9 C 84/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Anonymizováno bytem Anonymizováno o zaplacení částky ve výši 20 974,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 974,21 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 20 974,21 Kč od 26. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 19 167,40 Kč od 26. 3. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2 078,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 292 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 974,21 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru z dlužné jistiny z titulu dluhu z uzavřené úvěrové smlouvy. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že její právní předchůdkyně právnická osoba., IČO IČO, (dále jen pro zjednodušení právní předchůdkyně žalobkyně, pozn. soudu), uzavřela s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty Anonymizováno karta č. hodnota ze dne datum na základě žádosti žalovaného, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat úvěr až ve výši 20 000 Kč. Za čerpání úvěru měl žalovaný hradit úroky z čerpané částky úvěru ve výši 23,99 % ročně, splatné měsíčně a poplatky za poskytnuté služby a splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,20 % z celkové dlužné částky, minimálně však 200 Kč s tím, že výše splátky nebyla v každém měsíci stejná. Úvěr měl být vždy hrazen průběžně podle jeho čerpání. Žalovaný opakovaně porušil smluvní podmínky a právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a k datu 25. 3. 2023 odstoupila od smlouvy a zároveň prohlásila za splatný celý dluh ve výši 23 052,93 Kč. Dlužná částka se pak skládala z jistiny ve výši 19 167,40 Kč, poplatků ve výši 1 806,81 Kč a smluvního úroku ve výši 2 078,72 Kč splatného k datu 25. 3. 2023. Žalovaný nic na dluhu neuhradil, přičemž pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný nic neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 13. 12. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 29. 5. 2024.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 5. 2024 č.j. 9 C 84/2024-59 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 29. 5. 2024 spolu s žalobou, přičemž žalobkyně se k této výzvě také nijak nevyjádřila. Soud tak dovodil, že oba účastníci s takovým postupem souhlasí.

4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

5. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobce učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty Anonymizováno karta č. hodnota ze dne datum na základě žádosti žalovaného, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat úvěr až ve výši 20 000 Kč. Za čerpání úvěru měl žalovaný hradit úroky z čerpané částky úvěru ve výši 23,99 % ročně, splatné měsíčně a poplatky za poskytnuté služby a splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,20 % z celkové dlužné částky, minimálně však 200 Kč s tím, že výše splátky nebyla v každém měsíci stejná. Úvěr měl být vždy hrazen průběžně podle jeho čerpání. Součástí úvěrové smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky a Ceník produktů a služeb. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného a měla k dispozici i výpisy z účtu žalovaného a zároveň činila dotazy na příslušné rejstříky ve vztahu k žalovanému, což bylo zjištěno z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Žalovaný opakovaně porušil smluvní podmínky a právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a k datu 25. 3. 2023 odstoupila od smlouvy a zároveň prohlásila za splatný celý dluh ve výši 23 052,93 Kč, jak soud zjistil ze souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty a Okamžité splatnosti kreditní karty ze dne 27. 3. 2023. Dlužná částka se pak skládala z jistiny ve výši 19 167,40 Kč, poplatků ve výši 1 806,81 Kč a smluvního úroku ve výši 2 078,72 Kč splatného k datu 25. 3. 2023. Žalovaný nic na dluhu neuhradil, přičemž pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byl žalovaný informován dopisem Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2023 Žalovaný nic neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 13. 12. 2023.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, přičemž z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. Podstatné pro rozhodnutí v této věci bylo, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru (spotřebitelském úvěru), na jejímž základě měl žalovaný možnost čerpání úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč, přičemž tento měl řádně splácet i s úroky a poplatky s tím, že svým podpisem jednoznačně projevil souhlas s podmínkami, za nichž mu byl úvěr poskytnut, tedy souhlasil i s tím, v jaké výši byla stanovena RPSN, jakož i s dalšími podmínkami úvěrové smlouvy. Právní předchůdkyně pak zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, když měla i řádné informace o pohybu na účtu žalovaného a stejně tak i informace o socioekonomické situaci žalovaného. Žalovaný opakovaně porušil smluvní podmínky a právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a k datu 25. 3. 2023 odstoupila od smlouvy a zároveň prohlásila za splatný celý dluh ve výši 23 052,93 Kč, přičemž měla nárok i na zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný nic neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 13. 12. 2023.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby bankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

10. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

11. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdkyně žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, když měla i řádné informace o pohybu na účtu žalovaného a stejně tak i informace o socioekonomické situaci žalovaného. V úvěrové smlouvě byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude umožněno opakovaně čerpat kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný řádně vyplnil svou žádost a uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla právní předchůdkyně žalobkyně spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalovanému poskytnut na základě platně uzavřené smlouvy, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

12. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

13. V daném případě pak tedy podle § 2395 NOZ dále platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

14. Dále podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Ve smyslu § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle odst. 2 pak úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ.

19. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. V souzené věci totiž bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena platně smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ a ZSÚ, přičemž žalovaný podstatným způsobem porušil podmínky smlouvy a právní předchůdkyni žalobkyně, respektive žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužnou částku odpovídající dosud nesplacené části dluhu z úvěrové smlouvy. Žalovaný tak dlužil částku ve výši 20 974,21 Kč a žalobkyně měla nárok i na zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru. Žalobkyni tak bylo vyhověno ve vztahu k celému předmětu řízení. Pokud šlo o aktivní legitimaci žalobkyně, pak tato byla odvozena od platně uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní ve smyslu § 1879 a násl. NOZ. (výrok I.)

20. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2 292 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.) Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti ke Krajskému soudu v Brně. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.