9 C 90/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Tománka a přísedících Věry Peterkové a Antonína Sošky ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená anonymizována dvě slova jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, náhradu platu, určení neoprávněného krácení dovolené a nemajetkové újmy,

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [anonymizováno] [spisová značka] doručená žalovanou žalobkyni dne [datum], je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9.726 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.628,24 Kč za období od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.256,48 Kč za období od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.884,72 Kč za období od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.498,48 Kč za období od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.112,24 Kč za období od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.726 Kč za období od [datum] do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

III. Určuje se, že krácení dovolené žalobkyně provedené žalovanou na základě vytýkajících dopisů ze dne [datum] a [datum], je neplatné.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

V. Žaloba v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované uložení povinnosti doručit žalobkyni písemnou omluvu tohoto znění:„ [anonymizováno] škola, [obec], [ulice a číslo], se omlouvá [celé jméno žalobkyně] za nepravdivá nařčení z porušení povinností vedoucí zaměstnankyně ze dne [datum] a [datum], nedůvodné postihy za toto nařčení a neoprávněnou výpověď z pracovního poměru ze dne [datum]“, se zamítá.

VI. Žaloba co do požadované částky ve výši 15.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení představující nemajetkovou újmu, která měla být žalobkyni žalovanou způsobena jejím nezákonným postupem vůči žalobkyni, se zamítá.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 43.900,55 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, která jí byla ze strany žalované doručena dne [datum], je neplatná a dále se domáhala nároků s tímto spojených tj. náhradu platu, částku [částka] odpovídající neoprávněně odebranému osobnímu příplatku, určení neplatnosti krácení dovolené a také se domáhala nároků vycházejících z tvrzení žalobkyně, že ze jí byla protiprávním jednáním žalované způsobena nemajetková újma, kdy došlo ze strany žalované k zásahu do osobnostních práv žalobkyně s tím, že se pak v tomto směru dožadovala písemné omluvy a zároveň částky ve výši 15.000 Kč. K odůvodnění žaloby pak zejména uvedla, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] od [datum] s pracovním zařazením vedoucí školní jídelny na dobu neurčitou. Žalobkyně obdržela od žalované po tom, co jí žalovaná doručila několik vytýkacích dopisů, výpověď z pracovního poměru ze dne [datum], přičemž důvodem pro výpověď z pracovního poměru byly opakované absence žalobkyně v zaměstnání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a konečně dne [datum] s tím, že žalobkyně měla být upozorněna na protiprávnost jejího jednání, když žalovaná neuznala důvod absence žalobkyně v těchto dnech v zaměstnání jako zákonný důvod pro překážku v práci na straně zaměstnance z jiného zákonem předpokládaného důvodu podle § 199 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném a účinném znění, (dále jen ZPr), ač podle žalobkyně v tyto dny byla ve [anonymizováno] nemocnici [obec], kde podstupovala léčebnou péči, o čemž řádně vždy uvědomila žalovanou. Další důvody pro výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) ZPr pak měly být její údajné neekonomické jednání při nákupu potravin (jogurtů a mlék) a nedodržování hygienických opatření ve školní kuchyni, kdy měla umožnit společné stravování podřízeným zaměstnankyním v rozporu s tehdy platnými nařízeními ministerstva zdravotnictví a v této souvislosti pak podle žalované mohlo dojít k rozšíření onemocnění covid-19 ve školní kuchyni. Žalobkyně s výpovědí nesouhlasila a vyzvala žalovanou k dalšímu zaměstnávání a přidělování práce. Zároveň pak žalovaná žalobkyni s ohledem na tvrzené neomluvené absence krátila dovolenou, nevyplatila jí náhradu platu za dny, kdy byla žalobkyně nepřítomná v zaměstnání z důvodu probíhající léčebné péče ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum], která byla vyčíslena žalobkyní na částku v celkové výši 9.726 Kč. Dále pak žalovaná provedla i odebrání osobního příplatku žalobkyni dne [datum], který činil částku [částka], kdy důvodem mělo být přehodnocení pracovních výsledků žalobkyně v průběhu roku 2020, kdy podle žalované již žalobkyně nedosahovala velmi dobrých pracovních výsledků a naopak byly její pracovní výsledky vyhodnoceny jako ne zcela uspokojivé. Ani s tímto postupem nesouhlasila, neboť v roce 2020 se jednalo o velmi složité období v souvislosti s pandemií SARS-CoV-2 (covid-19), přičemž všichni v rámci provozu školy musely zvládat množství úkolů, s nimiž se do té doby nesetkali. Celkově pak podle žalobkyně právě toto období kladlo na ni i na její podřízené ve školní kuchyni a jídelně značné nároky především stran logistiky a organizování stravování při dodržení všech striktních hygienických předpisů. V tomto případě se tedy domáhala částky [částka] odpovídající neoprávněně odebranému osobnímu příplatku za období února a března 2021. Žalobkyně pak byla přesvědčena o šikanózním postupu vůči její osobě ze strany žalované, respektive přímo ze strany ředitelky žalované, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s tím, že z tohoto důvodu požadovala také odškodnění nemajetkové újmy spočívající v písemné omluvě a zaplacení částky ve výši 15.000 Kč.

2. Žalovaná s podanou žalobou od samého počátku nesouhlasila. Pokud šlo o nesporné skutečnosti, pak žalovaná činila nesporným, že žalobkyně u ní pracovala na základě pracovní smlouvy ode dne [datum] s pracovním zařazením vedoucí školní jídelny na dobu neurčitou. Dále souhlasila také s tím, že jí v průběhu roku 2020 doručila několik vytýkacích dopisů a rovněž jí dne [datum] doručila výpověď z pracovního poměru, přičemž byla přesvědčena, že tato výpověď z pracovního poměru byla po formální a materiální stránce plně v souladu s příslušnými ustanoveními ZPr. Žalovaná byla přesvědčená, že žalobkyně neměla právo na čerpání osobního volna pro překážku v práci na straně zaměstnance z jiného zákonem předpokládaného důvodu podle § 199 odst. 1 ZPr a nenáležela jí tedy ani náhrada platu, jak tvrdila. Žalovaná se vždy snažila postupovat v rámci pracovněprávních vztahů s péčí řádného hospodáře a opakovaně nejen žalobkyni upozorňovala na to, že si mají osobní věci pokud možno řešit mimo pracovní dobu, aby tak nedocházelo k zbytečným absencím na pracovišti a byla řádně konána práce ze strany zaměstnanců. Tak byla i žalobkyně na uvedené upozorněna, a to opakovaně, kdy jí bylo sděleno, že jí bude umožněno se lékařské péči podrobit, avšak že jí nenáleží pracovní volno s náhradou platu, přičemž si měla tedy na tyto dny čerpat dovolenou, případně jí bylo nabídnuto, že jí bude poskytnuto neplacené volno. Žalobkyně však tohoto nijak nedbala, i nadále byla přesvědčená, že jí právo ve smyslu § 199 odst. 1 ZPr náleží a žalovaná tedy její absence v zaměstnání z důvodu podstupující léčby vždy jednou za měsíc považovala za neomluvenou absenci, na což také žalobkyni opakovaně upozornila. Žalovaná byla přesvědčena, že za tohoto stavu postupovala zcela správně, jestliže jí nepřiznala za dny [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum] náhradu platu a stejně tak byla přesvědčená i o oprávněnosti dalších kroků vůči žalobkyni tj. krácení dovolené, odebrání osobního příplatku. Kategoricky odmítala, že by snad vůči žalobkyni postupovala šikanózně, že by docházelo k jakémukoliv protiprávnímu jednání vůči žalobkyni, které by naplňovalo důvody pro odškodnění za nemajetkovou újmu žalobkyně, potažmo odmítala způsobení jakékoliv nemajetkové újmy žalobkyni. Navrhovala pak žalobu zamítnout.

3. Soud tak v rámci tohoto řízení učinil z důkazů a nesporných tvrzení účastníků, která považoval v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), za svá vlastní skutková zjištění, následující skutková zjištění:

4. Tak mezi účastníky nebylo žádného sporu o tom, že žalobkyně u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy uzavřená mezi nimi dne [datum] (na č.l. 12-13) na pracovní pozici vedoucí školní jídelny s nástupním dnem do zaměstnání od [datum], kdy původně byl pracovní poměr sjednán na dobu určitou do [datum] a následně dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] (na č.l. 14) byl pracovní poměr změně na dobu neurčitou. Z platového výměru ze dne [datum] (na č.l. 15) pak soud mohl bezpečně zjistit, že žalobkyni byl přiznán plat v základní tarifní výši 25.910 Kč, přičemž měla přiznán i příplatek za vedení ve výši [částka] a osobní příplatek ve výši [částka]. Dále bylo z tohoto listinného důkazu zjištěno, že výplatní den byl stanoven tak, že plat bude vyplácen 14. dne v kalendářním měsíci, přičemž ale podle čl. 9 pracovní smlouvy byl termín výplaty platu stanoven 15. den měsíce, přičemž byl splatný po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vznikl zaměstnanci nárok na plat nebo některou jeho složku.

5. Z emailové komunikace (na č.l. 16) mezi žalobkyní a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ředitelkou žalované, bylo zjištěno, že statutární zástupkyně žalované komunikovala [datum] s žalobkyní, přičemž mimo jiné po ní požadovala rozpis návštěv ve [anonymizováno] nemocnici [obec] a upozorňovala i na to, že dosud nemá stanovisko právníka ohledně případného nároku žalobkyně na tzv. placené volno. V této komunikaci pak bylo řešeno i to, jak má být vedena evidence docházky a ředitelka žalované požadovala předem sdělit, jestliže nějaký zaměstnanec školní kuchyně (školní jídelny) by měl odejít k lékaři včetně důvodu a proč se má konat návštěva u lékaře v pracovní době. Byly zde i další organizační věci ohledně návratu pedagogů a dětí do školy, kdy většina pedagogů byla v karanténě z důvodu možného onemocnění covid-19.

6. Mezi účastníky také nebylo sporu o tom, že žalobkyně obdržela od žalované na pracovišti výpověď z pracovního poměru ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [anonymizováno] [spisová značka], přičemž důvodem pro tuto výpověď byla opakovaná neomluvená absence žalobkyně v zaměstnání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a konečně dne [datum] a jako další důvody byly uvedeny neekonomické nakládání s prostředky při nakupování potravin (surovin) a dále nerespektování nařízení – pokynu zaměstnavatele v měsíci září roku 2020 k eliminování šíření viru SARS-CoV-2 (covid-19), přičemž ve výpovědi byla zmíněna i výtka ze dne [datum] a dále také vytýkací dopis ze dne [datum]. Právní kvalifikace pak byla podle § 52 písm. g) ZPr s tím, že se mělo jednat o soustavné a závažné opakované porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci.

7. Samotné výpovědi z pracovního poměru pak předcházely jednotlivé vytýkací dopisy ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] adresované žalobkyni s tím, že žalobkyně učinila jednoznačně nesporným a souhlasila s tím, že jí byly tyto vytýkací dopisy ze strany žalované doručeny řádným způsobem, ostatně o tom pak svědčila i její reakce – vyjádření k vytýkacímu dopisu (Předžalobní výzva) ze dne [datum].

8. Ve vytýkacím dopise ze dne [datum] bylo žalobkyni vytčeno, že nebyla v zaměstnání dne [datum] a je tak tento den veden jako neomluvená absence, kdy žalovaná předem upozornila žalobkyni na svůj právní názor ohledně podstupované léčby ve [anonymizováno] nemocnici [obec]. Zároveň jí byla udělena výtka i ohledně nedodržování opatření ministerstva zdravotnictví v měsíci září do [datum] s tím, že tolerovala společné stravování zaměstnankyň, a že tímto mohla přispět k rozšíření nemoci covid-19 na celém pracovišti školní kuchyně a následnému výpadku provozu školního stravování až pro 600 strávníků.

9. S tímto nesouhlasila žalobkyně a toto také sdělila žalované dopisem ze dne [datum], kde se proti této výtce ohradila a opakovala svůj právní názor na poskytovanou léčebnou péči a nesouhlasila ani s tím, že by snad cokoliv porušila z hlediska nařízení ministerstva zdravotnictví či pokynů zaměstnavatele.

10. Na toto pak již reagovala žalovaná prostřednictvím právního zástupce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dopisem ze dne [datum], přičemž se pak opět jednalo o polemiku mezi účastníky a jejich právními zástupci a sdělení stanovisek.

11. Ve vytýkacím dopise ze dne [datum] byla opětovně žalobkyně upozorněna na neomluvenou absenci v zaměstnání dne [datum] a ve vytýkacím dopise ze dne [datum] byla pak upozorněna na neekonomické jednání spočívající v nákupu objemově malých balení jogurtů a balených mlék pro přímý výdej strávníkům ve školní jídelně v průběhu měsíce října 2020, kdy jí bylo vytýkáno zatěžování životního prostředí obalovými hmotami a prodražování cen potravin. V tomto vytýkacím dopise byla upozorněna na méně závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů a na možnost výpovědi podle § 52 písm. g) ZPr.

12. Ve vztahu ke všem výše uvedeným a k důkazu provedeným vytýkacím dopisům pak soud musel zdůraznit i to, že u všech takto předložených ze strany žalované pak bylo zjištěno, že se k nim vyjádřila bezprostředně žalobkyně, která k nim při převzetí rukou napsala„ NESOUHLASÍM“.

13. Ze zápisu z jednání dne [datum] bylo zjištěno, že se jedná se o zápis z jednání, kde bylo uvedeno, že cílem jednání je řešení požadavku žalobkyně na placené volno, přičemž žalobkyni bylo sděleno, že žalobkyně nemá nárok na placené volno v případě jednotlivých návštěv ve [anonymizováno] nemocnici [obec], kde se podrobovala (podrobuje), léčebné péči, když statutární zástupkyně žalované sdělila žalobkyni, že se domnívá, že se v tomto případě nejedná o léčebnou péči a nevznikl žalobkyni nárok na placené pracovní volno z důvodu zákonné překážky na straně zaměstnance. Žalobkyně byla na toto upozorněna a stejně tak i na to, že se v takovém případě bude jednat o neomluvenou absenci.

14. Žalobkyně pak oznámila žalované, po obdržení výpovědi z pracovního poměru, že trvá na dalším zaměstnávání, přičemž i toto řádně doručila žalované, o čemž opět nemohlo být sporu s tím, že toto provedla oznámením zaměstnankyně na dalším zaměstnávání ze dne [datum].

15. Dále byla k důkazu provedena i další emailová komunikace opět mezi žalobkyní a ředitelkou základní školy (na č.l. 45 a rovněž na č.l. 46) ze dne [anonymizováno] a ze dne [datum], přičemž tato komunikace se týkala přeposlání emailu se stanoviskem Krajské hygienické stanice ohledně dodržování hygienických pravidel pro eliminaci a předcházení šíření nemoci SARS-CoV-2 (covid-19) s tím, že ředitelka žalované, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] toto vše přeposílala i žalobkyni, stejně tak i výzvu pedagogickým pracovníkům, kde mj. uváděla, že žalobkyně se věnuje organizaci výdeje stravy ve školní jídelně s maximální pečlivostí a připravila dokoupení příborů apod., přičemž [anonymizováno] [příjmení] toto směřovala k tomu, aby i pedagogičtí pracovníci dodržovali a snažili se dodržovat a dohlížet na dodržování pravidel ze strany žáků.

