11 C 29/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Bc. Nikolou Hönigovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 12 821,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 112 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 9 709,57 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 335,29 Kč od , datum, do , datum, , kapitalizovaného úroku ve výši 1 909,43 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 10 021,57 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 821,57 Kč od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 12 821,57 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil svou povinnost vyplývající ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne , datum, , na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách vždy do 20. dne v měsíci. Žalovaný v průběhu úvěrového vztahu načerpal celkovou částku 29 798 Kč a na svůj dluh uhradil toliko 26 686 Kč. Žalovaný nesplácel svůj dluh řádně a včas a dostal se do prodlení se zaplacením. Vedle jistiny se žalobkyně domáhá zaplacení nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výší 1 900 Kč, úroků a úroků z prodlení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobce se z jednání omluvil. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř., v nepřítomnosti žalobce i žalovaného.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že účastníci se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, dohodly na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytne žalovanému úvěrový rámec ve výši 12 000 Kč převodem na bankovní účet, a dohodly si podmínky splacení úvěru a úroků. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně, RPSN 22,00 % splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Další podmínky sjednaného úvěru byly uvedeny v úvěrových podmínkách žalobkyně, které jsou součástí úvěrové smlouvy (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalobkyně provedla ověření bonity žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne , datum, podle své metodiky k posouzení úvěruschopnosti klienta, přičemž jsou uvedeny jen příjmy žalovaného ve výši 40 000 Kč bez doložení zdroje této informace, jsou uvedeny výdaje 10 000 Kč bez doložení zdroje této informace. Navíc ověření je datováno v roce , Anonymizováno, , když úvěr byl poskytnut v roce , Anonymizováno, . (zjištěno z karty klienta ze dne , datum, a úvěrové zprávy). Žalovaný čerpal úvěr ve výši celkem 29 798 Kč. Na splátkách pak zaplatil celkově 26 686 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni , datum, . (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Dne , datum, zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne , datum, (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu ze dne , datum, ).

5. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Soud má po hodnocení důkazů za prokázaná tvrzení žalobkyně ke kontraktačnímu procesu proběhnuvšímu mezi žalobkyní a žalovaným; má za prokázané, že celková částka byla žalovaným čerpána prostřednictvím převodu na jeho účet, či nákupem zboží; má za prokázané, že dne , datum, byla žalovanému zaslána výzva k úhradě dluhu. Soud naopak nemá za prokázané, že se žalobkyně dostatečně a řádně s odbornou péčí zabývala úvěruschopností žalovaného. Byť předložila i ověření bonity MLS (maximální limit splátky), jedná se o výpočet na základě údajů, které nebyly žalobkyní ověřeny.

6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dne , datum, uzavřel s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpal od žalobkyně jako úvěr částky celkem 29 798 Kč, uhradil však pouze 26 686 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela toliko z informací, jež jí žalovaný sdělil, aniž by je blíže ověřovala a zabývala se jimi, nezjišťovala žádným způsobem výdaje žalovaného, ani jeho příjmy. Úvěr byl splatný ke dni , datum, .

7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

8. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni , datum, , není-li dále uvedeno jinak (dále též „ZSÚ“), který je tak na věc nutno aplikovat, a to zejména jeho § 86 a § 87.

9. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

14. Žalobkyně v daném případě neprokázala, že by coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ. Z nijak neověřených údajů o majetkových poměrech žalovaného ve smlouvě o úvěru nelze prokázané provedené posuzování úvěruschopnosti považovat za dostatečné ve smyslu § 86 ZSÚ. Poskytovatelka úvěru neověřila příjmy žalovaného a nezabývala se ani dostatečně jejími výdaji. Znalost příjmů a výdajů žadatele o úvěr uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr bez jejich bližšího ověření nelze v žádném případě považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti. Pokud žalovaný uvedl, že jeho rodinná domácnost má měsíční příjmy ve výši 40 000 Kč, přičemž další příjmy ostatních členů domácnosti jsou pro posouzení úvěruschopnosti irelevantní, a jsou uvedeny výdaje žalovaného ve výši 10 000 Kč, pak to muselo nutně vést poskytovatelku úvěru, postupovala-li by v souladu s § 86 ZSÚ, ke zkoumání pravdivosti tohoto údaje, a zjišťování výdajové stránky žalovaného. Poskytovatelka úvěru jinými slovy nevycházela ze spolehlivých a dostatečných informací získaných od žadatele o úvěr, musela mít na základě údajů sdělených žadatelem o úvěr důvodné pochybnosti (zejména o pouze deklarovaných měsíčních příjmech a výdajích), které ji měly vést k dalším úkonům nutným pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Karta klienta k úvěru je vyhotovena navíc až po poskytnutí úvěrů dne , datum, . Soud na základě provedeného dokazování nemá posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné a proto konstatoval, že smlouva je podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (nyní podle zákona, dříve dovozeno judikaturou SDEU a Nejvyššího soudu). Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech. Jednání dne , datum, se právní zástupce žalobkyně s omluvou neúčastnil, připravil se tak o možnost poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnění důkazů k prokázání jí uvedených tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.

15. S ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy, je možno uvažovat toliko o pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Žalobkyně podle provedeného dokazování podle absolutně neplatné úvěrové smlouvy žalovanému poskytla peněžní prostředky, na dluh žalovaný uhradil toliko 26 686 Kč. Žalovaný, jenž se o částku 3 112 Kč obohatil na úkor žalobkyně, je tedy povinen dosud nezaplacený rozdíl 3 112 Kč žalobkyni vydat. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Z tohoto důvodu soud nepřiznal ani úrok z této částky, jelikož k výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení nedošlo.

17. Soud tak žalobě vyhověl pouze co do výše nesplacené jistiny. Z těchto důvodů soud žalobě v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

18. O nákladech řízení soud rozhodl dle poměrného procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla procesní úspěch v části, kde bylo žalobě vyhověno (v částce 3 112 Kč, tj. 24,27 % řízení), žalovaný měl naopak procesní úspěch v části, kde došlo k částečnému zamítnutí žaloby (v částce 9 709,57 Kč, tj. 75,73 % řízení). Po odečtení neúspěchu od úspěchu (24,27 % - 75,73 % = 51,46 %), má žalovaný právo na náhradu 51,46 % mu vzniklých nákladů řízení. Jelikož žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, byl procesně pasivní, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).