14 C 100/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobce: ; název žalobce název žalobce název žalobce název žalobce název žalobce , IČO sídlem adresa žalobkyně proti; žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení příjmení sídlem adresa o neúčinnost darovací smlouvy

I. Určuje se, že darovací smlouva uzavřená dne [datum] mezi dárci [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], a obdarovanou [příjmení], [datum narození], kterou dárci převedli na obdarovanou nemovitosti, a to pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] stavbu [adresa], rodinný dům, umístěnou na pozemku parc. [číslo] to vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], u [stát. instituce], [katastrální pracoviště], přičemž vklad byl povolen s účinností k [datum] pod [č.j.], je vůči žalobci právně neúčinná.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal určení, že je vůči němu neúčinná darovací smlouva ze dne [datum], kterou [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], jako dárci převedli na žalovanou jako obdarovanou nemovitosti, a to pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] stavbu [adresa], rodinný dům, umístěnou na pozemku parc. [číslo] to vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek]. Žalobu odůvodnil tím, že je místně příslušným správcem daně daňového dlužníka [jméno] [příjmení], [datum narození]. U dlužníka byla dne [datum] zahájena daňová kontrola na dani z přidané hodnoty za období 1. čtvrtletí 2017 až 3. čtvrtletí 2019, která byla ukončena zprávou o daňové kontrole ze dne [datum]. Na základě daňové kontroly byly dne [datum] vydány dodatečné platební výměry, kterými byla stanovena daň z přidané hodnoty ve výši celkem 1 212 446 Kč Tyto výměry byly dlužníkovi doručeny, nabyly právní moci a jsou vymahatelné. Následně bylo dlužníkovi na jeho žádost povoleno rozložení doměřené daně na splátky rozhodnutím ze dne [datum]. Protože došlo ze strany dlužníka k porušení stanovených podmínek, pozbylo rozhodnutí o posečkání dne [datum] účinnosti, o čemž byl dlužník vyrozuměn rozhodnutím ze dne [datum]. Vyrozuměním o výši nedoplatku ze dne [datum] bylo dlužníkovi sděleno, že žalobce eviduje nedoplatek na dani z přidané hodnoty ve výši 2 108 958 Kč. Doměřenou daň částečně uhradil, ale v průběhu roku 2021 neplatil další daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty. Z důvodu pozdě uhrazené daně vznikal úrok z prodlení. K [datum] dlužil dlužník na dani z přidané hodnoty částku 2 168 428,51 Kč, což dokládá výkaz nedoplatků z tohoto dne. Dlužník a jeho manželka [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], uzavřeli dne [datum], tj. krátce po ukončení daňové kontroly, ze které bylo zřejmé, že dlužníkovi bude doměřena daň ve výši 1 212 446 Kč, darovací smlouvu, kterou převedli na žalovanou – jejich dceru – výše uvedené nemovitosti ve společném jmění manželů. Žalobcem bylo zjištěno, že dlužník nemá ve vlastnictví žádné další nemovité věci, nedisponuje vyššími zůstatky na účtech u bank, nevlastní jiný majetek významnější hodnoty, ze kterého by žalobce mohl uspokojit své vymahatelné pohledávky. Naopak již v průběhu daňové kontroly či krátce po jejím ukončení se dlužník zbavil několika hodnotnějších vozidel. Dlužník se dostal do situace, kdy nemá hodnotnější majetek, a jeho daňové povinnosti jsou obtížně vymahatelné. Převod nemovitých věcí darovací smlouvou ze dne [datum] byl právním jednáním, kterým byl žalobce jako věřitel zkrácen, došlo k němu 5 dní po ukončení daňové kontroly. Dlužníkovi muselo být ze zprávy o daňové kontroly známo, že bude dodatečně stanovena daň ve značné výši. Účelem darování nemovitých věcí žalované tedy bylo zkrátit žalobce jako věřitele. Žalovaná je dcerou dlužníka, bydlí s dlužníkem na stejné adrese, z toho lze usuzovat, že jí musel být úmysl dlužníka zkrátit věřitele znám.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Nesouhlasí s tím, že by účelem darování bylo krácení žalobce, žalovaná netušila, že její otec má u žalobce nějaký závazek. O otcově majetkové situaci a závazcích neměla a nemá žádné informace. Ani otec ani matka se jí nesvěřovali s ekonomickou situací. Žalovaná si byla vědoma, že nemovitost, v níž jako rodina žijí, si rodiče pořídili z hypotečního úvěru. Žalovaná nabyla z občasných informací od otce dojmu, že se mu daří velmi dobře, když např. v červnu 2020 instaloval nový bazén u nemovitosti. Darování nemovitostí z rodičů na žalovanou bylo řešení situace v souvislosti s rozvodem a na něj navazujícím vypořádáním společného jmění manželů, jednalo se o kompromisní řešení, o určitou formu„ vypořádání“ společného jmění. S matkou byla dohodnuta, že matka převezme hypoteční úvěr, který dosud splácela. K převodu nemovitostí byl nutný souhlas zástavního věřitele, [právnická osoba], který byl dán již [datum], tedy o souhlas s převodem bylo žádáno před koncem daňové kontroly, bez znalostí výsledků kontroly, a žalovaná ani nevěděla, že nějaká kontrola vůbec probíhá. Úmyslem otce ani matky tak jistě nebylo krátit žalobce, taktéž nemohlo dojít ke krácení za situace, kdy nemovitost byla zajištěna zástavním právem a k převodu by nedošlo, pokud by nedošlo k převedení úvěru. Následně uvedla, že darování bylo výsledkem dohody rodičů v rámci vypořádání jejich společného jmění. Z důvodu darování žalované její matka uhradila závazek u fondu rozvoje bydlení a zavázala se převzít původně společný hypoteční úvěr, který také od rozvodu splácí. Darování žalovaná považuje za plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku a ohledu slušnosti. Celková výše úvěrů na nemovitost činila 3 100 000 Kč, z toho 160 000 Kč byl fond rozvoje bydlení, který matka uhradila. Aktuální dluh u hypoteční banky je kolem 2 000 000 Kč. Poukázala na to, že v případě, kdy by se žalobce uspokojoval z předmětných nemovitostí, byl by až další v pořadí po zástavním věřiteli. Dále uvedla, že vyslovení neúčinnosti smlouvy by bylo v rozporu s dobrými mravy, když by se tím předmětné nemovitosti vrátily do společného jmění manželů, zatímco závazek k úhradě dluhů by na základě smlouvy o vypořádání, kterou schválil soud, zůstal matce žalované. Za podstatné považuje i to, že bydlí s matkou a nezletilou sestrou. Konečně uvedla, že z komplexního pohledu se nejednalo o bezúplatné nabytí majetku, neboť jde o součást vypořádání společného jmění rodičů a nemovitost je nadále zajištěna úvěrem, který převzala její matka. Navíc nemovitosti žalovaná spolu se svou matkou již více než dva roky zhodnocuje.