16. Z emailové komunikace opět mezi ředitelkou základní školy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a žalobkyní, jedná se o email ze dne [datum] (na č.l. 60), kde se dotazovala ředitelka [příjmení] žalobkyně na její absenci v zaměstnání dne [datum] a sdělovala jí svůj právní názor na její nárok ohledně tzv. placeného volna z důvodu podle § 199 odst. 1 ZPr. Dále jí sdělila, že za absenci dne [datum] je ochotná žalobkyni napsat dovolenou nebo neplacené volno, pokud by si o něj požádala a dále jí sdělovala, že nebude přistupovat k vyhrocení situace a další možnosti budou řešeny osobně.

17. Z emailové komunikace spolu s ofocenou propustkou a rukou psaného„ neuznáno, nasazena řádná dovolená“ (na č.l. 66) soud zjistil, že se jedná o emailovou komunikaci ze dne [datum] mezi žalobkyní a statutární zástupkyní žalované, kdy sdělovala žalobkyně, že [datum] jde k lékaři na odběr krve od 7:30 hodin a [datum] pak má další vyšetření a ošetření ve [anonymizováno] nemocnici [obec]. [příjmení] [příjmení] sdělila žalobkyni, že jí bude k odběru krve poskytnuto pracovní volno s náhradou mzdy, ale ve vztahu k cestě do [obec] upozornila žalobkyni, že jí tento nárok nepřísluší a bude její absenci vnímat jako neomluvenou.

18. Z emailové komunikace mezi [jméno] [příjmení] a žalobkyní a žalobkyní a jejím právním zástupcem pak bylo pouze zjištěno, že se tato komunikace týkala právního názoru na tzv. placené volno žalobkyně.

19. Z prezenční listiny ze dne [datum] bylo zjištěno, že zaměstnankyně školní jídelny byly proškoleny ohledně vydávání propustek k lékaři, s nařízením ředitelky školy pro všechny žáky a zaměstnance školy a s jednotlivými vnitřními předpisy, jakož i s traumatologickým plánem a zásadami poskytování první pomoci a rovněž s krizovým plánem školy, když v seznamu zaměstnanců, kteří se tohoto školení zúčastnili, byla také uváděna žalobkyně.

20. Stejně tak byla seznámena i s pokynem k užívání volna u lékaře ze dne [datum], kde je mj. uvedeno„ na vědomí dne [datum]“. V tomto směru bylo ze strany žalované akcentováno, že návštěvy u lékaře mají být předem hlášeny a především pokud je to možné by to mělo být směřováno mimo pracovní dobu.

21. Z rozhodnutí o odebrání osobního příplatku ze dne [datum] soud měl za bezpečně zjištěné, že s účinností k datu [datum] bylo žalovanou rozhodnuto o odebrání osobního příplatku žalobkyni, přičemž důvodem bylo„ ne zcela uspokojivé pracovní výsledky v uplynulém období, přičemž již dále nedosahujete velmi dobrých pracovních výsledků a neplníte větší množství pracovních úkolů“ s tím, že zde je uvedeno„ odmítla převzít“ a podpis žalobkyně.

22. Z platového výměru ze dne [datum] (na č.l. 71) pak bylo zjištěno, že skutečně tedy k datu [datum] byl odebrán žalobkyni osobní příplatek a zůstal jí plat ve výši 25.910 Kč a příplatek za vedení ve výši [částka]. I v tomto případě žalobkyně platový výměr odmítla převzít, o čemž svědčilo: Převzal: datum [datum] a„ odmítla převzít“.

23. Z lékařské zprávy MUDr. [celé jméno svědkyně] ze dne [datum] bylo bezpečně zjištěno, že u žalobkyně, která se léčí s chronickým [anonymizováno] onemocněním, došlo k selhání běžných léčebných postupů a bylo rozhodnuto o nutnosti specializované systémové léčby, která je pak poskytována pouze [anonymizováno] nemocnicí [obec], [anonymizováno] nemocnicí [obec] a konečně [anonymizováno] nemocnicí v [obec] s tím, že léčba vyžaduje pravidelné ošetření v ambulantní podobě podle přesně stanoveného harmonogramu klinických návštěv, které tedy byly stanoveny mj. i ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a konečně dne [datum] (dále i v dalších dnech [datum] a [datum]). I k datu [datum] pak léčba nadále trvala. I z další předchozí lékařské zprávy ze dne [datum] vystavené MUDr. [jméno] [příjmení] bylo bezpečně zjištěno, že žalobkyně trpí chronickým [anonymizováno] onemocněním, které bylo (je) rezistentní na standardní léčbu a s ohledem na selhání běžných léčebných postupů bylo nutné nasadit specializovanou systémovou léčbu, která je poskytována pouze [anonymizováno] nemocnicí [obec], [nemocnice] v [obec] a konečně [anonymizováno] nemocnicí v [obec]. Shodně pak toto uváděla i další ošetřující lékařka působící ve [anonymizováno] nemocnici [obec], MUDr. [jméno] [příjmení], která pak i uvedla ve zprávě ze dne [datum], že je nutno vždy 1x měsíčně dojíždět na pravidelné kontroly a aplikaci léčby.

24. Z lékařské zprávy [právnická osoba], praktický lékař pro dospělé, bylo zjištěno, že žalobkyně se dostavila do ordinace dne [datum] k vyšetření pro déle trvající [anonymizováno] obtíže, které se projevovaly [anonymizováno 6 slov] s tím, že do léčby byla zavedena [anonymizováno] terapie [anonymizováno], byla jí navržena dočasná pracovní neschopnost, ale tuto žalobkyně odmítla vzhledem k provozním záležitostem v zaměstnání.

25. Ze sdělení – lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (na č.l. 32) bylo zjištěno, že žalobkyně netrpěla (netrpí) onemocněním, které by jí bránilo vykonávat zaměstnání jako vedoucí školní kuchyně.

26. Soud dále k důkazu provedl výpis zdravotnické dokumentace žalobkyně poskytnutý ze strany [anonymizováno] nemocnice [obec] ohledně jejích návštěv v rámci poskytované léčebné péče v tomto zdravotnickém zařízení, kdy se tedy jedná o výpis ze dne [datum], výpis ze dne [datum], výpis ze dne [datum], výpis ze dne [datum] – v tomto případě je doporučeno ve vztahu k pacientce, tedy žalobkyni, nechť je kandidátkou do studie s ligelizumabem, je objednána ke screeningovému vyšetření na [datum] a dále zdravotnická dokumentace ze dne [datum], dokumentace ze dne [datum] spolu s nálezem ze dne [datum], dokumentace spolu s nálezem ze dne [datum], kde je mj. uvedeno, že v 9:45 hod. byl proveden odběr krve, v 12:45 hod. po aplikaci medikace, kdy pacientka 2 hodiny zůstávala na pozorování, odchází v celkově kompenzovaném stavu, další vizita naplánována na [datum], dokumentace ze dne [datum], kde je uvedeno, že v 8:50 hod. proveden odběr krve, v 12:05 hod. pacientka odchází v celkově kompenzovaném stavu, dokumentace ze dne [datum] s tím, že opět v 9:15 hod. proveden odběr krve, v 12:00 hod. pacientka odchází v kompenzovaném stavu, dokumentace ze dne [datum] s tím, že tady bylo uvedeno, že dne [datum] se měla dostavit na plánovanou kontrolu, nicméně se dostavily u pacientky teploty, kašel s tím, že kontrola nemohla být provedena z důvodu pozitivního testu na Covid-19, dokumentace ze dne [datum] spolu s dodatkem ze dne [datum], v 8:25 hod. proveden odběr krve, v 11:00 hod. pacientka v kompenzovaném stavu odešla, další dokumentace ze dne [datum], zde je uvedeno, že v 10:55 hod. pacientka v celkovém kompenzovaném stavu odchází, nález a dokumentace ze dne [datum] s tím, že v tomto případě v 8:50 hod. byl proveden odběr krve, v 12:10 hod. pacientka odchází v celkově kompenzovaném stavu, dokumentace ze dne [datum], zde je uvedeno, že v 8:10 hod. byl proveden odběr krve s tím, že po aplikaci opět pacientka zůstává dvě hodiny na pozorování, v 12:20 hod. odešla v celkově kompenzovaném stavu, další návštěva byla naplánována na [datum], dokumentace a nález ze dne [datum], kde je uvedeno, že v 8:20 hod. byl proveden odběr krve, v 12:55 hod. pak pacientka odešla v kompenzovaném stavu, kontrola [datum], kdy byla prováděna vyšetření, byla podána konkrétní látka s tím, že v 11:00 hod. pacientka odešla v kompenzovaném stavu, nález ze dne [datum], opět je zde uvedeno, že v 8:20 hod. je proveden odběr krve, pacientka odchází v 11:10 hod. v celkově kompenzovaném stavu.

27. Soud provedl celou zdravotnickou dokumentaci i za další období května 2021 až do [datum], avšak tato již nebyla nijak zásadní pro rozhodování soudu a z tohoto důvodu tedy soud ani nebude zde provádět podrobnější popis učiněných zjištění, když relevantní pak bylo především samotné právní hodnocení poskytnuté léčebné péče žalobkyni. (viz níže)

28. V tomto ohledu byla zdravotnická dokumentace obstarána soudem dvakrát, když relevantní jsou údaje shora uvedené na č.l. 175 až 179, přičemž [anonymizováno] nemocnice [obec] soudu mj. sdělila, že žalobkyně byla od [datum] zařazena do studie v rámci [anonymizováno] kliniky, přičemž studii vede MUDr. [jméno] [příjmení], jejíž lékařská zpráva byla k důkazu rovněž provedena.

29. Z emailu ze dne [datum] (na č.l. 116), který byl doručován ze strany [anonymizováno] [jméno] [příjmení] žalobkyni [celé jméno žalobkyně], soud mohl zjistit, že mělo dojít ke společnému setkání mezi ředitelkou žalované, zástupkyní ředitelky a žalobkyní, přičemž v tomto emailu [anonymizováno] [příjmení] uváděla, že„ si cení otevřenosti a upřímnosti“ u žalobkyně a„ nehledě na odbornost, kterou disponuje“. Zároveň se chtěla [anonymizováno] [příjmení] setkat i s ostatními zaměstnankyněmi školní kuchyně, aby zjistila jejich názory a požádala žalobkyni o sdělení termínu respektive vhodného času pro takové setkání, aby nenarušila chod školní kuchyně.

30. K tvrzenému neekonomickému nakládání žalobkyně s prostředky soud provedl fakturu, daňový doklad [číslo] na č.l. 128, která byla vystavena dne [datum] na částku 1.587,03 Kč, přičemž z této bylo zjištěno, že bylo objednáno 72 ks mléka [anonymizováno] s příchutí banán po 250 ml a 72 ks mléka [anonymizováno] s příchutí jahoda po 250 ml. Dále je zde rukou uváděno, že cena mléka za 1 ks je 12,60 Kč za 250 ml, a dále je zde rovněž také rukou uvedeno, že díky balení mléka do TetraPacku po 250 ml vyjde 1 l mléka 50,40 Kč.

31. Dále fakturu, daňový doklad [číslo] ze dne [datum], resp. [datum], opět je zde uvedeno, že bylo mj. dodáno čerstvé mléko polotučné v pytlích 12 l po 8 ks za částku 1 019,12 Kč, zde jsou opět poznámky rukou, že 12 l /146 s tím, že 1 l mléka byl za 12,20 Kč 32. Fakturu, daňový doklad [číslo] ze dne [datum], kde je mj. uvedeno, že bylo objednáno také 48 ks [anonymizováno] jogurt jahoda a [anonymizováno] jogurt meruňka vždy po 48 ks s tím, že jednotná cena byla 9,19 Kč bez DPH za 1 ks, 1 ks jogurtu po 120 g tedy byl za 11,40 Kč, 1 kg za 66,60 Kč, opět se jedná o údaje psané rukou. <i>33. K tomuto pak se vyjádřila žalobkyně s tím, že v souvislosti s nyní uváděným údajem ohledně ceny 1 jogurtu [anonymizováno] za 11,40 Kč, i když vezmeme v potaz cenu bez daně 9,19 Kč spolu s 15% daní, nejedná se o částku 11,40 Kč, ale jedná se o částku 10,57 Kč za 1 ks tohoto balení jogurtu.</i> 34. V této souvislosti byly dále provedeny k důkazu výdejka [číslo] kde je mj. také zaevidován mléčný nápoj [anonymizováno] 250 ml 140 ks (na č.l. 130) a výdejka [číslo] kde je mj. také 96 ks jogurtů (na č.l. 130 p.v.), přičemž toto bylo pouze zjištění ve vztahu k tvrzenému neekonomickému postupu žalobkyně.

35. Dále byla provedena k důkazu tabulka denních počtů jídel [datum] a denní počty jídel ze dne [datum], přičemž bylo zjištěno, že denní počty jídel byly 215 porcí respektive 177 porcí.

36. Dále byl k důkazu proveden vývoj cen potravin pro děti v [anonymizováno] škole v období roku 2005 2020, kdy v tomto bylo předsedou senátu konstatováno, že není zřejmé, z jakých údajů tato tabulka vychází, jedná se o tabulku, kde však z tohoto listinného důkazu není schopen zjistit, zda se např. jedná o kvalifikovaný odhad, resp. stanovenou hodnotu cen potravin a vývoj cen potravin ze strany ministerstva školství, resp. příp. ze strany jiného orgánu.

37. Dále byl k důkazu proveden přehled výše stravného v jednotlivých [anonymizováno] a [anonymizováno] školách v [anonymizována dvě slova] (na č.l. 134), kde je uvedeno, že tato tabulka byla vypracována [celé jméno svědkyně] dne [datum]

38. Dále z listiny nazvané počet uvařených obědů za období leden 2020 – duben 2021 (na č.l. 135) a doklady o počtech uvařených a vydaných obědů v každém dni daného měsíce vystavené z elektronického stravovacího systému [příjmení] [jméno] shrnuté do tabulky níže za každý samostatný měsíc, dokladují náročnost práce zaměstnankyň školní kuchyně v poptaném období, bylo zjištěno, že v tomto případě jsou zde i údaje psané rukou v rámci září 2020, přičemž běžným měsícem byl pouze leden a únor 2020 a pak květen a červen 2021. Ostatní měsíce byly vedeny jako měsíce s covid s tím, že logicky v červenci a srpnu 2020 byla školní kuchyně vedena jako uzavřená, ačkoliv bylo uvařeno v srpnu 573 obědů tj. 27 na den. V lednu 2020 bylo uvařeno denně 590 obědů, v únoru 600 obědů, v březnu denně 83 obědů v dubnu nebyl provoz, v květnu bylo uvařeno denně 95 obědů, v červnu 270, dále v září 499 obědů, v říjnu 114, v listopadu 213 a v prosinci 2020 405 obědů. V roce 2021 pak bylo v lednu uvařeno denně 250 obědů, v únoru 288, v březnu 76, v dubnu 274 a v květnu a červnu 2021 pak již 589 respektive 596 obědů.

