9 C 87/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky v celkové výši 7.527,23 Kč s příslušenstvím a částky 3.769,28 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7.527,23 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 7.527,23 Kč od 16. 1. 2020 do zaplacení, a částku ve výši 3.769,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.252 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 3. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 7.527,23 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 7.527,23 Kč od 16. 1. 2020 do zaplacení, a částku ve výši 3.769,28 Kč dopovídající smluvní pokutě – poplatku za prodlení s vrácením poskytnutých prostředků ze strany žalobce. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že uzavřel s žalovaným Smlouvu k službě [anonymizováno] účet tj. smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě žádosti žalovaného a na základě registrace žalovaného na webovém portálu žalobce [webová adresa], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 10.441,33 Kč, když žalovaný mohl odložit platby prováděné prostřednictvím [anonymizováno] karty až o 45 dní. Žalovaný takto prováděl bezhotovostní transakce s tím, že celková částka poplatků za odložení plateb činila 1.849 Kč a žalovaný uhradil celkově částku ve výši 4.763,10 Kč. Podle smlouvy a podmínek vzal žalovaný na vědomí, že v případě prodlení může žalobce po žalovaném požadovat poplatek z prodlení, jehož výše se odvíjela od délky prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky, když žalovaný byl v prodlení s vrácením dlužné částky déle jak 30 dnů a žalobce měl nárok na poplatek z prodlení ve výši 650 Kč a 10 % z dlužné částky řádně žalobcem vyúčtované. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 3. 2. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 8. 7. 2021.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 5. 2021 č.j. 9 C 87/2021-22 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 8. 7. 2021 spolu s žalobou, přičemž žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas již předem v rámci podané žaloby, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce.

5. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobce učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovaným Smlouvu k službě [anonymizováno] účet ze dne 30. 1. 2019 (tj. smlouvu o spotřebitelském úvěru) na základě žádosti žalovaného a na základě registrace žalovaného na webovém portálu žalobce [webová adresa], když identita žalovaného byla řádně zjištěna z OP Slovenské republiky č. EX260986. Součástí smlouvy byl i výklad pojmů a také listina Zřízení [anonymizováno] účtu a také Podmínky žalobce. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 10.441,33 Kč, když žalovaný mohl odložit platby prováděné prostřednictvím [anonymizováno] karty až o 45 dní. Žalovaný takto prováděl bezhotovostní transakce s tím, že celková částka poplatků za odložení plateb činila 1.849 Kč a žalovaný vrátil celkově pouze částku ve výši 4.763,10 Kč, což bylo soudem zjištěno z jednotlivých vyúčtování. Podle Smlouvy a Podmínek vzal žalovaný na vědomí, že v případě prodlení může žalobce po žalovaném požadovat poplatek z prodlení, jehož výše se odvíjela od délky prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky, když žalovaný byl v prodlení s vrácením dlužné částky déle jak 30 dnů, což opět soud zjistil z vyúčtování a žalobce měl nárok na poplatek z prodlení ve výši 650 Kč a 10 % z dlužné částky řádně žalobcem vyúčtované. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 3. 2. 2021, která byla doručována žalovanému na adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku dne 3. 2. 2021, jak bylo zjištěno z podacího lístku České pošty, s.p.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobcem, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobce, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, přičemž z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. Podstatné pro rozhodnutí v této věci bylo, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena prostředky komunikace na dálku smlouva o úvěru (spotřebitelském úvěru), na jejímž základě žalovaný čerpal prostřednictvím [anonymizováno] karty úvěr v celkové výši 10.441,33 Kč, když mohl odložit platby prováděné prostřednictvím [anonymizováno] karty až o 45 dní. Žalovaný takto prováděl bezhotovostní transakce s tím, že celková částka poplatků za odložení plateb činila 1.849 Kč, přičemž žalovaný vrátil celkově pouze částku ve výši 4.763,10 Kč. Podle smlouvy a podmínek vzal žalovaný na vědomí, že v případě prodlení může žalobce po žalovaném požadovat poplatek z prodlení, jehož výše se odvíjela od délky prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky, když žalovaný byl v prodlení s vrácením dlužné částky déle jak 30 dnů a žalobce měl nárok na poplatek z prodlení ve výši 650 Kč a 10 % z dlužné částky řádně žalobcem vyúčtované. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 3. 2. 2021.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobce coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

10. Úprava provedená ZSÚ sleduje - stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele - primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

11. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdce žalobce splnil nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčily obě karty zákazníka, které žalovaný řádně vyplnil. Stejně tak v této každé kartě zákazníka, jakož i v samotných Smlouvách byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr, respektive možnost provádět platby prostřednictvím kreditní [anonymizováno] karty poskytnuta. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany právního předchůdce žalobce možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný řádně vyplnil a uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl právní předchůdce žalobce spravedlivě očekávat, že oba úvěry, které byly žalovanému poskytnuty, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

12. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

13. Ve smyslu § 562 NOZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Tak i v tomto případě nemohlo být pochyb o tom, že žalobce s žalovanou řádně uzavřel smlouvu o úvěru a dostatečným způsobem žalované v postavení spotřebitele poskytl potřebné informace a zároveň bylo dostatečně zabezpečeno i určení jednající osoby, kdy k tomuto účelu žalovaná poskytla žalobci i konkrétní osobní identifikační údaje.

14. V daném případě pak tedy podle § 2935 NOZ dále platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2936 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

15. Dále podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

16. Ve smyslu § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Podle odst. 2 pak úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

18. Pokud šlo o smluvní pokutu, pak soud vycházel z §§ 2048 až 2052 NOZ. Podle § 2048 NOZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Ve smyslu § 2049 NOZ pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

19. Podle § 2050 NOZ dále platí, že je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

20. Ustanovení § 2051 NOZ řeší tzv. moderační právo soudu ve vztahu k výši smluvní pokuty, kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

21. A ve smyslu § 2052 NOZ ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

22. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. V souzené věci totiž bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena Smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ a ZSÚ, přičemž žalovaný podstatným způsobem porušil podmínky smlouvy a žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužné částky odpovídající dosud nesplacené části dluhu, stejně tak mohl požadovat i poplatek za prodlení, který soud posuzoval jako smluvní pokutu. Žalovaný tak dlužil na jistině částku ve výši 7.527,23 Kč a na smluvní pokutě pak částku 3.769,28 Kč, stejně tak měl žalobce právo na požadovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky jistiny ve výši ve výši 10,00 % ročně z částky 7.527,23 Kč od 16. 1. 2020 do zaplacení. Žalobci tak bylo vyhověno ve vztahu k celému předmětu řízení, když soud shledal požadavek žalobce na úhradu uvedených částek za oprávněný. (výrok I.)

24. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2.252 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)