11 C 115/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně , okres obec zastoupené anonymizováno jméno příjmení , advokátkou, sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupené anonymizováno jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o zaplacení částky 119 900 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 119 900 Kč spolu s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 119 900 Kč ve výši 8,50 % od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 59 826 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobou ze dne [datum] domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 119 900 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, což odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela jako kupující se žalovanou jako prodávající kupní smlouvu o prodeji motorového vozidla, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k vozidlu tov. zn. Subaru Impreza, [VIN kód] za kupní cenu 119 000 Kč. Žalovaná užívala vozidlo standardním způsobem na nákupy a za prací. Dne [datum], tj. po dvou a půl měsíci užívání a najetí cca 1500 km, na pracovní cestě do [obec] vozidlo po cca 10-15 min. jízdy mělo poruchu a stalo se nepojízdným tak, že v něm několikrát zabouchalo, zacukalo a rozsvítily se všechny kontrolky. Žalobkyni se podařilo téměř neovladatelné vozidlo bezpečně odstavit poblíž [územní celek]. Při následné prohlídce vyplynulo, že ke zprovoznění vozidla by bylo nutné vyměnit celý motor za cenu 60 – 70 tis. Kč. Žalobkyně vadu oznámila žalované prostřednictvím zprostředkovatele, tato svoji odpovědnost za vady odmítla. Žalobkyně se obrátila na soudního znalce, který vozidlo prohlédl a shledal, že motor měl v době prodeje skrytou vadu spočívající ve vyšší vůlí mezi ojničním ložiskem a klikovou hřídelí. Uzavřel, že vada se vymyká běžnému opotřebení, které by odpovídalo tomuto typu a míře užívání automobilu. Před koupí vozu byla žalobkyně upozorněna na stav vozidla, jeho stáří, opotřebení i potřebné úkony nad rámec běžné údržby, nikoliv ale na vadu vozidla, která měla v rámci týdnů užívání vozu způsobit jeho úplnou nepojízdnost. Žalobkyně využila svého práva daného § 2106 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku a od uzavřené kupní smlouvy odstoupila, neboť vozidlo mělo podstatné vady. Odstoupením od smlouvy byla kupní smlouva podle § 2004 občanského zákoníku od počátku zrušena a plnění poskytnuté na základě této smlouvy se stalo bezdůvodným obohacením podle § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně neuhradila.

2. Žalovaná neuznala nárok žalobkyně. Uvedla, že vozidlo bylo v době prodeje funkční, rovněž autobazar, který ho prodával, ho prohlédl. Pokud znalec shledal, že vada není z běžného opotřebení, vznikla zřejmě způsobem užívání tak, že např. vozidlo bylo vytáčeno na maximum a nebylo používáno jen na cestu do práce a za nákupy. K tvrzené vadě a jejímu vzniku navrhla vyhotovení znaleckého posudku.

3. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že potřebovala zakoupit nějaké vozidlo v době rozchodu s manželem, na autoservis pana [příjmení] se obrátila, protože je z [obec]. Autoservis znal požadavky žalobkyně na rychlost a její rozpočet. V daném okamžiku bylo k dispozici toto auto, které bylo podle autoservisu v pořádku a za přijatelnou cenu. Ještě před samotným převzetím požádala o montáž tažného zařízení a vozidlo převzala v květnu. Koncem července stejného roku se na dálnici při cestě za prací stal vůz neovladatelným. Ze setrvačnosti dojela k výjezdu na [obec], kde zůstala s vozidlem stát. V ten okamžik se obrátila na autoservis pana [příjmení], který zajistil odtah vozu k němu do servisu, resp. ona jej zajistila po kontaktu odtahové služby. Tento den nekontaktovala žalovanou, kontakt na ní neměla. Nikdy jí nesdělovala, že vozidlo je nepojízdné ani nic jiného. Po návratu pana [příjmení] z dovolené, tj. po týdnu, jí bylo sděleno, že vozidlo je neopravitelné, resp. opravitelné výměnou motoru za částku kolem 70 tis. Kč. Toto vzhledem k pořizovací ceně odmítla. Sama se žalovanou nikdy nepřišla do styku, nikdy s ní nejednala, jednala jen s autoservisem. Když došlo k poškození, servis kontaktoval žalovanou, protože se s panem [příjmení] dohodla, že toto bude řešit on a že žalovanou osloví. Žádnou plnou moc ani smlouvu neměla uzavřenu s panem [příjmení] ani jeho autoservisem. Podrobnosti řešení věci ze strany pana [příjmení] nevěděla, jen že se pokusil vyvolat jednání. Netušila, jak se žalovanou komunikoval, jak věc řešil, bylo jí sděleno, že žalovaná nestojí o smírné vyřešení věci. Kupní smlouva jí byla předložena v autoservisu a až v tento okamžik zjistila, že autoservis není majitelem vozu. Kupní smlouvu četla, k textu výhrady neměla, neměla ale zkušenost s tím, že může něco žádat doplnit či opravit, s něčím nesouhlasit. V době podpisu smlouvy požádala servis o montáž tažného zařízení, což bylo [datum], tedy její užívání vozidla bylo ještě kratší než 2,5 měsíce. Vozidlo prohlížela zřejmě z kraje května, vizuálně, dala na doporučení, projela se s ním okolo bloku. Zřejmě by ale nepoznala, že je něco špatně. Asistoval jí pan [příjmení], do motoru nenahlížela, vozidlo zvednout nenechala. Asi jí byly poskytnuty standardní informace o voze a to, že odpovídá ceně. Pokud by tu byla nějaká pochybnost o stavu vozu, nekoupila by ho, tudíž musela být ubezpečena, že je vše v pořádku. Ze strany servisu došlo k jedinému upozornění, a to o konci platnosti technické prohlídky v září daného roku. Vozidlo užívala standardním způsobem na pracovní cesty do [obec] [anonymizováno] i mimo něj, bylo léto, na vozidlo nepůsobily výkyvy počasí. Tažné zařízení nepoužila, neměla šanci.

4. Z výpovědi jednatelky žalované vyplynulo, že se zprostředkovatelem sepsali smlouvu na vozidlo, které bylo v pořádku, neboť ho zprostředkovatel prohlédl a projel na trase cca 20 km, dokonce měnil brzdové destičky, žádné informace o něm nevyžadoval. Obsah smlouvy původně dohodli na ulici (doba Covidu), po měsíci jí zprostředkovatel zaslal konečnou verzi. Původní cena zněla na 135 000 Kč, následně se dozvěděla, že po měsíci se automaticky snižuje o 5 tis. Kč. Dohoda o snížení ceny vozu mezi prodávajícím a zprostředkovatelem sepsána nebyla. Dostali se na cenu 100 tis. Kč a poté jí hotové peníze přinesl do práce pan [příjmení]. Vozidlo nebylo prohlíženo servisem osloveným jednatelkou před tím, než bylo předáno zprostředkovateli. Se žalobkyní nikdy o ničem nejednala. Poté, co se stal vůz nepojízdným, jí zprostředkovatel někdy o prázdninách volal, jakým způsobem budou závadu řešit. Sama telefonovala mechanikovi, výměna motoru za 70 tis. Kč se jí zdála nepřiměřená. Vozidlo nechtěla zpět, když bylo znehodnocené, tudíž si pak vyměňovali jen textové zprávy a k řešení nedošli. Vozidlo před prodejem používala ona sama, po ní její manžel a nikdo z nich nezaznamenal s vozidlem žádný problém. Každý rok byl servisovaný, prováděna pravidelná údržba včetně výměny oleje. Tedy ani mechanik při těchto prohlídkách nic nezjistil. Sama se domnívá, že vozidlo je na tažné zařízení slabé, a to přes údaje uvedené v jeho dokumentech. Navíc žalobkyně bydlí v [obec], kde je terén dosti do kopce a snad měla vozit i nějaký stavební materiál a zřejmě vůz přetěžovala. Vozidlo bylo slabé již jako nové, do práce jí ale stačilo. Smlouvu nesepisovala ona, byl to zprostředkovatel, její jednotlivé části, zejména tu část týkající se servisní kontroly, není schopna vysvětlit. Dopis od [anonymizováno] [příjmení] obdržela někdy v zimě, listopadu, cca po 7 měsících, odepsala, že se smírem nesouhlasí.