3. K tomu se žalobce vyjádřil tak, že nehraje roli, zda byl žalované znám úmysl jejího otce zkrátit věřitele. Ale má pochybnost o skutečném účelu darování vzhledem k tomu, že k uzavření darovací smlouvy došlo jen několik dnů po ukončení daňové kontroly. Poukázal na to, že dle judikatury je třeba zkoumat, zda darování odpovídá majetkovým poměrům dlužníka. Pokud by se mělo zkoumat, zda darování odpovídá závazkům mravnosti a slušnosti, tak je otázka, jak se otec vyrovnal s druhým dítětem, které je navíc nezletilé. Dále žalovaná spíše argumentuje zájmy její matky.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná je evidovaná jako vlastník pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] stavby [adresa], rodinný dům, na pozemku parc. [číslo] to vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek]. Nabývací titul je uvedena darovací smlouva ze dne [datum], zápis byl proveden [datum], právní účinky zápisu nastaly k [datum]. V katastru nemovitostí jsou dále zapsána zástavní práva k zajištění pohledávky vyplývající ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. [číslo] na výši 2 800 000 Kč, a to k zajištění splacení jistiny úvěru a příslušenství, pro [právnická osoba], dle smluv o zřízení zástavního práva ze dne [datum] (k pozemkům) a ze dne [datum] (k rodinnému domu).

6. Z darovací smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalované] darovali žalované nemovitosti, které byly ve společném jmění manželů, a to pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] stavbu [adresa], rodinný dům, na pozemku parc. [číslo] to vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek] Smlouva obsahuje prohlášení, že dárce není v prodlení s plněním žádných svých závazků vztahujících se k předmětným nemovitostem, zejména daňových povinností, a není proti němu vedeno ani nehrozí žádné řízení, které by mohlo ve svém důsledku omezit vlastnické právo obdarované (část. II. odst. 5 smlouvy) a že dárce a obdarovaný jsou rodinní příslušníci v přímé linii rodiče – dcera (část. II. odst. 6). Bylo dohodnuto, že dárci mají po dobu svého života neomezený přístup na předmětné nemovitosti a možnost nemovitosti bezplatně užívat (část. V. odst. 1).

