9 C 78/2025

Plný text

Okresní soud v Uherském adresa rozhodl soudcem tituly před jménem jméno FO ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o částka s příslušenstvím Rozsudek Okresního soudu v Uherském , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , se v části odůvodnění opravuje tak, že chybně uvedený text ve znění:„10. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

11. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od , datum, , (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k nároku na vrácení bezdůvodného obohacení.

12. Žalobkyně nemohla soudu předložit jakoukoliv úvěrovou smlouvu a nemohla tedy ani řádně doložit důkazy konkrétní podmínky úvěru poskytovaného žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně. Za takové situace ale tedy měl soud za to, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena úvěrová smlouva. Je-li pak smlouva neplatná, odpadá právní důvod, na jehož základě si strany plnily podle § 2991 odst. 2 NOZ a podle § 2991 odst. 1 NOZ platí, že ten, kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila-li strana, bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho, co plnila ve smyslu § 2993 NOZ. Žalobkyně, respektive právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní plnění ve výši , částka, , přičemž žalovaný nevrátil z této částky žádnou částku. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl právním předchůdcem žalobkyně i žalobkyní řádně vyzván, žalobě zcela vyhověl, kdy považoval za zcela souladný se zákonem i požadavek na úrok z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 1970 NOZ, přičemž zároveň měl také za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni platně postoupena ve smyslu § 1879 a násl. NOZ. (výrok I.)

13. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

14. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od , datum, , (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně (právní předchůdce žalobkyně) coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele.

15. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

16. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdce žalobce splnil nejen svou informační povinnost vůči žalované, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla právním předchůdcem žalobkyně řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informována o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informována o tom, za jakých podmínek jí bude úvěr ve výši , částka, poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo možné předpokládat a právní předchůdce žalobce mohl spravedlivě očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl spravedlivě očekávat, že částka úvěru, která byla žalované poskytnuta, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácena.

17. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

18. Ve smyslu § 562 NOZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Tak i v tomto případě nemohlo být pochyb o tom, že žalobce s žalovanou řádně uzavřel smlouvu o úvěru a dostatečným způsobem žalované v postavení spotřebitele poskytl potřebné informace a zároveň bylo dostatečně zabezpečeno i určení jednající osoby, kdy k tomuto účelu žalovaná poskytla právnímu předchůdci žalobce i konkrétní osobní identifikační údaje.

19. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

21. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

22. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

23. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

24. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

25. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Ve vztahu ke sjednané smluvní pokutě soud tuto posuzoval podle § 122 odst. 1 ZSÚ, kdy podle uvedeného ustanovení platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutub) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, neboc) smluvní pokutu.

27. Podle odst. 2 pak uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než , částka, a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše , částka, .

28. Podle odst. 3 pak souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

29. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobkyni z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ.

30. Soud měl jednoznačně za prokázané, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měla vrátit spolu s příslušenstvím a pro případ porušení smluvních povinností a ukončení smluvního vztahu měl žalobce (jeho právní předchůdce) vůči žalované právo na vrácení všech peněžních prostředků i na smluvní pokutu. Podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Žalovaná pak nejen dlužila konkrétní částku, ale dostala se s její úhradou i do prodlení, kdy podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud tak s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaná dluh, který jí vznikl, neuhradila, ačkoliv k tomu byla opakovaně vyzvána žalobcem i jeho předchůdcem, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému zákonnému úroku z prodlení i úroku z úvěru, které byly žalobcem požadovány, jakož i ve vztahu ke smluvní pokutě, která byla ze strany žalobce požadována v souladu s § 122 ZSÚ. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ. (výrok I.)

31. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od , datum, , a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobce došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce , částka, a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši , částka, , když celkově byla sazba odměny přiznána za , Anonymizováno, úkony právní služby tj. , částka, (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od , datum, ), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za , Anonymizováno, , Anonymizováno, úkony právní služby po , částka, , tj. , částka, (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od , datum, ) a DPH ve výši 21 % tj. , částka, . Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši , částka, . Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.).“,se nahrazuje takto:„10. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

11. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od , datum, , (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k nároku na vrácení bezdůvodného obohacení, neboť soud ve světle příslušné úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , (dále jen ZoSpÚv), ve vztahu k uzavřeným úvěrovém smlouvám mohl uzavřít, že tyto nebyly uzavřeny platně. Žalobkyně totiž nemohla soudu předložit jakékoliv důkazy o zjišťování úvěruschopnosti žalované jejím právním předchůdcem a soud neměl tedy za splněnou podmínku řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované podle § 86 odst. 1 ZoSpÚv.

12. K řádnému splnění povinnosti věřitele stran zkoumání úvěruschopnosti dlužníků se pak opakovaně vyjadřoval Nejvyšší soud ČR a dospěl k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1 ZoSpÚv, pokud vychází jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dospěl-li soud k závěru o neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 ZoSpÚv musel jednoznačně uzavřít, že v případě poskytnuté částky v celkové výši , částka, mohlo jít na straně žalované „pouze“ o bezdůvodné obohacení. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod na základě, kterého si strany plnily podle § 2991 odst. 2 NOZ a podle § 2991 odst. 1 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila-li strana, bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho, co plnila ve smyslu § 2993 NOZ. Žalobkyně, respektive právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní plnění ve výši , částka, , přičemž žalovaná tyto prostředky nevrátila, a i s ohledem na stanovisko žalobkyně soud vyhověl žalobě co do částky ve výši , částka, . Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ. (výrok II.)

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 146 odst. 2 věta první OSŘ, když žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši , částka, , avšak ve zbylé části zavinila zastavení řízení a byla tedy neúspěšná co do částky , částka, , když tedy soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. (výrok III.).“. Ve výše uvedené věci bylo rozsudkem Okresního soudu v Uherském , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , řízení výrokem I. rozsudku částečně zastaveno co do konkrétních peněžitých částek a u některých z těchto finančních částek i co do zákonných úroků z prodlení s nimi spojených, a to v souladu s částečným zpětvzetím návrhu podaným ze strany žalobkyně, přičemž dále bylo výrokem II. rozsudku rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když současně bylo výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.V písemném vyhotovení předmětného rozsudku přitom v části odůvodnění (právní posouzení, náhrada nákladů řízení) došlo ke zjevnému pochybení, jenž spočívalo v tom, že zde byla uvedena pasáž odůvodnění specifikovaná ve výroku tohoto usnesení, která neodpovídá výrokům předmětného rozsudku a s projednávanou věcí nijak nesouvisí, zatímco správná část odůvodnění rozsudku rovněž specifikovaná ve výroku tohoto usnesení, která se týká projednávané věci a předmětu sporu mezi účastníky řízení, zde naopak uvedena vůbec nebyla. Tato nesprávnost je přitom pouze administrativní chybou v psaní, k níž došlo nedopatřením při písemném vyhotovování rozsudku a jeho následném ukládání či vypravování. K danému pochybení lze pak příhodně konstatovat, že k jeho vzniku došlo v důsledku zjevného a momentálního selhání v , podezřelý výraz, činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozhodnutí, a které je pro každého zcela zřejmé a snadno rozpoznatelné, zejména z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).Podle § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění (dále jen „o.s.ř.“), předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu v listinných stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.Tímto opravným usnesením tedy soud v souladu s § 164 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. výše uvedenou zjevnou chybu v psaní nacházející se v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Uherském , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , opravil.