11 C 142/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 2 717,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 717,06 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 156,78 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 64,45 Kč, s ročním úrokem z prodlení z částky 2 717,06 Kč ve výši 8,25 % od datum do zaplacení, s ročním úrokem z částky 2 717,06 Kč ve výši 18,9 % od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobkyni částku 5 119 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud uvedl předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu s úrokem, zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi původním věřitelem, právnická osoba a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o účtu č. bankovní účet, na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dále původní věřitel uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpání peněžních prostředků do debetního zůstatku na účtu. Nedílnou součástí smlouvy i smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky banky. Limit kontokorentního úvěru byl sjednán do výše 1 000 Kč. Žalovaný byl povinen platit bance roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši podle oznámení banky, ke dni vzniku debetního zůstatku činil úrok 18,9 % ročně, a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu v souladu se sazebníkem banky, jež byly v souladu se smlouvou započítávány do výše kontokorentu. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu, k čemuž ale došlo. Žalovaný nepovolený debetní zůstatek nevyrovnal, což představovalo závažné porušení smlouvy o úvěru. Banka převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne datum na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky i s úroky. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení nadále úročen úrokem z kontokorentu v sazbě 18,9 % ročně a zároveň úrokem z prodlení. O tomto byl žalovaný vyrozuměn přípisem ze dne datum. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum. Ke dni postoupení činila pohledávka na jistině 2 717,06 Kč, na úroku z úvěru do datum částku 64,45 Kč a úroku z prodlení do datum částku 156,78 Kč. Postoupení bylo žalovanému oznámeno doporučeným přípisem dne datum. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes výzvu ze dne datum.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci toliko vyhlásil rozhodnutí bez jednání, neboť s tímto postupem vyjádřili účastníci souhlas – žalobkyně již v žalobě, u žalovaného nastala fikce souhlasu s tímto postupem (ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., § 115a o.s.ř.).

5. Právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba a žalovaný ujednali mezi sebou dohodu o otevření účtu č. bankovní účet, a to ke dni datum. V listině označené jako Rámcová smlouva o finančních službách byl žalovaný identifikován svým rodným číslem a číslem občanského průkazu. Na základě této listiny se banka zavázala vést pro žalovaného běžný účet. Dále podepsali dne datum listinu označenou jako smlouva o kontokorentním úvěru, v rámci které byl žalovanému povolen debetní zůstatek do limitu 1 000 Kč. Žalovaný byl ve smlouvě identifikován svým rodným číslem a zavázal se nepřekročit tento povolený debetní zůstatek na účtu. Žalovaný vyčerpal nad limit kontokorentu částku 1 717,06 Kč, tedy konečný zůstatek na účtu činil ke dni datum částku 2 717,06 Kč. Banka převedla částku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků ke dni datum a dále úročila celkovou částku úrokem ve sjednané výši 18,90 % ročně. Dlužná částka na jistině zůstala neměnná i ke dni postoupení pohledávky s účinností ke dni datum na žalobkyni. Pohledávka byla zahrnuta do seznamu postupovaných pohledávek pod ID číslo a žalovanému bylo postoupení oznámeno přípisem ze dne datum. Žalovaný dlužnou částku s příslušenstvím neuhradil přes výzvu ze dne číslo ze dne datum. Veškerá korespondence byla žalovanému zasílána na jím uvedenou adresu ve smlouvách.

6. Při právním hodnocení věci soud vycházel z ust. § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), dále z ust. § 2395 a násl. o.z., ust. § 2048 a násl. o.z. a pokud jde o příslušenství, tak z ust. 1802 a násl. o.z. (úroky z úvěr) a ust. § 1968, § 1970 a násl. o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2015 Sb., pokud jde o zákonný úrok z prodlení a jeho výši.

7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o běžném účtu s povolením čerpat finanční prostředky do debetního zůstatku (sjednán kontokorentní úvěr) a dále o úvěru ve smyslu ust. § 2662 a násl. a § 2395 a násl. o.z. V této smlouvě a ve VOP, které byly na základě ujednání stran její součástí, byla upravena práva a povinnosti stran. Zatímco právní předchůdce žalobkyně své povinnosti splnil, vedl pro žalovaného běžný účet, povolil mu čerpání finančních prostředků do limitu 1 000 Kč, potažmo poskytl žalovanému úvěr, žalovaný svým povinnostem ze smlouvy nedostál, když překročil výši povoleného kontokorentu o 1 717,06 Kč, resp. výše splatného kontokorentu činila ke dni převodu na evidenční účet pohledávek 2 717,06 Kč. Žalovaný způsobil svým jednáním převod splatného kontokorentu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, neboť předchůdce žalobkyně využil svých práv daných mu smlouvou a VOP. Výzvy žalovanému zasílal, ty se dostávaly postupně do sféry jeho dispozice, když byly zasílány na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvách a žalovaný tuto za celou dobu trvání vztahu nezměnil. Na úhradu dlužné částky nadále ničeho nehradí. Lze dále konstatovat, že žalobce prokázal platnou a účinnou smlouvou o postoupení pohledávky převod pohledávky na žalobkyni, když do seznamu pohledávek byla zahrnuta pohledávka za žalovaným a žalovanému bylo oznámeno postoupení. Soud je tedy toho názoru, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Žalobkyně požaduje po žalovaném příslušenství – úrok a zákonný úrok z prodlení zcela ve smyslu smluvních ujednání z části v kapitalizované výši z části v procentních sazbách z jistiny. Lze konstatovat, že se žalovaný dostal do prodlení s jistinou úvěru ode dne následujícího po převodu na evidenční účet. Výše úroku je pak stanovena v citovaném vládním nařízení.

8. Podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který úspěch ve věci neměl.

9. Náklady řízení tvoří v dané věci žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta stanovená podle ust. § 7, bod 4, ust. § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 000 Kč (1 000 Kč za jeden úkon právní služby x 3 – příprava a převzetí, podání žaloby, výzva k plnění), dále podle ust. § ust. § 11 odst. 1 písm. a) a d), ve spojení s ust. § 13 odst. 1 a 3 téže vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 režijní paušály ke každému úkonu právní služby x 300 Kč) a konečně náhrada za 21 % DPH z částky odměny advokáta a náhrady hotových výdajů ve výši 819 Kč Náklady řízení tak činí v daném řízení celkem částku 5 119 Kč.

10. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

11. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.