5. Z výpovědi svědka [příjmení] soud zjistil, že vozidlo Subaru převzali od žalované do komisního prodeje na podkladě uzavřené smlouvy, vozidlo se vyčistilo, provedla se zběžná technická prohlídka stavu vozu a dalo se do inzerce. Pak projevila zájem žalobkyně. Proběhl standardní postup prodeje, a ještě došlo k namontování zařízení. Autoservis svědka následně začal se žalovanou komunikovat až v momentě, kdy auto přestalo jezdit. Požadavek z její strany byl zjistit důvod. Ten byl zjištěn s výsledkem zadřený motor. Bylo odtaženo do servisu, kde stojí na dvoře dosud a motor byl uložen do skladu. Rozebrán byl cca po měsíci po dohodě se žalobkyní. Informace o vozidle od žalované před převzetím do komise nezískal, pouze vozidlo čistil a základní informace zjistil z technického průkazu (počet předchozích majitelů apod.). Dále řešili ještě brzdové destičky na zadních kolech, které se měnily. Vozidla autoservis tzv. projíždí, cca 20 km postačí. Pokud je informován o potřebě opravy, tu provede. V daném případě vozidlo jen čistili, demontovali střešní nosič, přezuli pneumatiky dle ročního období a vozidlo projeli. Vozidlo prvně viděl svědek, prohlédl si ho, když má 18tiletou praxi v oboru, a poté šlo k mechanikům na dílnu k prohlídce. V rámci běžné technické prohlídky se kontrolují kapaliny, osvětlení, tlak v pneumatikách, interiér, tj. vše v interiéru funguje a ostatní věci se vyloučí zkušební jízdou. Pokud se autoservisu něco nezdá při zkušební jízdě, raději vozidlo do komise nepřijme, protože recenze jsou nemilosrdné. Vozidlo přemístí na dvůr firmy, kde je nabízeno k prodeji, dále firma využívá standardní inzertní servery. Zkušební jízda se provádí před uzavřením smlouvy o komisním prodeji. Jak to bylo v daném případě si svědek již nepamatoval. Vozidlo přebíral koncem března 2021 a [datum] se prodalo. Žalovaná nebyla kontaktována ze strany autoservisu pro důvod spočívající v technickém stavu, jednou pouze s žádostí o slevu z ceny vozu. Zákazník si může vůz prohlédnout sám i prostřednictvím mechanika, technika apod., i dílny jsou připraveny pro případ nahlédnutí do motoru, prohlídka může trvat libovolnou dobu. Autoservis zákazníky upozorňuje, že by vozidlo měli nechat zkontrolovat např. před delší jízdou, učinit úkony, které oni jako autoservis nedělají. [ulice] vůle mezi ojničním ložiskem a klikovou hřídelí vzniká podle svědka dlouhodobým opotřebováním, při běžném užívání vozu při procesu spalování, a to i při procesu řádné péče o vozidlo. S ohledem na postavení pístů vozidla Subaru, jsou vozy této značky k této vadě náchylnější. Na vznik vady má také vliv používané palivo či provozní kapaliny, to však z dlouhodobého hlediska. Svědek se snažil o dohodu mezi stranami, původně pracovali s rozpočtem opravy mezi 20 – 30 tis. Kč za opravu či výměnu a doporučil dohodu 50 na 50 s tím, že nabídl jejich práci za nákladovou cenu. Kupní smlouvu koncipoval svědek. Prodávající odmítla komunikovat poté, co jí byl sdělen charakter vady a sled událostí. Nové motory se již nevyrábějí, cena 70 tis. Kč je tudíž cenou za repasovaný motor. Používají se na ultralightech v letectví s tím, že po repasu se zabalené na paletě dodávají k montáži do aut. Drobná vůle by poznatelná při jízdě nebyla, bylo by nutné slyšet zvuk tzv. kov na kov, a to by vozidlo jelo již na tři válce. Pokud by k tomu došlo, vozidlo by pokračovalo v jízdě už jen vteřiny. U daného vozidla byly všechny provozní kapaliny tam, kde měly být, v dostatečném množství a čisté. Vše je uchované v dílně svědka.

6. Z listiny označené jako Kupní smlouva ze dne [datum] bylo zjištěno, že prodávajícím byla žalovaná, kupujícím žalobkyně, zprostředkovatelem prodeje společnost [právnická osoba]. Předmětem prodeje bylo vozidlo Subaru Impreza, černé barvy, r.z. [anonymizováno], [VIN kód] za cenu 119 900 Kč. Žalobkyně si vozidlo řádně prohlédla a byla seznámena s technickým stavem a byla upozorněna na stav, který vyžadoval servisní kontrolu a úkony nad rámec běžné údržby. Byla provedena prohlídka vozidla a zkušební jízda. Kupující platila v hotovosti uvedenou částku. Listina nese podpis žalobkyně a zprostředkovatele.

