11 C 227/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení neexistence vlastnického práva <b>I. Určuje se, že vlastníkem osobního vozidla [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka], není od [datum] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně].</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že od [datum] není vlastníkem osobního vozidla [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“), s tvrzením, že dne [datum] uzavřela kupní smlouvu s žalovaným, na základě které na něj převedla vlastnické právo k vozidlu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že v registru silničních vozidel nahlásí na svůj náklad změnu vlastníka, k čemuž ho také zmocnila, ale neučinil tak, a proto je žalobkyně v registru silničních vozidel stále vedena jako vlastník vozidla. Sama se pokusila podat žádost o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel, ale neměla k dispozici všechny potřebné dokumenty, pročež bylo řízení o její žádosti rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum] zastaveno. Žalovaný je nekontaktní a poštu si nepřebírá. Žalobkyně dovozuje svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení z toho, že vzhledem k zápisu v registru silničních vozidel je stále oficiálně považována za vlastníka vozidla, z čehož jí hrozí nebezpečí objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla, ačkoli vozidlo již nevlastní ani neprovozuje. Zároveň žalobkyně nemůže požadovat určení vlastnického práva žalovaného, jelikož nemůže vědět, zda žalovaný v mezidobí neuzavřel kupní či jinou smlouvu se třetí osobou, na kterou vlastnické právo k vozidlu dále převedl. Pouze na podkladě rozhodnutí soudu o určení, že není vlastníkem vozidla, může docílit výmazu jejích údajů v registru silničních vozidel podle zákona o ochraně osobních údajů tak, jak to předpokládá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 254/2016-33.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. K projednání věci samé soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), nenařizoval jednání, jelikož vycházel z toho, že žalobkyní předložené listinné důkazy poskytují pro rozhodnutí dostatečný podklad, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, nevyjádřil, proto má soud za to, že proti tomuto postupu ani žalovaný nemá výhrady (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že ji uzavřela žalobkyně na straně prodávající a žalovaný na straně kupující a jejím předmětem byl prodej a koupě předmětného vozidla za kupní cenu 15 000 Kč, která byla žalovaným uhrazena před podpisem smlouvy. Žalobkyně žalovanému předala klíč od vozidla a osvědčení o registraci vozidla, tj. malý a velký technický průkaz. Žalovaný se zavázal, že na svůj náklad zajistí nahlášení změn v evidenci motorových vozidel, k čemuž mu žalobkyně udělila plnou moc.

5. Z výdeje dat z registru silničních motorových vozidel vyhotoveného [stát. instituce] dne [datum] bylo zjištěno, že jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla je v registru silničních vozidel od [datum] evidována žalobkyně.

6. Z usnesení [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo], bylo zjištěno, že řízení o žádosti podané žalobkyní dne [datum] podle § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen„ zákon č. 56/2001 Sb.“), bylo zastaveno, jelikož žalobkyně v určené lhůtě neodstranila vady žádosti, které bránily pokračování v řízení. Tyto vady žádosti spočívaly v tom, že žalobkyně nedoložila všechny povinné přílohy uvedené v § 8 odst. 3, 4 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., a to technický průkaz a osvědčení o registraci vozidla, protokol o evidenční kontrole vozidla, který není starší než 30 dnů, a zelenou kartu vydanou podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

7. Na základě těchto žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej a koupě předmětného vozidla za kupní cenu 15 000 Kč. Žalovaný před podpisem kupní smlouvy zaplatil žalobkyni kupní cenu a žalobkyně žalovanému předala vozidlo s klíčem a s velkým a malým technickým průkazem. Žalovaný se zavázal na svůj náklad zajistit nahlášení změny vlastníka v registru silničních vozidel, k čemuž mu žalobkyně udělila plnou moc, avšak žalovaný tak neučinil a žalobkyně je v registru silničních vozidel stále evidována jako vlastník a provozovatel vozidla. Žalobkyně se pokusila sama podat žádost o provedení změny vlastníka v registru silničních vozidel, ale k žádosti nedoložila všechny potřebné přílohy (technický průkaz a osvědčení o registraci vozidla, protokol o evidenční kontrole vozidla a zelenou kartu vydanou podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), proto bylo řízení o její žádosti zastaveno usnesením [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo], a zápis změny vlastníka proveden nebyl.

8. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

9. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

10. Podle § 1102 o. z. převede-li se vlastnické právo k movité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.

11. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

12. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým [anonymizováno]. Podle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení se žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu.

