svědky a jejich výpovědi, pak tyto hodnotil s ohledem na další prováděné důkazy v tomto řízení, přičemž soud nezjistil jakékoliv důvody, proč by oba slyšení svědci v tomto řízení byli případně nevěrohodní s ohledem na jejich blízký vztah k žalobci, respektive k žalovanému. Soud totiž musel nutně hodnotit svědecké výpovědi právě v kontextu všech dalších provedených důkazů a rovněž také hodnotil svědky a jejich výpovědi s ohledem na jejich vlastní vystupování a chování svědků při podání svědecké výpovědi. v rámci výpovědí dalších svědků. Tak měl soud naopak za to, že svědkyně [jméno] [příjmení] velmi věrohodně popsala celou genezi ohledně půjčených peněz žalovanému, kdy zcela spontánně a nijak„ naučeně“ vypovídala ohledně toho, jaké byly vztahy mezi žalobcem a žalovaným a rovněž mezi zemřelým [jméno] [celé jméno žalobce], jejím synem, a žalovaným. Svědkyně [příjmení] tedy popsala, jak došlo k dohodě mezi ní a jejím synem [jméno] [celé jméno žalobce] ohledně darování výtěžku z prodeje bytu žalobci, kdy svědkyně měla být případně pouze platebním místem pro vrácení půjčených peněz žalovaným. Ostatně půjčku ve výši [částka] potvrdil i další svědek, bratr žalovaného, [celé jméno svědka]. Soud pak měl za to, že nelze paušálně odmítnout výpověď svědkyně [příjmení] pouze z toho důvodu, že se jedná o„ blízkou osobu“ žalobce, když tato výpověď byla potvrzena zcela logickými zjištěními z provedených listinných důkazů, z výpovědi žalobce a v neposlední řadě i z výpovědi svědka [celé jméno svědka]. Soud sice mohl připustit, že u svědkyně [příjmení] mohla existovat určitá animozita vůči žalovanému, což ostatně ani ona sama nepopírala, ale ani tak nebylo rozumného důvodu se domnívat, že by svědkyně chtěla poškodit žalovaného vědomě nepravdivou výpovědí, případně by tato výpověď byla s ohledem na právní otázky projednávané věci jakkoliv touto svědkyní upravena. Bylo tak možno uzavřít, že veškeré provedené důkazy soud považoval za pravé a věrohodné.

23. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, kdy dospěl k jednoznačnému závěru, že skutečně došlo mezi žalobcem a žalovaným k uzavření smlouvy o půjčce, přičemž tato smlouva byla uzavřena pouze v ústní formě a stvrzena byla následně tím, že došlo k sepisu potvrzení o převzetí částky [částka] ze strany žalobce od žalovaného ze dne [datum], kdy v rámci této listiny se zároveň žalovaný zavázal uhradit zbylou částku ve výši [částka] z půjčky ve výši [částka] ve třech splátkách tak, že částka [částka] měla být uhrazena do [datum], částka [částka] měla být žalovaným uhrazena do [datum] a další částka ve výši [částka] pak do [datum]. Samotná částka [částka] byla žalovanému poskytnuta tak, že mu byla poukázána na jeho účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], přímo ze strany [celé jméno svědka], který uzavřel kupní smlouvu se zemřelým [jméno] [celé jméno žalobce], bratrem žalobce, jejímž předmětem byla koupě bytu [číslo] o velikosti 2+1 nacházejícího se v domě [adresa] na [ulice] v [obec], kdy výlučným vlastníkem tohoto bytu (družstevního bytu) byl [jméno] [celé jméno žalobce], bratr žalobce, který pak daroval na základě darovací smlouvy učiněné ústní formou výtěžek z prodeje tohoto bytu právě žalobci, kdy souhlasil s tím, aby výtěžek z prodeje bytu připadl žalobci. Žalobce prostřednictvím svědkyně [jméno] [příjmení] po dohodě s žalovaným v uzavřené kupní smlouvě ve vztahu k předmětnému bytu, kde byl prodávající [jméno] [celé jméno žalobce] zastoupen svědkyní [jméno] [příjmení] na základě plné moci ze dne [datum], tuto upravil tak, aby právě darovaná částka – výtěžek z prodeje předmětného bytu, byla v částce [částka] poskytnuta právě žalovanému a další část tohoto výtěžku ve výši [částka] byla přímo vyplacena [jméno] [příjmení], která však byla pouze tím, kdo inkasoval uvedenou částku, aby ji následně po započtení všech režijních výdajů předala žalobci, který byl rovněž přítomen podpisu samotné kupní smlouvy, když [jméno] [příjmení] zde jednala v zastoupení těžce nemocného syna [jméno] [celé jméno žalobce], který zemřel až dne [datum], nicméně byl upoután na lůžko již od jeho 40 let tj. od roku 1995. Uvedená kupní smlouva na byt byla uzavřena dne [datum] a byla sepsána advokátem [celé jméno svědka], který k této smlouvě připojil i prohlášení o pravosti podpisů paní [jméno] [příjmení], jakožto zástupkyně [jméno] [celé jméno žalobce], a kupujícího [celé jméno svědka]. S ohledem ke zdravotnímu stavu [jméno] [celé jméno žalobce] pak k darování uvedeného výtěžku žalobci došlo právě tímto způsobem, kdy nebyla ani sepsána jakákoliv písemná darovací smlouva, což ani nebylo třeba s ohledem na vztahy v rodině žalobce. Ostatně bylo jednoznačné, že [jméno] [celé jméno žalobce], jak soud mohl bezpečně uzavřít na základě výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] i žalobce, se vyslovil tak, že výtěžek z prodeje předmětného bytu měl být dán žalobci, kdy souhlasil s takovým návrhem ze strany [jméno] [příjmení] a v podstatě ji pověřil, ať tedy výtěžek z prodeje bytu dá žalobci. Bylo třeba tedy na toto právní jednání pohlížet jako na darování výtěžku z prodeje předmětného bytu s tím, že bylo splněno i to, že část tohoto výtěžku ve výši [částka] byla žalobci prostřednictvím [jméno] [příjmení] i předána, respektive část po odečtu režijních nákladů. Žalovaný se pak sice zavázal vrátit půjčku ve výši [částka] do jednoho týdne, což prohlásil v listině ze dne [datum] nazvané Prohlášení, kde se zavázal tuto částku vrátit přímo [jméno] [příjmení], avšak podle názoru soudu takové prohlášení nebylo nijak relevantní, neboť nebylo učiněno adresně vůči žalobci, který byl skutečným věřitelem žalovaného. Žalovaný pak sice svědkyni [jméno] [příjmení] předal částku ve výši [částka] dne [datum], přičemž [jméno] [příjmení] byla pouze platebním místem, stejně tak od žalovaného obdržela i další částku ve výši [částka], což odpovídalo k datu vyplacení této částky dne [datum] částce [částka] podle kurzu ČNB, a dále dne [datum] opět částku [částka]. Ve všech případech však tyto částky svědkyně [jméno] [příjmení] následně předala žalobci, případně se s ním dohodla, jak s nimi má naložit, neboť se jednalo o vlastnictví žalobce. Pokud pak šlo o částku [částka], pak vyplacení této částky bylo žalovaným potvrzeno i emailem, který žalovaný doručil žalobci a ani nebylo sporu o tom, že žalovaný tuto částku [jméno] [příjmení] vyplatil. Žalovaný však již nic dalšího neuhradil a celkově dlužil žalobci z titulu nevrácené části půjčky částku ve výši [částka] a jestliže se zavázal vrátit žalobci půjčenou částku nejpozději do [datum], pak od [datum] byl již s vrácením uvedené zbylé částky v prodlení (viz níže právní hodnocení)

24. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

25. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat předchozí právní úpravu ve vztahu k uzavřené smlouvě o půjčce, stejně jako ve vztahu k uzavřené smlouvě darovací. I tak byl soud vázán dalším přechodným ustanovením NOZ, kdy podle § 3030 NOZ platí, že i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. (rozuměj NOZ), kdy se jedná o obecná ustanovení upravující základní zásady občanskoprávních vztahů, vůdčí ideje tohoto právního předpisu. Soud musel takto posuzovat i projednávanou věc právě prizmatem těchto úvodních ustanovení NOZ, především pak §§ 6, 7 a 8 NOZ.