39. Rovněž byl proveden přehled docházky za období 01/ 2020 – 12/ 2020, vytištěno [datum] spolu s vysvětlivkami (na č.l. 136-137), pokud jde o jednotlivé údaje ve vztahu k jednotlivým zaměstnancům, přičemž se jedná o pracoviště [číslo], tedy o školní kuchyň žalované, přičemž zde bylo v podstatě především zjištěno, že u žalobkyně byla vyznačena za dny, kdy byla na ošetření v [obec], neomluvená absence jako A.

40. Z printscreenu obrazovky ohledně návštěv lékaře u jednotlivých zaměstnankyň školní jídelny soud nezjistil nic zásadního z hlediska předmětu řízení.

41. Z emailu adresovaného ze strany [anonymizováno] [jméno] [příjmení], místostarosty [územní celek], paní [příjmení] [příjmení], email ze dne [datum], soud pouze zjistil, že na schůzi zastupitelstva města byl ze strany zastupitele [jméno] [příjmení] vznesen dotaz na údajné nemorální vedení [anonymizováno] [ulice] (žalované) spočívající v nehospodárném rozhodnutí, spočívajícím v náhradě levnějšího outsourcingu dražším insourcingem v oblasti rozvoje stravy, v nerovném zacházení s provozními zaměstnanci školy, kdy udělené nenárokové odměny provozním zaměstnancům, zaměstnancům kuchyně, zaměstnancům rozvoje stravy nejsou rozděleny spravedlivě podle náročnosti odváděné práce. Dále je zde uvedeno:„ Vážená paní ředitelko, musím v této věci bez zbytečného odkladu podat zastupitelstvu města vysvětlující komentář, prosím proto o vaše vyjádření v této věci.“ V kopii byl tento email zasílán také [celé jméno svědkyně].

42. Z vyjádření ředitelky školy na základě právě uvedeného emailu (na č.l. 140) bylo zjištěno, že [anonymizováno] [příjmení] vysvětlila důvody pro rozdílné odměňování a vyjádřila nesouhlas s tím, co bylo uváděno ze strany zastupitele [jméno] [příjmení].

43. V tomto kontextu byla k důkazu provedena i listina informace o závažné situaci o školní jídelně na [anonymizováno] [ulice] (na č.l. 141-142), když jde o sdělení, které bylo adresováno členům a členkám zastupitelstva [obec] dne [datum], kdy toto měl rozesílat a být autorem tohoto sdělení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zastupitel města Jsou zde také uváděny přílohy, a to žaloba [celé jméno žalobkyně] ze dne [datum], výpověď [celé jméno svědkyně] z pracovního poměru ze dne [datum], výpověď [celé jméno svědkyně] z pracovního poměru ze dne [datum]. Soud tento důkaz nijak v zásadě ve vztahu k projednávané věci nehodnotil, neboť z hlediska předmětu řízení jej nepovažoval za relevantní, byť jej mohl případně hodnotit v kontextu ostatních provedených důkazů, respektive i ve vztahu k výpovědím svědkyně [jméno] [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně].

44. Ze zadání úkolů pro pracoviště školní jídelna v období 21. – 31. 12. 2020, bylo zjištěno, že bylo v tomto dokumentu uvedeno, co vše je třeba připravit k odevzdání v tištěné podobě, a dále je zde také v bodu 5. uvedeno, že paní vedoucí (žalobkyně) oznámí ředitelce školy dle svého rozhodnutí, v jakém čase bude dne [datum] vykonávat administrativní agendu v rozsahu půl dne, a které hodiny bude čerpaná řádná dovolená. Dále je zde také uvedeno v bodě 6., že všechny zaměstnance školní jídelny prosí [anonymizováno] [příjmení] o schůzku v úterý [datum] v 13:00 hod. v multimediální učebně. Dále je zde, že úkoly převzala dne [datum] žalobkyně [celé jméno žalobkyně], vedoucí školní jídelny, a to včetně podpisu.

45. Z emailu ze dne [datum] (na č.l. 173) pak soud zjistil, že tento byl adresovaný ze strany ředitelky žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] žalobkyni [celé jméno žalobkyně], přičemž v tomto emailu pouze ředitelka žalované stanovila konkrétní časový plán směřující k předání agendy žalobkyně s ohledem na uplynutí výpovědní doby k datu [datum].

46. Z jednotlivých výplatních lístků ve vztahu k žalobkyni za období 10/ 2020, 11/ 2020 12/ 2020, dále za období 1/ 2021, kde je rukou uvedeno„ neproplacena návštěva lékaře [datum], osobní příplatek je proplacen“, výplatní lístek ve vztahu k žalobkyni za období 2/ 2021 a výplatní lístek ve vztahu k žalobkyni za období 3/ 2021, kde je rukou psaná poznámka„ neproplacena návštěva [anonymizováno] [obec]“ bylo zjištěno, že průměrný výdělek žalobkyně za třetí čtvrtletí roku 2020 činil podle údaje na výplatní pásce [částka] a za čtvrté čtvrtletí roku 2020 pak [částka].

47. Z fotografií předkládaných žalobkyní bylo zjištěno, že se zaměstnankyně sešly i mimo pracoviště školní kuchyně u žalobkyně, a to ve dvou případech, kdy toto potvrdily i svědkyně [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně], která upekla žalobkyni koláče s nápisem„ nejlepší vedoucí“. Stejně tak bylo z fotografií prokázáno, že ve školní kuchyni se podávala jídla i v kostýmech s doplňky například u příležitosti Vánoc, Mikuláše, Velikonoc apod., stejně tak se připravovalo speciální pohoštění ke konci školního roku, což bylo opět potvrzeno i výpovědí shora uvedených svědkyň.

48. Dále k důkazu soud provedl výpověď zaměstnance z pracovního poměru ze dne [datum], kterou dala [celé jméno svědkyně] a výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] ze strany [celé jméno svědkyně] vůči žalované, přičemž ani tyto důkazy nepovažoval soud za nijak zásadní v tomto řízení, jestliže obě bývalé zaměstnankyně žalované vyslechl v postavení svědků a po řádném poučení ve smyslu § 126 odst. 1 OSŘ.

49. I další předložené a k důkazu provedené listiny neměly žádný zásadní význam pro toto řízení a soud je fakticky nijak nehodnotil, respektive z nich neučinil žádná podstatná skutková zjištění, když se jednalo o tabulku z [webová adresa] ohledně vzdálenosti mezi [anonymizováno] školou [ulice] a [nemocnicí] [obec], printscreen obrazovky ohledně možnosti objednání se ve [nemocnici] [obec], ambulance [anonymizována dvě slova] kliniky, fotokopii usnesení MÚ [anonymizováno] o odložení projednání věci pokračujícího přestupku ve vztahu k podezřelému [jméno] [příjmení], printscreen obrazovky PC ohledně trvání cesty a jednotlivých cestovních tras ve vztahu k cestě ze [školy] [obec] do [nemocnice] [obec] (na č.l. 158-160), doporučený postup zaměstnavatele při poskytování pracovního volna zaměstnanci k testování, očkování, příp. k doprovodu rodinného příslušníka v souvislosti s výskytem onemocnění covid-19 (na č.l. 165-166), jedná se v tomto případě o doporučení Ministerstva práce a sociálních věcí, stanovisko Ministerstva zdravotnictví k léčebné rehabilitaci ze dne [datum] (na č.l. 171-172). Konečně ani fotografie předložená ze strany žalované nebyla pro toto řízení nijak zásadní, neboť je pouze věcí advokáta, jestli se fotí s jeho klientem či osobami spřízněnými, neboť toto nemá pro soud žádný význam pro rozhodování ve věci samé. Stejně tak soud nepovažoval za relevantní důkaz jakékoliv odborné stanovisko právníka, který radil žalované ve věci žalobkyně a rovněž ani toto neměl důvodu jakkoliv posuzovat.

50. Soud zároveň provedl k důkazu výslechy jednotlivých svědkyň, jejichž výslech k důkazu navrhovala žalobkyně i žalovaná, kdy takto soud vyslechl [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] a rovněž provedl účastnický výslech žalobkyně a statutární zástupkyně žalobkyně.

51. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] zjistil, že tato dala výpověď u žalované, když předtím byla nejbližší spolupracovnicí žalobkyně na pozici hlavní kuchařky školní kuchyně. Svědkyně popsala žalobkyni jako spravedlivou a obětavou vedoucí. [jméno] s ní neměla žádné problémy. Podle ní byla žalobkyně sice přísná, ale snažila se ke všem přistupovat stejně. Pro chod kuchyně dělala podle svědkyně maximum. Někdy však podle svědkyně, především poslední půl rok či na podzim 2020 měly pocit, že je paní ředitelka s nimi nespokojená. Přitom se snažily celou dobu, aby zpříjemňovaly stravování zaměstnancům, hlavně dětem pochopitelně. Byla tam například paní kuchařka, která je výborná cukrářka, která pekla výborné dorty a další věci, a pro ty jednotlivé příležitosti potom chystaly tematický jídelníček, třeba na Halloween, na Mikuláše, před Vánoci, na Čarodějnice, na Velikonoce. Snažily se to nějakým způsobem přizpůsobit konkrétnímu období, o čemž ostatně svědčily i k důkazu provedené fotografie. Když měly děti tzv. barevný týden, tak byly domluvené už dopředu i s pedagogy, aby měly stejné oblečení, jaké budou mít děti. Když bývaly nějaké akce jako Halloween apod., tak se snažily vydávat jídlo v maskách, kostýmech, aby to takto dětem ozvláštnily. Snažily se vymýšlet všechno možné, ale sama svědkyně měla pocit, jako by to bylo nedostatečné, jako by to bylo špatně, především u paní ředitelky. Svědkyně se po událostech na zastupitelstvu, kdy [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] zastupitel upozorňoval na nesrovnalosti u žalované v případě odměňování jednotlivých nepedagogických pracovníků, necítila úplně komfortně. Svědkyně především velmi citlivě vnímala setkání dne [datum], kde měla všem kuchařkám, zaměstnankyním ve školní kuchyni, ředitelka [anonymizováno] [příjmení] vysvětlovat důvody pro přiznání odměn. Svědkyně cítila, že výtky a vůbec celý proslov byly namířeny na její osobu, ač nijak nemohla ovlivnit jednání [anonymizováno] [role v řízení]. Stejně tak jim bylo vytýkáno více věcí, například neochota vařit pro [anonymizováno] a [anonymizováno] [obec], ale toto svědkyně vysvětlovala tím, že neměli v inkriminované době skutečně takovou kapacitu, aby to bylo možné zvládnout. Celkově pak popisovala období roku 2020, především od března 2020, kdy došlo k prvnímu vyhlášení tzv. lockdownu od [datum] (pátek) jako velmi složité období. Snažili se co nejvíce respektovat veškerá nařízení a doporučení. Především to po nich vyžadovala žalobkyně. Jednalo se primárně o jiný způsob vydávání jídel, když se vše muselo přizpůsobit hygienickým opatřením z hlediska předcházení šíření nemoci covid-19. Na podzim roku 2020 se pak situace vyhrocovala, docházelo k neshodám mezi žalobkyní a paní ředitelkou, přičemž podle svědkyně to bylo především z důvodu léčby žalobkyně v [obec]. Žalobkyně byla po schůzkách s paní ředitelkou mnohdy rozrušená. Svědkyně také potvrdila, že dodržování hygienických pravidel, byť se vařilo méně obědů, celkově vyžadovalo vyšší míru zapojení všech zaměstnankyň školní kuchyně, kdy bylo třeba vždy po každé skupině strávníků vydezinfikovat a připravit jídelnu pro další strávníky, aby se vše stihlo v časovém a pevně stanoveném harmonogramu. Byla to podle právě žalobkyně, kdo vše řádně plánoval. Poslední půl rok v roce 2020, respektive podzim 2020 se pak nesl v duchu větší kontroly ohledně návštěv u lékaře apod. Všechny zaměstnankyně se vždy snažily, aby pokud to jen šlo, měly návštěvy u lékaře mimo pracovní dobu, ale nebylo to možné vždy. Podle svědkyně byla žalobkyně svědomitá, odpovědná a profesionální. Když měla na druhý den odjíždět do [obec], vždy bylo vše předem zabezpečeno a vše probrala i se svědkyní, aby nedošlo k jakékoliv komplikaci. Tato jednodenní absence žalobkyně na pracovišti pak podle svědkyně neměla žádný vliv na chod kuchyně či jídelny. Každá zaměstnankyně věděla, co je jejím úkolem, vše bylo vždy s nimi předem ze strany žalobkyně řešeno. Svědkyně nezaznamenala žádné problémy v době, kdy žalobkyně byla vedoucí školní kuchyně. Nikdy nebyl problém s hygienou či s jinými kontrolami. Spíše naopak byly většinou chváleny.

52. Svědkyně [celé jméno svědkyně] pak vypovídala v podstatě shodně, když potvrdila, že žalobkyně byla férová nadřízená, která se snažila ke všem přistupovat stejně, byť opravdu mohla pro někoho být přísná. Vyžadovala však po všech 100 % odvedenou práci. I tato svědkyně potvrdila, že žalobkyni vnímala jako pracovitého a pečlivého člověka. Když byla žalobkyně v této pozici, tak kuchyně podle svědkyně fungovala bez problémů, svědkyně byla přesvědčená, že i kolektiv byl v pohodě, naopak žalobkyně si nepotrpěla na nějaké skupinkování apod. Svědkyně dala výpověď v červnu 2021, protože už nebyla v zaměstnání spokojená, když odešla žalobkyně, svědkyně [celé jméno svědkyně] či paní [příjmení]. I když třeba žalobkyně odjížděla 1x za měsíc do [obec], vždycky s nimi všechno probrala, všechno bylo připravené na další den a žádné obtíže se nevyskytly. Pokud šlo o paní ředitelku, ta po nich vyžadovala zdůvodnění odchodů k lékaři, ač se vždycky v kuchyni snažily věci řešit tak, aby to co nejméně zasahovalo do jejího chodu. K problémům tohoto charakteru začalo docházet asi poslední rok, co byla žalobkyně ve funkci vedoucí kuchyně, především od podzimu roku 2020. Předtím problémy žádné nezaznamenaly. Když měly pak zdůvodňovat odchody k lékaři, tak mnohé z nich to ani neřešily, raději si to zařídily mimo pracovní dobu, protože jim to bylo nepříjemné. Období od března 2020 bylo složitější s ohledem na veškerá omezení a hygienická pravidla pro výdej jídel, ale vždy se snažily pod dohledem a za pomoci žalobkyně vše zvládnout. Žalobkyně vše plánovala, dohlížela na dodržování všech nařízení, protože si byla vědoma nutnosti zachovávat chod kuchyně. Svědkyně si pamatovala výtku ohledně neekonomického nakupování potravin, která se týkala nákupu jogurtů a mlék, ale podle svědkyně nebylo možné to jinak vyřešit, přičemž i v minulosti se taková balení objednávala, nebylo to nic neobvyklého. Začátkem září ještě nebyla taková omezení, stravovaly se společně, ale pak se již stravovaly na skupinky. Žalobkyně vyžadovala nošení roušek, respirátorů, byť to bylo v takovém provozu velmi náročné. Ohledně setkání [datum] pak svědkyně uvedla, že v předvánočním čase to považovala za zbytečné, nevkusné a nepříjemné. Ani v podstatě nevěděly, proč k tomuto setkání došlo a nebylo jejich věcí, že někdo si stěžoval na zastupitelstvu.