13. Podle § 8 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. se k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla přiloží <i>a) v případě převodu vlastnického práva technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 30 dní, a zelená karta vydaná podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, není-li silniční vozidlo vyřazené z provozu,</i> <i>b) v případě přechodu vlastnického práva doklad o nabytí vlastnického práva k silničnímu vozidlu a doklady podle písmene a); k žádosti se nepřikládají technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, nemá-li je žadatel k dispozici, a protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, podává-li žadatel současně žádost o zápis zániku silničního vozidla.</i> 14. Podle § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka.

15. Podle § 8a odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel a její přílohy platí § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) obdobně.

16. Podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o ochraně osobních údajů“) je správce osobních údajů povinen zpracovat pouze přesné osobní údaje, které získal v souladu s tímto zákonem․ Je-li to nezbytné, osobní údaje aktualizuje. Zjistí-li správce, že jím zpracované osobní údaje nejsou s ohledem na stanovený účel přesné, provede bez zbytečného odkladu přiměřená opatření, zejména zpracování blokuje a osobní údaje opraví nebo doplní, jinak osobní údaje [anonymizováno]. Nepřesné osobní údaje lze zpracovat pouze v mezích uvedených v § 3 odst. 6.11 Nepřesné osobní údaje se musí označit. Informaci o blokování, opravě, doplnění nebo likvidaci osobních údajů je správce povinen bez zbytečného odkladu předat všem příjemcům.

17. Soud se nejprve zabýval tím, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení neexistence jejího vlastnického práva k vozidlu ve smyslu § 80 o. s. ř. Určovací žaloba má preventivní charakter, přičemž jejím účelem je eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právních vztazích a poskytnout ochranu žalobci dříve, než dojde k porušení jeho práv. Zároveň je třeba zabývat se tím, zda lze k odpovídající nápravě dospět jinak.

18. S žalobkyní je třeba souhlasit v tom, že údaj o vlastníku vozidla zapsaný v registru silničních vozidel má dopady například do oblasti odpovědnosti provozovatele vozidla za přestupek podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), či i do povinnosti k placení příspěvku v případě porušení povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), neboť v obou případech se vychází v prvé řadě z toho, že osoba zapsaná v registru silničních vozidel jako vlastník vozidla je jeho skutečným vlastníkem a potažmo i provozovatelem. Pakliže by tedy žalobkyně byla v rozporu se skutečným stavem zapsaná v registru silničních vozidel jako vlastník předmětného vozidla, mohla by jí opravdu vzniknout újma.

19. Primárním a zákonem upřednostňovaným způsobem, jak lze dosáhnout toho, aby byl při převodu vlastnického práva k vozidlu proveden zápis změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel, je podání společné žádosti dosavadního a nového vlastníka vozidla o zápis této změny podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., přičemž dosavadní či nový vlastník může být druhou stranou zastoupen na základě plné moci. V případě, že tato společná žádost není z důvodu neposkytnutí součinnosti druhou stranou podána ve lhůtě 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva vozidlu (§ 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb.), může podle § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. podat žádost o zápis změny vlastníka vozidla samostatně dosavadní či nový vlastník vozidla. I v případě podání žádosti pouze jedním z nich však zákonná úprava vyžaduje, aby byly k žádosti dodány všechny přílohy, jimiž jsou i protokol o evidenční kontrole vozidla a zelená karta (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2020, č. j. 9 As 346/2019-28), byť jejich obstarání zejména dosavadním vlastníkem může být obtížné, neboť k okamžiku podání žádosti již zpravidla vozidlem ani příslušnými dokumenty nedisponuje.

20. V daném případě se žalovaný zavázal k tomu, že podá společnou žádost o zápis změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., a žalobkyně jej k tomu zmocnila. Žalovaný však tento závazek porušil a žádost nepodal. Žalobkyně se tedy pokusila podat žádost sama podle § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., ale nedodala všechny požadované přílohy, které však ani nemohla reálně opatřit, především pokud jde o protokol o evidenční kontrole vozidla. Evidenční kontrolu vozidla nelze logicky provést bez kontrolovaného vozidla, avšak žalobkyně předmětné vozidlo předala žalovanému při podpisu kupní smlouvy dne [datum], tudíž v době podání žádosti s ním již nedisponovala. [stát. instituce] respektoval zákonný požadavek na doložení všech dokumentů a řízení o její žádosti zastavil. Žalobkyně tedy není za této situace schopna domoci se zápisu změny vlastnického práva v registru silničních vozidel výše uvedeným postupem.