26. Tak tedy soud věc posuzoval z hlediska příslušné úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění do [datum], (dále jen ObčZ), ve vztahu jak ke smlouvě darovací, tak i dále ve vztahu ke smlouvě o půjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovaným.

27. Jestliže soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, jak uvedl shora, musel na tento závěr pak aplikovat konkrétní ustanovení ObčZ upravující právě darovací smlouvu, kdy podle § 628 odst. 1 ObčZ platí, že darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. Podle odst. 2 pak darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování. Konečně podle odst. 3 je neplatná darovací smlouva, podle níž má být plněno až po dárcově smrti.

28. Darovací smlouvou dárce bezplatně poskytuje nebo se zavazuje poskytnout obdarovanému určitý majetkový prospěch, aniž by k tomu byl povinen, a obdarovaný takový dar nebo slib přijímá. Podstatou darování je převod vlastnického (popřípadě jiného) práva. Vedle účinků obligačních má smlouva i účinky věcněprávní; smlouva je právním důvodem (titulem) k nabytí vlastnického (popřípadě jiného) práva.

29. K darování dochází na základě smlouvy, tj. souhlasného projevu vůle dárce a obdarovaného; nejde jen o jednostranný projev vůle dárce. Darovací smlouva je dvoustranný právní úkon, jehož pojmovými znaky jsou: a) předmět daru, b) bezplatnost a za c) dobrovolnost. Předmětem daru může být v souladu s § 118 ObčZ věc movitá i nemovitá, a pokud to jejich povaha připouští, i právo nebo jiná majetková hodnota (například obchodní podíl).

30. V případě darování movité věci, kdy k jejímu předání nedochází, ObčZ vyžaduje pro darovací smlouvu písemnou formu. Pro jiné případy darování však není písemná forma darovací smlouvy předepsána. Darovací smlouva ohledně movité věci může být tedy uzavřena (a zpravidla se tak děje) i tzv. konkludentně, tedy projevením vůle nikoliv výslovně, nýbrž způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co účastníci chtěli projevit (§ 35 odst. 1 občZ). Při tomto způsobu darování má darovací smlouva povahu tzv. reálné smlouvy; k darování dochází projevy vůle dárce předmět daru bezplatně přenechat obdarovanému a vůle obdarovaného dar přijmout spojenými s odevzdáním a převzetím předmětu darování. Návrh dárce na uzavření darovací smlouvy spočívá v poskytnutí určité majetkové hodnoty; přijetí tohoto návrhu představuje přijetí a převzetí předmětu daru obdarovaným. Z § 43c ObčZ pak vyplývá, že při konkludentním uzavření darovací smlouvy není třeba, aby obdarovaný výslovně projevil souhlas s darováním nějakým prohlášením adresovaným dárci. Postačí, že na straně obdarovaného dojde k jednání, z něhož lze jeho souhlas s návrhem spolehlivě dovodit. K darování nedojde, pokud potencionální obdarovaný dar nepřijme. V takovém případě je však povinen poskytnuté plnění vrátit. Okamžikem předání a převzetí darované movité věci přechází na obdarovaného vlastnické právo k ní ve smyslu § 133 odst. 1 ObčZ.

31. Převzetím věci se obvykle rozumí faktické předání a převzetí věci tzv.„ z ruky do ruky“, nelze však vyloučit, aby v konkrétním případě došlo k převzetí movité věci i jinak. Zda odevzdání a převzetí daru je splněno i bez fyzického předání darované věci do rukou obdarovaného, a zda tedy stačí převzetí jen symbolické, záleží vždy na okolnostech konkrétního případu, zejména na povaze darované věci a na situaci, při níž k darování došlo.