53. Svědkyně [celé jméno svědkyně] pak vypověděla, že žalobkyně jí dělala vedoucí od roku 2019. Jako vedoucí ji vnímala jako profesionála, věděla o té práci, a brala ji jako svou nadřízenou, jako vedoucí školní kuchyně. Svědkyně popisovala vztahy na pracovišti jako normální, kolegiální, vycházely si vstříc. Když začal covid, tak bylo všem samozřejmě jasné, že musely dodržovat nějaká opatření, i to, co přišlo přímo od paní ředitelky, takže se snažily všechno dodržovat, snažily se dodržovat především to, že měly svačit zvlášť. Svědkyně byla jeden týden doma se synem, pak byla zase v práci. Pro svědkyni byla v tu dobu tato práce velmi náročná, v noci se budívala, protože předtím pracovala v [anonymizována dvě slova], tady v téhle práci to pro ni bylo dosti náročné. Ohledně problémů žalobkyně, výtek vůči ní potažmo dodržování některých opatření v kuchyni svědkyně uvedla, že věděly, že se něco děje, protože žalobkyně třeba přišla od paní ředitelky naštvaná, ale většinou to řešila se svědkyní [celé jméno svědkyně]. Svědkyně připustila, že existovaly možná nějaké neshody mezi pomocnými kuchařkami, ale příliš se o to nezajímala. Vztahy považovala skutečně za normální. U žalobkyně byla na zabijačce, protože žalobkyně se snažila utužit kolektiv. Stejně tak je žalobkyně pozvala k rozloučení a svědkyně jí upekla i koláče. Svědkyně se trochu hněvala na žalobkyni, že svou výpověď řešila v médiích, protože kvůli jednomu článku ji nakonec nevzali na jiné pracovní místo kuchařky v [anonymizována dvě slova] a napsala takovou spíše ironickou SMS žalobkyni. Svědkyně se příliš o věci nezajímala, nevnímala věci negativně, ani důvody odchodu k lékaři, které se zaznamenávaly do systému. Stejně tak nevnímala nějak negativně setkání s paní ředitelkou před Vánocemi 2020. Podle svědkyně měla žalobkyně možná své oblíbenější kolegyně, podřízené, ale jinak to svědkyně nepociťovala, kolektiv byl podle ní v pohodě.

54. Svědkyně [celé jméno svědkyně], pracující jako [anonymizována dvě slova] žalované, vypověděla, že kuchyně byla vždy na velmi vysoké úrovni, avšak po nástupu žalobkyně se toto změnilo a podle ní už to na tak vysoké úrovni nebylo. Byla sice přesvědčená, že žalobkyně byla profesionálka, ale neměla takový vztah k dětem jako její předchůdkyně a došlo podle svědkyně i k nějakým konfliktům mezi žalobkyní a pedagogy. Svědkyně byla přesvědčená o tom, že žalobkyni nenáleželo tzv. placené volno, přičemž podle ní mohla žalobkyně i tak se pokaždé vrátit do zaměstnání, když měla vyšetření v [obec] od 8 hodin ráno. V 10 mohla být zpět v zaměstnání. Svědkyně však detaily léčby neznala, ani neznala zdravotní stav žalobkyně, stejně tak neměla jakékoliv medicínské vzdělání. Podle svědkyně pak období podzimu 2020, počátku školního roku 2020 2021 bylo skutečně velmi složité, ostatně jako celé covidové období, jak z hlediska výuky, tak i z hlediska stravování, kdy se muselo řešit, jak plánovat stravování při dodržení všech hygienických hledisek. [příjmení] se aktualizovat nařízení podle toho, co bylo přijato Ministerstvem zdravotnictví či vládou. Všechno se snažili po celou tuto složitou dobu dodržovat.

55. Dále ve věci vypovídala svědkyně, ošetřující lékařka žalobkyně, MUDr. [celé jméno svědkyně], která vypověděla, že pracuje na ve [anonymizováno] nemocnici [obec], přičemž společně ještě s dalšími dvěma kolegy mají žalobkyni zařazenou do studijní léčby s tím, že u žalobkyně došlo k tomu, že standardní cestou nebyla možná prováděná léčba, takže od června 2020 jí nabídli variantu a možnost zařazení do studijního programu, resp. do studijní léčby s tím, že 1x měsíčně jsou u ní prováděny kontroly a léčba. Podle svědkyně pak uvedená léčba nemohla být zajištěna jiným zdravotnickým zařízením, než je [anonymizováno] [obec], jako nejbližší pracoviště, případně [obec] a [obec] (podle zpráv se jedná o [obec], pozn. soudu) Původní léčba u žalobkyně nezabírala a z tohoto důvodu jí byla nabídnuta možnost účasti na tomto studijním léčebném programu. Z hlediska času pak svědkyně uvedla, že nikdy se nedá říct, jakou časovou dotaci konkrétní léčba toho dne, kdy se pacient dostaví, zabere, neboť je zde řada faktorů, které to mohou ovlivnit. Během ranních hodin, kdy se pacient dostaví, se u něj udělají klasické odběry, provedou se veškerá vyšetření, a tato vyšetření teprve potom indikují to, zda lze či nelze hovořit o tom, že může podstoupit ten den tu konkrétní léčbu, aplikaci léčebné látky. Lékárna po výsledcích musí připravit a vygenerovat konkrétní lék. Jedná se o slepou léčbu, takže pod určitým kódem vlastně potom se vygeneruje ten lék, a ten lék pod tímto kódem musí někdo vyzvednout, aby jej mohla dostat pacientka. Vzhledem k tomu, že je to experimentální léčba takto zaměřená, tak pochopitelně po té aplikaci není možné, aby ten pacient okamžitě opustil kliniku. Je to tak, že nejméně 2 hodiny musí být v observaci, a to už jen z toho důvodu, aby nedošlo k nějaké kontraindikaci, vedlejším účinkům, které by mohly znamenat nějaké potíže. Jestliže jde systém objednání, tak v tomto případě to znamená, že pacient je samozřejmě vždy odkázaný na to, jak je zdravotnický personál v konkrétním okamžiku zaměstnán, to znamená, že pochopitelně ne vždycky to jde tím způsobem, že třeba pacient přijde v 7:30 nebo 8:00 hod., a že hned dochází k tomu vyšetření, hned dochází k těm odběrům, hned se všechno provádí, protože do toho může samozřejmě vstoupit velká vizita, můžou do toho vstupovat další faktory, můžou tam být akutní případy, které je třeba v tu danou chvíli řešit, takže tohle všechno samo o sobě má vliv na to, jak a kdy proběhne to vyšetření. Protože se zjišťuje fyziologický stav pacienta, zda může nebo nemůže podstoupit tu léčbu, a teprve až na základě výsledků se vygeneruje lék, a na základě toho je ten lék poté podávaný. Z tohoto důvodu podle svědkyně pacienti odchází většinou kolem 12. až 13. hodiny. U žalobkyně pak v současné době i nadále ta léčba probíhá, přičemž celkově se týká 14 pacientů na našem pracovišti s tím, že je to 1x měsíčně, přičemž je stanovená hranici +/- 7 dnů. Toto pak podle svědkyně znamená, že ať už by byla nějaká překážka na straně pacienta, příp. by nastala překážka na straně zdravotnického zařízení, tak je tam vždy tolerance, přičemž denně se pak tato léčba týká 3 či až 5 pacientů, kdy je rozvrstveno tak, aby byl dodržen stanovený individuální harmonogram léčby u konkrétního pacienta a aby byl dodržen časový rozestup mezi jednotlivým podáním léčebné látky. Svědkyně pak také potvrdila, že v této fázi je léčba s ohledem na její povahu hrazena ze strany konkrétní farmaceutické firmy. Biologická léčba probíhající u žalobkyně je tedy studijní (experimentální) léčbou, která je dosud hrazena ze soukromých zdrojů, ale v okamžiku uznání léku – léčebné látky by byla takové hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Svědkyně vyloučila, že by mohlo ošetření a předchozí vyšetření probíhat v odpoledních hodinách, protože veškeré odběry probíhají ráno na lačno. Z tohoto důvodu by měly tedy odběry probíhat v ranních hodinách, neboť pozdější výsledky by již byly zkreslující. Léčba probíhá i v této fázi podle uznaných postupů s tím, že u žalobkyně pak měla tato léčba podle svědkyně rozhodně pozitivní léčebný efekt, přičemž v určitém okamžiku, kdy byla léčba vysazena, došlo opětovně ke zhoršení stavu u žalobkyně a bylo nutné v léčbě opětovně pokračovat. Svědkyně pak také uvedla, že každá léčba by logicky měla směřovat ke zlepšení zdravotního stavu pacienta, avšak ne vždy to tak musí skončit. U žalobkyně se pak do jisté míry jedná i o [anonymizováno] onemocnění, které do jisté míry koreluje s [anonymizována tři slova].

56. Dále ve věci vypovídala svědkyně [celé jméno svědkyně], která však nebyla schopná ve věci blíže vypovídat o předmětu řízení, sama nezaznamenala jako vedoucí odboru [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] na [anonymizováno] úřadu v [obec] žádné negativní informace o žalobkyni. [příjmení] uváděla, že podle ní nebyla žalobkyně v některých případech ochotná vypomoci městu s vařením a přípravou některých akcí, kdy toto podle ní právě dříve bylo, ale po nástupu žalobkyně se to již nedělo, ale také připustila, že od roku 2020 žádné takové akce nebyly a zároveň soud nezaznamenal, že by snad žalobkyně byla s tímto nějak konfrontována.

57. Soud pak vyslechl i samotnou žalobkyni, přičemž z její účastnické výpovědi zjistil, že musela zvolit tuto léčbu, neboť opravdu trpěla bolestmi, nemohla pořádně stát na nohou, měla [anonymizována dvě slova] i na [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalobkyně se vždy snažila k práci přistupovat zodpovědně a rozhodně popírala, že by snad cíleně vyvolávala konflikty s pedagogy. Byla přesvědčená, že nic neporušila, přičemž celou dobu, kdy působila u žalované na pozici vedoucí školní kuchyně, se snažila odvádět 100 % práci pro žalovanou. Neměla možnost jiné volby léčby, neboť předchozí léčba jí nezabírala, a když jí byla nabídnuta možnost se účastnit tohoto studijního léčebného programu, využila této možnosti. I podle žalobkyně bylo celé období covidu velmi náročné, ale vždy se snažila dodržovat veškerá nařízení a příkazy ze strany žalované, ze strany [anonymizováno] [příjmení]. Do [obec] se snažila jezdit různými trasami, aby cesta byla co nejrychlejší, ale i tak jí to zabralo v podstatě celý den, respektive značnou část dne. Žalobkyně popsala vztah s paní ředitelkou jako v podstatě normální až do roku 2020, kdy došlo ke zvratu, který připisovala neshodám ohledně jejích návštěv [anonymizováno] [obec], kdy sice i předtím u nich bývaly drobné neshody, ale to považovala za přirozené z hlediska vztahů na pracovišti. Žalobkyně a její podřízené se vždy snažila nějakým způsobem oživit stravování pro děti, snažila se jim to celé ozvláštnit. V době covidu byla samozřejmě situace při výdeji jídel složitější, ale i tak se vše řádně dodržovalo, vše podle žalobkyně bylo vyřešeno podle hygienických opatření. Vydávalo se jak na jídelně, tak i do jídlonosičů. Pokud šlo o to vydávání na jídelně, tak se musela připravit veškerá ta opatření, to znamená rozestupy, ohraničit stoly, všechno se dětem muselo dávat s tím, že děti nesměly s ničím manipulovat samotné, všechno to muselo jít na ten tácek, kompoty, saláty, pití, příbory byly balené, dezinfikovaly se stoly po každé skupině, co skončila se stravováním. Žalobkyně připravovala podklady pro paní ředitelku. Připravovala, jaké skupinky se kdy budou stravovat, víceméně to byl časový harmonogram tak, aby to bylo barevně oddělené, barevné plánky pro rozdělení strávníků. I paní ředitelka měla žalobkyni říct, že takhle si to představovala, že je to dobře udělané. Žalobkyně odmítala, že by snad mohla něčím zavinit onemocnění covidem kohokoliv na pracovišti, stejně tak odmítala, že by snad jednala neekonomicky, když i v minulosti se taková balení vydávala, případně se do boxů dávalo celé jídlo, když děti případně cestovaly na výlet apod. Nechápala, čím by pak zatěžovala ekologii. Vše navíc konzultovala s ostatními vedoucími školních jídelen a nikdo v tom nespatřoval jakýkoliv problém. Žalobkyně se dotklo, jakým způsobem s ní ředitelka [příjmení] jednala, jaké měla případně na ni poznámky ohledně léčby v [obec], kdy to nazývala„ výletem do [obec]“.

58. Z výpovědi statutární zástupkyně žalované, ředitelky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že sama vybírala žalobkyni na pracovní pozici vedoucí kuchyně, ale žalobkyně byla druhá v pořadí a až odmítla vítězka výběrového řízení, tak byla žalobkyně oslovena. Podle statutární zástupkyně žalované byla žalobkyně jistě profesionálka, ale chybělo jí více zápalu a také někdy nepřistupovala k věcem po lidské stránce. [příjmení] [příjmení] byla přesvědčená, že žalobkyni chyběl„ zápal“, že sice odváděla profesionální práci, ale neodváděla ji podle představ paní ředitelky. Ta byla také přesvědčena, že mnohdy žalobkyně neměla snahu někomu vyjít vstříc, že nechtěla dělat věci navíc. Z tohoto důvodu se u ní prohlubovala určitá nespokojenost s žalobkyní. [anonymizováno] [příjmení] pak opakovaně upozorňovala na svůj podložený názor ohledně nároku žalobkyně na tzv. placené volno, přičemž byla přesvědčená, že postupovala zcela správně a činila oprávněné kroky z hlediska ZPr, které řádně konzultovala s příslušným odborníkem na pracovní právo v oblasti školství [anonymizováno] [příjmení]. Popsala i setkání s kuchařkami dne [datum], kdy ani v tomto nespatřovala jakýkoliv útok na žalobkyni, potažmo na svědkyni [celé jméno svědkyně], naopak považovala spíše za problematické jednání [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Paní ředitelka [příjmení] pak také uvedla, že sice žalobkyně zajistila výzdobu z vlastních zdrojů, ale takto neměla postupovat, protože se mohla toho domoci ve školní družině, ale jestliže nebyla schopná s vyučujícími a vychovatelkami rozumně jednat, nemohla očekávat, že by jí někdo vyšel vstříc. Paní ředitelka [příjmení] byla obecně od určitého okamžiku nespokojená s prací žalobkyně, neboť tato neodpovídala jejím představám a s ohledem k tomu, že žalobkyně nerespektovala vyslovený právní názor ohledně neexistence nároku na tzv. placené volno, přistoupila k tomu, že jí doručila několik vytýkacích dopisů, odebrala jí také osobní ohodnocení a krátila jí dovolenou, vše řádně podle ZPr.

59. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Při dokazování pak soud vyšel z listinných důkazů předkládaných žalovanou i žalobkyní, stejně tak soud přihlédl i k veškerým tvrzením, rovněž tak přihlédl ke zjištěním, která ve věci učinil v rámci svědeckých výpovědí jednotlivých slyšených svědků, rovněž přihlédl i k účastnické výpovědi žalobkyně a statutární zástupkyně žalované, když i svědecké výpovědi a rovněž i účastnické výpovědi byly plně v souladu s tím, co soud mohl zjistit fakticky z listinných důkazů, až na konkrétní okolnost týkající se důvodu pro postup podle § 52 písm. g) ZPr (viz níže). V ostatním však byl přesvědčen, že neexistoval jakýkoliv relevantní důvod, proč by svědkyně v řízení slyšené vědomě nepravdivě vypovídaly v této projednávané věci ve prospěch či neprospěch jedné ze stran sporu, kdy ani skutečnost, že je svědek zaměstnancem či bývalým zaměstnancem, případně rodinným příslušníkem, nemůže apriorně znamenat, že takový svědek je nevěrohodný. Hodnocení výpovědi svědka i účastníka řízení z hlediska její věrohodnosti je v souladu se zásadou přímosti občanského soudního řízení (§ 122 odst. 1 OSŘ) věcí soudu, který provádí dokazování. Věrohodnost výpovědi svědka nebo účastníka lze hodnotit i s přihlédnutím ke způsobu, jakým svědek nebo účastník soudu sděluje zjišťované skutečnosti a k jeho chování při výpovědi. Zjistí-li soud okolnosti, které mohou ovlivnit svědkovu věrohodnost (např. má příbuzenský poměr k účastníkům), neznamená to nezpůsobilost svědčit; tyto okolnosti vezme soud v úvahu při hodnocení svědkovy výpovědi. Samotná okolnost, že svědek má k účastníkovi řízení vztah, nemůže mít za následek hodnocení jeho výpovědi jako nevěrohodné. Tak soud přistupoval i ke slyšeným svědkům, kdy si totiž byl do jisté míry vědom možných vzniklých konfliktů mezi některými svědkyněmi a žalované či spíše ředitelky žalované, ale soud hodnotil svědecké výpovědi i v kontextu a s přihlédnutím k této skutečnosti, kdy jistě svědkyně [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] vnímali určité jednání [anonymizováno] [příjmení] za jednání neakceptovatelné a rozvázání pracovního poměru u žalované učinili mimo jiné i z tohoto důvodu, avšak toto podle mínění soudu nemělo vliv na podstatné skutečnosti uváděné svědkyněmi ve vztahu k žalobkyni, její práci. Ostatně i sama ředitelka [příjmení] považovala žalobkyni za profesionála, leč jejich neshody pramenily z rozdílnosti obou povah, rozdílnosti náhledů na některé věci, přičemž ten hlavní problém – spor pak spočíval v náhledu na léčebnou péči, kterou žalobkyně podstupovala ve [anonymizováno] nemocnici [obec]. Rovněž vedle toho vnímal, že některé svědkyně jsou i nadále u žalované zaměstnané, ale ani tato okolnost neměla podstatný vliv na jejich věrohodnost co do podstatného obsahu jejich svědecké výpovědi. Stejně tak soud musel přihlížet i k tomu, že každý člověk vnímá určité děje, určité situace ze svého subjektivního pohledu, přičemž logicky pak soud musí svědecké výpovědi poměřovat s jinými důkazy a takto je i hodnotit. I účastnická výpověď žalobkyně byla velmi spontánní, nebyla nijak vykalkulovaná, vedená snahou zastřít jakoukoliv skutečnost. Konečně výpověď [anonymizováno] [příjmení] byla také bez jakékoliv kalkulace, když i ona vše popsala pravdivě, nezkresleně, ze svého úhlu pohledu na věc.

60. Soud již pak další důkazy neprováděl, neboť měl za to, že důkazy, které jím byly k návrhu účastníků provedeny, tvořily ve svém souhrnu dostatečný podklad pro rozhodnutí v této věci a pro bezpečný závěr o skutkovém stavu. Ostatně ani účastníci po poučení podle § 119a odst. 1 OSŘ neměli žádná další vyjádření a především žádné další důkazy nenavrhovali. Soud tak vyšel z toho, že žádné další důkazy nebylo nutno v tomto řízení provádět. Jakékoliv dokazování nad rámec důkazů shora uvedených soud považoval za zcela nadbytečné.

61. Na základě zjištění učiněných v rámci dokazování pak dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci, tedy že mezi žalobkyní a žalovanou v době, kdy jí byla ze strany žalované doručena výpověď z pracovního poměru dne [datum], trval pracovní poměr založený pracovní smlouvou a jejím dodatkem s tím, že žalobkyně pracovala na pozici vedoucí školní jídelny. Důvodem pro tuto výpověď byla opakovaná neomluvená absence žalobkyně v zaměstnání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a konečně dne [datum] a jako další důvody byly uvedeny neekonomické nakládání s prostředky při nakupování potravin (surovin) a dále nerespektování nařízení – pokynu zaměstnavatele v měsíci září roku 2020 k eliminování šíření viru SARS-CoV-2 (covid-19), přičemž ve výpovědi byla zmíněna i výtka ze dne [datum] a dále také vytýkací dopis ze dne [datum]. Právní kvalifikace pak byla podle § 52 písm. g) ZPr s tím, že se mělo jednat o soustavné a závažné opakované porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Samotné výpovědi z pracovního poměru pak předcházely jednotlivé vytýkací dopisy ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] adresované žalobkyni. Ve vytýkacím dopise ze dne [datum] bylo žalobkyni vytčeno, že nebyla v zaměstnání dne [datum] a je tak tento den veden jako neomluvená absence, kdy žalovaná předem upozornila žalobkyni na svůj právní názor ohledně podstupované léčby ve [anonymizováno] nemocnici [obec]. Zároveň jí byla udělena výtka i ohledně nedodržování opatření ministerstva zdravotnictví v měsíci září do [datum] s tím, že tolerovala společné stravování zaměstnankyň, a že tímto mohla přispět k rozšíření nemoci covid-19 na celém pracovišti školní kuchyně a následnému výpadku provozu školního stravování až pro 600 strávníků. S tímto nesouhlasila žalobkyně a toto také sdělila žalované dopisem ze dne [datum], kde se proti této výtce ohradila a opakovala svůj právní názor na poskytovanou léčebnou péči a nesouhlasila ani s tím, že by snad cokoliv porušila z hlediska nařízení ministerstva zdravotnictví či pokynů zaměstnavatele. Na toto pak již reagovala žalovaná prostřednictvím právního zástupce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dopisem ze dne [datum], přičemž se pak opět jednalo o polemiku mezi účastníky a jejich právními zástupci a sdělení stanovisek. Ve vytýkacím dopise ze dne [datum] byla opětovně žalobkyně upozorněna na neomluvenou absenci v zaměstnání dne [datum] a ve vytýkacím dopise ze dne [datum] byla pak upozorněna na neekonomické jednání spočívající v nákupu objemově malých balení jogurtů a balených mlék pro přímý výdej strávníkům ve školní jídelně v průběhu měsíce října 2020, kdy jí bylo vytýkáno zatěžování životního prostředí obalovými hmotami a prodražování cen potravin. V tomto vytýkacím dopise byla upozorněna na méně závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů a na možnost výpovědi podle § 52 písm. g) ZPr. Zároveň došlo také k tomu, že žalovaná krátila žalobkyni dovolenou o dva dny z důvodu neomluvené absence, stejně tak jí odebrala s účinností od [datum] osobní příplatek. Žalobkyně s vytýkacími dopisy a obecně s postupem žalované nesouhlasila, přičemž svůj nesouhlas vyjádřila na všech těchto listinách, kdy k nim při převzetí rukou napsala„ NESOUHLASÍM“. Žalobkyně pak oznámila žalované, po obdržení výpovědi z pracovního poměru, že trvá na dalším zaměstnávání, přičemž i toto řádně doručila žalované, o čemž opět nemohlo být sporu s tím, že toto provedla oznámením zaměstnankyně na dalším zaměstnávání ze dne [datum]. Žalobkyně byla od června roku 2020 zařazena do léčebného studijního programu, kdy 1x měsíčně musela absolvovat vyšetření a ošetření ve [anonymizováno] nemocnici [obec], přičemž neměla jinou variantu léčby, která by na její onemocnění působila a měla pozitivní léčebný efekt. Podle přesvědčení soudu pak důvody pro výpověď z pracovního poměru popsané ve výpovědi ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [anonymizováno] [spisová značka] doručené žalovanou žalobkyni dne [datum] neodpovídaly z hlediska materiálního naplnění předpokladům v § 52 písm. g) ZPr a výpověď tedy byla neplatná pro nedostatek důvodů, respektive neexistenci porušení právních předpisů v souvislosti s vykonávanou prací ze strany žalobkyně a navazující kroky žalované pak byly ze strany soudu shledány jako odporující zákonu. Soud však neshledal v jednání žalované, potažmo ředitelky [anonymizováno] [příjmení] jakékoliv šikanózní jednání. (viz právní hodnocení)

62. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Soud se musel z úřední povinnosti zabývat tím, zda žaloba podaná žalobkyní byla včasná z pohledu § 72 ZPr, kdy platí, že neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. V tomto případě měl soud za to, že žaloba byla ze strany žalobkyně podána včasně, jestliže jí byla doručena výpověď z pracovního poměru dne [datum], pracovní poměr měl skončit uplynutím výpovědní doby k datu [datum] a žaloba byla soudu doručena dne [datum]. Ostatně ani žalovaná nenamítala, že by snad žalobkyně podala žalobu opožděně.

63. Dále se soud zabýval také otázkou týkající se možnosti prekluze práva ve vztahu k uplatnění konkrétních skutků odůvodňujících výpověď z pracovního poměru, kdy podle § 58 odst. 1 ZPr platí, že pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

64. Pro určení počátku běhu lhůty uvedené v ustanovení § 58 odst. 1 ZPr není významné, kdy zaměstnavatel důvod k výpovědi z pracovního poměru pro porušení pracovní kázně nebo z důvodu, pro který lze okamžitě zrušit pracovní poměr, zjistil; podstatné z tohoto hlediska je, kdy zaměstnavatel prokazatelně získal vědomost (dověděl se), že se zaměstnanec dopustil takového jednání, které může zakládat důvod k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) ZPr. Podle přesvědčení soudu pak k datu doručení výpovědi žalobkyni ze strany žalované k takové prekluzi práva nedošlo.

65. Dále se pak soud zabýval již tím, zda samotná výpověď po formální a materiální stránce odpovídala zákonným požadavkům obsaženým v jednotlivých ustanoveních ZPr.

66. Tak podle § 48 odst. 1 ZPr pracovní poměr může být rozvázán jen a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době.

67. Dále podle § 50 odst. 1 ZPr výpověď z pracovního poměru musí být písemná. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52 ZPr. Podle odst. 4 dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

68. Podle ustanovení § 52 písm. g) ZPr pak zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

69. Podle § 78 odst. 1 písm. a) ZPr pak platí, že pro účely úpravy pracovní doby a doby odpočinku je pracovní dobou doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.

70. Ve smyslu § 81 odst. 1 ZPr pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn. Dále podle odst. 3 tohoto ustanovení pak platí, že zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny.

71. Podle ustanovení § 301 ZPr jsou zaměstnanci povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

72. Z hlediska formálních požadavků na výpověď z pracovního poměru soud musel jednoznačně uzavřít, že tyto podmínky byly zcela naplněny, přičemž i předpoklad nezaměnitelně popsaného jednání jednotlivých skutků bylo žalovanou splněno ve vztahu k tvrzeným neomluveným absencím žalobkyně v zaměstnání, nikoliv však z pohledu dalších tvrzených porušení právních předpisů v souvislosti s vykonávanou prací ze strany žalobkyně, které byly zmíněny„ Na okraj…“. Podle přesvědčení soudu nedošlo k naplnění materiální stránky z hlediska vymezené hypotézy § 52 písm. g) ZPr. Pokud šlo o jednotlivé a nezaměnitelně popsané skutky, které podle žalované měly vést k oprávněnému postupu žalované spočívajícího ve výpovědi z pracovního poměru, pak soud musel zdůraznit, že žalovaná tuto výpověď z pracovního poměru odůvodnila primárně neomluvenou absencí v zaměstnání na straně žalobkyně ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a konečně dne [datum] s tím, že žalobkyně měla být upozorněna na protiprávnost jejího jednání, když žalovaná neuznala důvod absence žalobkyně v těchto dnech v zaměstnání jako zákonný důvod pro překážku v práci na straně zaměstnance z jiného zákonem předpokládaného důvodu podle § 199 odst. 1 ZPr, kdy podle uvedeného ustanovení platí, že nemůže-li zaměstnanec konat práci pro jiné důležité osobní překážky v práci týkající se jeho osoby, než jsou uvedeny v § 191, je zaměstnavatel povinen poskytnout mu nejméně ve stanoveném rozsahu pracovní volno a ve stanovených případech i náhradu mzdy nebo platu podle odstavce 2. Náhrada mzdy nebo platu přísluší ve výši průměrného výdělku. A podle § 199 odst. 3 ZPr vláda stanoví nařízením okruh překážek v práci podle odstavce 1, rozsah pracovního volna, případy, ve kterých přísluší náhrada mzdy nebo platu, včetně případného spolurozhodování odborové organizace o vyslání zaměstnanců na pohřeb spoluzaměstnance, a to i vůči zaměstnancům, kteří nepracují na pracovištích zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonávají práce v pracovní době, kterou si sami rozvrhují (§ 317). Zároveň bylo žalobkyni vytčeno, jak bylo uvedeno výše, že v průběhu měsíce září 2020 nerespektovala pracovní pokyn žalované k eliminování šíření viru SARS-CoV-2, když zaměstnancům školní jídelny umožnila a tolerovala společné svačinové pauzy bez dodržování hygienických pravidel zabraňujících šíření viru, čím mohla podle žalované přispět k šíření viru na pracovišti, kdy tímto jednáním měla porušit jako vedoucí zaměstnanec povinnost stanovenou § 302 písm. b), písm. c) ZPr a stejně tak jí bylo vytýkáno neekonomické jednání spočívající v nákupu potravin pro zajištění školních obědů, čímž měla porušit povinnost stanovenou v § 301 písm. d) ZPr.

