9 C 93/2020

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 10 600 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.600 Kč od 9. 2. 2019 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 4.000 Kč, náklady na vymáhání a upomínání ve výši 2.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.000 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 10.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.600 Kč od 9. 2. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 4.000 Kč, náklady na vymáhání a upomínání ve výši 2.000 Kč. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že s žalovaným uzavřela prostředky elektronické komunikace na dálku dne 9. 1. 2019 smlouvu o úvěru na základě registrace žalovaného na webovém portálu žalobkyně [webová adresa], na jejímž základě si sjednali, že žalobkyně na požádání žalovanému poskytne peněžní prostředky do určité výše dle zvolených parametrů žalovaným, a ten vrátí žalobkyni poskytnutý úvěr i spolu s poplatkem za poskytnutí a čerpání úvěru. Při uzavírání samotné smlouvy pak žalovaný žalobkyni poskytl i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 8.000 Kč převodem na běžný účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr ve výši 8.000 Kč spolu s poplatkem ve výši 2.600 Kč nejpozději do 8. 2. 2019. Žalovaný však řádně úvěr nevrátil v dohodnuté lhůtě, kdy neuhradil ze svého dluhu ničeho, přičemž žalobkyni vznikl nárok na vrácení poskytnutého úvěru s poplatkem, na účelné náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 2.500 Kč za jednotlivé upomínání žalovaného a na smluvní pokutu ve výši 4.000 Kč, která byla vypočtena v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ). Žalobkyně požadovala tedy celkově částku ve výši 14.600 Kč a 2.500 Kč za upomínání žalovaného. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 20. 4. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 30. 1. 2021.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 10. 2020 č.j. 9 C 93/2020-21 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 30. 1. 2021 spolu s žalobou, přičemž žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již předem. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítala pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce.

5. Na základě žalobcem předložených důkazů a tvrzení žalobce učinil soud ve věci skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně soudem z předložených důkazů ze strany žalobkyně prokázáno, že mezi účastníky byla prostředky elektronické komunikace na dálku dne 9. 1. 2019 uzavřena smlouva o úvěru na základě registrace žalovaného na webovém portálu žalobkyně [webová adresa], na jejímž základě si účastníci sjednali, že žalobkyně na požádání žalovanému poskytne peněžní prostředky do určité výše dle zvolených parametrů žalovaným, a ten vrátí žalobkyni poskytnutý úvěr i spolu s poplatkem za poskytnutí a čerpání úvěru. Při uzavírání samotné smlouvy pak žalovaný žalobkyni poskytl i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 8.000 Kč převodem na běžný účet žalovaného č. [bankovní účet], když toto soud zjistil z části výpisu z účtu žalobkyně a údaj o účtu byl obsažen i v úvěrové smlouvě. Zároveň soud uvedenou skutečnost ohledně vedení tohoto účtu na žalovaného zjistil ze sdělení [právnická osoba] Žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr ve výši 8.000 Kč spolu s poplatkem ve výši 2.600 Kč nejpozději do 8. 2. 2019. Žalovaný však řádně úvěr nevrátil v dohodnuté lhůtě, kdy neuhradil ze svého dluhu ničeho, přičemž žalobkyni vznikl nárok na vrácení poskytnutého úvěru s poplatkem, na účelné náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 2.500 Kč za jednotlivé upomínání žalovaného, když žalobkyně předložila upomínky respektive soupis upomínání žalovaného, a na smluvní pokutu ve výši 4.000 Kč, která byla vypočtena v souladu s § 122 ZSÚ. Žalobkyně požadovala tedy celkově částku ve výši 14.600 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10.600 Kč a částku 2.500 Kč za upomínání žalovaného. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 20. 4. 2020.

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil, přičemž tato skutková tvrzení byla jednoznačně provedeným dokazováním osvědčena.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, kdy z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. Podstatné pro rozhodnutí v této věci bylo, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru (spotřebitelském úvěru), na jejímž základě žalovaný obdržel částku 8.000 Kč a měl vrátit částku 10.600 Kč s tím, že svým podpisem jednoznačně projevil souhlas s podmínkami, za nichž mu byla částka úvěru poskytnuta žalobkyní tak, že mu byla částka úvěru poukázána na jeho běžný účet vedený u [právnická osoba] Žalovaný své povinnosti řádně vrátit úvěr nesplnil, když do 30 dnů od jeho poskytnutí ničeho neuhradil. Uvedenou dlužnou částku pak žalovaný neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky, když předtím nereagoval ani na předchozí opakované upomínání, na předchozí výzvy k úhradě dluhu. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení poskytnutého úvěru s poplatkem, na účelné náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 2.500 Kč za jednotlivé upomínání žalovaného, a na smluvní pokutu ve výši 4.000 Kč, která byla vypočtena v souladu s § 122 ZSÚ. Žalobkyně požadovala tedy celkově částku ve výši 14.600 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10.600 Kč a částku 2.500 Kč za upomínání žalovaného.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v ZSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele.

10. Úprava provedená ZSÚ sleduje - stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele - primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

11. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl žalobkyní řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr ve výši 8.000 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo možné předpokládat a žalobkyně mohla spravedlivě očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla žalobkyně spravedlivě očekávat, že částka úvěru, který byl žalovanému poskytnut, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

12. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

13. Ve smyslu § 562 NOZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Tak i v tomto případě nemohlo být pochyb o tom, že žalobce s žalovanou řádně uzavřel smlouvu o úvěru a dostatečným způsobem žalované v postavení spotřebitele poskytl potřebné informace a zároveň bylo dostatečně zabezpečeno i určení jednající osoby, kdy k tomuto účelu žalovaná poskytla žalobci i konkrétní osobní identifikační údaje.

14. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

16. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

17. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

18. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

19. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

20. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Ve vztahu ke sjednané smluvní pokutě soud tuto posuzoval podle § 122 odst. 1 ZSÚ, kdy podle uvedeného ustanovení platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

22. Podle odst. 2 pak uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3.000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

23. Podle odst. 3 pak souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

24. V daném případě bylo jednoznačně zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně sjednána smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku úvěru ve výši 8.000 Kč i s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 2.600 Kč a pro případ prodlení se zavázal uhradit i paušálně stanovenou smluvní pokutu ve výši 15 % a náhradu účelně uplatněných nákladů na vymáhání pohledávky. Žalovaný poskytnutou částku neuhradil ve sjednaném termínu splatnosti a dostal se do prodlení od 9. 2. 2019, kdy se stal celý dluh splatným. Žalovaný neuhradil dlužnou částku požadovanou žalobou ani po doručení předžalobní upomínky. S ohledem k uvedeným skutečnostem tak soud žalobě vyhověl v plném rozsahu a uložil žalovanému uhradit částku jistiny a část poplatku za poskytnutí úvěru, stejně tak vyhověl žalobě i ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení. (výrok I.)

25. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014). Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2.000 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)