32. Tak v případě projednávané věci a posouzení platnosti darování je soud přesvědčen, že došlo k platnému darování mezi [jméno] [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce], kdy [jméno] [příjmení] s ohledem na nemožnost přítomnosti [celé jméno žalobce], který byl v inkriminované době mimo území České republiky v USA a rovněž nemožnost sepsat písemně darovací smlouvu, tato jednala tak, že převzala výtěžek z prodeje předmětného bytu ve výši [částka], přičemž zbylá část byla poukázána přímo ve prospěch žalovaného jako půjčka od žalobce. Soud se nedomníval, že by bylo nutné v tomto případě darovací smlouvu z hlediska její formy uzavírat v písemné podobě, kdy nebylo pochyb, co má být předmětem darování, tedy výtěžek z prodeje bytu s tím, že zároveň žalobce takto uvedenou částkou fakticky disponoval a ve stejném okamžiku souhlasil s tím, aby kupující předmětného bytu ve vlastnictví dárce, zemřelého bratra žalobce, [jméno] [celé jméno žalobce], tuto částku poukázal přímo žalovanému. Byl totiž od počátku s ohledem na jejich velmi dobré vztahy (žalobce a žalovaného) přesvědčen, že není třeba ničeho uzavírat a že žalovaný jistě uvedenou částku řádně vrátí. K převzetí předmětu darování ze strany žalobce tak došlo prostřednictvím jeho matky, svědkyně [jméno] [příjmení], která zároveň zastupovala [jméno] [celé jméno žalobce] na základě plné moci, kterou jí její syn, [jméno] [celé jméno žalobce] zmocnil k veškerému jednání s fyzickými osobami i s úřady.

33. Tak došlo dne [datum] nejen k uzavření kupní smlouvy na předmětný byt mezi [jméno] [celé jméno žalobce] zastoupeným [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědka] jako kupujícím, ale zároveň i k darování výtěžku z prodeje bytu ze strany [jméno] [celé jméno žalobce] zastoupeného [jméno] [příjmení] žalobci a dále k uzavření smlouvy o půjčce, když byla část výtěžku – kupní ceny ve výši [částka] poukázána přímo ze strany [celé jméno svědka] žalovanému na jeho bankovní účet. V případě darovací smlouvy pak tedy dárce nedaroval obdarovanému žalobci svůj byt, ale výtěžek z jeho prodeje, neboť uložil žalobci a [jméno] [příjmení], aby byt prodali a souhlasil s tím, že výtěžek bude inkasovat žalobce, tedy jednoznačně projevil vůli výtěžek z prodeje obdarovanému žalobci darovat. Z konkrétních výše uváděných okolností, za nichž k darování došlo, kdy se jednalo o vztahy v rámci nejbližší rodiny, přičemž zvolený postup darování byl z důvodu zdravotního stavu dárce spíše běžný, a dárce [jméno] [celé jméno žalobce] daroval výtěžek z prodeje svého bytu platně; ústní forma darovací smlouvy podle názoru soudu postačovala a předání předmětu daru (alespoň v jeho části) bylo splněno. Požadavek písemné formy darovací smlouvy by byl v daném případě přehnaným formalismem.

34. Jestliže soud dospěl tedy k tomuto závěru ohledně půjčené částky ve výši [částka], kdy žalovaný nijak nezpochybňoval, že mu tato částka byla poskytnuta jako půjčka, avšak zpochybňoval aktivní legitimaci žalobce k podání žaloby a domáhání se touto cestou nároku na vrácení částky ve výši [částka] s příslušenstvím, pak bylo jednoznačné, že žalovaný byl povinen půjčenou částku vrátit právě žalobci, neboť nebylo pochyb o tom, že mezi nimi (žalobcem a žalovaným) byla platně uzavřena smlouva o půjčce.

35. Podle § 657 ObčZ totiž platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Smlouva o půjčce uzavřená podle ustanovení § 657 ObčZ zakládá občanskoprávní vztah mezi věřitelem a dlužníkem bez ohledu na postavení dlužníka a účel poskytnuté půjčky, přičemž pro smlouvu o půjčce je charakteristické, že věřitel přenechává dlužníkovi určité množství věcí druhově určených (zastupitelných) k volnému nakládání, případně ke spotřebování, a dlužník se zavazuje vrátit mu po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Nedošlo-li by k naplnění požadavku vymezeného § 657 ObčZ spočívajícího v přenechání věci (finančních prostředků) věřitelem dlužníku, nelze hovořit o vzniku smluvního typu tímto ustanovením upraveného, a právní vztah založený dotčenými ustanoveními by nebyl smlouvou o půjčce. Břemeno tvrzení (a z něj vyplývající břemeno důkazní) nese v případě sporu o vrácení půjčky věřitel (jeho právní nástupce, jako tomu bylo v projednávané věci, pozn. soudu), na kterém je, aby prokázal, že k uzavření smlouvy o půjčce došlo, že dlužníkovi předmět půjčky odevzdal a že dlužník předmět půjčky řádně a včas nevrátil.