7. Z listiny označené jako Smlouva o zprostředkování ze dne [datum] vyplynulo, že předmětem byla činnost zprostředkovatele [právnická osoba] za účelem prodeje vozu Subaru Impreza za cenu 130 tis. Kč včetně DPH. Byla sjednána pravidelná sleva 5 tis. Kč měsíčně, případně dle dohody.

8. Z Faktury [číslo] ze dne [datum] je patrné, že zprostředkovatel účtoval žalované částku 19 704 Kč jako provizi a náhradu za přípravu vozu k prodeji (prohlídka, výměna součástek apod.).

9. Z mobilní komunikace žalované a zprostředkovatelské společnosti z období [číslo] a [datum] bylo zjištěno, že žalovaná se ohradila proti stavu vozidla tak, že uvedla, že Subaru bylo pravidelně servisované i pokud jde o výměnu oleje, bylo v pořádku. Zadření motoru po dvou a půl měsíci a ujetí [číslo] km není skrytou vadou. Zprostředkovatel se snažil dospět do smírného vyřešení věci. Obě zainteresované strany uvažovaly o znalci, resp. o koupi celého použitého a použitelného motoru.

10. Z přípisu zprostředkovatele žalobkyni ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [číslo] odvezla odtahová služba nepojízdné vozidlo, které složila v areálu, v prvém týdnu měsíce srpna byla provedena základní kontrola vozu mechanikem s předběžným zjištěním – přidřený motor. Prostor motoru byl shledán bez poškození, zapalování bez známek poškození, olej v motoru byl, chladící kapalina taktéž a byla bez nečistot. Startér motorem pootočil. S kupujícím nebyla dohoda možná, proto byl motor demontován a rozebrán. Bylo zjištěno, že jej není možné opravit, není to ekonomické, leda možná výměna motoru za cca 70 tis. Kč.

11. Z Odborného vyjádření Ing. [příjmení] [číslo] – [rok] lze zjistit, že tento posuzoval stav motoru vozidla Subaru po [datum]. Zjistil, že motor je velice vážně poškozen, když došlo k zadření ojničního ložiska, prasknutí a deformaci ojnice, roztrhnutí pístu, poškození hlavy a bloku motoru. Poškození se dalo zjistit až po vyjmutí klikové hřídele z bloku motoru a jejího proměření. Provozní kapaliny před demontáží byly v motoru v předepsaném objemu a bez zjevných závad. Rovněž chladící kapalina byla bez znečištění a dostatečná. Namontované tažné zařízení nejevilo známky opotřebení, neboť originální lak na tažné kouli nebyl poškozen. Svědek vyjádřil názor, že s vysokou mírou pravděpodobnosti měl motor v době prodeje skrytou vadu, proto došlo k poškození motoru. Pravděpodobně vyšší vůle mezi ojničním ložiskem a klikovou hřídelí se provozem automobilu mohla postupně zvětšovat, až došlo k zadření motoru. Vyjádření znalce je z [datum]. Z dokladů k vozidlu zjistil, že vozidlo bylo prvně uvedeno do provozu [datum], mělo jednoho předchozího držitele, celkově mělo najeto 68 562 km. Vozidlo mělo namontováno tažné zařízení, přičemž originální lak na tažné kouli poškozen nebyl.

12. Z Přípisu ze dne [datum] je patrné, že žalobkyně opětovně oznámila žalované vady vozidla, hodnotila tyto vady jako závažné, pročež sdělila, že měla-li by tyto informace v okamžiku uzavření kupní smlouvy, tuto by samozřejmě neuzavřela. Proto odstoupila od smlouvy a požádala o vrácení kupní ceny. Podle doručenky datové zprávy byl tento přípis žalované doručen dne [datum].

13. Z Předžalobní výzvy je patrné, že žalovaná byla právní zástupkyní žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky dne [datum]. Doručeno bylo dne [datum].

14. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

15. Žalobkyně se obrátila na autoservis [právnická osoba] se zájmem o zakoupení vozidla. Ten jí nabídl vozidlo Subaru Impreza, který prodával jako zprostředkovatel na základě zprostředkovatelské smlouvy uzavřené s majitelem vozu, společností [právnická osoba] Žalobkyně zakoupila od společnosti [právnická osoba] vozidlo za částku 119 900 Kč a k jeho faktickému převzetí došlo v [anonymizováno] [rok]. Vozidlo autoservis prohlédl prostřednictvím mechanika, vyměnil brzdové destičky, projel trasu dlouho cca 20 km, kdy žádné známky poruchy či vady neshledal. Posledního dne v [anonymizováno] [rok] došlo k poruše vozu na dálnici, vlivem které se stalo úplně nepojízdným a muselo být odtaženo do autoservisu zprostředkovatele prodeje. Zde bylo mechanikem cca po týdnu zjištěno, že došlo k zadření motoru, přičemž tato porucha mohla být opravena výměnou celého motoru za částku 60 – 70 tis. Kč. Tuto skutečnost potvrdil i znalec v [anonymizováno] [rok], když zjistil, že motor je velice vážně poškozen. To žalovaná odmítla a dne [datum] od uzavřené smlouvy odstoupila. Prodávající společnost byla žalobkyní vyzvána k vrácení dlužné částky [datum].

16. V rámci právního hodnocení věci postupoval soud podle následujících ustanovení právních předpisů: <i>17. Podle ust. § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>18. Podle ust. § 2158 odst. 1 o. z. je-li kupujícím spotřebitel, platí pro prodej hmotné movité věci i ustanovení tohoto pododdílu. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí také na smlouvu o dodání hmotné movité věci, kterou je nutné vyrobit nebo vytvořit.</i> 19. S ohledem na argumentaci žalobkyně soud předně musel vyřešit otázku, zda bylo vozidlo žalovanou prodáváno v rámci obchodování zbožím, tedy v rámci předmětu podnikání žalované (samotné činnosti prodávající žalované společnosti) a současně s tím tedy otázku, podle jaké právní úpravy bude vztah z tohoto řízení posouzen. Úprava spotřebitelské smlouvy předpokládá, že jde v prvé řadě o vztah z kupní smlouvy uzavřené mezi podnikatelem a spotřebitelem. Neplatí pro smlouvy uzavřené mezi spotřebiteli navzájem nebo mezi podnikateli navzájem.

20. Ze samotné definice spotřebitele, jímž podle § 419 o. z. je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná, vyplývá, že spotřebitelem může být nejen nepodnikající fyzická osoba, ale též fyzická osoba - podnikatel, jedná-li mimo rámec své podnikatelské činnosti (obdobně v literatuře např. Csach, K. In: Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654 Praha: Leges, 2014, s. 4). Ustanovení na ochranu spotřebitele mají být aplikována i na vztahy, v nichž vystupuje fyzická osoba, jež má podnikatelské oprávnění, avšak v těchto vztazích se jako podnikatel nechová (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 1930/11).

21. Pojem "spotřebitel" obsažený ve směrnici Rady 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, jež byla do českého právního řádu transponována zákonem č. 367/2000 Sb., musí být vztažen výlučně na fyzické osoby; a contrario je tedy vyloučeno rozšíření definice spotřebitele na právnické osoby.

22. V daném případě uzavřela kupní smlouvu na jedné straně žalovaná, jako osoba nepodnikající, na druhé straně žalovaná – společnost s ručením omezením, tedy právnická osoba. Fakt, zda uzavírá smlouvu mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, je podle ust. § 419 o. z. zkoumán, resp. může být zkoumán toliko u člověka uzavírajícího smlouvu, nikoli pak u podnikatele – právnické osoby. To z daného zákonného ustanovení neplyne.

23. Pro posouzení této otázky je rozhodující zásadně postavení smluvních stran. Žalovaná společnost prodávala předmětné vozidlo prostřednictvím zprostředkovatele, který převzal vozidlo do komisního prodeje. Žalovaná tvrdila, že byť její podnikatelská činnost spočívá mj. opravy ostatních dopravních prostředků a pracovních strojů, neprodávala vozidlo v rámci své podnikatelské činnosti, ale jako služební vozidlo v majetku společnosti, které používala pro služební účely více let. Současně pak platí, že pokud je smluvní stranou právnická osoba, je ve vztahu k posouzení daného smluvního vztahu právně bez významu povaha či zdroj prodávané movité věci v souvislosti s předmětem podnikání právnické osoby – žalované.