7. Z protokolu o zahájení daňové kontroly ze dne [datum] soud zjistil, že byla zahájena daňová kontrola u [jméno] [příjmení], [datum narození]. Předmětem byla kontrola daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2017 až 3. čtvrtletí 2019. Je popsán průběh jednání, [jméno] [příjmení] protokol podepsal.

8. Z protokolu o projednání zprávy o daňové kontrole ze dne [datum] bylo zjištěno, že s [jméno] [příjmení] byla zpráva projednána. V protokolu se uvádí, že dne [datum] byl seznámen s výsledkem kontrolního zjištění, dne [datum] podal vyjádření. Dále se uvádí, že nebude vydán dodatečný platební výměr za 1. čtvrtletí 2017 a 1. čtvrtletí 2018. [jméno] [příjmení] protokol podepsal.

9. Ze zprávy o daňové kontrole [číslo jednací] bylo zjištěno, že na základě výsledku provedené daňové kontroly bude [jméno] [příjmení] doměřena daň za období od 2. čtvrtletí 2017 do 2. čtvrtletí 2019 ve výši celkem 1 212 446 Kč. Důvodem bylo především to, že plátce daně u jednotlivých zdanitelných plnění neprokázal, že je oprávněn k odpočtu daně na vstupu, jednotlivé položky jsou tam odůvodněny. [jméno] [příjmení] zprávu podepsal.

10. Z dodatečných platebních výměrů Finančního úřadu pro [název kraje] kraj na daň z přidané hodnoty ze dne [datum] ke zprávě o kontrole [číslo] bylo zjištěno, že těmito byla [jméno] [příjmení] doměřena daň z přidané hodnoty, a to za 2. čtvrtletí 2017 ve výši 90 028 Kč ([číslo jednací]), za 3. čtvrtletí 2017 ve výši 5 454 Kč ([číslo jednací]), za 4. čtvrtletí 2017 ve výši 8 999 Kč ([číslo jednací]), za 2. čtvrtletí 2018 ve výši 17 701 Kč ([číslo jednací]), za 3. čtvrtletí 2018 ve výši 1 638 Kč ([číslo jednací]), za 4. čtvrtletí 2018 ve výši 340 965 Kč ([číslo jednací]), za 1. čtvrtletí 2019 ve výši 357 000 Kč ([číslo jednací]) a za 2. čtvrtletí 2019 ve výši 390 661 Kč ([číslo jednací]).

11. Z rozhodnutí Finančního úřadu pro [název kraje] kraj o posečkání úhrady daně ze dne 18. 12. 2020, [číslo jednací], včetně přílohy – splátkového kalendáře – bylo zjištěno, že tímto bylo [jméno] [příjmení] povoleno rozložení úhrady daně z přidané hodnoty (včetně penále a úroku z prodlení) na splátky po 50 000 Kč měsíčně. V rozhodnutí se uvádí, že ke dni podání žádosti o splátky byl na osobním účtu na dani z přidané hodnoty evidován nedoplatek ve výši 2 127 409 Kč.

12. Z vyrozumění Finančního úřadu pro [název kraje] kraj o výši nedoplatku ze dne 20. 8. 2021, [číslo jednací], bylo zjištěno, že tímto byl [jméno] [příjmení] vyrozuměn o tom, že správce daně eviduje k [datum] nedoplatek na dani z přidané hodnoty ve výši 2 108 958 Kč.

13. Z výkazu nedoplatků Finančního úřadu pro [název kraje] kraj ze dne 31. 1. 2022, [číslo jednací], bylo zjištěno, že dle tohoto výkazu je [jméno] [příjmení] v prodlení s úhradou daně, přičemž správce daně eviduje nedoplatky v částce 2 168 428,51 Kč (z toho nedoplatky na dani z přidané hodnoty 1 640 394,51 Kč, zbytek nedoplatky na úrocích z prodlení). Bylo potvrzeno, že vykázané nedoplatky jsou vykonatelné. V tomto výkazu nedoplatků byly zahrnuty mj. nedoplatky za 2. čtvrtletí 2017 až 2. čtvrtletí 2019 dle výše uvedených dodatečných platebních výměrů, byla také uvedena jejich splatnost, a to [datum].