73. Ustanovení § 52 písm. g) ZPr patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil pracovní kázeň méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy "méně závažné porušení právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zaměstnancem (dříve pracovní kázně) ", "závažné porušení právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zaměstnancem" a "porušení právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zaměstnancem zvlášť hrubým způsobem" definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za takové porušení. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zaměstnancem k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k tomuto porušení, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům takového porušení pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval. (srovnej například rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka])

74. Soud tak nejen posuzoval tvrzené jednání, intenzitu porušení právních předpisů ze strany žalobkyně, ale také musel přihlédnout k její osobnosti, k tomu, jak do inkriminované doby pro žalovanou pracovala, jaké odváděla pracovní výkony, jaké byly její pracovní výsledky, které pochopitelně nebylo možné vztahovat pouze na ni, jestliže byly vždy výsledkem koordinované činnosti celého pracovního týmu v rámci školní kuchyně, avšak byla to právě žalobkyně, kdo byl do určité míry odpovědný za chod školní kuchyně (školní jídelny), která v konečném důsledku odpovídala za chod školní kuchyně i vůči nadřízeným zaměstnancům, především tedy ředitelce žalované, [anonymizováno] [příjmení].

75. Soud byl přesvědčen, že se žalobkyně nedopustila jakéhokoliv porušení právních předpisů, pokud šlo o dva zmiňované důvody ve výpovědi, které nadto byly uvedeny ze strany žalované„ na okraj“ a nebyla zde splněna ani podle názoru soudu jednoznačná podmínka nezaměnitelnosti skutku a jeho řádného popisu, když ani nebylo uvedeno, kdy mělo fakticky ke konkrétnímu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů na straně žalobkyně dojít. Soudu se pak jevilo jako zcela absurdní, že jí bylo vytýkáno, že nedohlížela na své podřízené v měsíci září, měla jim dovolit se společně stravovat a tímto snad měla přispět k šíření viru covid-19 na pracovišti, jestliže ještě před touto událostí došlo prokazatelně v rámci zařízení žalované k tomu, že lektor, který přednášel pedagogům, byl následně indikován jako covid pozitivní, přičemž s velkou mírou pravděpodobnosti také několik pedagogů nakazil, respektive z tohoto důvodu byli pedagogové i s ředitelkou [příjmení] v karanténě. Pokud by soud přistoupil na zvolenou optiku ze strany žalované, pak by to nejspíš musela být právě [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdo by byl za takovou situaci fakticky odpovědný a podle názoru soudu se žalovaná v tomto případě dopustila nepřijatelného zjednodušení a do jisté míry očernění žalobkyně, aniž by toto bylo podloženo jakýmikoliv faktickými zjištěními. Nebylo ani jasné, jak by měla být žalobkyně odpovědná za šíření viru covid-19 na pracovišti a jak by toto mohlo být prokazováno a zda by fakticky vůbec bylo možno onemocnění některých zaměstnankyň školní kuchyně dávat do příčinné souvislosti s jejich společným stravováním. Naopak žalovaná například v emailu ze dne [datum] upozorňovala všechny pedagogické pracovníky na nutnost dodržování přísných pravidel ve školní jídelně a pro její provoz, kdy v tomto emailu mj. uváděla právě ředitelka [příjmení], že„ Paní vedoucí [celé jméno žalobkyně] připravuje dokoupení příborů a řeší organizaci výdeje s maximální pečlivostí, aby byl průchod v jídelnách pružné a současně hygienicky bezpečný.“ I toto se jevilo ve světle tvrzení ohledně nemoci covid-19 jako poněkud zvláštní, jestliže tedy na jednu stranu byla přímo ředitelkou [anonymizováno] [příjmení] žalobkyně takto chválena, aby jí v podstatě vzápětí bylo vytýkáno jednání v rozporu s nařízením žalované ohledně dodržování hygienických pravidel. I jednotlivé svědkyně pak potvrzovaly ([celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] i [celé jméno svědkyně]), že žalobkyně po nich vyžadovala striktní dodržování všech hygienických nařízení, trvala na tom, aby vše bylo co nejbezpečnější. Dále i sama [anonymizováno] [příjmení] potvrzovala ve své výpovědi, že žalobkyně se plně podílela na řešení všech otázek ohledně provozu školní jídelny, řešila označení k dodržování předepsaných rozestupů, stejně tak i další hygienická opatření, připravovala podrobný rozpis pro jednotlivé skupiny strávníků z hlediska vydávání obědů apod. Stejně tak nebyl soud přesvědčen o tom, že by snad žalobkyně jednala neekonomicky, jak jí bylo vytýkáno ze strany žalované v dopise (výtce) ze dne [datum], když zároveň bylo nutno mít na zřeteli, že v této výtce nijak žalovaná neupozornila žalobkyni na možnost výpovědi z pracovního poměru. Jestliže tedy měla žalobkyně podle žalované„ porušit pracovní povinnosti v případě neekonomického nákupu potravin pro zajištění školních obědů“, konkrétně nákupy objemově malých balených jogurtů a balených mlék, pak soud se s takovým tvrzením žalované nemohl ztotožnit, neboť jak bylo bezpečně provedeným dokazováním zjištěno, takové nákupy nebyly nijak ojedinělé, přičemž nebylo ani zřejmé, co fakticky měla žalobkyně porušit, jestliže dodržela při sestavování jídelníčku stanovený rozpočet a zároveň také tzv. spotřební koš z hlediska vyvážené stravy. Ostatně jak bezpečně mohl soud zjistit, žalobkyně v inkriminované době přistoupila k nákupu individuálně balených jogurtů ze zcela logických důvodů, neboť děti a zaměstnanci školy byli na distanční výuce a mohli odebírat obědy domů v souvislosti s protipandemickými opatřeními do tzv. jídlonosičů s tím, že jen těžko by bylo možné uvažovat o podávání jogurtů jiným způsobem, případně se jevilo jako neekonomické a neekologické je fakticky podávat do jiných uzavíratelných plastových nádob, nikoliv však přinesených ze strany strávníků. Pokud pak zcela opožděně, až v rámci dokazování před soudem poukazovala žalovaná na to, že bylo objednáno více jogurtů a balených mlék„ [anonymizováno]“ o objemu 250 ml než bylo fakticky vydáváno, bylo věcí žalované, jak řádně vše kontrolovala a jestliže neekonomické jednání vytýkala v samotné výpovědi i výtce ze dne [datum], měla si vše také řádně ověřit, což fakticky nejspíš ani neučinila.

76. Stěžejním pak bylo vyřešení otázky týkající se oprávněnosti výpovědi z pohledu tvrzených neomluvených absencí žalobkyně ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a konečně dne [datum]. Pro posouzení této otázky bylo nutno především zkoumat povahu návštěv u ambulantního specialisty, které vždy jednou za měsíc žalobkyně absolvovala. Soud byl jednoznačně pak přesvědčen, že z její strany nikdy nemohlo dojít k naplnění shora uvedené hypotézy právní normy tj. § 52 písm. g) ZPr. V tomto případě totiž soud zaujal jednoznačný závěr o tom, že poskytovaná péče žalobkyni ze strany [anonymizováno] nemocnice [obec], na Klinice [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], byla fakticky léčbou ve smyslu nejen nařízení vlády č. 590/2006 Sb., okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, v platném a účinném znění, a jeho přílohy [číslo] stejně tak i ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v platném a účinném znění.

77. Tak především soud vycházel vůbec z povahy poskytované léčebné péče žalobkyni, kdy primárně z lékařských zpráv, stejně tak i z výpovědi svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně], bylo bezpečně zjištěno, o jakou poskytovanou léčbu se jednalo a jaký byl její účel. Tak svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně] uvedla, že se jednalo o poskytovanou péči při studijním výzkumu, který měl vést k tomu, že příslušná látka podávaná pacientům v rámci tohoto výzkumu byla schválena ze strany oprávněného subjektu tj. Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Pohled žalované na tuto věc byl poněkud užší z hlediska vymezení pojmu ošetření či vyšetření, přičemž jistě ani nebylo možné v případě žalobkyně uvažovat o vystavení průkazu dočasně práce neschopného po delší časový úsek, neboť neexistoval ani reálný důvod, proč by měla být žalobkyně uznána dočasně práce neschopnou, jestliže se fakticky v jejím případě nejednalo o onemocnění, které by ji omezovalo do té míry, že by nebyla schopná vykonávat práci pro žalovanou. Neexistoval důvod pro takový postup a naopak bylo žalobkyni doporučeno, aby se podrobila této experimentální léčbě, která pak u žalobkyně prokazatelně zaznamenala úspěch v podobě minimálně zmírnění jejího onemocnění, což bylo potvrzeno i výpovědí ošetřující lékařky MUDr. [celé jméno svědkyně] a rovněž i samotnou žalobkyní při její účastnické výpovědi. I z lékařské zprávy právě MUDr. [celé jméno svědkyně] ze dne [datum] bylo bezpečně zjištěno, že u žalobkyně, která se léčí s chronickým [anonymizováno] onemocněním, došlo k selhání běžných léčebných postupů a bylo rozhodnuto o nutnosti specializované systémové léčby, která je pak poskytována pouze [anonymizováno] nemocnicí [obec], [anonymizováno] nemocnicí [obec] a konečně [anonymizováno] nemocnicí v [obec] s tím, že léčba vyžaduje pravidelné ošetření v ambulantní podobě podle přesně stanoveného harmonogramu klinických návštěv, které tedy byly stanoveny mj. i ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a konečně dne [datum] (dále i v dalších dnech [datum] a [datum]). I k datu [datum] pak léčba nadále trvala. I z další předchozí lékařské zprávy ze dne [datum] vystavené MUDr. [jméno] [příjmení] bylo bezpečně zjištěno, že žalobkyně trpí chronickým [anonymizováno] onemocněním, které bylo (je) rezistentní na standardní léčbu a s ohledem na selhání běžných léčebných postupů bylo nutné nasadit specializovanou systémovou léčbu, která je poskytována pouze [anonymizováno] nemocnicí [obec], [nemocnice] v [obec] a konečně [anonymizováno] nemocnicí v [obec]. Shodně pak toto uváděla i další ošetřující lékařka působící ve [anonymizováno] nemocnici [obec], MUDr. [jméno] [příjmení], která pak i uvedla ve zprávě ze dne [datum], že je nutno vždy 1x měsíčně dojíždět na pravidelné kontroly a aplikaci léčby.

78. Pro východisko ve vztahu k posouzení platnosti či neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a s ohledem na samotný důvod výpovědi spočívající v opakovaných absencích žalobkyně na pracovišti vždy 1x do měsíce, tedy ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a konečně dne [datum] bylo tedy nutné vymezit povahu poskytované léčebné péče žalobkyni. V tomto ohledu tedy soud musel vycházet z výše uvedeného nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kdy podle Přílohy k tomuto nařízení nazvané Okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci je uvedeno pod bodem 1. Vyšetření nebo ošetření, kdy podle písm. a) Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu, bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno ve zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si zaměstnanec zvolil, a které je nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance a je schopné potřebnou zdravotní péči poskytnout (dále jen "nejbližší zdravotnické zařízení"), pokud vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu. A dále podle písm. b) Bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno v jiném než nejbližším zdravotnickém zařízení, poskytne se pracovní volno na nezbytně nutnou dobu; náhrada mzdy nebo platu však přísluší nejvýše za dobu podle písmene a).

79. Z hlediska uvedených podmínek byl soud přesvědčen, že tyto byly všechny kumulativně naplněny, neboť nebylo možné ošetření žalobkyni poskytnout v jiném bližším zdravotnickém zařízení, přičemž toto zařízení bylo ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si žalobkyně zvolila a zároveň nebylo možné ošetření žalobkyně provést mimo její pracovní dobu. Žalobkyně nemohla zvolit bližší zdravotnické zařízení, neboť jak bylo výše uvedeno, uvedená léčba byla poskytována pouze v [obec], [obec] a [obec] a pak je zcela zřejmé, že nejbližší v tomto směru je [anonymizováno] nemocnice [obec]. Rovněž soud neměl pochybnosti o smluvním vztahu se zdravotní pojišťovnou a stejně tak nebylo pochyb, že existovala, existují pouze tři zdravotnická zařízení na území České republiky, která léčbu poskytují, přičemž není možné uvažovat o tom, že by léčba spočívající jak ve vyšetření, tak i v ošetření žalobkyně mohla být plánována mimo její pracovní dobu, která je stanovená pevně na dobu od 6:00 hodin do 14:30 hodin. Pokud šlo o argumentaci žalované, že se nejednalo o léčbu – léčebnou péči, respektive o vyšetření a ošetření s ohledem na dikci zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v platném a účinném znění, (dále jen o zdravotních službách), pak soud se s tímto názorem nemohl ztotožnit, přičemž nic na tom nemohla změnit ani skutečnost, že se jednalo o léčbu v rámci prováděné studie ve vztahu k léčivému přípravku, který dosud neprošel celým schvalovacím procesem, stejně tak nebylo rozhodné, že tato léčba byla hrazena nikoliv z veřejného zdravotního pojištění. Podstatná byla totiž povaha či spíše efekt takto poskytované zdravotní péče žalobkyni.

80. Samotný zákon o zdravotních službách ve svém § 5 rozlišuje určité druhy zdravotní péče podle časové naléhavosti a podle účelu jejího poskytnutí, přičemž tedy z hlediska odst. 1 ve vztahu k časové naléhavosti hovoří o a) neodkladné péči, jejímž účelem je zamezit nebo omezit vznik náhlých stavů, které bezprostředně ohrožují život nebo by mohly vést k náhlé smrti nebo vážnému ohrožení zdraví, nebo způsobují náhlou nebo intenzivní bolest nebo náhlé změny chování pacienta, který ohrožuje sebe nebo své okolí, b) akutní péči, jejímž účelem je odvrácení vážného zhoršení zdravotního stavu nebo snížení rizika vážného zhoršení zdravotního stavu tak, aby byly včas zjištěny skutečnosti nutné pro stanovení nebo změnu individuálního léčebného postupu nebo aby se pacient nedostal do stavu, ve kterém by ohrozil sebe nebo své okolí, c) nezbytné péči, kterou z lékařského hlediska vyžaduje zdravotní stav pacienta, který je zahraničním pojištěncem, s přihlédnutím k povaze dávek a k délce pobytu na území České republiky; v případě zahraničních pojištěnců z členského státu Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederace musí být zdravotní péče poskytnuta v takovém rozsahu, aby zahraniční pojištěnec nemusel vycestovat do země pojištění dříve, než původně zamýšlel, a d) plánované péči, která není zdravotní péčí uvedenou v písmenech a), b) nebo c).