21. Pokud jde o určení vlastnického práva, rozhodovací praxe soudů dává přednost pozitivnímu určení před určením negativním, jelikož z negativního určení nevyplývá, komu skutečně svědčí vlastnické právo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3892/2011), což nevede zcela efektivně k odstranění nejistoty v právních vztazích. V intencích určení vlastnického práva k vozidlu (v pozitivním smyslu) je naléhavý právní zájem typicky dán z toho důvodu, že na základě takového určení lze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006). V případě negativního určení vlastnického práva k vozidlu takové rozhodnutí soudu nemůže být dostatečným podkladem pro zápis změny vlastníka, pakliže není na jisto postaveno, kdo je novým vlastníkem vozidla, a kdo má tedy namísto dosavadního vlastníka být do registru silničních vozidel zapsán. Nejvyšší správní soud však v rozsudku ze dne 6. 12. 2016, č. j. 7 As 254/2016-33, připustil, že v případě rozporu údajů o vlastníku vozidla evidovaných v registru silničních vozidel se skutečným stavem, lze postupovat subsidiárně dle zákona o ochraně osobních údajů, který se vztahuje i na údaje o vlastníkovi či provozovateli vozidla zapsané v registru silničních vozidel. Správce osobních údajů (obecní úřad) má podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů zpracovávat pouze přesné údaje, tedy údaje odpovídající skutečnosti. Pakliže tedy osoba, která je v registru silničních vozidel evidována jako vlastník vozidla, dostatečným způsobem prokáže, že reálným vlastníkem vozidla již není, a to právě například rozsudkem soudu o určení neexistence vlastnického práva k vozidlu, obecní úřad údaje o vlastníkovi vozidla v registru silničních vozidel bez dalšího odstraní. Možnost vydání rozsudku o určení neexistence vlastnického práva k vozidlu za účelem odstranění údajů o vlastníkovi vozidla evidovaných v registru silničních vozidel aproboval i Ústavní soud v nálezu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20.

22. Za situace, kdy žalobkyně ani nemůže tvrdit, že žalovaný je v současné době vlastníkem vozidla, natož aby takové tvrzení mohla prokázat, přičemž nutno dodat, že ani případné rozhodnutí o určení vlastnického práva žalovaného by nepřeklenulo absenci protokolu o evidenční kontrole, který je k úspěšnosti žádosti o zápis změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel potřebný, shledal soud naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném negativním určení vlastnického práva k vozidlu ve smyslu § 80 o. s. ř. v tom, že toto rozhodnutí může být podkladem pro výmaz jejích osobních údajů z registru silničních vozidel podle zákona o ochraně osobních údajů, čímž bude zabráněno výše uvedeným negativním důsledkům souvisejících s tím, že by byla zapsána jako vlastník a provozovatel vozidla v registru silničních vozidel v rozporu se skutečným stavem.

23. Pokud jde o vyřešení otázky vlastnického práva k předmětnému vozidlu, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla dne [datum] platně uzavřena kupní smlouva podle § 2079 odst. 1 o. z., na jejímž základě žalobkyně převedla vlastnické právo k vozidlu na žalovaného. Jelikož registr silničních vozidel není veřejným seznamem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5330/2015, publikovaný v Soudních rozhledech, r. 2018, č. 5, str. 158), bylo vlastnické právo k vozidlu převedeno podle § 1099 o. z. již samotnou kupní smlouvou ke dni [datum] bez nutnosti zápisu vlastnického práva v registru silničních vozidel (§ 1102 o. z. arg. a contrario). Ačkoli nelze určit, zda je žalovaný i v současné době vlastníkem vozidla, jelikož není zřejmé, zda vlastnické právo dále nepřevedl na další osobu, je v této věci dána jeho pasivní věcná legitimace, neboť právě na něj žalobkyně vlastnické právo k vozidlu převedla. Od [datum] žalobkyně již není vlastníkem předmětného vozidla, tudíž soud její žalobě zcela vyhověl.

24. V řízení byla plně úspěšná žalobkyně, soud jí proto přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 6 000 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 4 000 Kč stanovených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“). Při určení výše tarifní hodnoty, z níž se počítá výše odměny zástupkyně žalobkyně za jeden úkon právní služby, vyšel soud podle § 8 odst. 1 a. t. v souladu s návrhem žalobkyně z kupní ceny vozidla ve výši 15 000 Kč sjednané v kupní smlouvě ze dne [datum] (uzavřené jen půl roku před podáním žaloby), jelikož předmětem sporu bylo určení neexistence vlastnického práva k tomuto vozidlu, které je věcí movitou penězi ocenitelnou. Hodnotu sporu tedy lze odvodit právě od hodnoty vozidla v době řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1332/07, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 22/2011 USn.). Náklady právního zastoupení žalobkyně tedy tvoří odměna advokátky za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a podaná žaloba; § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t.) po 1 700 Kč, vypočtená z tarifní hodnoty 15 000 Kč podle § 7 bodu 5. za použití § 8 odst. 1 a. t., a 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 a. t.

25. Lhůtu k plnění žalobkyni přiznané náhrady nákladů řízení soud stanovil jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., jelikož neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či povolení splátek. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.