14. Z přípisu [právnická osoba], ze dne [datum] bylo zjištěno, že tímto banka sdělila [jméno] [celé jméno žalované] k jejímu požadavku ze dne [datum], že souhlasí s převodem vlastnického práva k budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], na žalovanou.

15. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 2. 2021, č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že tímto bylo rozvedeno manželství [jméno] [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení]. Z rozsudku vyplývá, že manželství bylo uzavřeno dne [datum], narodily se z něj dvě děti, žalovaná a nezl. [jméno], již déle než půl roku spolu manželé nežijí. Soud rozhodl o rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu manželství, když se druhý z manželů k návrhu připojil, soudem byla schválena dohoda o úpravě poměrů k nezl. dítěti a byla předložena smlouva o úpravě majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu. Dle připojené doložky rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

16. Z fotografií předložených žalovanou soud zjistil, že na těchto je vyfocen bazén, patrně nově vybudovaný dle stavu okolního pozemku. Fotografie jsou datované [datum].

17. Soud dále učinil dotaz na [právnická osoba], jaká byla výše dluhu ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. [číslo], tj. kolik zbývalo zaplatit na splacení celého úvěru, k datu [datum]. Z odpovědi [právnická osoba], ze dne [datum] vyplývá, že k [datum] činila nesplacená výše jistiny 2 046 633,84 Kč. Dále banka uvedla, že za předpokladu řádného splácení a hypotetického předpokladu setrvání stávající úrokové sazby, což je vysoce nepravděpodobné, by úroky ke dni [datum] činily 503 445,90 Kč. Zde není jasné, co banka ohledně úroků mínila, o jaké úroky se má jednat, proč je banka takto vyčísluje a hovoří o hypoteticky trvající úrokové sazbě, když dotaz zněl na aktuální výši dluhu k [datum] a bance je jistě známo, jaká byla výše úroku v minulosti a zda a jaký byl v té době dluh na úrocích. Každopádně vzhledem k tomu, že dle názoru soudu tato skutečnost není důležitá pro rozhodnutí ve věci, nevyzýval banku k objasnění.

18. Soud pro nadbytečnost neprovedl žalovanou navržené důkazy výslechem jejích rodičů [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalované], účastnickým výslechem žalované a smlouvou o vypořádání společného jmění manželů jejích rodičů, když shledal, že skutečnosti, které chtěla žalovaná těmito důkazy prokázat (důvod pro uzavření darovací smlouvy, převzetí dluhu z hypotečního úvěru její matkou, že žalovaná nevěděla o dluzích otce, že úmyslem otce ani matky nebylo krátit žalobce, že žalovaná bydlí s matkou a sestrou), nejsou pro rozhodnutí ve věci podstatné. Ze stejného důvodu neprovedl žalobcem navržený důkaz opatrovnickým spisem nezl. [jméno] [celé jméno žalované], který žalobce navrhoval ke zjištění, jak se [jméno] [příjmení] vyrovnal s touto druhou dcerou. Opět se jedná o skutečnost, která není pro rozhodnutí podstatná, jak vyplyne z dále uvedeného.

19. O pravosti a správnosti provedených důkazů nebyl důvod pochybovat (vyjma nejasného sdělení [právnická osoba], ohledně dlužných úroků, jak bylo uvedeno výše), ani účastníci je nijak nezpochybňovali, z výše uvedených důkazů proto soud vychází. Pro úplnost soud uvádí, že předložené platební výměry Finančního úřadu jsou rozhodnutí o stanovení daně dle § 147 odst. 1 zákona č. 280/2009, daňového řádu, ze kterých má soud vycházet (§ 135 odst. 2 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen„ o.s.ř.“), a ostatní předložené listiny vydané Finančním úřadem jsou úředními listinami, u kterých je dána domněnka jejich pravdivosti (§ 134 o.s.ř.).

