13 C 289/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 19 572,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 992,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 992,04 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení kapitalizovaným za období od 22. 4. 2025 do 24. 6. 2026 částkou 1 409,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 580,29 Kč s úrokem v částce 4 003,95 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 18 972,33 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 1 464,65 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 972,33 Kč od 15. 4. 2025 do 21. 4. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 980,29 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení kapitalizovaným za období od 22. 4. 2025 do 24. 6. 2026 částkou 1 345,75 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 8. 7. 2025 (ve znění jejího pozdějšího doplnění) domáhala po žalované zaplacení částky 19 572,33 Kč s příslušenstvím (specifikovaným dále) a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že dne 13. 5. 2020 žalovaná podala u právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , žádost o revolvingový úvěr, na jejímž základě jí byl po prověření její schopnosti úvěr splácet poskytnut revolvingový úvěr , Anonymizováno, s úvěrovým rámcem ve výši 19 000 Kč, vedený pod číslem úvěrového účtu , Anonymizováno, , později splácený na účet , č. účtu, . Žalobkyně tvrdila, že žádost žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně akceptována, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 25. 8. 2020, a že se žalovaná zavázala čerpané peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky, poplatky a dalším příslušenstvím, a to v měsíčních splátkách vždy k 17. dni v měsíci, ve výši nejméně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná z úvěru celkem čerpala částku 31 355,04 Kč a na úvěr celkem uhradila částku 21 363 Kč, z čehož bylo podle žalobkyně započteno na jistinu 12 382,71 Kč, na úroky 7 617,69 Kč a na poplatky 1 362,60 Kč. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 18 972,33 Kč a poplatků ve výši 600 Kč, tedy celkem 19 572,33 Kč, jakož i kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 003,95 Kč za období od 28. 8. 2023 do 14. 4. 2025, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 464,65 Kč za období od 1. 9. 2024 do 14. 4. 2025, dále smluvního úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 18 972,33 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 972,33 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, neuhradila splátky za období 3–8/2024 a právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, proto úvěr prohlásila za splatný v celé výši ke dni 31. 8. 2024. Pohledávka měla být na žalobkyni postoupena s účinností ke dni 1. 11. 2023 v rámci převodu portfolia pohledávek ze společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025 vyzvána k úhradě dluhu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení pasivní.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 24. 6. 2026 a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., když se účastníci k jednání nedostavili a nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání, resp. žalobkyně se z jednání omluvila. Účastníci již soudu nic dalšího podstatného nesdělili.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti:

5. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 5. 2020 (na č. l. 29-31) soud zjistil, že žalované byly ve vztahu ke klasickému úvěru a revolvingovému úvěru předloženy standardní informace o spotřebitelském úvěru, přičemž u revolvingového úvěru byla uvedena celková výše spotřebitelského úvěru 19 000 Kč, doba neurčitá, splácení ve výši minimálně 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, s měsíční splatností vždy k 17. dni v měsíci, výpůjční úroková sazba 23,76 % ročně a RPSN 36,06 %. Z téže listiny soud zjistil, že v části týkající se nákladů v případě opožděných plateb byly uvedeny smluvní pokuta za prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatek za odeslání upomínky a zákonný úrok z prodlení. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, ze dne 13. 5. 2020 (na č. l. 31 p. v. – 32) soud zjistil základní smluvní rámec poskytování bankovních produktů a služeb žalované právní předchůdkyní žalobkyně, včetně identifikace žalované a jejích kontaktních údajů.

6. Ze Žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, , Žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru (Produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, ) včetně přílohy č. , hodnota, ze dne 28. 5. 2020 (na č. l. 34-36 a na č. l. 129-130) soud zjistil, že žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně žádala o poskytnutí revolvingového úvěru a že v žádosti byly uvedeny její osobní údaje, mimo jiné tehdejší příjmení Hiekeová, rodné číslo, adresa trvalého pobytu, rodinný stav vdaná, počet vyživovaných dětí 0, způsob bydlení nájemník, příjem ve výši 20 000 Kč, výdaje ve výši 11 500 Kč a splátky ve výši 0 Kč. Z téže listiny soud dále zjistil, že žalovaná podepsala dokument v , adresa, dne 13. 5. 2020 a že za banku byl dokument podepsán dne 28. 5. 2020. Ze Souhlasu se zpracováním osobních údajů ze dne 13. 5. 2020 (na č. l. 38) soud zjistil, že žalovaná udělila souhlasy týkající se zpracování osobních údajů v souvislosti s úvěrovým vztahem.

