9 C 95/2020

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr Michalem Tománkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul. jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky 8 880 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8.880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8.880 Kč od 21. 6. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.489 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 6. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 8.880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8.880 Kč od 21. 6. 2018 do zaplacení. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že jeho právní předchůdce respektive právní předchůdce právního předchůdce žalobce, společnosti právnická osoba, reg. č. HRB číslo B, se sídlem adresa, Helmholtzstrasse 2-9, banka právnická osoba, se sídlem Malta, Sliema SLM číslo, 14 příjmení příjmení, Level 6, Tagliaferro Business Centre, uzavřela s žalovanou prostředky elektronické komunikace na dálku dne 4. 5. 2018 smlouvu o úvěru číslo na základě registrace žalované na webovém portálu právního předchůdce právního předchůdce žalobce webová adresa, kde žalovaná uvedla mj. i své telefonní číslo a emailovou adresu, přičemž základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 6.000 Kč. Uvedená částka byla žalované poukázána na její účet č. bankovní účet a žalovaná se zavázala tuto poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.880 Kč nejpozději do 20. 6. 2018. Žalovaná však řádně úvěr nevrátila v dohodnuté lhůtě, nezaplatila ničeho na dlužné částce a dlužila částku ve výši 8.880 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019. Žalovaná dluh neuhradila ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 22. 1. 2020.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 14. 9. 2020.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 8. 2020 č.j. 9 C 95/2020-23 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, ač jí byla doručena do vlastních rukou dne 14. 9. 2020 spolu s žalobou, přičemž žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas již v podané žalobě, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaná zůstala po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítala pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce.

5. Na základě žalobcem předložených důkazů a tvrzení žalobce učinil soud ve věci skutková zjištění a z nich pak i bezpečný závěr o skutkovém stavu projednávané věci, kdy měl jednoznačně za prokázané, že právní předchůdce právního předchůdce žalobce, společnosti právnická osoba, reg. č. HRB číslo B, se sídlem adresa, Helmholtzstrasse 2-9, banka právnická osoba, se sídlem Malta, Sliema SLM číslo, 14 příjmení příjmení, Level 6, Tagliaferro Business Centre, uzavřela s žalovanou prostředky elektronické komunikace na dálku dne 4. 5. 2018 smlouvu o úvěru číslo na základě registrace žalované na webovém portálu právního předchůdce právního předchůdce žalobce webová adresa, kde žalovaná uvedla mj. i své telefonní číslo a emailovou adresu, přičemž základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 6.000 Kč. Uvedená částka byla žalované poukázána na její účet č. bankovní účet a žalovaná se zavázala tuto poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.880 Kč nejpozději do 20. 6. 2018. Žalovaná však řádně úvěr nevrátila v dohodnuté lhůtě, nezaplatila ničeho na dlužné částce a dlužila částku ve výši 8.880 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019. Žalovaná dluh neuhradila ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 22. 1. 2020.

6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1.1.2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o zápůjčce, která byla uzavřena distančním způsobem, přičemž soud tuto považoval za smlouvu o úvěru ve smyslu §§ 2395 a násl. NOZ.

8. Ve smyslu § 562 NOZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Tak i v tomto případě nemohlo být pochyb o tom, že právní předchůdce žalobce – původní věřitel banka právnická osoba, se sídlem Malta, Sliema SLM číslo, 14 příjmení příjmení, Level 6, Tagliaferro Business Centre, uzavřela s žalovanou řádně smlouvu o úvěru a dostatečným způsobem žalované v postavení spotřebitele poskytla potřebné informace a zároveň bylo dostatečně zabezpečeno i určení jednající osoby, kdy k tomuto účelu žalovaná poskytla bance i její konkrétní osobní identifikační údaje, což ostatně vyplývalo přímo z úvěrové smlouvy.

9. Podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

11. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

12. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

13. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

14. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

15. V daném případě bylo jednoznačně zjištěno, že mezi bankou banka právnická osoba, se sídlem Malta, Sliema SLM číslo, 14 příjmení příjmení, Level 6, Tagliaferro Business Centre, jako právním předchůdcem právního předchůdce žalobce a žalovanou byla tedy platně sjednána smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 6.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku úvěru ve výši 8.880 Kč i s poplatkem za jeho poskytnutí (kapitalizovaným úrokem z úvěru) ve výši 2.880 Kč. Žalovaná poskytnutou částku nevrátila ve sjednaném termínu splatnosti a dostala se tak i do prodlení od 21. 6. 2018, kdy se stal celý dluh splatným. Žalovaná ničeho neuhradila ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 22. 1. 2020. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaná dluh neuhradila původním věřitelům, ani žalobci, ačkoliv k tomu byla žalobcem vyzvána, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce i ve vztahu k požadovanému příslušenství spočívajícím v zákonném úroku z prodlení od 21. 6. 2018. Pokud šlo o aktivní legitimaci žalobce, pak tato vyplývala ze skutečnosti, že na žalobce byla platně postoupena pohledávka za žalovanou ze strany jeho právního předchůdce ve smyslu § 1879 a násl. NOZ (výrok I.)

16. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobce došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 200 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 600 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 189 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 1.489 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.) Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ). Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem plněny včas a dobrovolně, může se jich oprávněná osoba domáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí.