13 C 225/2017

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kučerovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení nemovitosti

I. Žalovaná je povinna vyklidit nemovitost – byt o velikosti 3+1 v 1. patře domu [adresa] na adrese [adresa], nemovitost zapsána na [list vlastnictví] pro katastrální území Roudníky, obec Chabařovice, a to ve lhůtě 1 měsíce po zajištění přístřeší.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce na nákladech řízení částku 19 643 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] zahájila právní předchůdkyně žalobce [celé jméno původní účastnice], [datum narození], řízení o vyklizení nemovitosti na adrese [adresa], kterou žalovaná užívá bez právního důvodu. Žalobní tvrzení žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná byla původní majitelkou nemovitosti. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k nemovitosti v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. [insolvenční spisová značka] Kupní smlouva byla uzavřena [datum]. Žalovanou vyzvala k vyklizení nemovitosti opakovanými dopisy. Žalovaná se však odmítla vystěhovat. Žalobkyni proto nezbylo než se obrátit na soud.

2. V průběhu řízení se účastníci snažili o mimosoudní řešení věci. Situace však byla komplikována jednak tím, že žalovaná je osobou omezenou ve svéprávnosti, za níž jednal opatrovník soudem ustanovený [jméno] [celé jméno žalované]. Komunikace mezi stranami byla problematická. Naposledy bylo žalované nabídnuto finanční plnění a poskytnutá lhůta k vystěhování. Žalovaná tuto nabídku přijala, avšak k faktické realizaci vyklizením bytu nedošlo.

3. V průběhu řízení došlo ke skutečnosti, na kterou soud reagoval postupem podle § 107a odst. 1, odst. 2 o. s. ř. Původní žalobkyně nemovitost prodala kupní smlouvou ze dne [datum] [celé jméno žalobce], který se stal účastníkem řízení na straně žalobce. Stal se nositelem hmotněprávního vztahu a nositelem práva procesního v tomto řízení.

4. O právním nástupnictví na straně žalobce soud rozhodl usnesením ze dne 16. 6. 2021, č. j. 13 C 225/2017 – 238.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že původní žalobkyně, resp. posléze její právní nástupce, je vlastníkem předmětné nemovitosti. Vlastnické právo mu svědčí zápisem v katastru nemovitostí. Žalovaná se však cítí poškozená na svých právech v důsledku insolvenčního řízení, které proti ní bylo vedeno. Snažila se domoci zpět svého vlastnického práva k nemovitosti podáním žaloby na určení vlastnictví. Nebyla však úspěšná, neboť řízení bylo opakovaně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, jak vyplývá z řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 30 C 428/2018 a sp. zn. 30 C 479/2020. Žalovaná poukázala na zákonná ustanovení insolvenčního zákona, dle kterého jí přísluší v případě vystěhování náhrada.

6. Důvodnost podané žaloby soud posuzoval na základě vylíčených skutkových okolností, přihlédl k důkazům v řízení provedeným, které hodnotil podle § 132 o.s.ř. Dospěl k závěru, že nárok žalobce je podpořen hmotným právem a může být přiznán.

7. Předmětem řízení je žaloba na vyklizení. Jako předběžnou otázku soud řešil, zda žalobce je nositelem hmotného práva, zda mu svědčí právní titul k nemovitosti, jejíhož vyklizení se domáhá. Tato skutečnost nebyla mezi účastníky sporována. Nicméně je prokázána výpisem z katastru nemovitostí dle listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], ke dni [datum]. Vlastnické právo žalobce je prokázáno údaji v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek]. Žalovaná byla opakovaně k vyklizení vyzývána nejen dopisy právní předchůdkyně žalobce (ze dne [datum], [datum]), dopisy o vzájemné komunikaci mezi právními zástupci stran na řešení dané situace – dopis ze dne [datum], [datum] a následná mailová korespondence. Není sporu o tom, že na žalovanou bylo vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci [insolvenční spisová značka], kdy došlo v rámci insolvenčního řízení ke zpeněžení majetkové podstaty dlužnice, tedy žalované.

