13 C 351/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Rottnerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 182 125,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 100 Kč a částku 32 200 Kč, a to v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, s tím, že nebude-li zaplacena, byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 66 738,02 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 685,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 666,89 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 36 100 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, úroku 12 % ročně z částky 36 100 Kč od 1. 6. 2025 do zaplacení, částky 47 087,19 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 108,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 803,04 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 35 365,26 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, úroku 12 % ročně z částky 35 365,26 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 27. 8. 2025 a doplněnou podáním ze dne 26. 5. 2026, domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím, na kterou žalovaná ani přes to, že byla k její úhradě žalobkyní vyzývána neuhradila až do podání žaloby ničeho.

2. Za prvé se žalobkyně žalobou uplatněného nároku domáhala z titulu neuhrazeného úvěru ve výši 40 000 Kč poskytnutého žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, a žalovanou. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem za jejich poskytnutí ve výši 38 864 Kč, úhradami za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 684 Kč, tedy celkovou částku 52 864 Kč, splatit řádně a včas prostřednictvím 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 870 Kč. (Poslední splátku tak měla žalovaná uhradit nejpozději 2. 3. 2025). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas (poslední splátku uhradila dne 13. 3. 2023) a zaplatila tak , právnická osoba, , IČO , IČO, pouze 3 900 Kč. Ke dni 17. 9. 2023 tudíž žalovaná dlužila , právnická osoba, kromě dosud nesplacené jistiny ve výši 36 100 Kč ještě dalších 46 738,02 Kč. , právnická osoba, také vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně jejíhož splácení se žalovaná dostala do prodlení. Počínaje dnem 3. 3. 2025 (následujícím po dni, kdy měla být uhrazena poslední splátka) se pak dosud nesplacená jistina i na dále úročila sjednaným smluvním úrokem ve výši 12 % a , právnická osoba, měla kromě toho i nárok na zákonný úrok z prodlení z dosud nesplacené části dlužné jistiny, a to v obou případech až do jejího úplného zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 s účinností k témuž dni tuto pohledávku za žalovanou , právnická osoba, postoupila žalobkyni. Kromě částek 36 100 Kč a 46 738,02 Kč, které žalovaná dlužila , právnická osoba, ke dni 17. 9. 2023, proto požadovala žalobkyně po žalované dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč (stanovené jako součet postoupené smluvní pokuty ve výši 15 443,91 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 82 838,02 Kč /součet částek 36 100 Kč a 46 738,02 Kč/ ode dne následujícího po postoupení /29. 4. 2025/ do dne 21. 6. 2025) [celkem tedy 102 838,02 Kč] a dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 666,89 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 685,90 Kč (vyčíslených za období do 28. 4. 2025), a (smluvního) úroku ve výši 12 % ročně od 1. 6. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně od 29. 4. 2025 vždy do zaplacení, počítaných z dlužné jistiny ve výši 36 100 Kč.

3. Za druhé se žalobkyně žalobou uplatněného nároku domáhala z titulu neuhrazeného úvěru ve výši 40 000 Kč poskytnutého žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 24. 1. 2023 mezi společností , právnická osoba, a žalovanou. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem za jejich poskytnutí ve výši 38 864 Kč, úhradami za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 684 Kč, tedy celkovou částku 52 864 Kč, splatit řádně a včas prostřednictvím 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 870 Kč. (Poslední splátku tak měla žalovaná uhradit nejpozději 24. 1. 2025). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas (poslední splátku uhradila dne 13. 3. 2023) a zaplatila tak , právnická osoba, , pouze 7 800 Kč. Ke dni 17. 9. 2023 tudíž žalovaná dlužila , právnická osoba, kromě dosud nesplacené jistiny ve výši 35 365,26 Kč ještě dalších 43 921,93 Kč. Počínaje dnem 25. 1. 2025 (následujícím po dni, kdy měla být uhrazena poslední splátka) se pak dosud nesplacená jistina i na dále úročila sjednaným smluvním úrokem ve výši 12 % a , právnická osoba, měla kromě toho i nárok na zákonný úrok z prodlení z dosud nesplacené části dlužné jistiny, a to v obou případech až do jejího úplného zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 s účinností k témuž dni tuto pohledávku za žalovanou , právnická osoba, postoupila žalobkyni. Kromě částek 35 365,26 Kč a 43 921,93 Kč, které žalovaná dlužila , právnická osoba, ke dni 17. 9. 2023, (celkem tedy 79 287,19 Kč), proto požadovala žalobkyně po žalované dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 803,04 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 108,11 Kč (vyčíslených za období do 28. 4. 2025), a (smluvního) úroku ve výši 12 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně vždy od 29. 4. 2025 do zaplacení, počítaných z dlužné jistiny ve výši 35 365,26 Kč.

4. Žalobkyně ve své žalobní argumentaci poukázala na to, že , právnická osoba, jakožto poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelské úvěry, které jí byly poskytnuty na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, . Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalované ze dne 2. 3. 2023 a ze dne 24. 1. 2023 a byly ověřeny doklady zde uvedenými. Dále žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že i kdyby soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění této zákonné povinnosti poskytovatele úvěru, která mu vyplývá ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, za jehož účinnosti byly obě smlouvy se žalovanou uzavřeny, neprokázání splnění této povinnosti ani tak nezpůsobuje absolutní neplatnost uzavřených smluv. Závěrem svého vyjádření žalobkyně uvedla, že doklady, které sloužily k ověření informací poskytnutých od žalované, již sice nemá k dispozici, podstatné však je, že byly žalovanou předloženy při sjednávání a uzavírání smluv, což je zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona, jak plyne dle jejího názoru i z pasáže rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, kterou na podporu této své argumentace citovala.