20. Na základě provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

21. Žalovaná uzavřela dne [datum] darovací smlouvu, kterou jí její rodiče [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalované] darovali předmětné nemovitosti, které byly v jejich společném jmění manželů, přičemž následně došlo ke vkladu vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí (shodná tvrzení, darovací smlouva, výpis z katastru nemovitostí). Na předmětných nemovitostech vázlo zástavní právo ve prospěch [právnická osoba], k zajištění pohledávky ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru. [právnická osoba], s převodem vlastnictví na žalovanou vyslovila souhlas. K datu uzavření darovací smlouvy činila dlužná jistina ze smlouvy o hypotečním úvěru 2 046 633,84 Kč (výpis z katastru nemovitostí, přípis [právnická osoba], ze dne [datum], sdělení [právnická osoba], ze dne [datum]). Manželství rodičů žalované bylo uzavřeno dne [datum] a zaniklo rozvodem dne [datum] (rozsudek o rozvodu). Na konci roku 2019 byla u [jméno] [příjmení] zahájena daňová kontrola, která vyústila vydáním dodatečných platebních výměrů na daň z přidané hodnoty za období 2. čtvrtletí 2017 až 2. čtvrtletí 2019, kterými mu byla doměřena daň ve výši celkem 1 212 446 Kč (protokol o zahájení daňové kontroly, protokol o projednání zprávy o daňové kontrole, zpráva o daňové kontrole, dodatečné platební výměry). Dle výkazu nedoplatků ze dne [datum] je [jméno] [příjmení] v prodlení s úhradou daně, jsou evidovány nedoplatky v částce celkem 2 168 428,51 Kč (nedoplatky na dani z přidané hodnoty včetně úroků z prodlení), přičemž v tom jsou zahrnuty mj. nedoplatky za 2. čtvrtletí 2017 až 2. čtvrtletí 2019. Soud dále vychází z tvrzení žalobce, že [jméno] [příjmení] nevlastní jiný majetek významnější hodnoty, ze kterého by žalobce mohl uspokojit své vymahatelné pohledávky. Zde se jedná o negativní tvrzení, přičemž platí zásada, že negativní tvrzení se neprokazuje. Bylo na druhé straně, tj. žalované, aby případně tvrdila a prokázala opak.

22. Podle § 589 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.

23. Podle § 589 odst. 2 o. z. neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

24. Podle § 590 odst. 1 o. z. věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, a) které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám, b) kterým dlužník v posledních dvou letech zkrátil své věřitele, musel-li být druhé straně znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit, nebo c) kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.

25. Podle § 591 o. z. neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o a) plnění povinnosti uložené zákonem, b) obvyklé příležitostné dary, c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo d) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

26. Podle § 594 odst. 1 o. z. neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

27. Podle § 595 odst. 1 o. z. neúčinnost právního jednání zakládá věřitelovo právo domáhat se uspokojení pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo. Není-li to dobře možné, náleží věřiteli odpovídající náhrada.

28. V prvé řadě soud uvádí, že žalobce se v této věci domáhá vyslovení neúčinnosti právního jednání [jméno] [příjmení] s odůvodněním, že toto jednání zkracuje uspokojení jeho pohledávky na dani z přidané hodnoty včetně příslušenství. Jedná se tak o věc související se správou daní (konkrétně jejím vymáháním, resp. zabezpečením její úhrady – § 1 odst. 2 daňového řádu), proto má žalobce v této věci způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení a také procesní způsobilost dle § 10 odst. 3 daňového řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1738/97, jehož závěry jsou plně použitelné i dle současné právní úpravy).

29. Žalovaná je pak ve věci pasivně legitimována dle § 594 odst. 1 o. z., neboť ona s [jméno] [příjmení] uzavřela darovací smlouvu, na základě které se stala vlastníkem předmětných nemovitostí (§ 1099, § 1105, § 2055 o. z.), přičemž odpůrčí žaloba směřuje k tomu, aby se žalobce mohl domáhat uspokojení své pohledávky z tohoto majetku aktuálně ve vlastnictví žalované.