81. Podle odst. 2, který rozlišuje zdravotní péči podle účelu jejího poskytnutí, se pak zdravotní péče dělí na a) preventivní péči, jejímž účelem je včasné vyhledávání faktorů, které jsou v příčinné souvislosti se vznikem nemoci nebo zhoršením zdravotního stavu, a provádění opatření směřujících k odstraňování nebo minimalizaci vlivu těchto faktorů a předcházení jejich vzniku, b) diagnostickou péči, jejímž účelem je zjišťování zdravotního stavu pacienta a okolností, jež mají na zdravotní stav pacienta vliv, informací nutných ke zjištění nemoci, jejího stavu a závažnosti, dalších informací potřebných ke stanovení diagnózy, individuálního léčebného postupu a informací o účinku léčby, c) dispenzární péči, jejímž účelem je aktivní a dlouhodobé sledování zdravotního stavu pacienta ohroženého nebo trpícího nemocí nebo zhoršením zdravotního stavu, u kterého lze podle vývoje nemoci důvodně předpokládat takovou změnu zdravotního stavu, jejíž včasné zjištění může zásadním způsobem ovlivnit další léčbu a vývoj nemoci, d) léčebnou péči, jejímž účelem je příznivé ovlivnění zdravotního stavu na základě realizace individuálního léčebného postupu, s cílem vyléčení nebo zmírnění důsledků nemoci a zabránění vzniku invalidity nebo nesoběstačnosti nebo zmírnění jejich rozsahu, e) posudkovou péči, jejímž účelem je zjištění, zda 1. nebude stabilizovaný zdravotní stav pacienta negativně ovlivněn nároky, které na něho klade výkon práce, služby, povolání nebo jiných činností v konkrétních podmínkách, nebo 2. zdravotní stav pacienta je v souladu s předpoklady nebo požadavky stanovenými pro výkon práce, služby, povolání, jiných činností nebo pro jiné účely, f) léčebně rehabilitační péči, jejímž účelem je maximální možné obnovení fyzických, poznávacích, řečových, smyslových a psychických funkcí pacienta cestou odstranění vzniklých funkčních poruch nebo náhradou některé funkce jeho organismu, popřípadě zpomalení nebo zastavení nemoci a stabilizace jeho zdravotního stavu; v případě, že jsou při jejím poskytování využívány přírodní léčivé zdroje nebo klimatické podmínky příznivé k léčení podle lázeňského zákona, jde o lázeňskou léčebně rehabilitační péči, g) ošetřovatelskou péči, jejímž účelem je udržení, podpora a navrácení zdraví a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb změněných nebo vzniklých v souvislosti s poruchou zdravotního stavu jednotlivců nebo skupin nebo v souvislosti s těhotenstvím a porodem, a dále rozvoj, zachování nebo navrácení soběstačnosti; její součástí je péče o nevyléčitelně nemocné, zmírňování jejich utrpení a zajištění klidného umírání a důstojné přirozené smrti, h) paliativní péči, jejímž účelem je zmírnění utrpení a zachování kvality života pacienta, který trpí nevyléčitelnou nemocí, i) lékárenskou péči a klinickofarmaceutickou péči (dále jen„ lékárenská péče“), jejímž účelem je zajišťování, příprava, úprava, uchovávání, kontrola a výdej léčiv, s výjimkou transfuzních přípravků a surovin pro výrobu krevních derivátů podle zákona o léčivech, laboratorních chemikálií, zkoumadel, dezinfekčních přípravků, a dále zajišťování, uchovávání, výdej a prodej zdravotnických prostředků podle zákona o zdravotnických prostředcích, zajišťování, uchovávání, výdej a prodej potravin pro zvláštní lékařské účely; v rámci této péče je dále poskytováno poradenství, konzultační služby a další služby v oblasti prevence a včasného rozpoznávání onemocnění, podpory zdraví a posuzování a kontrola účelného, bezpečného a hospodárného užívání léčivých přípravků a postupů s tím spojených.

82. Soud od počátku zastával a zastává jednoznačný názor, že se u žalobkyně jednalo minimálně o ošetření, jak ostatně vyplynulo ze shora uváděných lékařských zpráv ošetřujících lékařů z [anonymizováno] nemocnice [obec], když prokazatelně se dostalo žalobkyni ošetření (případně před použitím léčebné látky i vyšetření za účelem zjištění jejího aktuálního zdravotního stavu a možnosti podání léčebné látky), o čemž nemohlo být pochyb. Jednalo se z hlediska zákona o zdravotních službách a jeho terminologie o primárně léčebnou péči, která však stejně tak z hlediska poskytovaných zdravotních služeb zahrnovala i diagnostickou a dispenzární péči. Poskytovaná léčebná péče odpovídala právní terminologii z hlediska nařízení vlády č. 590/2006 Sb., přičemž nemohlo být pochyb, že byly naplněny podmínky pro postup podle § 199 odst. 1, odst. 2 ZPr, tedy žalobkyni podle přesvědčení soudu náleželo pracovní volno s náhradou mzdy. Soud pak dále musel nutně konstatovat, že žalobkyně také řádně a včas informovala žalovanou ve smyslu § 206 odst. 1, odst. 2 ZPr o překážce v práci, o důvodnosti takové překážky a žalovaná pak měla takové sdělení respektovat, což však neučinila a v tomto směru do jisté míry svévolně, dbajíce podle názoru nesprávného právního výkladu, činila vůči žalobkyni kroky směřující k následnému doručení výpovědi z pracovního poměru.

83. Z hlediska vyznění samotné výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] pak soud musel rovněž zdůraznit, že se již dodatečně nemohl zabývat dalšími argumenty žalované, vznesenými až v průběhu soudního řízení o podané žalobě, neboť podle § 50 odst. 4 ZPr platí, že dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn. Důvod výpovědi, kterou dala žalovaná žalobkyni, byl zcela jednoznačně bez pochybností v této výpovědi z pracovního poměru vymezen jako opakovaná absence na pracovišti bez řádné omluvy, k níž mělo konkrétně dojít ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]. Jestliže žalovaná argumentovala tím, že se nemohlo jednat o překážku v práci na straně zaměstnance podle § 199 odst. 1 ZPr, přičemž tyto návštěvy v rámci poskytované léčebné péče považovala za neomluvené absence v zaměstnání ze strany žalobkyně, pak jistě nemohla dodatečně začít argumentovat jinak, tedy že žalobkyně mohla přijít do zaměstnání alespoň na hodinu, či na půl hodiny, tedy že nedostatečně využívala pracovní dobu, že nevyužívala efektivně všech možností k tomu, aby řádně plnila pracovní povinnosti ve vztahu k žalované.

84. Pokud šlo o další argument ve vztahu k povaze poskytované léčebné péče, pak s tímto se soud dostatečně vypořádal již výše, tedy že je lhostejné, že léčebná péče byla poskytována žalobkyni ze strany soukromého subjektu respektive, že nebyla hrazena z veřejného zdravotního pojištění, neboť podstatný byl samotný efekt takto poskytované péče, který byl prokazatelně pozitivní, neboť vedl ke zlepšení zdravotního stavu žalobkyně. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k jednoznačnému závěru, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] nebyla žalobkyni dána oprávněně. (výrok I.)

85. Nad rámec tohoto výše uvedeného musel soud zdůraznit, že posuzoval i osobnost žalobkyně, kdy nutně dospěl k závěru, a to i s přihlédnutím k výpovědi statutární zástupkyně žalované, která sice nevypovídala a nevykreslila žalobkyni pouze v pozitivním směru, ale zároveň připustila, že žalobkyně byla vždy profesionálka, vždy si své úkoly řádně plnila jako vedoucí školní kuchyně. I ostatní svědkyně pak popisovaly žalobkyni jako velmi dobrou nadřízenou, případně jako profesionálku. I toto soud zohledňoval ve vztahu k projednávané platnosti, resp. neplatnosti dané výpovědi z pracovního poměru.

86. Jestliže tedy soud vyhověl žalobě v tomto základním bodu, pak logicky musel také v tomto ohledu vyhovět nároku žalobkyně na neoprávněně krácenou mzdu, respektive plat, za dobu její omluvené absence v zaměstnání s ohledem na překážku v práci na straně žalobkyně jako zaměstnance, když vyplynulo z výplatních pásek žalobkyně za konkrétní období i z vyjádření žalované, že tato žalobkyni nevyplatila náhradu platu za dny [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a konečně i za [datum].

87. Podle § 351 ZPr má-li být v pracovněprávních vztazích uvedených v § 3 větě druhé použit průměrný výdělek, postupuje se při jeho zjištění podle této hlavy (hlava XVIII ZPr). Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období (§ 353 odst. 1 ZPr).

88. Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat (§ 353 odst. 2 ZPr). Průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak (§ 352 ZPr). Není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí (rozuměno kalendářní čtvrtletí předcházející vzniku nároku). Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty (§ 355 odst. 2 ZPr). Průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek (§ 356 odst. 1 ZPr).

89. Žalobkyni měla za výše uvedené dny být vyplacena náhrada mzdy ve výši jejího průměrného výdělku právě ve smyslu § 199 odst. 1 ZPr, přičemž průměrný výdělek žalobkyně za třetí čtvrtletí roku 2020 činil podle údaje na výplatní pásce [částka] a za čtvrté čtvrtletí roku 2020 pak [částka]. Jestliže pak činila pracovní doba žalobkyně v tyto dny vždy 8 hodin, soud náhradu mzdy vypočetl ve smyslu shora citovaných ustanovení, přičemž dospěl k závěru ohledně výše průměrného platu žalobkyně v uvedených dnech roku 2020, která činila částku ve výši 1.628,24 Kč a v roce 2021 pak částku ve výši 1.613,76 Kč Celkem za uvedené období dnů [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a konečně i za [datum] činil nárok žalobkyně částku ve výši 9.726 Kč s tím, že jí také vzniklo právo na příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení s ohledem na prodlení žalované, které pak nastalo vždy k 16. dni následujícího měsíce, neboť v čl. 9 Pracovní smlouvy bylo mezi žalobkyní a žalovanou sjednáno, že termín výplaty platu je stanoven k 15. dni v měsíci, když soud vycházel i z ustanovení § 141 odst. 1 ZPr, kdy platí, že mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Pokud šlo o prodlení a nárok na zákonný úrok z prodlení z jednotlivých požadovaných částek, pak soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ), s ohledem na okamžik prodlení žalované. Podle § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. I v tomto směru pak tedy soud žalobě vyhověl. (výrok II.)

90. Pokud šlo o další vznesený nárok žalobkyní, kdy bylo bezpečně zjištěno, že žalovaná žalobkyni krátila dovolenou s ohledem na vyslovený právní názor ohledně neomluvených absencí v rámci vytýkacích dopisů ze dne [datum] a [datum], kdy přistoupila ke krácení dovolené žalobkyně vždy o jeden den pro údajnou neomluvenou absenci. S ohledem na uvedený závěr soudu o oprávněnosti uplatněného nároku ve vztahu k vyřešení otázky neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kdy bylo bezpečně soudem zjištěno, že se v případě jednotlivých absencí žalobkyně za účelem poskytnutí léčebné péče nejednalo o neomluvenou absenci, nebyly splněny zákonné podmínky pro krácení zákonné dovolené žalobkyně. V tomto případě tedy žalovaná postupovala v rozporu s příslušným ustanovením ZPr, kdy podle § 223 odst. 1 ZPr platí, že zaměstnavatel může dovolenou krátit jen za neomluveně zameškanou směnu, a to o počet neomluveně zameškaných hodin; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn lze sčítat. Podle odst. 2 dovolená, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se krátí pouze z důvodu podle odstavce 1, který vznikl v tomto roce. A konečně podle odst. 3 téhož ustanovení platí, že při krácení dovolené musí být zaměstnanci, jehož pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní rok, poskytnuta dovolená alespoň v délce 2 týdnů.

91. Jestliže se v případě žalobkyně nejednalo o neomluvené absence, nemohla tak žalovaná ani platně krátit žalobkyni dovolenou, na níž jí v konkrétním kalendářním roce vznikl zákonný nárok, přičemž soud byl přesvědčen i o naléhavém právním zájmu žalobkyně na takovém určení ve smyslu § 80 OSŘ, a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně byla v rozporu se zákonem připravena o dva dny zákonné řádné dovolené, přičemž neměla možnost požadovat náhradu mzdy za danou nevyčerpanou dovolenou. V daném případě pak mohl soud nad rámec uvedeného pouze dodat, že neoprávněnost krácení dovolené v podstatě vyplývá již ze samotné skutečnosti neplatně dané výpovědi z pracovního poměru žalobkyni ze strany žalované. (výrok III.)

92. Dále se žalobkyně domáhala úhrady částky ve výši [částka] představující neoprávněně odebraný osobní příplatek, kdy měla za to, že žalovaná k tomuto kroku přistoupila zcela neoprávněně, neměla žádný důvod vůči žalobkyni takto postupovat, soud musel zdůraznit, že jednou ze složek platu je osobní příplatek, který může zaměstnavatel poskytovat zaměstnanci, jenž dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo jenž plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci anebo jenž je vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem a vykonává práce zařazené do desáté až šestnácté platové třídy. Osobní příplatek představuje tzv. nenárokovou složku platu, pro kterou je charakteristické, že bez rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání má povahu pouze fakultativního plnění; jestliže však zaměstnavatel vydá v souladu se zákoníkem práce rozhodnutí o jejím přiznání a o její výši, je povinen tuto složku platu zaměstnanci v určené výši poskytovat. Osobní příplatek jako nenároková (fakultativní) složka platu se tedy v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jeho přiznání a výši stává složkou platu nárokovou (obligatorní).

93. Okolnost, že zaměstnavatel rozhodl o přiznání osobního příplatku zaměstnanci a o jeho výši, neznamená, že nemůže dojít ke zvýšení, snížení nebo odejmutí přiznaného osobního příplatku. Změní-li se podmínky stanovené pro poskytování osobního příplatku, může být změněna i jeho výše, popřípadě může být osobní příplatek zaměstnanci odebrán; zaměstnavatel je oprávněn posuzovat, zda důvody pro jeho poskytování trvají, popřípadě zda trvají důvody pro jeho poskytování v nezměněné výši. Ke snížení nebo odnětí přiznaného osobního příplatku může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, došlo-li v okolnostech (předpokladech a podmínkách) uvedených v ustanovení § 131 odst. 1, odst. 2 ZPr, za nichž byl osobní příplatek zaměstnanci přiznán, k takové změně, která odůvodňuje jeho další poskytování v menším rozsahu nebo která vyžaduje jeho odnětí. Ke snížení nebo odnětí osobního příplatku přiznaného zaměstnanci, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků, může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, došlo-li k takovému zhoršení výsledků jeho pracovní činnosti posuzovaných podle množství a kvality, které odůvodňuje další poskytování osobního příplatku v menším rozsahu nebo které vyžaduje jeho odnětí. Zatímco snížení osobního příplatku předpokládá, že úroveň pracovních výsledků zaměstnance je i po jejich zhoršení stále ještě velmi dobrá, je odnětí osobního příplatku odůvodněno v případě takové míry zhoršení výsledků práce zaměstnance, že jeho pracovní výsledky nelze nadále hodnotit jako„ velmi dobré“. Okolnost, že zaměstnanec při plnění svých pracovních úkolů porušuje povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, ani míra jeho schopností a dovedností potřebných k výkonu práce nejsou – neprojeví-li se ve výsledcích práce zaměstnance posuzovaných podle množství a kvality – z hlediska důvodů pro snížení nebo odnětí osobního příplatku významné. (srovnej rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí]).

