11 C 48/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 135 713,67 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31350 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 104 363,67 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 46 967 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 58 456,21 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 135 713,67 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s čl. X smlouvy o úvěru. Úvěr byl sjednán v délce 72 měsíců. Tyto peněžní prostředky v celkové částce 74 083 Kč, tj. jistinu spolu s úrokem ve výši 34 083 Kč se žalovaný zavázal vrátit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 029 Kč, splatných vždy do 15. dne kalendářního měsíce. Úroková sazba činila 23 % ročně a RPSN odpovídala 38,71 % ročně. Smluvní strany dále sjednaly na výslovnou žádost žalovaného nepovinné doplňkové služby, a sice inkasní službu za poplatek 164 Kč měsíčně a službu„ PODPORA“ (možnost odkladu splátek, přerušení splácení) za poplatek 537 Kč měsíčně. Celkem měl tudíž žalovaný splácet měsíční splátku 1 730 Kč. Žalovaný nezaplatil splátku splatnou dne [datum]. Žalobkyně dále nárokuje poplatek za zaslání upomínek ve výši celkem 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 19 318,74 Kč. Žalovaný ani přes zaslané upomínky nedostál svým povinnostem z úvěrové smlouvy, proto žalobkyně úvěr zesplatnila přípisem ze dne [datum], a to včetně poplatku za inkasní službu ve výši 10 988 Kč a poplatku za službu„ PODPORA“ ve výši 35 979 Kč, a vyzvala žalovaného k úhradě. Žalobou uplatněná částka tedy sestává z jistiny úvěru ve výši 38 637,47 Kč, nákladů za upomínky ve výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 19 318,74 Kč, úroků ve výši 30 300,46 Kč a poplatků za doplňkové služby ve výši 46 967 Kč. Z částky odpovídající poplatkům za doplňkové služby žalobkyně požaduje přiznat smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně a z dlužné jistiny ve výši 38 637,47 Kč, nákladů na upomínky ve výši 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 19 318,74 Kč požaduje přiznat zákonný úrok z prodlení za nezaplacení po splatnosti dané výzvou k jeho zaplacení.

2. V doplnění žaloby ze dne [datum] se žalobkyně podrobně vyjadřuje k nárokovaným položkám, ke způsobu uzavření smlouvy i zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, v doplnění ze dne [číslo] [rok] pak žalobkyně podrobně rozvedla způsob výpočtu úroku.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] včetně příloh soud zjistil, že tato byla dne [datum] prostředky dálkové komunikace uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. V listině byl žalovaný identifikován svým rodným číslem, bylo zde uvedeno bankovní spojení v podobě čísla účtu [bankovní účet] a email [email]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, a to tak, že částka 20 034 Kč bude vyplacena na předchozí závazek žalovaného u žalobkyně ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], částka ve výši 11 966 Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet] a částku ve výši 8 000 Kč si měl věřitel započíst na náklady s poskytnutím úvěru. Žalovaný se částku 40 000 Kč spolu s úrokem v celkové výši 34 083 Kč, celkem tedy 74 083 Kč zavázal žalobkyni vrátit v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 029 Kč, nejpozději do [datum]. Přílohu [číslo] tvořila roční procentní sazba nákladů, přílohu [číslo] formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přílohu [číslo] tabulka umoření, přílohu [číslo] smlouva o inkasní službě, přílohu [číslo] dotazník k posouzení bonity žadatele, přílohu [číslo] smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA. Z přílohy [číslo] (dotazník k posouzení bonity žadatele) soud zjistil, že žalovaný je ženatý, vyživovací povinnosti nemá, byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba], [část obce], [obec] na dělnické pozici, nevlastnil nemovitost, příjem ze závislé činnosti byl uveden ve výši 22 471 Kč, náklady na spotřebitele 6 800 Kč, náklady na manželku ve výši 1 200 Kč a náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč. Žalovaný uvedl závazek u [příjmení] [anonymizováno] ve výši 2 687 Kč a dále závazek u [anonymizována dvě slova] ve výši 14 300 Kč. V příloze je dále uvedeno, že žalobkyně ověřila občanský průkaz žalovaného v seznamu ztracených a odcizených dokladů, prověřila žalovaného v centrální evidenci exekucí (bez záznamu), zjistila, že žalovaný nebyl v minulosti v insolvenci.