5. Žalovaná, ač k tomu byla usnesením soudu ze dne 5. 2. 2026, č. j. , spisová značka, , které jí bylo spolu se žalobou doručeno do vlastních rukou fikcí (uplynutím 10. dne uložení příslušné zásilky na poště) dne 20. 2. 2026, podle § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyzvána, se k žalobě před jednáním soudu nevyjádřila.

6. K jednání, jež soud nařídil na den 10. 6. 2026, se žalovaná stejně jako žalobkyně dostavila. V průběhu soudního jednání pak žalovaná uvedla, že nesporuje, že peněžní prostředky od , právnická osoba, převzala. Zaplatila asi dvě splátky a dále už neuhradila nic, protože neměla z čeho. Přišla o zaměstnání, jiné si nenašla a nyní je na rodičovské dovolené. Je samoživitelkou, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 9 700 Kč, přítel jí hradí na jejich společnou dceru výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně a od dubna 2026 jí byla přiznána superdávka ve výši 10 700 Kč. Za bydlení s nezletilou dcerou vynakládá 11 000 Kč. Navrhla proto, pokud soud shledá žalobu v určitém rozsahu důvodnou, aby to, co bude povinna zaplatit, mohla hradit formou splátek, přičemž dle svého odhadu by byla v současnosti schopna splácet maximálně 2 000 Kč měsíčně. Za rok má v úmyslu dát dceru do školky, a pak by byla schopná splácet částku vyšší.

7. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

8. Výpis z obchodního rejstříku žalobkyně. Dle tohoto výpisu je žalobkyně akciovou společností s předměty podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

9. Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 24. 1. 2023. Z této listiny vyplývá, že žalovaná adresovala dne 24. 1. 2023 společnosti , právnická osoba, žádost o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 40 000 Kč. V žádosti žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodná, pracuje jako dělnice na základě pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou, její pravidelný čistý příjem dosahuje 15 386 Kč měsíčně a její odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Dle záznamů na této listině byl čistý příjem žalované ověřen na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek za měsíce listopad a prosinec.

10. Smlouva o spotřebitelském úvěru – číslo smlouvy , Anonymizováno, ze dne 24. 1. 2023. Dle této listiny oboustranně podepsané dne 24. 1. 2023 a označované v jejím textu jako „Smlouva“ si společnost , právnická osoba, označená v ní jako „Provident“ a žalovaná označená v ní jako „Zákazník“ dohodly, že jí tato společnost poskytne peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, za což jí žalovaná zaplatí 49 048 Kč (38 864 Kč úrok, 1 500 Kč za zpracovaní spotřebitelského úvěru, 8 684 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splacení), s tím, že poskytnuté peněžní prostředky společně s touto částkou a dále s pojistným, bylo-li přistoupeno k „Doplňkovému pojištění“ (celkem 92 864 Kč) žalovaná společnosti , právnická osoba, splatí prostřednictvím 24 měsíčních splátek ve výši 3 870 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet vždy dnem uzavření Smlouvy. Tato listina obsahuje také následující ujednání. Pro případ, že Zákazník neuhradí řádně a včas splátku Celkové dlužné částky, má Provident právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je Zákazník v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální celkové výše smluvních pokut uplatněných podle Smlouvy. Žádným ustanovením Smlouvy nejsou dotčena zákonná práva Providentu spojená s prodlením Zákazníka či jiným případným porušením Smlouvy Zákazníkem. Těmito právy jsou zejména: a) právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne podpisu této Smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání.

11. Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 24. 1. 2023. Tato listina oboustranně podepsaná dne 24. 1. 2023 společností , právnická osoba, označené v ní jako „Provident“ a žalovanou označenou v ní jako „Zákazník“ obsahuje mimo jiné následující text. Podpisem tohoto formuláře - Zařazení zákazníka do Pojistného programu (dále jen „dokument“), přistupuji ke Skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, ze dne 1. 6. 2022, kterou , právnická osoba, , sjednal jako pojistník s MetLife Europe d.a.c., irská společnost s reg. č. , hodnota, , se sídlem , Anonymizováno, , , adresa, , , Anonymizováno, , podnikající v ČR prostřednictvím , právnická osoba, , IČO: , IČO, , zapsanou v OR vedeném MS v Praze pod sp. zn. , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, (dále jen jako „Pojišťovna“, dále jen „SPS“) a) pro své Zákazníky v rozsahu (i) životní pojištění pro případ smrti následkem úrazu nebo nemoci, (ii) neživotní pojištění pro případ zlomenin v důsledku úrazu, a pro případ pracovní neschopnosti následkem úrazu nebo nemoci a b) pro své Zákazníky a jejich děti v rozsahu (i) neživotní pojištění pro případ hospitalizace a následné rekonvalescence v důsledku úrazu nebo nemoci a/nebo pojištění pro případ zlomenin v důsledku úrazu (dále jen „Pojistný program“ nebo „Pojištění“). K Pojištění přistupuji z důvodu zlepšení mé finanční situace a snížení rizika v případě, že nastane některá z pojistných události, tj. pro zlepšení mé schopnosti plnit závazky vůči Providentu ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále také jako „Smlouva o SU“), kterou jsem s Providentem uzavřel. Beru na vědomí výši pojistného 37 Kč u Smlouvy o SU s týdenní splatností splátky spotřebitelského úvěru, a to za každý týden trvání Pojištění, resp. 159 Kč u Smlouvy o SU se sjednanou měsíční splatností za každý měsíc Pojištění.

12. Tabulka umoření ze dne 6. 5. 2025 (číslo smlouvy , Anonymizováno, ). Z této listiny je patrné, že žalovaná z celkové částky, kterou měla společnosti , právnická osoba, zaplatit na základě ujednání popsaného v bodě 10 výše zde rovněž popsaným způsobem, zaplatila 7 800 Kč (dne 10. 2. 2023 a 13. 3. 2023 vždy částku 3 900 Kč).

13. Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 2. 3. 2023. Z této listiny vyplývá, že žalovaná adresovala dne 2. 3. 2023 společnosti , právnická osoba, žádost o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 40 000 Kč. V žádosti žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodná, pracuje jako dělnice na základě pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou, její pravidelný čistý příjem dosahuje 17 767 Kč měsíčně, měsíčně splácí , právnická osoba, 3 870 Kč a její odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Dle záznamů na této listině byl čistý příjem žalované ověřen na základě pracovní smlouvy.

14. Smlouva o spotřebitelském úvěru – číslo smlouvy , Anonymizováno, ze dne 2. 3. 2023. Dle této listiny oboustranně podepsané dne 2. 3. 2023 a označované v jejím textu jako „Smlouva“ si společnost , právnická osoba, označená v ní jako „Provident“ a žalovaná označená v ní jako „Zákazník“ dohodly, že jí tato společnost poskytne peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, za což jí žalovaná zaplatí 49 048 Kč (38 864 Kč úrok, 1 500 Kč za zpracovaní spotřebitelského úvěru, 8 684 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splacení), s tím, že poskytnuté peněžní prostředky společně s touto částkou a dále s pojistným, bylo-li přistoupeno k „Doplňkovému pojištění“ (celkem 92 864 Kč) žalovaná společnosti , právnická osoba, splatí prostřednictvím 24 měsíčních splátek ve výši 3 870 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet vždy dnem uzavření Smlouvy. Tato listina obsahuje také následující ujednání. Pro případ, že Zákazník neuhradí řádně a včas splátku Celkové dlužné částky, má Provident právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je Zákazník v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální celkové výše smluvních pokut uplatněných podle Smlouvy. Žádným ustanovením Smlouvy nejsou dotčena zákonná práva Providentu spojená s prodlením Zákazníka či jiným případným porušením Smlouvy Zákazníkem. Těmito právy jsou zejména: a) právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne podpisu této Smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání.

15. Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 2. 3. 2023. Tato listina oboustranně podepsaná dne 2. 3. 2023 společností , právnická osoba, označené v ní jako „Provident“ a žalovanou označenou v ní jako „Zákazník“ obsahuje mimo jiné následující text. Podpisem tohoto formuláře - Zařazení zákazníka do Pojistného programu (dále jen „dokument“), přistupuji ke Skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, ze dne 1. 6. 2022, kterou , právnická osoba, , sjednal jako pojistník s MetLife Europe d.a.c., irská společnost s reg. č. , hodnota, , se sídlem , Anonymizováno, , , adresa, , , Anonymizováno, , podnikající v ČR prostřednictvím , právnická osoba, , IČO: , IČO, , zapsanou v OR vedeném MS v Praze pod sp. zn. , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, (dále jen jako „Pojišťovna“, dále jen „SPS“) a) pro své Zákazníky v rozsahu (i) životní pojištění pro případ smrti následkem úrazu nebo nemoci, (ii) neživotní pojištění pro případ zlomenin v důsledku úrazu, a pro případ pracovní neschopnosti následkem úrazu nebo nemoci a b) pro své Zákazníky a jejich děti v rozsahu (i) neživotní pojištění pro případ hospitalizace a následné rekonvalescence v důsledku úrazu nebo nemoci a/nebo pojištění pro případ zlomenin v důsledku úrazu (dále jen „Pojistný program“ nebo „Pojištění“). K Pojištění přistupuji z důvodu zlepšení mé finanční situace a snížení rizika v případě, že nastane některá z pojistných události, tj. pro zlepšení mé schopnosti plnit závazky vůči Providentu ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále také jako „Smlouva o SU“), kterou jsem s Providentem uzavřel. Beru na vědomí výši pojistného 37 Kč u Smlouvy o SU s týdenní splatností splátky spotřebitelského úvěru, a to za každý týden trvání Pojištění, resp. 159 Kč u Smlouvy o SU se sjednanou měsíční splatností za každý měsíc Pojištění.

16. Tabulka umoření ze dne 6. 5. 2025 (číslo smlouvy , Anonymizováno, ). Z této listiny je patrné, že žalovaná z celkové částky, kterou měla společnosti , právnická osoba, zaplatit na základě ujednání popsaného v bodě 14 výše zde rovněž popsaným způsobem, zaplatila 3 900 Kč (dne 13. 3. 2023).

17. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025. Tato listina označovaná ve svém textu jako „Smlouva“ podepsaná , právnická osoba, označenou v ní jako „postupitel“ a žalobkyní označenou v ní jako „postupník“ dne 28. 4. 2025 obsahuje mimo jiné následující ujednání. Postupitel a postupník se dohodli, že na základě uzavřené rámcové smlouvy o postupování pohledávek tímto postupitel postupuje za podmínek touto smlouvou sjednaných, jakož i za podmínek sjednaných v rámcové smlouvě o postupování pohledávek, postupníkovi své nezajištěné pohledávky za svými dlužníky na vrácen poskytnutých zápůjček, jejich příslušenství a práv s těmito pohledávkami spojenými (dále jen „Pohledávky“ vzniklé ze smluv o půjčce anebo smluv o zápůjčce, jakožto smluv o spotřebitelském úvěru specifikovaných v Příloze č. 1 této smlouvy (společně dále jen „Smlouvy“ nebo jednotlivě též „Smlouva“), které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky. Postupitel postupuje Pohledávky postupníkovi s veškerým jejich příslušenstvím a se všemi právy s pohledávkami spojenými, tedy u každé z Pohledávek kromě jistiny Pohledávky (odpovídající jistině půjčky, zápůjčky či spotřebitelského úvěru poskytnuté dlužníku) i příslušenství Pohledávky v podobě smluvního úroku, úroku z prodlení, poplatků za odeslané upomínky a poplatku za zahájení vymáhání dlužné částky (dále jen „Příslušenství Pohledávky“) a též práva s Pohledávkou spojená, tedy poplatek za zpracování úvěru, poplatek za vedení zákaznického účtu, resp. částky za rozšířenou doplňkovou službu spojenou s úvěrem (byla-li sjednána) a smluvní pokutu za prodlení se splácením dluhu dlužníka vůči Postupiteli (dále jen „Práva s Pohledávkou spojená“). Pokud dále v textu této smlouvy není stanoveno výslovně jinak, zahrnuje legislativní zkratka „Pohledávky“ též Příslušenství Pohledávek a Práva s Pohledávkami spojená Pohledávkami, které postupitel postupuje postupníkovi touto smlouvou, se rovněž rozumí pohledávky za dlužníky nebo třetími osobami z titulu náhrady škody nebo z titulu bezdůvodného obohacení vzniklé v souvislost s uzavřením, plněním či porušením příslušné Smlouvy (čl. I odst. 1). Pohledávky jsou specifikovány v seznamu Pohledávek, který je Přílohou č. 1 této smlouvy a) číslem Smlouvy a b) identifikačními údaji o dlužníkovi v rozsahu jméno a příjmení dlužníka (dále jen „Seznam“). Postupitel i postupník podepíší Seznam ve dvojím vyhotovení spolu s touto Smlouvou (čl. II odst. 1). Tato smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami (čl. XII odst. 14).

18. Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025. Z obsahu této listiny je patrné, že se jedná o přílohu listiny popsané v předchozím bodě, obsahuje seznam pohledávek, jež měly být předmětem postoupení a v tomto seznamu postoupených pohledávek jsou na str. 7 pod poř. č. , hodnota, a , Anonymizováno, uvedené pohledávky identifikované číslem smlouvy , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , přičemž obě pohledávky jsou taktéž identifikovány jménem a příjmením žalované.

19. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 a podací lístek , právnická osoba, ze dne 22. 5. 2025. Tímto oznámením odeslaným žalované prostřednictvím , právnická osoba, dne 22. 5. 2025 vyrozuměla , právnická osoba, žalovanou, že své pohledávky za ní ze „ze smluv číslo , hodnota, , , Anonymizováno, “, a to včetně příslušenství těchto pohledávek, jež ke dni postoupení dosáhly celkové výše 218 161,02 Kč (108 315 Kč a 109 846,02 Kč) na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 postoupila žalobkyni. Žalobkyně zároveň s tímto oznámením vyrozuměla žalovanou, že z důvodu, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 nabyla ke dni 28. 4. 2025 pohledávku za ní od původního věřitele , právnická osoba, zpracovává v nezbytném rozsahu její osobní údaje.

20. Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 7. 2025 a podací lístek , právnická osoba, ze dne 30. 7. 2025. Touto výzvou odeslanou žalované prostřednictvím , právnická osoba, dne 30. 7. 2025 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě pohledávek v celkové výši 192 375,24 Kč z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ a „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, jež měly být ve dnech 2. 3. 2023 a 24. 1. 2023 uzavřeny mezi společností , právnická osoba, a žalovanou, a to do 13. 8. 2025. Zároveň byla žalovaná informována, že v případě, že pohledávky nebudou ve stanovené lhůtě uhrazeny, bude se dále navyšovat první z nich o úroky ve výši 12 % ročně a o úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné neuhrazené zápůjčky ve výši 36 100 Kč, a druhá z nich o úroky ve výši 12 % ročně a o úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné neuhrazené zápůjčky ve výši 35 365,26 Kč běžícími v případě obou pohledávek vždy ode dne následujícího po sepisu této výzvy až do úplného zaplacení.

21. Soud v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř. neprováděl důkaz rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, . Závěry, které tento krajský soud v uvedeném rozsudku vyslovil, se týkaly hodnocení úvěruschopnosti spotřebitele za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, který byl zrušen ke dni 1. 12. 2016 a který na rozdíl od zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, za jehož účinnosti , právnická osoba, uzavírala se žalovanou smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, nestanovoval povinnost uchovávání dokumentů a záznamů včetně dokumentů nebo jiných záznamů týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (§ 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Vzhledem k těmto okolnostem, kdy krajský soud za účinnosti předchozí (benevolentnější) právní úpravy, by nemohlo provedení tohoto důkazu nikterak podpořit tvrzení žalobkyně, že je zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona, pokud doklady, jež sloužily k ověření informací poskytnutých od žalované, měla , právnická osoba, k dispozici při sjednávání a uzavírání smluv se žalovanou, přestože nyní již jimi žalobkyně nedisponuje. Je totiž zřejmé, že tento důkaz v důsledku neaplikovatelnosti právní úpravy, v jejíchž poměrech byly v něm obsažené závěry vysloveny, nemá s předmětem tohoto řízení žádnou relevantní souvislost, a ve vazbě k předmětu tohoto řízení tudíž ani nedisponuje žádnou vypovídací potencí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09).

22. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.

23. Dne 24. 1. 2023 se žalovaná obrátila na společnost , právnická osoba, s žádostí o poskytnutí peněžních prostředků v celkové výši 40 000 Kč. Zároveň žalovaná této společnosti sdělila některé informace o svých osobních a majetkových poměrech. [Má základní vzdělání, je svobodná, bydlí v nájmu, pracuje jako dělnice na základě pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou, její pravidelný čistý příjem dosahuje 15 386 Kč měsíčně, její měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla taktéž dne 24. 1. 2023 podepsána listina označená jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru – číslo smlouvy , Anonymizováno, “. Po jejím podpisu žalovaná obdržela od , právnická osoba, částku 40 000 Kč, kterou se zavázala splatit spolu s částkou 52 864 Kč (sestávající z úroku ve výši 38 864 Kč, úhrad zpracovaní spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splacení ve výši 8 684 Kč a pojistného ve výši 3 816 Kč) prostřednictvím 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 870 Kč, přičemž první splátka byla splatná do jednoho měsíce od podpisu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “. Pro případ, že nebude jednotlivé splátky splácet řádně a včas souhlasila žalovaná s tím, že v takovém případě vznikne , právnická osoba, právo požadovat po ní smluvní pokutu (stanovenou jako 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je v prodlení), jakož i s tím, že má , právnická osoba, nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas neplatila a z celkové částky 92 864 Kč uhradila pouze 7 800 Kč.