8. V průběhu řízení právní předchůdkyně žalobce i žalovaná se domáhaly zatímní úpravy poměrů účastníků prostřednictvím předběžných opatřeních, o kterých bylo soudem I. stupně i soudem odvolacím rozhodováno. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2017, č. j. 13 C 225/2017 – 90 bylo nařízeno předběžné opatření, kterým uložil soud původní žalobkyni povinnost zdržet se provádění vysiřování sklepních místností na adrese [adresa žalované]. Předběžné opatření bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí n d [příjmení] ze dne 11. 1. 2018, č. j. 11 Co 2/2018 – 104. Další návrhy na nařízení předběžného opatření nebyly soudem shledány důvodnými. Soud na tomto místě neoznačuje konkrétní vydaná rozhodnutí o těchto návrzích, neboť nejsou natolik významná pro další postup v dané věci. Soud je uvádí na dokreslení napjatých vztahů mezi účastníky. O vzájemné snaze účastníků na mimosoudní řešení věci bylo např. reagováno usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 6. 2018, č. j. 13 C 225/2017 – 159, kdy soud řízení přerušil a účastníkům poskytl prostor pro mimosoudní řešení věci. Prostor byl poskytnut i v rámci řízení, v němž se žalovaná domáhala určení svého vlastnického práva. Usnesením ze dne 5. 12. 2018, č. j. 13 C 225/2017 – 199 soud přerušil řízení za účelem vyčkání skončení věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 30 C 428/2018. Shodně poskytl prostor pro řízení vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 30 C 479/2020 (řízení o určení vlastnického práva zahájené k návrhu žalované). Prostor soud poskytl usnesením ze dne 20. 1. 2021, č. j. 13 C 225/2017 – 222.

9. Žalované se nepodařilo domoci svého vlastnického práva tak, jak naznačovala, že se cítí být poškozena v insolvenčním řízení. Obě shora citovaná řízení byla zastavena pro nezaplacení soudního poplatku, kdy soud nevyhověl žádosti žalované o osvobození od soudního poplatku.

10. Žalobce se v řízení domáhal ochrany svého vlastnického práva, neboť žalovaná užívá bytovou jednotku 3+1 v 1. patře domu [adresa] na adrese [anonymizováno] bez právního důvodu.

11. Podle § 1040 odst. 1 obč. zák. (zák. č. 89/2012 Sb.), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

12. Žalobce je nositelem hmotného práva, aktivně věcná legitimace k vedení sporu mu svědčí. Je vlastníkem předmětné nemovitosti. Domáhá se ochrany svého vlastnického práva. Žalované nesvědčí žádné právo nemovitost užívat a žaloba na vyklizení v souladu s hmotnou úpravou § 1040 odst. 1 obč. zák. je opodstatněná.

13. Žalobci soud mohl přisvědčit a právo ve sporu uplatněné přiznat, neboť je nositelem hmotného práva a nárok žalobce je podpořen hmotným právem. Žalovaná bez právního důvodu do vlastnického práva žalobce zasahuje. Právní prostředkem je žaloba na vyklizení nemovitosti.

14. Žalobci soud vyhověl. Žalované uložil povinnost k vyklizení nemovitosti, kterou je byt o velikosti 3+1 v 1. patře domu [adresa] na adrese [adresa]. Nemovitost je zapsána na [list vlastnictví] pro katastrální území Roudníky, obec Chabařovice.

15. Při úvaze o poskytnutí náhrady v případě vyklizení soud zvažoval, zda je na místě postup podle § 285 odst. 2 ve spojení s § 285 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon).

16. Podle § 285 odst. 2 insolvenčního zák. byla-li zpeněžena nemovitost, kterou dlužník používá k bydlení své rodiny a nebo byl ve vlastnictví dlužníka, je dlužník povinen ji vyklidit. Neučiní-li tak dobrovolně, může se nabyvatel domáhat vyklizení žalobou u soudu; nejde o incidenční spor.