36. Soud měl jednoznačně provedenými důkazy za prokázané, že došlo reálně k poskytnutí půjčky formou jejich poukázání na účet žalovaného, kdy to byl žalobce, kdo mohl ovlivnit, jak budou tyto peníze použity a po dohodě s žalovaným mu je tedy přislíbil půjčit k podnikatelským účelům s tím, že v rámci výtěžku z prodeje bytu byla tedy částka [částka] již přímo poukázána kupujícím na účet žalovaného, jak ostatně soud již opakovaně uvedl.

37. Jestliže žalovaný postavil svou obranu na tom, že po smrti [jméno] [celé jméno žalobce] považoval vrácení částek spíše za obligační závazek respektive morální závazek, přičemž dále namítal, že uvedená částka půjčky nebyla ani předmětem dědictví po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce], pak byl soud nucen konstatovat, že jistě tato částka nemohla být předmětem dědění jako pohledávka zůstavitele [jméno] [celé jméno žalobce] za žalovaným, jestliže od počátku byla tato částka vlastnictvím žalobce. Stejně tak bylo s podivem, že žalovaným byla půjčka stvrzena tím, že došlo k sepisu potvrzení o převzetí částky [částka] ze strany žalobce od žalovaného ze dne [datum], kdy v rámci této listiny se zároveň žalovaný zavázal uhradit zbylou částku dluhu ve výši [částka] z půjčky ve výši [částka] ve třech splátkách tak, že částka [částka] měla být uhrazena do [datum], částka [částka] měla být žalovaným uhrazena do [datum] a další částka ve výši [částka] pak do [datum]. S ohledem ke skutečnosti, že žalobce pak po většinu času nebyl v České republice, ale ve své druhé zemi USA, žalovaný vracel poskytnutou půjčku žalobci prostřednictvím [jméno] [příjmení], která byla pouze platebním místem, a která i sama ve své svědecké výpovědi potvrdila, že pouze peníze od žalovaného převzala, ale tyto byly vždy určené pro žalobce. Tak žalovaný svědkyni [příjmení] předal částku ve výši [částka] dne [datum], přičemž tato byla pouze platebním místem, stejně tak od žalovaného obdržela i další částku ve výši [částka], což odpovídalo k datu vyplacení této částky dne [datum] částce [částka] podle kurzu ČNB, a dále dne [datum] opět částku [částka]. Pokud šlo o částku [částka], pak vyplacení této částky bylo žalovaným potvrzeno emailem, který žalovaný doručil žalobci a ani nebylo sporu o tom, že žalovaný tuto částku [jméno] [příjmení] vyplatil, stejně tak i další částky žalovaný uhradil, o čemž nemohlo být pochyb, ostatně to sám žalovaný nijak nezpochybňoval a naopak po žalobci v rámci vzájemného návrhu požadoval vrácení částky [částka] jako bezdůvodného obohacení (viz níže) a po svědkyni [příjmení] v jiném řízení požadoval také vrácení všech vyplacených částek.

38. Uvedenými dílčími plněními pak podle názoru soudu žalovaný uznal svůj závazek k vrácení půjčených prostředků, kdy toto ostatně učinil zcela jednoznačně svým podpisem na prohlášení žalobce, kde žalobce potvrdil, že převzal od žalovaného [částka] a žalovaný se zavázal uhradit zbylou částku dluhu ve výši [částka] z půjčky ve výši [částka] ve třech splátkách tak, že částka [částka] měla být uhrazena do [datum], částka [částka] měla být žalovaným uhrazena do [datum] a další částka ve výši [částka] pak do [datum].