30. Podle § 589 odst. 1 o. z. se věřitel může domáhat vyslovení neúčinnosti právního jednání dlužníka, pokud zkracuje uspokojení jeho vykonatelné pohledávky. Žalobce má vůči [jméno] [příjmení] vykonatelnou pohledávku, což dokládá výkaz nedoplatků ze dne [datum], který je exekučním titulem podle § 176 odst. 1 písm. a), odst. 2 daňového řádu. Jak bylo uvedeno, v tomto výkazu byly zahrnuty dluhy na dani z přidané hodnoty vyplývající z dodatečných platebních výměrů, které jsou vykonatelnými rozhodnutími o stanovení daně (§ 147 odst. 1 písm. b), § 103 odst. 2, § 109 odst. 5 daňového řádu). Uzavření darovací smlouvy, kterou [jméno] [příjmení] převedl předmětné nemovité věci na žalovanou, nepochybně zkracuje uspokojení pohledávky žalobce, když [jméno] [příjmení] nemá jiný majetek vyšší hodnoty, ze kterého by se žalobce mohl uspokojit, jak bylo uvedeno výše. Darovací smlouva byla uzavřena dne [datum], tj. po ukončení daňové kontroly a vydání dodatečných platebních výměrů. Z hlediska práva domáhat se vyslovení neúčinnosti právního jednání soud považuje za podstatné, zda má věřitel za dlužníkem pohledávku v době učinění odporovaného právního úkonu. Není nutné, aby pohledávka byla již v té době vykonatelná. Může se jednat o pohledávku splatnou i nesplatnou, popřípadě budoucí. Podstatné je, že vznikl závazkový právní vztah, z něhož pohledávka vznikla nebo má v budoucnu vzniknout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 549/2001). V této věci nejenže v době uzavření darovací smlouvy již byly vydány dodatečné platební výměry, byť ještě nebyly splatné, ale zejména se jednalo o doměření daně z přidané hodnoty za předchozí roky, tedy důvod pro doměření daně vznikl již v předchozích letech (ve kterých měla být daň řádně přiznána a zaplacena).

31. Na závěru, že darování zkracuje uspokojení pohledávky žalobce, nic nemění skutečnost, že na předmětných nemovitostech vázne zástavní právo ve prospěch [právnická osoba], k zajištění pohledávky ze smlouvy o hypotečním úvěru. Žalovaná má samozřejmě pravdu, že v případě výkonu rozhodnutí prodejem předmětných nemovitostí by žalobce byl uspokojen až jako další v pořadí po zástavním věřiteli (§ 337c odst. 1 písm. d), odst. 2., odst. 5 písm. a), d) o.s.ř.). Avšak žalovaná netvrdila, že by snad hodnota předmětných nemovitostí byla nižší, než pohledávka ze smlouvy o hypotečním úvěru (k datu uzavření darovací smlouvy 2 046 633,84 Kč dle zprávy banky, aktuálně asi 2 000 000 Kč dle tvrzení žalované). Už jen proto samotná skutečnost, že předmětné nemovitosti jsou zajištěny zástavním právem, neznamená, že by žalobce při výkonu rozhodnutí na svou pohledávku nic nevymohl. A ostatně i kdyby dluh zajištěný zástavním právem přesahoval hodnotu předmětných nemovitostí, neznamenalo by to, že žalobce nic nevymůže. Nelze totiž např. vyloučit, že pohledávka zajištěná zástavním právem bude v době případného výkonu rozhodnutí nižší nebo už ani nebude existovat (tj. že bude v mezidobí částečně či zcela splacena), není ani zcela vyloučeno, že se zástavní věřitel se svou pohledávkou při výkonu rozhodnutí nepřihlásí. Proto samotná existence zástavy nevylučuje možnost uspokojení žalobce z předmětného majetku, a tedy neznamená, že nedošlo ke zkrácení věřitele.

32. Dále je namístě uvést, že předmětnou darovací smlouvu uzavřeli na straně dárců nejen [jméno] [příjmení] jako dlužník žalobce, ale také jeho tehdejší manželka [jméno] [příjmení]. Žalobce se ostatně domáhá určení neúčinnosti právního jednání nejen dlužníka (k čemuž je výslovně oprávněn dle § 589 odst. 1 o. z.), ale i jeho manželky. Soudní praxe však již za dřívější právní úpravy dospěla k závěru, že věřitel je oprávněn odporovat nejen právním úkonům, které učinil dlužník, ale i právním úkonům manžela dlužníka, a to za předpokladu, že věřitel měl právo uspokojit se také z majetku patřícího do společného jmění dlužníka a jeho manžela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1374/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1943/2017). Soud shledal, že není důvod na těchto závěrech nic měnit ani za současné právní úpravy. Opačný přístup by znamenal, že věřitel by v případech, kdy právní jednání činil dlužník s manželem společně nebo je činil jen manžel dlužníka sám, nemohl odpůrčí žalobou dosáhnout jejího cíle, tj. možnosti uspokojit se z majetku, který odporovaným právním jednáním ušel z majetku dlužníka, protože kdyby bylo vůči němu neúčinné jen právní jednání dlužníka, stále by zůstalo účinné právní jednání jeho manžela, což je dostatečné k platnému převodu majetku (podle § 714 odst. 2 o. z. je jednání jen jednoho manžela relativně neplatné, ale neplatnosti z tohoto důvodu se může dovolávat pouze druhý manžel). Protože v této věci dluh [jméno] [příjmení] vůči žalobci vznikl za trvání společného jmění manželů (manželství trvalo od [datum] do [datum]), může se žalobce dle § 731 o. z. při výkonu rozhodnutí uspokojit i z toho, co je ve společném jmění. Z toho vyplývá, že žalobce může odporovat i právnímu jednání jeho manželky.