24. Dne 2. 3. 2023 se žalovaná znovu obrátila na společnost , právnická osoba, s žádostí o poskytnutí peněžních prostředků v celkové výši 40 000 Kč. Zároveň žalovaná této společnosti opět sdělila některé informace o svých osobních a majetkových poměrech. [Má základní vzdělání, je svobodná, bydlí v nájmu, pracuje jako dělnice na základě pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou, její pravidelný čistý příjem dosahuje 17 767 Kč měsíčně, její měsíční výdaje činí 4 000 Kč a také měsíčně splácí , právnická osoba, 3 870 Kč. Mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla taktéž dne 2. 3. 2023 podepsána listina označená jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru – číslo smlouvy , Anonymizováno, “. Po jejím podpisu žalovaná obdržela od , právnická osoba, částku 40 000 Kč, kterou se zavázala splatit spolu s částkou 52 864 Kč (sestávající z úroku ve výši 38 864 Kč, úhrad zpracovaní spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splacení ve výši 8 684 Kč a pojistného ve výši 3 816 Kč) prostřednictvím 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 870 Kč, přičemž první splátka byla splatná do jednoho měsíce od podpisu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “. Pro případ, že nebude jednotlivé splátky splácet řádně a včas souhlasila žalovaná s tím, že v takovém případě vznikne , právnická osoba, právo požadovat po ní smluvní pokutu (stanovenou jako 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je v prodlení), jakož i s tím, že má , právnická osoba, nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas neplatila a z celkové částky 92 864 Kč uhradila pouze 3 900 Kč.

25. Dne 28. 4. 2025 se , právnická osoba, a žalobkyně dohodly, že za podmínek stanovených v listině nazvané „Smlouva o postoupení pohledávek“ budou pohledávky, které , právnická osoba, evidovala za žalovanou za prvé z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ a za druhé z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, postoupeny žalobkyni. O tom, že , právnická osoba, pohledávky, které za ní evidovala na základě dvou výše zmíněných smluv, postoupila žalobkyni, byla žalovaná vyrozuměna oznámením , právnická osoba, ze dne 28. 4. 2025. Výzvou ze dne 29. 7. 2025 žalobkyně následně vyzvala žalovanou k úhradě pohledávek v celkové výši 218 161,02 Kč z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ a „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, jež měly být ve dnech a 24. 1. 2023 a 2. 3. 2023 uzavřeny mezi , právnická osoba, , a to nejpozději do 13. 8. 2025. Ani přes tuto výzvu však žalovaná již nic nezaplatila.

26. Žaloba je důvodná zčásti.

27. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

28. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

29. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.30. „Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ a „Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ soud na základě jejich obsahu posoudil jako smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které žalovaná uzavřela v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) [v řízení nebylo tvrzeno, že by je snad neměla uzavírat mimo samostatný výkon povolání či podnikání a nic takového ani v jeho průběhu nevyšlo byť náznakem najevo], a , právnická osoba, v postavení podnikatele poskytujícího spotřebitelský úvěr [§ 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru].

31. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 platilo, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice 2008/48“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

34. Podle čl. 23 směrnice 2008/48 členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

35. Soudní dvůr již v rozsudku ze 18. 12. 2014, CA Consumer Finance SA proti Ingrid Bakkaus a další, C-449/13, bod 32 uzavřel, že „ustanovení směrnice 2008/48 musí být vykládána v tom smyslu, že: zaprvé brání vnitrostátní právní úpravě, podle které břemeno důkazu o nesplnění povinností stanovených v článcích 5 a 8 směrnice 2008/48 nese spotřebitel, a zadruhé brání tomu, aby byl soud na základě standardní doložky nucen na spotřebitele pohlížet tak, že uznal úplné a řádné splnění předsmluvních povinností poskytovatele úvěru, neboť tato doložka vede k obrácení důkazního břemene v otázce splnění uvedených povinností, čímž může být narušena účinnost práv přiznaných směrnicí 2008/48“, a dále v bodech 36 a 37 tohoto rozsudku uvedl: „směrnice 2008/48 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“36. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o. proti GK, C-679/18, bod 46 Soudní dvůr dospěl k závěru, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“37. Z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu vyplývá jednoznačný závěr, že nerespektování požadavků vyplývajících z čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 (a tedy i z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) poskytovatelem úvěru má s ohledem na nutnost eurokonformního výkladu (srov. rozsudky Evropského soudního dvora ze dne 10. 5. 1984, Sabine von Colson a Elisabeth Kamann proti Land Nordrhein-Westfalen, C-14/83 a ze dne 13. 11. 1990, Marleasing proti Comercial Internacional de Alimentación, C-106/89) vnitrostátní právní úpravy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve vazbě na čl. 23 směrnice 2008/48) za následek neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené bez řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Poskytovatel úvěru má tedy jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost poskytovaný úvěr splatit, kterou v žádném případě nemůže přenášet na spotřebitele, neboť součástí jeho odborné péče (s níž je podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vykonávat veškerou svou činnost) je právě i přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele [tedy jeho schopnosti poskytovaný úvěr splácet, jak vyplývá z § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru]. Předpokládána je přitom taková obezřetnost úvěrujícího, že se nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem o úvěr, ale sám tyto údaje musí adekvátně prověřit (například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu, kam byla příslušná částka připsána, prověřením spotřebitele v rámci dostupných registrů, jakými jsou evidence dlužníků, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, porovnáním tvrzených údajů s pravidelně publikovanými informacemi podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu atd.) [srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, a usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a usnesení ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20]. K tomu soud dodává, že v oblasti práva veřejného dospěl k totožným závěrům ve své judikatuře i Nejvyšší správní soud (srov. rozsudky ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57).