39. Až následně se žalovaný bránil tím, že toto rozhodně nebylo uznání dluhu, respektive se bránil i námitkou promlčení nároku uplatněného žalobou. V tomto případě však musel soud zdůraznit, že následné zpochybnění zaplacených – vrácených částek nemohlo ničeho s ohledem na skutkový závěr o projednávané věci změnit nic na jeho mínění, že žalovaný uznal svůj závazek. Podle § 558 ObčZ totiž platí, že uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení. Nebylo pochyb i s ohledem na argumentaci žalovaného, že nejen dluh uznal, ale musel si být vědom i té skutečnosti, že dluh byl v době uznání promlčen. Takové uznání dluhu pak mělo podle názoru soudu i z hlediska příslušného ustanovení ObčZ upravujícího promlčení za následek nejen přerušení běhu promlčecí doby, ale i počala běžet promlčecí lhůta nová, navíc desetiletá.

40. Z tohoto důvodu pak tedy považoval i vznesenou námitku promlčení ze strany žalovaného za neúčinnou.

41. I kdyby snad však byl dluh žalovaného promlčen, pak soud by považoval takovou námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy, neboť žalovaný zcela jednoznačně si byl po celou dobu vědom svého závazku, avšak zneužil spíše svého přátelství s žalobcem k tomu, že jej utvrzoval v tom, že poskytnutou půjčku žalobci vrátí a naopak žalobce žalovanému důvěřoval a z tohoto důvodu také nevyužil dříve svého případného práva na vrácení dluhu z půjčky vůči žalovanému. Za takové situace pak žalobce neměl důvod nevěřit žalovanému a až následně již trval na plnění ze strany žalovaného, protože žalovaného nečinnost již trvala příliš dlouho. Soud si je vědom toho, že uplatnění námitky promlčení se může příčit dobrým mravům jen v případech odůvodňujících významný zásah do principu právní jistoty a v tomto směru musel konstatovat, že skutečně v tomto případě s přihlédnutím ke všem okolnostem projednávané věci se mu tato námitka jevila jako rozporná s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 ObčZ.

42. Pokud šlo o další námitku, právě ve vztahu k podpoře námitky promlčení ohledně Prohlášení ze dne [datum], kde se měl žalovaný zavázat vrátit [částka] [jméno] [příjmení] do týdne na její účet, pak žalovaného závazek existoval vůči žalobci, nikoliv vůči svědkyni, mamince žalobce, [jméno] [příjmení], tedy takové prohlášení nemohlo podle názoru soudu mít jakýkoliv právní účinek vůči žalobci ve vztahu k dlužné částce.

43. Ze všech výše uvedených důvodů tedy soud shledal nárok uplatněný žalobou jako zcela oprávněný, přičemž zároveň považoval za oprávněný i požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, který s ohledem na uznání dluhu žalovaným a jeho závazek uhradit dluh nejpozději do [datum] byl požadován od [datum]. Soud pak posuzoval tento zákonný úrok z prodlení podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na počátek prodlení žalovaného. Podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě po marném uplynutí lhůty tj. od [datum] byl žalovaný v prodlení s úhradou požadované zbylé části dluhu z půjčky a soud tak žalobě vyhověl v plném rozsahu a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. (výrok I.)