17. Podle § 285 odst. 3 insolvenčního zák. při vyklizení podle odst. 2 přísluší dlužníku stejná bytová náhrada jako při výpovědi nájmu bytu dané nájemci pro hrubé porušení povinnosti vyplývající z nájmu bytu.

18. Z provedeného dokazování vyplynulo a mezi účastníky není sporováno, že žalovaná byla vlastníkem nemovitosti, která v rámci insolvenčního řízení byla zpeněžena. Žalobkyni tak zanikl právní důvod užívání nemovitosti. Žalovaná své vlastnické právo zpeněžením majetku v insolvenčním řízení pozbyla. Za této situace byla žalovaná povinna nemovitost vyklidit. Dobrovolně tak žalovaná neučinila. Žalobce jako nabyvatel se domáhal vyklizení žalobou u soudu. Učinil tak v nalézacím řízení touto žalobou na vyklizení, neboť nejde o incidenční spor. Žalobce splnil požadované zákonné podmínky pro podání takové žaloby.

19. Soud je názoru, že žalované nelze odepřít právo na bytovou náhradu ve smyslu § 285 odst. 3 insolvenčního zák., neboť jde o specifickou situaci, kdy žalovaná pozbyla své vlastnické právo k nemovitosti v insolvenčním řízení. Podle § 285 odst. 3 insolvenčního zák. žalované náleží náhrada v takové podobě jako při výpovědi nájmu bytu dané nájemci pro hrubé porušení povinnosti vyplývající z nájmu bytu. Nájemce má v takovém případě právo na poskytnutí tzv. přístřeší, kterým se rozumí provizorium do doby než si nájemce opatří řádné ubytování a prostor k uskladnění svého bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby. Tedy zejména místo k uskladnění věcí žalované.

20. Náhradu v podobě přístřeší soud žalované přiznal, neboť odepření tohoto práva by bylo v rozporu s hmotněprávní a kogentním ustanovením § 285 odst. 3 insolvenčního zák.

21. Právo na jinou náhradu však soud neshledal, neboť okolnosti dané věci tomu nenasvědčují.

22. Nelze přehlédnout, že žalobce aktivně přistupoval k možnosti vyřešení dané věci cestou mimosoudní. Žalované nabízel možnosti jiného bydlení cestou pronájmu. Věc byla komunikována na úrovni právních zástupců, kdy nakonec sama žalovaná přistoupila na dohodu vystěhování oproti poskytnutí určité finanční částky ze strany žalobce. Následně však ani tuto již v zásadě uzavřenou dohodu nesplnila a byt nevyklidila. Žalobce proto setrvával na podané žalobě až do rozhodnutí soudu.

23. Postupem podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud umožnil žalované, aby bytovou jednotku vyklidila, přičemž poskytl jí lhůtu delší než je lhůta zákonná, která činí 15 dnů. V daném případě žalované je poskytnuta náhrada, lhůta pak počíná až od zajištění přístřeší. Jednoměsíční lhůtu soud považuje za přiměřenou, když neponechal stranou ani tvrzení žalobce, že aktuálně žalovaná se sporadicky v bytě zdržuje.

24. Postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodováno o nákladech řízení. Žalobce byl účastníkem úspěšným, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Soud vnímá, že žalovaná je osobou určitým způsobem znevýhodněnou nejen svým osobním stavem (osoba omezená ve svéprávnosti). Je příjemkyní důchodu invalidního pro invaliditu II. stupně (jak vyplývá z rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení [obec] ze dne [datum] ve spise na č. l. 76). Oproti tomu však nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalovaná řadu let (nejméně po dobu probíhajícího řízení od května 2017 do současné doby) bez právního důvodu užívá majetek jiného. Za užívání však ničeho neplatí. S výjimkou jediné platby, jak žalobce naznačil, částkou 100 Kč. Přihlédnout lze také k tomu, že bytová jednotka žalovanou užívaná nebyla k užívání způsobilá, jak o tom svědčí skutečnosti a důkazy v řízení zjištěné, zejména nedodáváním energií, tepla a teplé vody. Byt byl ve velmi špatném stavu, prakticky ve stavu neuživatelném. Žádné plnění ani dodávka médií nebylo žalované poskytnuto. Tím byla její situace, byť užívala bez právního důvodu, znevýhodněná. Skutečnosti shora naznačené vedly soud k závěru, že nelze žalobci jako úspěšnému účastníkovi řízení s přihlédnutím k postoji obou účastníků v průběhu řízení odepřít právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, byť i jen částečně. Náklady řízení byly žalobci přiznány v následujícím rozsahu. Soudní poplatek ve výši 5 000 Kč je nákladem účelně vynaloženým. Náklady právního zastoupení byly posouzeny jako účelně vynaložené a vypočtené podle vyhl. č. 177/96 Sb. v následujícím rozsahu. Předmětem řízení byla žaloba na vyklizení. Tarifní hodnotu soud odvíjel od § 9 odst. 1 vyhl.č. 177/96 Sb. ve výši 10 000 Kč Tomu odpovídá úkon právní služby ve výši 1 500 Kč podle § 7 bod 4 citované vyhlášky. Účelně vynaložené náklady představují přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zastoupení na jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Tedy 7 úkonů právní služby po 1 500 Kč ve výši 10 500 Kč. Paušální náhrada k označeným úkonům podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky 7x po 300 Kč, tedy 2 100 Kč Náklady řízení žalobcem požadovaném za studium spisu – květen 2018, studium spisu květen 2019 jako účelně vynaložené posouzeny nebyly, neboť pro jejich přiznání nejsou splněny podmínky § 11 odst. 1 citované vyhlášky, neboť nejde o právní službu v tomto ustanovení vypočtenou, resp. ani úkon svou povahou a účelem nejbližším podle § 11 odst. 3 citované vyhlášky. Účelně vynaloženým soud ani nemohl shledat úkon za odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření a soudní poplatek z odvolání proti předběžnému opatření, neboť na straně právního předchůdce žalobce (úkony činila právní předchůdkyně žalobce) nebyly z pohledu žalobkyně úspěchem. Náklady účelně vynaložené byly dále představovány náhradou cestovného za použití osobního automobilu zástupkyně žalobce k nařízeným jednáním. Dne [datum] cestovné za použití osobního automobilu na trase [obec] – [obec] a zpět za ujetých 2x 25 km. Za spotřebované pohonné hmoty částka 81 Kč a na základní sazbě 205 Kč představující 50 km x 4,10 Kč za 1 km. Na této cestě ztráta času 2 půlhodiny po 100 Kč. Za jednání [datum], [datum], [datum] byla přiznána částka celkově 3x 398 Kč, která přestavuje cestovné za použití osobního automobilu na trase [obec] – [obec] a zpět za ujetých 2x 25 km, a to za spotřebované pohonné hmoty 93 Kč, na základní sazbě 205 Kč (50 km x 4,10 Kč za 1 km) a ztráta času 2 půlhodiny po 100 Kč. Jednání dne [datum] cestovné a ztráta času celkově 463 Kč (spotřebované pohonné hmoty 123 Kč, základní sazba 240 Kč za 50 km po 4,80 Kč za 1 km, ztráta času 2 půlhodiny po 100 Kč). Cestovné a ztráta času celkově 2 043 Kč Náklady řízení v celkové výši 19 643 Kč byly přiznány podle výsledku sporu úspěšnému žalobci jako účelně vynaložené (souhrnem 7 úkonů po 1 500 Kč, 7 režijních paušálů po 300 Kč, soudní poplatek 5 000 Kč, cestovné a ztráta času 2 043 Kč).

25. Žalované soud uložil povinnost, aby náklady řízení žalobci zaplatila ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř. Důvody pro plnění ve lhůtě delší, případně plnění ve splátkách soud neshledal.