94. Z hlediska shora naznačeného a s přihlédnutím k tomu, co mělo být důvodem pro odnětí osobního příplatku žalobkyni rozhodnutím o odebrání osobního příplatku ze dne [datum], kdy s účinností k datu [datum] bylo žalovanou rozhodnuto o odebrání osobního příplatku žalobkyni, přičemž důvodem bylo„ ne zcela uspokojivé pracovní výsledky v uplynulém období, přičemž již dále nedosahujete velmi dobrých pracovních výsledků a neplníte větší množství pracovních úkolů“ musel soud konstatovat, že nezjistil provedeným dokazováním, že by objektivně došlo ke snížení kvality práce žalobkyně, neboť nic takového nenastalo, přičemž bylo podivné vytýkat v době pandemie covidu-19 žalobkyni, že neplní větší množství pracovních úkolů, aniž by tedy žalovaná jednoznačně specifikovala, o jaké úkoly se mělo v inkriminované době jednat. Naopak ještě v září 2020 hovořila v emailové komunikaci [anonymizováno] [příjmení] o tom, že žalobkyně velmi pečlivě připravuje naplnění všech opatření, přičemž logicky mnoho věcí nemohlo být v roce 2020 realizováno, nevařilo se tolik obědů, ale tímto nedošlo ke snížení úkolů z hlediska jejich obtížnosti, neboť to byla právě žalobkyně, kdo musel řešit logistiku při vydávání jídel (obědů). Byla to žalobkyně, kdo takto také připravoval časový harmonogram stravování jednotlivých skupin a logicky v součinnosti s ostatními podřízenými pak i připravovala praktické řešení opatření z hlediska dodržování rozestupů, dezinfekce stolů po každé skupině strávníků apod. Ostatně nejen žalobkyně, ale i statutární zástupkyně žalované, stejně tak svědkyně v tomto řízení slyšené považovaly uplynulé období od března roku 2020 do minimálně konce roku 2020, respektive do května roku 2021 za velmi složité, náročné po všech stránkách. Za takové situace se krok směřující k odnětí osobního příplatku u žalobkyně jevil jako krok nelogicky, neopodstatněný a z hlediska vágnosti zmíněných důvodů pak v podstatě ani nebylo možné takový krok relevantně posuzovat či podrobit větší míře kontroly z hlediska naplnění shora uvedených podmínek pro odnětí tohoto osobního příplatku žalobkyně. Za tohoto stavu tak soud vyhověl žalobě i v této části a zároveň také měl za to, že se včasně a účinně domohla i přiznání zákonného úroku z prodlení, kdy jí vzniklo právo na příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení s ohledem na prodlení žalované, které pak nastalo vždy k 16. dni následujícího měsíce, neboť v čl. 9 Pracovní smlouvy bylo mezi žalobkyní a žalovanou sjednáno, že termín výplaty platu je stanoven k 15. dni v měsíci, když soud vycházel i z ustanovení § 141 odst. 1 ZPr, kdy platí, že mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Pokud šlo o prodlení a nárok na zákonný úrok z prodlení z jednotlivých požadovaných částek ve výši [částka], respektive [částka], pak soud vycházel s ohledem na okamžik prodlení žalované z § 513 NOZ a § 1970 NOZ. Podle § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. I v tomto směru pak tedy soud žalobě vyhověl. (výrok IV.)

95. Pokud pak šlo o nároky vyplývající z tvrzené vzniklé nemajetkové újmy způsobené žalobkyni ze strany žalované, pak soud vycházel z příslušných ustanovení ZPr a také příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ).

96. Tak podle § 4 ZPr platí, že pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem (NOZ), a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

97. Podle § 81 odst. 1 NOZ je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 tohoto ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

98. Podle § 82 odst. 1 NOZ člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

99. Podle § 2951 odst. 2 NOZ nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

100. Podle § 2956 NOZ vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené útrapy.

101. Podle § 2894 odst. 1 NOZ Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle odst. 2 pak platí, že nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

102. Předpokladem pro úspěšné uplatnění práva na ochranu osobnosti tedy je, že zde 1) existuje jednání (zásah), které je objektivně způsobilé vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka, 2) dále neoprávněnost (neboli protiprávnost) takového zásahu a 3) existence příčinné souvislosti mezi jednáním a porušením či ohrožením práva na ochranu osobnosti. Pro nárok na satisfakci (ať již v podobě morální či peněžité) se vyžaduje i zavinění, přičemž zavinění ve formě nedbalostní se presumuje (§ 2894 odst. 2, § 2911 NOZ).

103. K tomu, aby mohla existovat odpovědnost žalované za tvrzenou nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni, bylo třeba nejen protiprávní jednání, porušení právní povinnosti žalovanou, ale i sama existence nemajetkové újmy řádně vyčíslené žalobkyní a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a takovou tvrzenou nemajetkovou újmou.

104. O vztah příčinné souvislosti, který je podmínkou existence odpovědnostního vztahu za škodu, se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem zaviněného porušení právních povinností škůdcem (tj. bez zaviněného porušení povinnosti škůdcem by škoda nevznikla tak, jak vznikla). Při řešení otázky příčinné souvislosti mezi jednáním nebo opomenutím osoby a vznikem škody nejde o otázku právní, nýbrž o otázku skutkovou, jež nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech. Postup při zjišťování příčinné souvislosti spočívá v tom, že škodu je třeba vyjmout z její všeobecné souvislosti a zkoumat ji izolovaně, toliko z hlediska jejích příčin. Protože příčinná souvislost je zákonitostí přírodní a společenskou, jde o hledání jevu, který škodu vyvolal. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu (za nemajetkovou újmu).

105. V projednávané věci podle přesvědčení soudu nedošlo k porušení právních povinností ze strany žalované v tom smyslu, že by snad žalovaná prostřednictvím paní ředitelky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], případně jiných jejím jménem jednajících osob, neboť soud nezjistil v rámci provedeného dokazování jakékoliv jednání, které by jakkoliv vybočovalo z mezí běžného jednání zaměstnavatele ve vztahu k zaměstnanci, byť lze připustit, že některé kroky žalované, případné ústně pronesené poznámky [anonymizováno] [příjmení] vůči žalobkyni bylo možné vnímat ze strany žalobkyně citlivěji, snad i z toho důvodu, že celkově byl vztah mezi žalobkyní a statutární zástupkyní žalované v období od září roku 2020 až do data doručení výpovědi z pracovního poměru žalobkyni ze strany žalované poněkud problematický, leč podle názoru soudu se nejednalo o naplnění hypotézy z hlediska výše citovaných ustanovení NOZ, respektive se nejednalo ani o klasickou formu šikany na pracovišti (případně formu šikany v podobě tzv. bossingu). Šikanou v pracovních vztazích označujeme všechny formy vytváření dlouhodobých nepřátelských a ponižujících vztahů na pracovišti. Pokud nepřátelské a ponižující klima vytváří nadřízený (zneužívá přitom své nadřazené pozice), potom hovoříme o tzv. bossingu. Bossing se může projevovat jako: neodůvodněné nerovné zacházení s některými zaměstnanci, nepřiměřený postih zaměstnance, zadávání pracovních úkolů, jejichž splnění je pro zaměstnance nereálné, ukládání ponižujících úkolů, sociální izolace atp. Standardní užití pravomocí či oprávnění nadřízeného však nemůžeme s bossingem zaměňovat. Pokud tedy nadřízený např. nepřizná prémii (mimořádnou odměnu) zaměstnanci, neboť jeho pracovní výkon za dané období to neodůvodňoval, nelze hovořit o šikaně. U bossingu je totiž postavení nadřízeného zneužíváno k ponížení či zastrašení podřízeného, kdy toto v konečném důsledku vede k „ dobrovolnému“ opuštění zaměstnání. Fakticky však takové jednání ze strany ředitelky [anonymizováno] [příjmení] vůči žalobkyni zjištěno nebylo. Spíše šlo o rozdílné názory a představy dvou osobností, stejně tak již v tomto období existoval primární konflikt mezi žalobkyní a ředitelkou žalované ohledně probíhající léčby žalobkyně ve [anonymizováno] nemocnici [obec], kdy každá měla zcela odlišný náhled na to, zda se jedná o dovolené jednání na straně žalobkyně jako zaměstnance z hlediska příslušného ustanovení § 199 odst. 1 ZPr. Skutečnost, že žalovaná pak k tomuto problému zaujala jiný postoj, než žalobkyně nemohlo znamenat její šikanu, kdy žalovaná vycházela z určitého právního názoru na její léčbu a od toho pak odvíjela i svůj postoj k absencím žalobkyně na pracovišti, které vedla jako neomluvené absence. Stejně tak ani nemohl soud považovat za projev šikany a nepřiměřený přístup a zásah do osobnostních práv žalobkyně, jestliže tato musela odpracovat ½ dne v rámci zaměstnání i na Silvestra roku 2020, když se fakticky jednalo o pracovní den a žalobkyně ani neměla v inkriminované době (bez ohledu na současné rozhodování soudu v této věci) dostatečné množství dovolené, aby mohla tento den dovolenou čerpat. Ostatně bylo podle názoru soudu i vysvětleno, proč žalovaná trvala na tom, aby žalobkyně jako vedoucí školní kuchyně byla toho dne v zaměstnání. Ani další jednání statutární zástupkyně žalované nemohl soud posuzovat takto přísně, kdy jistě není projevem šikany a zásahem do osobnosti zaměstnance, jestliže zaměstnavatel přikročí k doručování vytýkacích dopisů (výtek) právě s ohledem na jiný názor na konkrétní věc. Žádné takové jednání, které bylo v tomto řízení zjištěno, nebylo jednáním, jež by bylo možno označit za šikanu, respektive by nepřiměřeně zasahovalo do osobnostních práv žalobkyně. Ani případně uváděné tvrzení o tom, že by snad žalobkyni bylo vyčítáno, že ona zavinila rozšíření nemoci covid-19 ve školní kuchyni nebylo nijak prokázáno, kdy bylo vytýkáno žalobkyni pouze to, že neměla podle přesvědčení žalované řádně dohlížet na její podřízené, aby dodržovaly konkrétní hygienická opatření v případě společného stravování na pracovišti v době svačiny. Za tohoto stavu, kdy nebylo zjištěno, že by snad došlo k zásahu do osobnostních práv žalobkyně ze strany žalované, kdy soud neměl za to, že by žalobkyně byla dotčena na své cti či by případně došlo k poškození její pověsti u jiných osob, ve vztahu k nároku na písemnou omluvu a přiznání nemajetkové újmy tak žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pro úplnost musel soud zdůraznit, že formou nápravy v pracovněprávních vztazích a z nich vyplývajících sporech o neplatnost výpovědi z pracovního poměru je jistě primárně rozhodnutí právě o takovém nároku uplatněném v zákonem stanovené lhůtě a nelze přisvědčit žalobkyni, že by bylo nutné takové rozhodnutí ještě doplňovat o písemnou omluvu za podanou výpověď, jestliže se jedná o dovolený a právem aprobovaný postup zaměstnavatele, bez ohledu na to, že později je soudem (nepravomocně) rozhodnuto o neplatnosti takové výpovědi z pracovního poměru. (výrok V. a VI.)

106. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná, a proto jí náleželo právo na náhradu nákladů řízení podle tohoto ustanovení, a to v poměrné výši, která při výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu z hlediska tarifní hodnoty jednotlivých nároků činí 26,32 %, když soud aplikoval východiska např. usnesení [anonymizována dvě slova] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], neboť při zohlednění tarifní hodnoty ve výši 135.726 Kč dospěl k této výši úspěchu vyjádřené procenty tak, že od úspěchu žalobkyně odečetl její neúspěch respektive úspěch žalované, přičemž základem pro tento výpočet byl právě součet požadovaných částek jako tarifní hodnoty ve vztahu ke všem žalobou uplatněným nárokům, přičemž takto bylo žalobkyni přiznáno právo odpovídající z hlediska tarifní hodnoty částce ve výši 85.726 Kč a neúspěšná by byla co do částky tarifní hodnoty 50.000 Kč a náleželo jí tedy právo na náhradu nákladů řízení ve výši 26,32 %. Žalobkyni tak náleželo právo na náhradu nákladů řízení pouze v částečné výši, když soud vycházel při stanovení tarifní hodnoty sporu z § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 9. 2006, (dále jen AT), kdy celková částka tarifní hodnoty tedy činila 135.726 Kč. Takto úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 7.000 Kč, a dále v odměně za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 135.726 Kč tj. 6.540 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 16 úkonů právní služby tj. 104.640 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006, dále jen AT, tj. za přípravu a převzetí zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, sepsání výzvy ze dne [datum] včetně podrobného skutkového a právního rozboru věci podle § 11 odst. 1 písm. h) AT, sepsání oznámení z hlediska § 69 odst. 1 ZPr podle § 11 odst. 1 písm. h) AT, sepsání žaloby a její podání k soudu dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, podrobné vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast u jednání soudu dne [datum], dne [datum] trvající déle jak 2 hodiny respektive déle jak 4 hodiny, dne [datum] trvající déle jak 2 hodiny, dne [datum] trvající déle jak 2 hodiny respektive déle jak 4 hodiny), v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 16 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 4.800 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), c), d), g), h) a § 13 odst. 3 AT), náhradě cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednáním soudu dne [datum], [datum], [datum] a dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr ve výši 3.786,90 Kč za takto uskutečněnou cestu k jednání soudu dne [datum], 4.320,19 Kč za takto uskutečněnou cestu k jednání soudu dne [datum] a [datum] tj. 8.640,38 Kč, 4.595,04 Kč za takto uskutečněnou cestu k jednání soudu dne [datum], celkem za tyto 4 cesty k soudu ve výši 17.022,32 Kč (osobní automobil [příjmení] [jméno], [registrační značka], palivo BA 95 B (benzin), cena 27,80 Kč za 1 litr k datu [datum], sazba náhrady 4,40 Kč/km v roce 2021, cena 37,10 Kč za 1 litr k datu [datum] i k datu [datum], sazba náhrady 4,70 Kč/km v roce 2022, cena 44,50 Kč za 1 litr k datu [datum], sazba náhrady 4,70 Kč/km v roce 2022, počet km za cestu k soudu 313 km tj. celkem za cestu tam i zpět 626 km a za 4 takto uskutečněné cesty bylo najeto 2504 km), náhradu za ztrátu času advokáta za 56 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT). Odměna a náhrada pak byly navýšeny o DPH ve výši 21 % v souladu s § 137 odst. 3 písm. a) OSŘ tj. o 27.733,09 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení by činila částku 166.795,41 Kč, přičemž tedy byla žalobkyni tato částka přiznána co do 26,32 % z této částky a náklady řízení tak byly vypočteny a přiznány v celkové výši 43.900,55 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok VII).