38. S ohledem na výše uvedené je evidentní, že soud v obdobných typech řízení, jako je toto, je povinen ex officio zkoumat, zda poskytovatel úvěru dostál své povinnosti prověřit adekvátně úvěruschopnost spotřebitele a poskytovatel úvěru (či jeho právní nástupce) musí – pod hrozbou sankce prohlášení uzavřené smlouvy za neplatnou – v řízení před soudem splnění této své povinnosti prokázat.

39. Soud má v posuzovaném případě za to, že a , právnická osoba, této povinnosti předtím, než v reakci na žádosti žalované ze dne 24. 1. 2023 a ze dne 2. 3. 2023 přistoupila vždy téhož dne k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, se žalovanou, nedostála, neboť na posuzování úvěruschopnosti žalované (nejspíše) zcela nerezignovala.

40. Co se týče příjmové stránky žalované, zde by byl postup , právnická osoba, dle názoru soudu na samé hranici akceptovatelnosti. Žalobkyně se totiž mýlí, pokud se domnívá, že postačí, pokud měla , právnická osoba, k dispozici doklady, které sloužily k ověření informací poskytnutých od žalované, při sjednávání a uzavírání smluv, a není tak nutné, aby jimi disponovala i ona v době, kdy uplatnila svůj nárok u soudu. Pokud poskytovatel úvěru zkoumá podklady, jimiž ověřuje informace získané od spotřebitele, musí tyto dokumenty ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru také uchovávat, nikoli jen zaznamenat, že v době jeho zkoumání (údajně) existovaly, popř. do záznamu uvést, co mělo být jejich obsahem. V opačném případě nelze považovat povinnost poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost za splněnou (srov. rozsudky Krajského soudu v Praze, ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 21 Co 31/2023, bod 30, ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. 103 Co 24/2024, body 22 a 23, ze dne 7. 1. 2026, č. j. 21 Co 291/2025-94, bod 30 a č. j. 21 Co 326/2025-301, bod 38).

41. V posuzovaném případě však soud vychází z toho, že přesto, že žalobkyně nebyla schopna předložit žádné doklady, z nichž by bylo lze dovodit, že , právnická osoba, nevycházela při posuzování příjmové stránky žalované pouze z jejích tvrzení, patrně si je skutečně nechala nějak doložit. Pokud by tomu tak nebylo, jeví se soudu krajně nelogické, aby , právnická osoba, bez jakéhokoliv dokladu sama ze své iniciativy uváděla, že příjmy žalované dosahovaly v době předcházející uzavření těchto smluv 15 386 Kč, resp. 17 767 Kč, tedy částek, jejichž výše v podstatě koreluje s výší minimální mzdy v roce 2023, kdy byly obě smlouvy mezi ní a žalovanou sjednávány. To by jistě nebylo v zájmu , právnická osoba, jakožto poskytovatele úvěru, je-li smyslem jejího podnikání úvěry poskytovat.

42. Jinak je tomu ovšem v případě výše výdajů tvrzených žalovanou. Zde totiž , právnická osoba, zcela evidentně k žádnému ověření nepřistoupila.

43. Zcela nelogicky tak vycházela v případě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, jen z toho, že žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje dosahují (pouze) 4 000 Kč, aniž by se zabývala tím, nakolik je reálné, aby žalovaná, která uvedla, že žije v nájmu, vydávala za bydlení a další náklady s tím spojené (energie) a na zajištění (v podstatě) veškerých svých dalších potřeb měsíčně skutečně takto nízkou částku na úrovni životního minima. V případě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, pak opět zcela bez jakékoliv logiky znovu vycházela, z tohoto, že dle žalované veškeré její výdaje stále dosahují jen 4 000 Kč měsíčně, a nadto pouze splácí , právnická osoba, na základě předchozí smlouvy každý měsíc 3 870 Kč, přestože žalovaná shodně uváděla, že své bytové potřeby stále zajišťuje prostřednictvím nájemního bydlení. Žalované tedy opět měla na veškeré její výdaje nezbytné pro zajištění jejích základních potřeb, vystačit každý měsíc částka odpovídající životnímu minimu.

44. Zjištění skutečných výdajů žalované by přitom jistě nebylo nikterak složité. Postačilo by si kupříkladu vyžádat od ní alespoň nájemní smlouvu nebo potvrzení o výši nájemného. Stejně bylo jistě možné vyžádat si konkrétní informace o výdajích žalované na služby s bydlením související (energie, teplo, voda) či na služby elektronických komunikací. Jistě by také bylo možné tímto postupem získat alespoň rámcové informace o ostatních běžných výdajích žalované (na potraviny, ošacení, záliby, jízdné apod.). Nic z toho však , právnická osoba, neučinila.

45. Ačkoliv se v této věci jedná o úvěry v relativně nižší výši (40 000 Kč a 40 000 Kč), podle přesvědčení soudu nelze ani tak přehlížet zcela zásadní nedostatky procesu posouzení úvěruschopnosti žalované, jež poskytnutí obou úvěrů předcházel. Nezbývá tedy než učinit dílčí závěr, že , právnická osoba, v žádném případě nesplnila povinnost adekvátně prověřit schopnost žalované splácet úvěry, který jí byly poskytován na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, .

46. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

47. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

48. Jak již bylo uvedeno výše, důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru (v daném případě , právnická osoba, ) postupovat s odbornou péči a náležitě prověřit schopnost spotřebitele (v daném případě žalované) splatit poskytovaný úvěr, jak to vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je neplatnost úvěrové smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 odst. 1 o. z.), k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Soud proto uzavírá, že Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, shledal z důvodu porušení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 o. z. neplatnými.49. , právnická osoba, tudíž nemohl vzniknout nárok na zaplacení žalobou z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, požadované částky 46 738,02 Kč [skládající se z nesplacených poměrných částí (smluvního) úroku a úhrad za zpracování zápůjčky a za službu komfortního a flexibilního splácení, částky 20 000 Kč (představující smluvní pokutu), kapitalizovaného (smluvního) úroku ve výši 2 666,89 Kč a (smluvního) úroku ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 36 100 Kč od 1. 6. 2025 do zaplacení (viz bod 2) ani z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, požadované částky 43 921,93 Kč [skládající se z nesplacených poměrných částí (smluvního) úroku a úhrad za zpracování zápůjčky a za službu komfortního a flexibilního splácení], kapitalizovaného (smluvního) úroku ve výši 1 803,04 Kč a (smluvního) úroku ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 35 365,26 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení (viz bod 3) , neboť byly-li tyto sjednány ve smlouvách, které soud shledal neplatnými, nemohou být ani těmito jejich ujednáními účastníci vázáni. Takové nároky pak nemohly z logiky věci vzniknout ani žalobkyni, protože , právnická osoba, nemohla v souladu se zásadou nemo plus iuris ad alium transferre potest, quam ipse habet na nikoho takové nároky žádným způsobem převést.

50. Uplatňuje-li žalobce nárok na plnění z neplatné smlouvy, je třeba tento nárok posoudit podle pravidel, jimiž se řídí vypořádání bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99).

51. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2)

52. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

53. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

54. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

55. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že mezi , právnická osoba, a žalovanou nedošlo k uzavření smluv o spotřebitelském úvěru (tyto byly od počátku neplatné), avšak bylo prokázáno, že žalovaná od , právnická osoba, obdržela dvakrát částku 40 000 Kč, posoudil soud žalobou uplatněné nároky podle § 2991 o. z. jako nároky na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající maximálně žalobou nárokovaným částkám 102 838,02 Kč a 79 287,19 Kč (viz body 2 a 3 výše).

56. Žalobkyni byly sice pohledávky , právnická osoba, (právní předchůdkyně žalobkyně) postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 z titulu smluv o spotřebitelském úvěru, avšak nic nebrání tomu, aby postupník nabyl pohledávku od věřitele z titulu bezdůvodného obohacení, i když ji strany postupní smlouvy po právní stránce kvalifikovaly odlišně. Správná právní kvalifikace postupované pohledávky totiž není podmínkou platnosti postoupení, postačí, aby byla v postupní smlouvě identifikována dostatečně určitě, což bylo v tomto případě splněno (srov. rozsudky Nevyššího soudu ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 523/2005, ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, ze dne 23. 11. 2025, sp. zn. 32 Cdo 3885/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1787/2023). Soud proto uzavírá, že uvedenou smlouvou byly žalované pohledávky v souladu s § 1879 o. z. postoupeny žalobkyni, a ta se tak stala podle § 1880 odst. 1 o. z. jejich nabyvatelem, čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně ve věci.

57. Na vypořádání vztahů účastníků řízení se tedy vzhledem k výše uvedenému aplikují pravidla týkající se bezdůvodného obohacení. Žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta dvakrát částka 40 000 Kč (ve dnech 24. 1. 2023 a 2. 3. 2023), oproti nimž žalovaná dosud předchůdkyni žalobkyně vrátila 7 800 Kč (v prvním případě) a 3 900 Kč (ve druhém případě). Ve výši odpovídající rozdílu těchto částek (32 200 Kč a 36 100 Kč) se tak žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. bezdůvodně obohatila. Tyto částky je tudíž povinna žalobkyni vydat, což dosud neučinila.

58. Obecně platí, že bezdůvodné obohacení je splatné vždy na výzvu věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019 a ze dne 25 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021) a dlužník je po takové výzvě povinen svůj dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě svých dluhů do 13. 8. 2025, avšak dosud neuhradila ničeho. Ode dne následujícího (14. 8. 2025) by tak měl žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. náležet zákonný úrok z dosud nesplacených částek uvedených v předchozím bodě.

59. Je však potřeba mít na paměti, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy, jež se uplatní přednostně vůči obecné právní úpravě bezdůvodného obohacení obsažené v § 2991 a násl. o. z. To znamená, že nárok na zákonné úroky podle § 1970 o. z. v případech, kdy jedná o vypořádání plnění z neplatné smlouvy, na něž dopadají kromě jiných právních předpisů také ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny úvěru v době podle § 87 odst. 1 tohoto zákona (tj. poté, co ji nevrátí v době přiměřené jeho možnostem), nikoliv již marným uplynutím data, k němuž byl k jejímu vrácení vyzván (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a dále na něj navazující rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2025, č. j. 8 Co 128/2025-65, ze dne 28. 8. 2025, č. j. 14 Co 153/2025-61, ze dne 16. 9. 2025, č. j. 14 Co 259/2025-73, ze dne 30. 9. 2025, č. j. 95 Co 258/2025-77, ze dne 18. 12. 2025, č. j. 14 Co 288/2025-74, ze dne 21. 1. 2026, č. j. 12 Co 310/2025-93, ze dne 29. 1. 2026, č. j. 14 Co 319/2025-89, Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2024, č. j. 7 Co 1393/2024, Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2024, č. j. 8 Co 123/2024-66, ze dne 3. 7. 2025, č. j. 75 Co 111/2025-162).