24. Nicméně i podnikatel může být v rámci závazku slabší smluvní stranou, tato otázka by ovšem mohla být řešena v situaci, kdy podnikatel fyzická osoba uzavřel smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti. Skutečnost, že bude mít postavení slabší smluvní strany zde vyloučit nelze. Toto však ve vztahu k ust. § 433 o. z. (ochrana podnikatele), přičemž toto ustanovení na nyní projednávaný smluvní vztah nedopadá. <i>25. Podle ust. § 2161 odst. 1 a 2 o. z. prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal, a) má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné, b) se věc hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá, c) věc odpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze, byla-li jakost nebo provedení určeno podle smluveného vzorku nebo předlohy, d) je věc v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a e) věc vyhovuje požadavkům právních předpisů. Projeví-li se vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí.</i> <i>26. Podle ust. § 2165 odst. 1 o. z. kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí.</i> <i>27. Podle ust. § 2169 odst. 1, 2 a 3 o. z. nemá-li věc vlastnosti stanovené v § 2161, může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady. Právo na dodání nové věci, nebo výměnu součásti má kupující i v případě odstranitelné vady, pokud nemůže věc řádně užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad. V takovém případě má kupující i právo od smlouvy odstoupit. Neodstoupí-li kupující od smlouvy nebo neuplatní-li právo na dodání nové věci bez vad, na výměnu její součásti nebo na opravu věci, může požadovat přiměřenou slevu. Kupující má právo na přiměřenou slevu i v případě, že mu prodávající nemůže dodat novou věc bez vad, vyměnit její součást nebo věc opravit, jakož i v případě, že prodávající nezjedná nápravu v přiměřené době nebo že by zjednání nápravy spotřebiteli působilo značné obtíže.</i> <i>28. Podle ust. § 2172 věta prvá o. z. práva z vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého věc byla koupena.</i> 29. S ohledem na shora vyložené důvody, a protože tedy soud pokládá žalobkyni za spotřebitele a žalovanou za podnikatele, postupoval dále podle ust. § 2161 odst. 5 a násl. o. z., podle kterého, se presumuje přítomnost vady (vadnost věci), která se projevila v průběhu šesti měsíců od převzetí věci. Kupní smlouvou, výpovědí žalobkyně i svědka [příjmení] bylo prokázáno, že k převzetí vozidla žalobkyní došlo [datum]. Ostatně žalovaná toto tvrzení žalobkyně ani nerozporovala. Odpovědnost za vady je objektivní odpovědností. Předpokladem odpovědnosti je pouze nesplnění smluvní povinnosti. Žalovaná tady nesplnila svoji smluvní povinnost dodat movitou věc žalobkyni bez vad. Vzhledem k přesunutí právního posouzení věci pod režim spotřebitelské koupě, tedy pod režim speciální právní úpravy, má tato přednost před úpravou obecnou. Je obecným pravidlem, že pakliže speciální právní úprava neobsahuje úpravu konkrétní řešené otázky, tak až teprve tehdy nastupuje úprava obecná. Pododdíl 5 o. z. řeší charakter smluvních stran, odpovědnost prodávajícího za vady v době převzetí věci, oprávnění a dobu uplatnění práva z vady, strukturu volby jednotlivých práv, předpoklady jejich uplatnění a způsob jejich provedení a rovněž místo uplatnění práva z vadného plnění, tedy prakticky vše, co se v daném řízení vyřešit musí a na co je nutno nalézt odpověď.