7. Ze sdělení ze dne 25. 8. 2020 (na č. l. 33) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila schválení žádosti o , Anonymizováno, , Anonymizováno, , která jí měla přijít dne 13. 5. 2020, a otevření revolvingového úvěru s číslem úvěrového účtu , Anonymizováno, , úvěrovým rámcem 19 000 Kč, roční úrokovou sazbou 23,76 %, RPSN 33,63 %, bez pojištění, s měsíčním poplatkem za rezervaci úvěrových zdrojů 50 Kč pouze při pohybu na úvěrovém účtu, s poplatkem za zaslání výpisu poštou 50 Kč, a se splatností měsíčních splátek vždy k 17. dni v měsíci, ve výši nejméně 5 % dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Z produktových podmínek pro revolvingové úvěry (na č. l. 121-123 a č. l. 136-137), z Všeobecných obchodních podmínek pro poskytování bankovních produktů a služeb (na č. l. 124-125) a ze Sazebníku pro úvěry platného od 11. 3. 2020 (na č. l. 135) soud zjistil obsah smluvních podmínek, na které žalobkyně odkazovala, zejména podmínky čerpání revolvingového úvěru, jeho splácení, nákladů úvěru, poplatků a důsledků prodlení.

8. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od , Anonymizováno, ze dne 24. 8. 2020 (na č. l. 139) soud zjistil, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, v tomto dokumentu uvedla informace, které měla mít k dispozici pro posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, a to, že žalovaná na žádosti uvedla příjem 20 000 Kč, zatímco banka počítala s celkovými příjmy 45 000 Kč, aniž by bylo v listině blíže uvedeno, z jakého zdroje pocházela částka 45 000 Kč, zda šlo o příjem žalované nebo domácnosti a jak byl tento údaj ověřen. Dále bylo uvedeno, že pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík bylo ověřeno, že žalovaná nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Žalovaná měla uvést výdaje 11 500 Kč, zatímco banka stanovila životní výdaje žalované na základě dat sdělených klientkou, interních informací banky, statistických údajů, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 7 500 Kč, aniž by z listiny vyplývalo konkrétní ověření faktických pravidelných měsíčních výdajů žalované. Žalovaná měla uvést splátky 0 Kč, přičemž banka zjistila interní úvěry s celkovými měsíčními splátkami 1 539 Kč. Splátka nového úvěru měla činit 950 Kč, nové splátkové zatížení 2 489 Kč a po odečtení tohoto zatížení od příjmů mělo žalované zůstat 42 511 Kč k pokrytí životních nákladů. Z výpisu z běžného účtu za období od 1. 8. 2022 do 31. 8. 2022 (na č. l. 140-143) soud zjistil pohyby na běžném účtu žalované v tomto období; tato listina však sama o sobě neprokazuje, že by byla právní předchůdkyní žalobkyně použita před poskytnutím úvěru k ověření příjmů a výdajů žalované. Z výpisu z RZE žalované (na č. l. 148-151) soud zjistil, že vůči žalované byla v letech 2025 a 2026 vedena vícečetná exekuční řízení, mimo jiné pro pohledávky ve výši 16 089,41 Kč s příslušenstvím, 7 115 Kč s příslušenstvím, 5 329 Kč s příslušenstvím, 2 603 Kč s příslušenstvím, 89 677,48 Kč s příslušenstvím a 3 308 Kč s příslušenstvím. Z této listiny soud nezjistil existenci exekučních řízení vedených vůči žalované v době uzavření posuzované smlouvy v roce 2020, neboť zjištěná řízení byla zahájena až po uzavření posuzované smlouvy. Z ČSÚ: Spotřební výdaje domácností (na č. l. 152-153) soud zjistil, že průměrné spotřební výdaje domácností bez dětí v roce 2020 činily 171 693 Kč ročně na osobu, tedy přibližně 14 307,75 Kč měsíčně na osobu, a že průměrný počet členů domácnosti bez dětí činil 1,67. Z této listiny soud nezjistil žádné konkrétní individuální výdaje žalované, nýbrž pouze statistické údaje o průměrných výdajích domácností v České republice v roce 2020.