60. Soud proto uložil žalované výrokem I tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částky 36 100 Kč a 32 200 Kč, a to v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, s tím, že nebude-li zaplacena, byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu. Soud vycházel z toho, že ekonomická situace žalované není příznivá, podle jejího vyjádření je na rodičovské dovolené a pečuje jako samoživitelka o dítě, což také doložila rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 4. 2026 č.j. 20 Nc 6/2026-53, z něhož vyplývá, že otec její nezletilé dcery (nar. 2024), se jí zavázal platit na jejich společné dítě výživné 5 000 Kč měsíčně a platebním rozpisem vystaveným Úřadem práce České republiky, z něhož vyplývá, že jí od 1. 1. 2025 do 31. 3. 2026 byl vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 9 722 Kč. Žalovaná by proto zcela jistě nebyla schopna žalobkyni dlužné částky uhradit jednorázově. Soud taktéž přihlédl k tomu, že se žalovaná k nařízenému jednání dostavila a projevila tak snahu svoji situaci řešit. Proto soud umožnil žalované platit dluh v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč pod ztrátou výhody splátek. Soud považuje částku ve výši 2 500 Kč měsíčně za odpovídající oprávněným zájmům žalobkyně i možnostem žalované, neboť se jedná o částku v takové výši, která umožní, aby byly pohledávky žalobkyně uhrazeny v přiměřené době (cca 27 měsíců) a zároveň se jedná o částku, která i vzhledem k jejímu vlastnímu vyjádření, nepřesahuje zásadně možnosti žalované. Soud má zároveň za to, že možný následek v podobě okamžité splatnosti celého dluhu v případě, že žalovaná nebude hradit splátky řádně a včas (§ 1931 o. z.), pro žalovanou bude dostatečnou motivací, aby povinnosti uložené tímto rozsudkem plnila tak, jak jí bylo uloženo, a i za tímto účelem vyvine maximální úsilí, aby co nejdříve získala a následně si i udržela stabilní příjem v dostatečné výši. Soud proto také apeluje na žalobkyni, aby žalované vyšla vstříc a tento způsob úhrady dluhu jí umožnila. S ohledem na právě uvedené tedy soud dospěl k závěru, že je v daném případě účelné stanovovat jinou lhůtu k plnění, než tu podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť měl oporu pro svůj výše uvedený závěr, že jiná (velkorysejší) lhůta, resp. jiný (postupný) způsob plnění soudem uložené povinnosti v daném případě zvýšily pravděpodobnost toho, že žalovaná jí uloženou povinnost splní dobrovolně a vyhne se tak nepříznivým důsledkům spojeným s nařízením výkonu rozhodnutí či exekuce.

61. Výrokem II pak soud z důvodů již vyložených v bodech 49 a 59 výše zamítl žalobu co do částek 66 738,02 Kč a 47 087,19 Kč (odpovídající rozdílu částek 102 838,02 Kč a 79 287,19 Kč, jejichž zaplacení se žalobkyně podanou žalobou domáhala, a částek 36 100 Kč a 32 200 Kč, v nichž soud žalobě vyhověl), co do částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 685,90 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 36 100 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 108,11 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 35 365,26 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 % (jelikož žalovaná se s úhradou žádné částky, jejíhož zaplacení domáhala žalobkyně podanou žalobou, dosud nemohla ocitnout v prodlení, a tudíž žalobkyni ani nemohl vzniknout nárok na zaplacení jakýchkoliv úroků z prodlení), kapitalizovaného úroku ve výši 2 666,89 Kč, úroku 12 % ročně z částky 36 100 Kč od 1. 6. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 803,04 Kč, úroku 12 % ročně z částky 35 365,26 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení [jelikož žalobkyně se v důsledku neplatnosti úvěrových smluv nemohla stát nabyvatelem tohoto příslušenství žalovaných pohledávek odpovídajícího (smluvnímu) úroku za poskytnuté peněžní prostředky, a nemohl jí tudíž ani vzniknout nárok na jeho zaplacení].

62. Co se týče jednotlivých námitek, které žalobkyně v průběhu řízení uplatnila, považuje je soud za vypořádané úvahami uvedenými v odůvodnění tohoto rozsudku. Není totiž povinností soudů, zabývat se každou jednotlivou námitkou, kterou účastník řízení v průběhu řízení před soudem uplatní, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 162/13, a ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 750/14).

63. O náhradě nákladů řízení (výrok III) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., maje na paměti závěr vyslovený v nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle něhož, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). V řízení byla převážně (z 34 %) úspěšná žalovaná [rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 33 % a úspěchu žalované v rozsahu 67 % ve vztahu k částce 243 796,96 Kč (skládající se ze žalovaných pohledávek v celkové výši 207 169,73 Kč (102 838,02 Kč a 79 287,19 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 685,90 Kč a 1 108,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 666,89 Kč a 1 803,04 Kč, žalobou požadovaného příslušenství v podobě částek 4 842,34 Kč, 4 743,78 Kč a 4 743,78 Kč odpovídajících zákonnému úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36 100 Kč a 35 365,26 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 35 365,26 Kč vždy od 29. 4. 2025 a částky 4 450,68 Kč odpovídající úroku ve výši 12 % ročně z částky 36 100 Kč od 1. 6. 2025, a to vše do 10. 6. 2026 /ke dni rozhodnutí soudu/), neboť žalobkyně měla úspěch v částce 68 300 Kč (36 100 Kč a 32 200 Kč), v níž bylo žalobě vyhověno, žalovaná měla naopak procesní úspěch v částce 138 869,73 Kč, v níž došlo k částečnému zamítnutí žaloby]. Žalobkyně by tak byla povinna zaplatit poměrnou část náhrady nákladů řízení žalované. Té však v řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.