30. Bylo prokázáno, že se vada projevila dne [datum], tedy necelé tři měsíce od převzetí vozidla žalobkyní, tedy zcela ve lhůtě dvou let podle ust. § 2165 o. z. Pro úplnost soud dodává, že ta je občanským zákoníkem účinným od 1.1.2014 stanovena právě a jen pro výskyt vady spotřebního zboží, nikoli již pro uplatnění vady tak, jak tomu bylo před účinností této právní úpravy. Právo z odpovědnosti za vady ("právo z vady") se uplatňuje u prodávajícího, u něhož byla věc koupena (§ 2172). Zákonodárce v režimu odpovědnosti za vady nestanoví žádné časové omezení tohoto práva. K určitému časovému omezení je však třeba dospět, a to z hlediska dobrých mravů. Posuzována tedy bude přiměřenost doby – časového odstupu okamžiku uplatnění vady. Bez ohledu na skutečnost, že se žalovaná společnost dozvěděla o výskytu vady takřka bezprostředně po jejím vzniku od komisionáře, jenž se snažil vztahy mezi účastnicemi kupní smlouvy narovnat, uplatnila žalobkyně právo z vady včetně volby práva (§ 2169 o. z.) přípisem ze dne [datum], který byl prokazatelně doručen do datové schránky žalované. I tak s ohledem na zjišťování povahy, charakteru a opravitelnosti vady, což bylo pro žalobkyni známo v září 2021, lze uplatnění vady u prodávající označit jako uplatnění v přiměřeném časovém úseku. <i>31. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>32. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 33. Volbu práva učinila žalobkyně v podobě odstoupení od smlouvy. Ohledně volby jednotlivých práv u spotřebitelské koupě, resp. charakteru jednotlivých práv obecně, nemají jednotlivá práva z vadného plnění v případě spotřebitelské koupě rovnocenné postavení. Bezpodmínečně uplatnitelná jsou práva na výměnu součásti, resp. opravu věci a k uplatnění těchto práv nemusí být dán žádný předpoklad – mají primární postavení. Je-li možné vadu neprodleně odstranit, a to máme prokázáno, že možné bylo - výpovědí svědka [příjmení], který uvedl, že letecké motory z ultralehkých letadel se po repasování používají do vozidel Subaru, když nové se již nevyrábí a i to žalobkyni nabízel, výměnou součásti v rámci opravy motoru, má tento způsob řešení problému přednost před výměnou věci, která zde vzhledem k předmětu koupě nepřicházela v úvahu a tím spíše má přednost před odstoupením od smlouvy, neboť to je možné teprve tehdy, není-li možné požadovat výměnu součásti věci, resp. bezplatné odstranění vady. Žalobkyně tak mohla žádat po žalované opravu věci formou navrhovanou komisionářem, která byla realizovatelná bezprostředně po zjištění původu a charakteru vady, když tento způsob nápravy formou dodatečného plnění potvrdil svou výpovědí svědek [příjmení]. Právo na odstoupení od smlouvy není totiž právem první volby (viz shora … jednotlivá práva nemají při volbě kupujícím rovnocenné postavení…), které může kupující uplatnit bez jakéhokoli předpokladu. Kdyby tomu tak bylo a bylo-li by nutné vykládat ustanovení § 2169 o. z. tímto způsobem, zmizel by rozdíl mezi výkladem ustanovení § 2106 o. z. a tímto ustanovením, což zákonodárce na mysli s ohledem na jazykové vyjádření speciálního ustanovení zcela jistě neměl. Proto soud má za to, že žalobkyně odstoupila od smlouvy předčasně, a to pro absenci předpokladu pro odstoupení od smlouvy, který zde byl dán pouze tehdy, nebylo-li by možné vadnou součást vozidla vyměnit. Pokud by to tak bylo a vyplýval by tento závěr ze skutkových zjištění soudu, pak teprve by mohla žalobkyně od smlouvy odstoupit.

34. Na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné než neplatné (§ 574 o. z.). Právní úprava neplatnosti právních jednání stojí na zásadě, že je namístě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účet zákona vyžaduje a právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek (to platí, jak bylo již řečeno, i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému), tedy o tuto neplatnost absolutní půjde podle této právní úpravy jen výjimečně a pravidlem je neplatnost relativní, kterou musí namítnout oprávněná osoba. Relativně neplatné právní jednání se považuje navzdory vadě, kterou je stiženo, za platné, jestliže se neplatnosti nedovolal ten, kdo je k tomu oprávněn. Soud tak nemůže k relativní neplatnosti přihlížet z úřední povinnosti i kdyby byla vada nepochybná, tedy považuje jednání za platné do okamžiku, kdy bude vada uplatněna. Legitimaci k uplatnění neplatnosti má ten, kdo je právním jednáním dotčen ve svých právech nebo povinnostech a v jehož zájmu je neplatnost právního jednání stanovena, a to za předpokladu, že neplatnost právního jednání sám nezpůsobil. Byla-li neplatnost relativně neplatného právního jednání řádně uplatněna, nastávají vůči dotčenému právnímu jednání stejné následky jako v případě absolutní neplatnosti. Obě neplatnosti působí s účinky od počátku – závazek je zrušen s účinky ex tunc. <i>35. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 36. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