9. Z měsíčních výpisů za období červenec 2022 až listopad 2023 (na č. l. 39-55), z výpisů z kartového účtu za období od 30. 11. 2023 do 31. 8. 2024 (na č. l. 102-110), z podkladů pro soudní jednání ze dne 13. 5. 2025 (na č. l. 115-116), z listiny Číslo úvěru: , Anonymizováno, – výpis transakcí za období od 7. 7. 2022 do 30. 11. 2023 (na č. l. 118-119) a z vysvětlivek obsahu sloupců v přílohách č. 3 až 2670 – příloha č. 2672 (na č. l. 120) soud zjistil, že žalovaná z revolvingového úvěru čerpala celkem 31 355,04 Kč. Toto čerpání bylo tvořeno zejména částkami 15 000 Kč dne 7. 7. 2022, 4 000 Kč dne 23. 8. 2022, 391 Kč dne 8. 9. 2022, 1 000 Kč dne 30. 9. 2022, 1 186 Kč dne 29. 11. 2022, 770 Kč dne 21. 2. 2023, 1 515 Kč dne 21. 3. 2023, 2 153 Kč dne 8. 8. 2023, 340 Kč dne 1. 9. 2023, 258 Kč dne 3. 9. 2023 a dále karetními platbami v únoru a březnu 2024 v souhrnné výši 4 742,04 Kč. Z týchž listin soud zjistil, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 21 363 Kč, přičemž podle účetního vyčíslení žalobkyně bylo z této částky započteno 12 382,71 Kč na jistinu, 7 617,69 Kč na úroky a 1 362,60 Kč na poplatky. Z podkladů pro soudní jednání ze dne 13. 5. 2025 (na č. l. 115-116) soud dále zjistil, že k datu 31. 8. 2024 byla evidována dlužná jistina 18 972,33 Kč, řádné úroky 2 512,79 Kč, poplatky 600 Kč a celková částka s příslušenstvím 22 085,12 Kč.

10. Z Portfolio transfer agreement (CZECH REPUBLIC) ze dne 18. 9. 2023 (na č. l. 56-67), ze Smlouvy o převodu portfolia (Česká republika) ze dne 18. 9. 2023 (na č. l. 67 p. v. – 69), z překladatelské doložky ze dne 16. 10. 2023 (na č. l. 69 p. v.), z ověření – vidimace ze dne 1. 11. 2023 (na č. l. 70), z Portfolio transfer agreement (CZECH REPUBLIC) ze dne 18. 9. 2023 (na č. l. 71-85), z oznámení o postoupení (na č. l. 86 a 126), ze Smlouvy o převodu portfolia (na č. l. 87-97), z překladatelské doložky ze dne 7. 11. 2023 (na č. l. 98), z potvrzení ze dne 15. 11. 2023 (na č. l. 99), z výpisu – Notářský zápis ze dne 28. 11. 2023 (na č. l. 100-101 a na č. l. 127-128), ze seznamu postoupených pohledávek (anonymizovaného) (na č. l. 37) a z vysvětlivek obsahu sloupců v přílohách č. , hodnota, až 2670 – příloha č. , hodnota, (na č. l. 120) soud zjistil, že s účinností ke dni 1. 11. 2023 došlo k postoupení portfolia smluv a pohledávek ze společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, na žalobkyni, přičemž oznámení o postoupení adresované žalované zahrnovalo rámcovou smlouvu č. , hodnota, a úvěr č. , hodnota, , typ úvěru revolvingový úvěr , Anonymizováno, , s novým účtem pro splácení , č. účtu, .

11. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a podmíněného odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24. 7. 2024 (na č. l. 112) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu po splatnosti ve výši 4 224 Kč nejpozději do 31. 8. 2024 s upozorněním, že v případě neuhrazení bude požadováno okamžité splacení celého úvěru, jehož výše k tomuto dni měla činit 21 239 Kč, a že výzva je současně odstoupením od úvěrové smlouvy s účinností ke dni 31. 8. 2024, pokud uvedená dlužná částka nebude uhrazena. Z výzvy k úhradě ze dne 31. 8. 2024 (na č. l. 113) soud zjistil, že žalované bylo sděleno, že ke dni 31. 8. 2024 nabylo účinnosti odstoupení od smlouvy a že k tomuto dni byla povinna uhradit částku 22 086 Kč. Z poštovního podacího archu ze dne 4. 9. 2024 (na č. l. 138) soud zjistil, že zásilka s podacím číslem , Anonymizováno, byla dne 4. 9. 2024 odeslána žalované na adresu , adresa, .

12. Z oznámení o právním zastoupení a předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 (na č. l. 111) soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právní zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu vyčísleného k tomuto dni částkou 25 067,81 Kč s příslušenstvím, a to ve lhůtě 5 dnů od odeslání výzvy. Z poštovního podacího archu ze dne 16. 4. 2025 (na č. l. 114) soud zjistil, že zásilka byla žalované odeslána dne 16. 4. 2025 rovněž na adresu , adresa, .

13. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně požádala o revolvingový úvěr, resp. že jí byl otevřen revolvingový úvěrový účet, z něhož žalovaná následně čerpala peněžní prostředky v celkové výši 31 355,04 Kč. Žalovaná na tento úvěrový vztah celkem uhradila částku 21 363 Kč.

14. Soud naopak nevzal za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně s náležitou odbornou péčí zkoumala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet před jeho poskytnutím, resp. před akceptací revolvingového úvěru. Žalobkyně sice předložila protokol o prověření úvěruschopnosti, z něj však vyplynulo, že banka vycházela z příjmu 45 000 Kč, aniž bylo tvrzeno a prokázáno, z jakého zdroje tato částka pocházela, zda šlo o příjem žalované nebo domácnosti, zda byl pravidelný a jak byl ověřen. Stejně tak žalobkyně neprokázala konkrétní ověření faktických výdajů žalované, když naopak banka pro účely posouzení použila modelovou částku životních výdajů 7 500 Kč, ačkoli žalovaná měla sama uvést výdaje 11 500 Kč. Žalobkyně neprokázala ani konkrétní výsledek prověření závazků žalované v relevantních registrech, s výjimkou tvrzení o ověření insolvenčního rejstříku a zjištění interních úvěrů se splátkami 1 539 Kč. Za této situace soud uzavřel, že z předložených listin nelze zjistit, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla konkrétní, individuální a dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované.

15. Z tohoto důvodu žalobkyně neunesla svá břemena tvrdit a prokazovat skutečnosti rozhodné pro závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Tento stav mohl být zvrácen po poučení soudu poskytnutém při jednání dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., což platí též pro tvrzení žalobkyně o účelném vynaložení žalovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyně se však k jednání soudu po včasné omluvě nedostavila, a to přes dříve zaslaný předběžný závěr soudu, čímž rezignovala na dobrodiní soudem poskytovaných poučení, a jde proto jen k její tíži, že jí příslušná poučení poskytnuta být nemohla.

16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, resp. ke dni akceptace revolvingového úvěru (dále jen „zák. č. 257/2016 Sb.“).

17. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel smí spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

22. Smyslem právní úpravy dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. je princip odpovědného úvěrování, tedy zabránit tomu, aby byl úvěr poskytnut spotřebiteli, u něhož jsou důvodné pochybnosti o schopnosti jej řádně splácet. Ustanovení § 86 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je přitom třeba vykládat eurokonformně. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie, zejména z rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, plyne, že poskytovatel sice může při posouzení úvěruschopnosti vycházet i z údajů sdělených samotným spotřebitelem, avšak jen tehdy, jsou-li tyto údaje dostatečné a podložené příslušnými doklady. Nepostačují tedy ničím nepodložená prohlášení spotřebitele. Současně z rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 plyne, že soud je povinen splnění této zákonné povinnosti zkoumat z úřední povinnosti a vyvodit z jejího porušení důsledky stanovené vnitrostátním právem, aniž by vyčkával na procesní obranu spotřebitele. Ačkoli znění § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. účinné v době uzavření smlouvy pracovalo s námitkou spotřebitele uplatnitelnou v tříleté promlčecí lhůtě, soud v projednávané spotřebitelské věci posuzoval splnění povinnosti podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. z úřední povinnosti s ohledem na požadavek eurokonformního výkladu a povinnost soudu zkoumat dodržení pravidel chránících spotřebitele i bez jeho procesní obrany.