5. Z E-mailu ze dne [datum] je patrné, že žalobkyně zaslal žalovanému na účet [email] přístupové údaje ke klientskému účtu, v rámci kterého byla smluvní dokumentace ke spotřebitelskému úvěru [číslo]. Přihlašovací jméno bylo shodné s číslem smlouvy, heslo pak bylo [anonymizováno].

6. Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně potvrdila žalovanému vyplacení úvěru tak, že částka 20 034 Kč byla vyplacena na předchozí závazek žalovaného u žalobkyně ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], částka ve výši 11 966 Kč byla vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet] a částku ve výši 8 000 Kč si věřitel (žalobkyně) započetl na náklady s poskytnutím úvěru.

7. Z potvrzení o bezhotovostní platbě na částku 20 034 Kč ze dne [datum] soud zjistil, žalobkyně téhož dne odeslala na účet č. [bankovní účet] tuto částku.

8. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že jím žalobkyně potvrdila doplacení úvěru [číslo].

9. Z potvrzení o bezhotovostní platbě na částku 11 966 Kč ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně tohoto dne odeslala na účet žalovaného danou částku.

10. Z potvrzení o bezhotovostní platbě na částku 10 Kč ze dne [datum] je patrné, že převodem uvnitř banky došlo pod variabilním symbolem č. smlouvy mj. k prohlášení žalovaného, že souhlasí s návrhem smlouvy [číslo].

11. Z listiny označené jako Upomínka 1, ze dne [datum], Upomínka 2 ze dne [datum], Zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínky s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne [datum], vč. podacích lístků stejných dat soud zjistil, že jím žalobkyně zesplatnila celou jistinu úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě celé částky 135 804,11 Kč ve lhůtě do [datum].

12. Z [číslo obč. průkazu] je zřejmé, že svůj občanský průkaz poskytl žalobkyni za účelem prokázání své totožnosti.

13. Z lustrace v Centrální evidenci exekucí z [datum] soud zjistil, že žalovaný nebyl v tomto registru evidován.

14. Z lustrace v Nebankovním registru vyplynulo 6 pozitivních lustrací žalovaného, výsledek ratingu C s tím, že žalovaný splňuje požadavky AML zákona.

15. Z lustrace v insolvenčním rejstříku pro žalovaného soud zjistil, že s žalovaným bylo u [název soudu] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] vedeno insolvenční řízení; věc byla vedena jako skončená a odškrtnutá.

16. Z výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] & [právnická osoba] (č.l. 33) soud zjistil, že výpis byl pořízen dne [datum] a jedná se o výpis z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného.

17. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období [anonymizováno] [rok] soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu byl [částka], konečný zůstatek [částka]. Na účet byla připsána výplata ve výši [částka]. Tato mzda je zřejmá také z výplatní pásky č. [rok].

18. Z lustrace neplatných dokladů soud zjistil, že žalobkyně ověřila platnost občanského průkazu žalovaného.

19. Přípisem ze dne [datum] sdělil zmocněný zástupce žalobkyně zesplatnění úvěru, neboť nebyla uhrazena splátka splatná dne [datum], ačkoli byl žalovaný v poslední upomínce upozorněn na možnost zesplatnění. Postupoval tedy v souladu s ust. V. 5.5. smlouvy o úvěru.

20. Z přípisu zástupce žalobce ze dne [datum] je patrné, že žalovaný byl informován o zesplatnění úvěru ke dni [datum] a vyzván k úhradě dluhu do [datum], resp. [datum].

21. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně měla žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 40 000 Kč; žalovaný za účelem své identifikace poskytl žalobkyni občanský průkaz. fakticky žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 11 966 Kč; pokud jde o částku 8 000 Kč, tato byla žalobkyní přímo započítána na náklady spojené s poskytnutím úvěru a částkou 20 034 Kč umořila žalobkyně přechozí dluh žalovaného ze smlouvy u žalobkyně [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve výši 40 000 Kč spolu s úrokem v celkové výši 34 083 Kč, celkem tedy 74 083 Kč v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 027 Kč, nejpozději do [datum]. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh uhradil toliko částku v celkové výši 8 650 Kč) a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Žalobkyně proto celý zbytek úvěru zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do [datum].

22. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). <i>23. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>25. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>28. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>29. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>30. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>31. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 32. Soud prvně, i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nejprve zkoumal, zda žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru v rámci sjednávání úvěrové smlouvy se žalovaným splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ. Ust. § 86 a dále ust. § 87 ZSÚ jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a za druhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 ZSÚ, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Tedy dostatečnými nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověřil, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace (např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva apod.). Tyto pak je nutné porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými, a ne pouze tvrzenými informace o jeho příjmech a výdajích.

33. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], ve věci C -679/18, [anonymizováno] [právnická osoba], dostupný na: [webová adresa]).

34. Nejvyšší soud ČR v odůvodnění citovaného rozsudku také připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr [anonymizováno], ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální stě, narušení rodinných a sociálních vazeb atd.

35. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud ČR dovodil, že i v režimu úpravy dané ustanovením § 9 odst. 1 ZSÚ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy, tedy neplatnosti od samého počátku, které se spotřebitel nemusí nijak dovolávat. Byť prostý gramatický výklad ustanovení § 86 a § 87 v rozhodné době (a dosud) platného a účinného zákona o spotřebitelském úvěru (ZSÚ) by mohl (zdánlivě) směřovat k závěru, že poskytovateli spotřebitelského úvěru k řádnému splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele postačí, pokud od něj zjistí a následně odborně vyhodnotí relevantní informace, soud je přesvědčen, že přijetí nové právní úpravy nic nezměnilo na povinnosti poskytovatele tyto informace ověřit způsobem popsaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Povinnost ověřit informace získané od spotřebitele totiž lze dovodit logickým i teleologickým výkladem těchto ustanovení ZSÚ. Je-li poskytovatel povinen při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ) a má-li od spotřebitele získat spolehlivé informace, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZSÚ, nemůže se ověření informací, které mu spotřebitel sdělil, vyhnout. Ničím nepodložená důvěra v to, co spotřebitel poskytovateli při sjednávání úvěru sděluje, by byla postupem lehkovážným, nikoliv odborným. Informace, jež spotřebitel poskytovateli toliko sdělí (a nedoloží), nepochybně nelze považovat za informace spolehlivé, nýbrž pouze za informace tvrzené, nepodložené. Nadto je namístě konstatovat, že účelem přijetí nové právní úpravy (obsažené v příslušných ustanoveních ZSÚ) jistě nebylo zmírnění povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, resp. výrazné usnadnění jejich postupu a fakticky (nevyhnutelně) zvýšení počtu spotřebitelských úvěrů sjednaných bez náležitého ověření, zda je spotřebitel schopen takový úvěr splácet (a splatit). Tedy nejen logický, ale také teleologický výklad ZSÚ vede k závěru, že na obsahu (rozsahu) dosavadní, rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR upřesněné povinnosti poskytovatele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele před sjednáním spotřebitelského úvěru nic nezměnila ani současná právní úprava (§ 86 odst. 1 ZSÚ).

36. Přestože § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ stanoví, že námitku neplatnosti dle věty první tohoto ustanovení může uplatnit spotřebitel v tříleté promlčecí lhůtě, má soud za to, že je k této neplatnosti třeba přihlédnout i bez návrhu podle § 588 o. z. Komunitární i vnitrostátní právní řád České republiky stojí na zásadě ochrany spotřebitele jako ekonomicky slabší strany, konkretizované např. v ustanovení § 1810 a násl. o. z. Je-li tato zásada platnou součástí objektivního práva, musí být poskytnutá ochrana účinná, nikoliv jen formálně umožněná, nadto ve společenské realitě, která se vyznačuje vysokou pasivitou dlužníků sjednávajících (většinou nebankovní) úvěry tohoto typu a zároveň nízkou úrovní právního vědomí (a to již nejenom) na straně takových dlužníků, v jejímž důsledku ani v řízení aktivní dlužník zpravidla nevznese námitku neplatnosti úvěrové smlouvy. Obecné právní zásady„ bdělým náležejí práva“ a„ neznalost zákona neomlouvá“ ovšem v těchto případech musí ustoupit (ve své povaze zvláštní) zásadě ochrany spotřebitele - alespoň má-li tato ochrana být účinná a nikoliv pouze formálně deklarovaná. Ostatně právě neznalost práva může být příčinou (jednou z příčin) dlužnické pasivity.