37. Judikatura vztahující se k § 457 zákona č. 40/1964 Sb. vyžadovala, aby podmíněnost žalobního požadavku splněním vzájemné restituční povinnosti vyjadřoval přímo petit žaloby, přičemž opomenutí tohoto aspektu při formulaci žaloby mělo za následek zamítnutí žaloby (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1405/2004 nebo sp. zn. 23 Cdo 2325/2013). Nová právní úprava, která dopadá i na souzenou věc, naproti tomu předpokládá, že soud bude k oboustrannosti plnění na základě předmětné smlouvy přihlížet toliko v případě uplatnění námitky vzájemného plnění ze strany žalované společnosti. Žalobkyně, která uplatňuje nárok na vrácení hodnot poskytnutých na základě oboustranně zavazující zrušené kupní smlouvy, proto nemusí v žalobním petitu podmiňovat povinnost, která by měl být uložena žalované, souběžným vydáním plnění poskytnutého podle smlouvy žalovanou společností. Žalobkyně tedy při absenci námitky vzájemného plnění žalované, požadovala vydání bezdůvodného obohacení žalovanou, proto soud promítl danou skutečnost do výroku rozsudku, aniž by nutil žalobkyni měnit žalobu a uzpůsobovat petit případné obraně tohoto druhu ze strany žalované.

38. Ze všech shora vyložených důvodů lze učinit závěr o tom, že žalobkyně zakoupila od žalované označené vozidlo, které mělo v okamžiku prodeje vadu. Vada byla odstranitelná výměnou součásti, resp. opravou vozu, jako primární volba práva. Žalobkyně však volila odstoupení od smlouvy, které soud hodnotí jako předčasné, tudíž neplatné. Tato neplatnost je ovšem neplatností relativní, kterou žalovaná nenamítla. Soud tak vycházel z toho, že došlo k platnému odstoupení od smlouvy kupní. Odstoupením se smlouva ruší od počátku a smluvní strany jsou povinny vrátit vše, co podle ní plnily. Žalovaná neuplatnila námitku vzájemného plnění, žalobkyně nebyla povinna (na rozdíl od předchozí právní úpravy občanského zákoníku) podmiňovat povinnost, která má být uložena žalované souběžným vydáním plnění poskytnutého podle smlouvy žalobkyni a soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu.

39. Soud rozhodl o tom, že navržené důkazy označené jako„ obhlídka vozidla“ a„ výslech znalce“ neprovede, a to pro nadbytečnost s ohledem na právní posouzení věci, zejména na závěr o presumpci vady již v době prodeje, resp. předání vozu. <i>40. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 41. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky přípisem, jímž současně odstoupila od smlouvy, doručeným dnem [datum]. Ode dne následujícího se žalovaná ocitla v prodlení. Soud tedy přiznal právo na náhradu uplatněného nároku spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne požadovaného žalobkyní, když toho dne byla žalovaná jednoznačně v prodlení s vrácením dlužné částky. <i>42. Podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který úspěch ve věci neměl.</i> 43. Náklady řízení tvoří v dané věci žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 5 995 Kč, odměna za právní zastoupení stanovená podle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), ve spojení s ust. § 6 odst. 1 a ust. § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) ve výši 41 300 Kč (5 900 Kč za jeden úkon právní služby x 7 – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění, vyjádření k výzvě soudu a 3x účast u soudního jednání), dále paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), ve spojení s ust. § 13 odst. 4 AT ve výši 2 100 Kč (7 režijních paušálů ke každému úkonu právní služby po 300 Kč), dále náhrada cestovních výloh za jednání v [anonymizováno] [rok], v [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok] ve výši 370 Kč a 2x 359 Kč, tedy celkem v částce 1 088 Kč (vždy při 50 ujetých km na trase [obec] - [obec] a zpět, průměrné spotřebě 5,733 l [číslo] km, průměrné ceně za 1 litr nafty motorové ve výši 47,10 Kč, resp. 34,40 Kč a náhradě za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč, resp. 5,20 Kč) v souladu s ust. 157 odst. 4, ust. § 158 odst. 3 zákoníku práce ve spojení s vyhláškou č. 511/2021 Sb., resp. č. 467/ 2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad a konečně náhrada za 21 % DPH z částek shora uvedených krom soudního poplatku podle § 137 odst. 1 a 3 o.s.ř. v celkové výši 9 342,48 Kč. Náhradu za čas strávený na cestách k soudu a zpět žalobkyně neúčtovala, proto činí celková částka nákladů řízení 59 826 Kč po zaokrouhlení.

44. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

45. O lhůtě k plnění soud rozhodl zcela v souladu s ust. § 160 odst. l o. s. ř., když podmínky pro rozhodnutí jiné v daném případě neshledal.