23. Tomu odpovídá i ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Ten v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, zdůraznil, že věřitel nedostojí požadavku odborné péče, spokojí-li se pouze s objektivně nepodloženým osobním prohlášením spotřebitele o jeho příjmech, výdajích a majetkových poměrech. Údaje sdělené spotřebitelem je nutno kriticky vyhodnotit, ověřit a posoudit v jejich souvislostech, zejména ve vztahu k jeho pravidelným příjmům, běžným výdajům, vyživovacím povinnostem, dalším závazkům a celkové finanční situaci. Nestačí tedy mechanicky převzít údaje uvedené žadatelem o úvěr, aniž by byly objektivně podloženy nebo alespoň konfrontovány s dalšími dostupnými informacemi.

24. Současně však podle novější judikatury Nejvyššího soudu, zejména rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, pro závěr o neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. nepostačuje samotné zjištění, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti pochybil. Sankce neplatnosti se uplatní teprve tehdy, je-li postaveno najisto, že v době uzavření smlouvy zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, tedy že při řádném posouzení úvěruschopnosti neměl být úvěr vůbec poskytnut.

25. Soud přitom otázku splnění povinnosti podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. zkoumá z úřední povinnosti. Pokud by tak nečinil, osoby poskytující spotřebitelské úvěry by mohly těžit ze svého vlastního pochybení, pokud by úvěruschopnost spotřebitelů řádně neposuzovaly a spoléhaly se na to, že spotřebitelé tento nedostatek v řízení nenamítnou. Primárně je to totiž věřitel, komu zákon ukládá povinnost před uzavřením smlouvy s odbornou péčí zjistit a vyhodnotit, zda spotřebitel bude schopen úvěr splácet. Nedostatek odborné péče na straně věřitele přitom sám o sobě nezhojí ani případné nepravdivé či neúplné údaje sdělené spotřebitelem, ani jeho podpis stvrzující správnost uvedených údajů. Je zjevné, že žadatel o úvěr má zájem na kladném výsledku posouzení své úvěruschopnosti, aby dosáhl uzavření smlouvy, a nelze po něm současně spravedlivě požadovat, aby sám hodnotil, zda poskytovatel při posouzení jeho úvěruschopnosti postupoval odborně a v souladu se zákonem.

26. Současně nelze povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného podmiňovat poctivým chováním samotného úvěrovaného. Opačný výklad by vedl k nepřijatelnému závěru, že čím méně spolehlivé nebo úplné údaje spotřebitel poskytne, tím menší by byla odpovědnost věřitele za jejich ověření a tím spíše by se mohl vyhnout následkům porušení povinnosti stanovené v § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Takový výklad je však v rozporu se smyslem a účelem této právní úpravy. Jedním z hlavních účelů požadavku odborné péče je právě to, aby poskytovatel úvěru v případě pochybností o správnosti či úplnosti údajů předložených spotřebitelem tyto údaje kriticky prověřil a nespokojil se pouze s tvrzením žadatele. Ani případná nepoctivost spotřebitele tak nevylučuje povinnost věřitele stanovenou v § 86 zák. č. 257/2016 Sb., ani nebrání vyvození zákonných následků jejího porušení.

