11 C 586/2015

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 079 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje.</b> <b>II. Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem č.j. 11 C 586/2015-32, ze dne 12.4.2016 se zrušuje.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 2 079 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného pojistného na základě pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum].

2. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 11 C 586/2015-32 ze dne 12. 4. 2016 soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2 079 Kč s ročním úrokem z prodlení z částky 1 779 Kč ve výši 8,05% od [datum] do zaplacení (bod I. výroku) a na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč (bod II. výroku). Rozsudek byl žalobkyni doručen dne [datum] a žalovanému dne [datum].

3. Usnesením [název soudu] ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek žalovaného, pročež došlo k přerušení řízení v projednávané věci podle § 140a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ IZ“). Usnesením ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] vzal [název soudu] na vědomí splnění oddlužení žalovaného a zároveň ji osvobodil od placení pohledávek.

4. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně podanou žalobu v celém rozsahu zpět a navrhla zastavení řízení. <i>5. Dle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odstavce 2 téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Dle odstavce 3 téhož ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Dle odstavce 4 téhož ustanovení neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství.</i> 6. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala žalobu zpět, soud řízení v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními zastavil (výrok I.).

7. Jelikož rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 11 C 586/2015-32 ze dne 12. 4. 2016, před doručením zpětvzetí žaloby nenabyl právní moci, soud řízení zastavil a zároveň vyhlášený rozsudek zrušil (výrok II.).

8. Pokud jde o otázku náhrady nákladů řízení, soud neshledal procesní zavinění zastavení řízení na straně žalovaného. Pokud by snad žalobkyně náhradu nákladů řízení účtovala, soud na vysvětlenou uvádí, že vzhledem k osvobození žalovaného od placení zbytku pohledávek v rámci insolvenčního řízení, zastavení řízení nezavinil žádný z účastníků. Nicméně i kdyby snad soud shledal zavinění na straně žalovaného, tak by stejně nemohl uložit povinnost nahradit náklady řízení žalovanému, neboť účinky osvobození od placení dluhů podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona se vztahují i na příslušenství pohledávky žalobkyně včetně dosud nepřisouzeného nároku na náhradu nákladů řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 ICdo 62/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017). Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 a ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017). Pohledávka žalobkyně (včetně nepřisouzené náhrady nákladů řízení) má tak povahu naturální obligace a v soudním řízení ji tak nelze přiznat. Soud by proto v souladu s ust. § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemohl přiznat nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Opačný postup by postrádal smysl a účel oddlužení jako sanační formy řešení úpadku (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2605/15 a II. ÚS 3767/14). <i>9. Podle ustanovení § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.</i> 10. Žalobkyně po podání žaloby uhradila soudní poplatek ve výši 400 Kč. Vzhledem ke shora uvedeným ustanovením tak žalobkyni nelze vrátit ani část uhrazeného soudního poplatku.