37. Závěr soudu o povinnosti přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru i bez námitky dlužníka (spotřebitele) také podporuje teleologický výklad nové právní úpravy (ZSÚ). Smyslem a účelem přijetí nové právní regulace totiž jistě nebylo ani zásadní snížení účinné (tj. fakticky uplatňované) ochrany spotřebitele. K tomu by však zjevně došlo, jestliže by na místo absolutní neplatnosti vskutku nastoupila neplatnost (ve své podstatě) relativní, neboť pokud té se spotřebitel nedovolá, bude taková smlouva považována za platnou (srov. § 586 odst. 2 o. z.). Funkcí (účelem) povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele ovšem je rovněž ochrana společnosti jako celku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

38. Relativní neplatnost právního jednání vymezuje § 586 odst. 1 o. z. jako neplatnost stanovenou na ochranu zájmu určité osoby, která jediná ji může namítnout. Pod takové vymezení tudíž neplatnost spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 1 ZSÚ nelze podřadit, a to právě proto, že se nejedná o neplatnost, jež má chránit (toliko) zájem určité osoby.

39. V těchto souvislostech je třeba hodnotit § 87 odst. 1 větu druhou ZSÚ jako ustanovení svou povahou pořádkové, jež nic nemění na tom, že právní jednání spočívající v uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ, je neplatné absolutně, tedy od samého počátku, přičemž k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (námitky spotřebitele), a to pro rozpor se zákonem a veřejným pořádkem.

40. V případě neplatnosti podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ). <i>41. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>42. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>43. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 44. V daném případě žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z provedených lustrací, doložené výše příjmů žalovaného za měsíce [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok] (výpisy z účtu, výplatní pásky) a dalších podkladů dodaných žalovaným. Z výplatních pásek žalovaného za předmětné období jasně vyplývá, že čistý příjem žalovaného sice byl za [anonymizováno] [částka], avšak pokud by žalovaný nepracoval v soboru a v neděli, za kterou je příplatek, nedosáhl na osobní ohodnocení a výkonnostní odměnu, činil by jeho mzdový tarif [částka] hrubého. Je zřejmé, že takto zjištěná výše čistého příjmu dlužníka byla ovlivněna prémiemi, resp. odměnami a příplatky za práci přesčas, což v kombinaci s velmi krátkým posuzovaným časovým obdobím (žalobkyně příjem zkoumala podle výplatních pásek pouze za období jednoho měsíce, příjem za další měsíc pouze na základě výpisu z účtu žalovaného) však ve svém důsledku nevypovídá ničeho o skutečné ekonomické situaci žalovaného. V této souvislosti nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalobkyně věděla (sama lustrací zjistila), že žalovaný byl v minulosti v insolvenci. Řízení u [název soudu] bylo vedeno pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] a skončilo v roce [rok] mj. vydáním usnesení o osvobození žalovaného jako dlužníka od dosud nesplacených pohledávek. Je třeba přihlédnout také ke skutečnosti, že se nejednalo o první úvěr žalovaného u žalobkyně, když část úvěru byla čerpána na úhradu předchozího úvěru žalovaného u žalobkyně z roku [rok], přičemž z provedeného dokazování vyplývá, že ani svůj předchozí závazek u žalobkyně žalovaný nesplácel řádně a včas (viz zejména informace k úvěru [číslo]). Krom toho z lustrace v Nebankovním registru vyplynulo 6 pozitivních lustrací žalovaného s výsledkem ratingu C, co lze v rámci souhrnné ratingové stupnice hodnotit jako vysokou pravděpodobnost selhání. Ze shora uvedeného vyplývá, že za těchto okolností se žalobkyně jednak měla podrobněji zabývat výší příjmů žalovaného, a to v delším časovém období, jednak se měla podrobněji zabývat skutečnými výdaji žalovaného, a to zejména za situace, když žalovaný v nedávné minulosti prošel insolvenčním řízením a v době žádosti o úvěr posuzovaný úvěr [číslo] již řádně a včas nesplácel dříve poskytnutý úvěr žalobkyní [číslo]. Žalobkyně takto nepostupovala a zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo ze strany žalobkyně nedostatečné, neboť jeho cílem zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. Protože žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

45. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 31 350 Kč (tj. skutečně čerpaná částka úvěru ve výši 40 000 Kč mínus celkové úhrady žalovaným ve výši 8 650 Kč) s úrokem z prodlení tak jak byl vyčíslen v prvém výroku tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši zákonné ke dni [datum], tj. ode dne následujícího po lhůtě stanovené v upomínce žalobkyně ze dne [datum].

46. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II.).

47. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla převážně neúspěšným účastníkem řízení a současně žalovanému jako převážně úspěšnému účastníku řízení žádné prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak uvedeno ve třetím výroku tohoto rozsudku.