27. V poměrech projednávané věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně této povinnosti nedostála. Žalobkyně předložila toliko žádost/smlouvu a protokol o prověření úvěruschopnosti klienta. Z nich vyplynulo, že žalovaná uvedla příjem ve výši 20 000 Kč, avšak banka počítala s příjmem ve výši 45 000 Kč, aniž by žalobkyně tvrdila a prokázala, z jakého konkrétního zdroje tato částka pocházela, zda šlo o příjem žalované nebo příjem domácnosti, zda byl pravidelný a jak byl ověřen. Pokud nebyl prokázán zdroj ani ověření částky 45 000 Kč, nemohl soud z této částky při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet vycházet jako ze spolehlivě zjištěného příjmu. Jediným konkrétně zachyceným údajem o příjmu žalované tak zůstalo její tvrzení o příjmu 20 000 Kč. Žalovaná dále uvedla výdaje ve výši 11 500 Kč, banka však pro účely posouzení úvěruschopnosti použila modelovou částku životních výdajů 7 500 Kč, tedy částku nižší než výdaje tvrzené samotnou žalovanou, které nadto neodpovídaly údajům ČSÚ. Z údajů ČSÚ totiž vyplynulo, že průměrné spotřební výdaje domácností bez dětí v roce 2020 činily přibližně 14 307,75 Kč měsíčně na osobu, což dále zvýrazňuje potřebu konkrétního vysvětlení, proč banka u žalované vycházela z částky životních výdajů 7 500 Kč. Žalobkyně přitom neprokázala, že by faktické pravidelné měsíční výdaje žalované byly konkrétně zjišťovány a ověřovány. Neprokázala ani konkrétní výsledek prověření závazků žalované v relevantních registrech, s výjimkou tvrzení o ověření insolvenčního rejstříku a zjištění interních úvěrů se splátkami 1 539 Kč. Za této situace nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla individuální, konkrétní a dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

28. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením, resp. před akceptací, smlouvy tedy s odbornou péčí úvěruschopnost žalované neposoudila, čímž nedostála požadavku § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Současně bylo v projednávané věci z předložených listin a z žalobkyní tvrzeného průběhu úvěrového vztahu zřejmé, že žalovaná sice v období po čerpání úvěr po určitou dobu splácela, avšak posouzení úvěruschopnosti bylo založeno na nevysvětleném a neověřeném příjmu 45 000 Kč a na modelových výdajích 7 500 Kč, které byly nižší než výdaje uvedené samotnou žalovanou. Bez započtení neprokázaného příjmu 45 000 Kč a bez ověření skutečných výdajů žalované nebylo možné učinit spolehlivý závěr, že žalované po úhradě jejích dosavadních závazků a nové splátky zůstane dostatečná částka k pokrytí běžných životních nákladů a splácení revolvingového úvěru. Soud proto nemohl dovodit, že by při řádném posouzení úvěruschopnosti bylo možné bez důvodných pochybností uzavřít, že žalovaná bude schopna revolvingový úvěr řádně splácet. V projednávané věci tak nešlo jen o formální nedostatky v procesu posouzení úvěruschopnosti, ale o nedostatek takové intenzity, který vylučuje závěr, že úvěr byl poskytnut v souladu s § 86 odst. 1 větou druhou zák. č. 257/2016 Sb.

29. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zák. č. 257/2016 Sb., a smlouva je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona. Jelikož byla smlouva uzavřena, resp. revolvingový úvěr akceptován, v roce 2020, je třeba důsledky této neplatnosti posuzovat podle citovaného ustanovení ve znění účinném v rozhodné době.

30. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu představuje § 87 zák. č. 257/2016 Sb. zvláštní právní úpravu vůči obecnému režimu bezdůvodného obohacení. Z této úpravy plyne, že poskytovateli spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy nevzniká nárok na sjednané úroky, poplatky ani jiná smluvní plnění, nýbrž toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny. Právní vztah mezi účastníky je tudíž třeba vypořádat jako vztah vrácení plnění bez právního důvodu podle § 2991 a § 2993 o. z., se zvláštní úpravou splatnosti podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb.

31. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, poskytla žalované na jistině celkem částku 31 355,04 Kč, zatímco žalovaná na úvěr celkem uhradila částku 21 363 Kč. Veškerá plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy poskytla, bylo třeba zohlednit jako částečné plnění na poskytnutou jistinu, nikoli jako úhradu jednotlivých smluvních úroků, poplatků či jiných smluvních úplat. Žalobkyně má tudíž právo pouze na vrácení dosud neuhrazené části poskytnuté jistiny ve výši 9 992,04 Kč.

32. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že pohledávka byla s účinností ke dni 1. 11. 2023 postoupena na žalobkyni. Podle § 1879 o. z. může věřitel pohledávku postoupit i bez souhlasu dlužníka a podle § 1880 o. z. s ní přechází i její příslušenství a práva s ní spojená; podle § 1884 o. z. však dlužníku zůstávají zachovány námitky, které měl proti pohledávce v době postoupení. Žalobkyně je tedy v řízení aktivně věcně legitimována, avšak pouze v tom rozsahu, v jakém pohledávka v době postoupení skutečně existovala. Byla-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., přešla na žalobkyni pouze pohledávka na vrácení dosud nesplacené části jistiny, nikoli právo na sjednané úroky, poplatky či jiná plnění odvozená od neplatné smlouvy.

33. Zvláštní úprava obsažená v § 87 zák. č. 257/2016 Sb. se promítá i do otázky splatnosti této pohledávky. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem a prodlení s jejím vrácením nelze bez dalšího dovozovat již z pouhé jednostranné výzvy věřitele. Teprve marným uplynutím doby odpovídající možnostem spotřebitele může vzniknout prodlení a s ním spojený nárok na zákonný úrok z prodlení.

34. V projednávané věci však žalovaná zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní, k žalobě se nevyjádřila, netvrdila žádné skutečnosti o své aktuální příjmové, majetkové ani sociální situaci a soudu nepředložila žádné důkazy, z nichž by bylo možno dovodit, že její nynější poměry odůvodňují stanovení delší lhůty k vrácení jistiny nebo její splácení ve splátkách. Soud měl k dispozici toliko skutková zjištění o poměrech žalované v době uzavření smlouvy a pozdější informace o exekučních řízeních, ta však sama o sobě bez dalšího nevypovídají o jejích aktuálních možnostech v době rozhodování. Za této procesní situace soud neměl žádný podklad pro určení jiné, pro žalovanou příznivější doby plnění. Proto v poměrech projednávané věci považoval za dobu přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. lhůtu, kterou jí žalobkyně poskytla v předžalobní výzvě ze dne 16. 4. 2025, tedy lhůtu 5 dnů od jejího odeslání, která při odeslání výzvy dne 16. 4. 2025 uplynula dne 21. 4. 2025, kdy má soud též zato, že byla výzva žalované rovněž doručena ve smyslu § 573 o. z. Nejde přitom o to, že by splatnost nesplacené jistiny plynula přímo z této výzvy, nýbrž o to, že soud při absenci jakýchkoli tvrzení a důkazů o aktuálních poměrech žalované právě tuto lhůtu samostatně posoudil jako odpovídající jejím možnostem.

35. Marným uplynutím takto určené doby k vrácení nesplacené části jistiny se žalovaná dne 22. 4. 2025 dostala do prodlení. Teprve od tohoto okamžiku proto žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tedy ve výši 12 % ročně. Nárok na zákonný úrok z prodlení od dřívějšího data, stejně jako nárok na smluvní úroky, kapitalizované úroky, poplatky či jiné plnění odvozené od neplatné smlouvy, žalobkyni nevznikl.

36. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 992,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 992,04 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným za období od 22. 4. 2025 do 24. 6. 2026 částkou 1 409,29 Kč, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

37. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně, a to v rozsahu přiznané částky 9 992,04 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 409,29 Kč a s navazujícím úrokem z prodlení do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu, zejména co do částky 9 580,29 Kč na jistině a poplatku, smluvního úroku, kapitalizovaného smluvního úroku, kapitalizovaného úroku z prodlení uplatněného z vyšší částky a dalšího úroku z prodlení z nepřiznané části nároku, byla žaloba zamítnuta. Při poměrném vyjádření úspěchu a neúspěchu účastníků, se zohledněním příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí, činil úspěch žalobkyně přibližně 37,1 % a úspěch žalované přibližně 62,9 %, takže po vzájemném započtení by žalované zásadně náležela náhrada nákladů v rozsahu přibližně 25,8 %. Žalovaná však v řízení zůstala zcela pasivní, k žalobě se nevyjádřila, k jednání se nedostavila, nebyla zastoupena advokátem a ze spisu neplyne, že by jí v řízení vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady. Žalobkyni vzhledem k jejímu převažujícímu neúspěchu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží a žalované žádné náklady, které by jí bylo možno přiznat, nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.