44. Žalovaný uplatnil vůči žalobci vzájemný návrh na zaplacení částky ve výši [částka], které žalobci uhradil dne [datum], kdy byla žalovaným půjčka od žalobce stvrzena tím, že došlo k sepisu potvrzení o převzetí částky [částka] ze strany žalobce od žalovaného ze dne [datum], kdy v rámci této listiny se zároveň žalovaný zavázal uhradit zbylou částku dluhu ve výši [částka] z půjčky ve výši [částka] ve třech splátkách tak, že částka [částka] měla být uhrazena do [datum], částka [částka] měla být žalovaným uhrazena do [datum] a další částka ve výši [částka] pak do [datum]. Žalovaný považoval tuto částku za bezdůvodné obohacení žalobce, přičemž argumentoval tím, že měl závazek vůči zemřelému [jméno] [celé jméno žalobce], bratru žalobce, avšak jestliže tento závazek nebyl ani předmětem projednání v dědickém řízení po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce], nebyl žalobce oprávněn od žalovaného tyto prostředky inkasovat. Jestliže však soud dospěl k závěrům shora uvedeným a pro stručnost na ně soud odkazuje (závěr o skutkovém stavu věci a právní hodnocení), pak se nikdy nemohl žalobce bezdůvodně obohatit na úkor žalovaného, neboť žalovaný mu plnil na základě závazku ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi nimi, tedy nikoliv bez právního důvodu. Stejně tak nemohl být tedy žalovaný v omylu z hlediska vrácení půjčených peněz. Ostatně svůj závazek uznal dne [datum], přičemž by nedávalo žádný smysl, jestliže by jednoznačně uznával svůj závazek pouze vůči žalobci, pakliže by se domníval, že jak žalobce, tak i svědkyně [jméno] [příjmení], byli dědici [jméno] [celé jméno žalobce]. Jistě by si takovou skutečnost ověřil a neuznával by pak svůj dluh vůči žalobci. Z uvedených důvodů pak soud vzájemnou žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. (výrok II.)

45. Plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva vůči žalovanému spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], v odměně advokáta za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty sporu [částka] tj. [částka], když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 9 úkonů právní služby tj. [částka] (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 9 úkonů právní služby po [částka], tj. [částka] (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006), náhradě cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednáním soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr ve výši [částka] za takto uskutečněné cesty (osobní automobil [příjmení] [jméno], [registrační značka], benzin ([příjmení] 95 B), v roce 2018 cena [částka] za 1 litr, sazba náhrady 4,00 Kč/km, počet km za cestu 46 tj. celkem za dvě cesty 92 km, v roce 2019 cena [částka] za 1 litr, sazba náhrady 4,10 Kč/km, počet km za cestu 46 tj. celkem za čtyři cesty 184 km), dále za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr ve výši [částka] za takto uskutečněnou cestu (osobní automobil [příjmení] [jméno], [registrační značka], benzin ([příjmení] 95 B), cena [částka] za 1 litr, sazba náhrady 4,10 Kč/km, počet km za cestu 10). Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku [částka] Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok III.)

46. Soud pak musel zároveň žalobci přiznat i náklady soudního řízení ve vztahu k vzájemnému návrhu žalovaného na zaplacení částky ve výši [částka], neboť i v tomto případě byl žalobce zcela úspěšný a vzniklo mu tedy právo na náhradu nákladů řízení i z hlediska jeho obrany proti tomuto uplatněnému vzájemnému nároku žalovaného ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ. V tomto případě soud vycházel ze skutečnosti, že i když soud projedná nároky uplatněné žalobou a vzájemnou žalobou ve stejném (společném řízení), považuje se při rozhodování o náhradě nákladů řízení každá věc, tj. věc uplatněná žalobou a věc uplatněná vzájemnou žalobou, za samostatnou věc, tudíž u každé věci je třeba samostatně posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků a ve vztahu ke každé jednotlivé věci, tj. jak k věci uplatněné žalobou, tak k věci uplatněné vzájemným návrhem, stanovit, zda je v každé jednotlivé věci dána povinnost k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1, 2, a 3 OSŘ, a kdo z účastníků má podle pravidel daných v těchto ustanoveních právo na náhradu nákladů řízení. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4609/2017, ze dne 12.2.2018)

47. Tak žalobci soud přiznal veškeré jím účelně vynaložené náklady spočívající odměně advokáta za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty vzájemného návrhu [částka] tj. [částka], když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 8 úkonů právní služby tj. [částka] (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 8 úkonů právní služby po [částka], tj. [částka] (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006). Celkem tedy náhrada nákladů řízení ve vztahu k uplatněnému vzájemnému nároku činila částku [částka] Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok IV.)

48. Pro úplnost pak soud musel uvést, že pokud se jednalo o náhradu cestovních výdajů advokáta, pak nebylo rozumného důvodu tyto přiznávat i ve vztahu k nákladům řízení o vzájemném návrhu, neboť cesta byla provedena vždy pouze jedna a tak tyto soud ani nerozděloval na ½, ale přiznal tyto cestovní náhrady žalobci v rámci přiznaných nákladů řízení za podanou žalobu.