33. Předmětná darovací smlouva je bezúplatným jednáním, proto se podmínky, za kterých se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání, řídí § 591 o. z. Jedná se o speciální ustanovení vůči § 590 o. z., které se tak v případě bezúplatných právních jednání nepoužije (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 955/2018). Podle § 591 o. z. se může věřitel dovolat neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka bez dalšího, jedinou podmínkou je, že k odporovanému jednání došlo v posledních dvou letech. To je v této věci splněno, když darovací smlouva byla uzavřena dne [datum] a žaloba byla podána dne [datum]. V této věci tak nehraje žádnou roli, zda žalované byl znám úmysl dlužníka zkrátit žalobce, jak by tomu bylo v případě úplatných právních jednání (dle § 590 odst. 1 o. z.), ani zda vůbec dlužník měl úmysl zkrátit žalobce. Podstatné je pouze to, že objektivně ke zkrácení žalobce došlo, jak bylo uvedeno výše (§ 589 odst. 1 o. z.). Proto se soud nezabýval obranou žalované v tomto směru.

34. Soud nesouhlasí s názorem žalované, že z komplexního pohledu se nejednalo o bezúplatné nabytí majetku, neboť šlo o součást vypořádání společného jmění jejích rodičů. I kdyby tomu tak skutečně bylo, vůči žalované se stále jednalo o právní jednání bezúplatné. Na tom nic nemění ani skutečnost, že na předmětných nemovitostech vázne zástavní právo, příp. že úvěr, který zástavní právo zajišťuje, měla převzít její matka. Podstatné je, že žalovaná byla obdarovanou, ona žádné protiplnění neposkytla, tedy se vůči ní jednalo o právní jednání bezúplatné.

35. Lze konstatovat, že zákon v § 591 o. z. zásadně upřednostňuje právo věřitele na uspokojení jeho vykonatelné pohledávky před právem osoby, která byla obohacena bezúplatným právním jednáním dlužníka. Jediné případy, kdy se věřitel nemůže dovolat neúčinnosti bezúplatného právního jednání, upravuje § 591 o. z. v písm. a) – d). Soud shledal, že o tyto případy v dané věci nejde. Zcela zjevně se nejedná o žádný z případů dle § 591 písm. a) – c) o. z.

36. Žalovaná uváděla, že předmětné darování považuje za plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku a ohledu slušnosti, dovolávala se tedy výjimky dle § 591 písm. d) o. z. To odůvodňovala tím, že darování bylo výsledkem dohody jejích rodičů v rámci vypořádání jejich společného jmění, přičemž v souvislosti s tím její matka uhradila závazek u fondu rozvoje bydlení a zavázala se převzít původně společný hypoteční úvěr, který také od rozvodu splácí.

37. Ustanovení § 591 písm. d) o. z. je třeba vzhledem k tomu, že jde o výjimku, která vylučuje možnost věřitele dovolat se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka, vykládat v souladu se smyslem a účelem institutu relativní neúčinnosti. Tuto výjimku je namístě aplikovat jen tehdy, převáží-li mravní závazek nebo ohledy slušnosti nad povinností dlužníka splnit dluh věřiteli. Ustanovení § 591 písm. d) o. z. proto nelze interpretovat tak, že by jakékoliv bezúplatné právní jednání dlužníka, které by z obecného hlediska bylo možné považovat za mravné a slušné, mohlo být důvodem k vyloučení možnosti věřitele dovolat se neúčinnosti tohoto právního jednání. Takový výklad by prakticky znemožňoval věřitelům dovolat se neúčinnosti bezúplatných právních jednání dlužníka učiněných vůči osobám jemu blízkým, neboť téměř vždy bude možné takové jednání považovat za slušné a mravné. Je třeba přihlížet k tomu, zda je v dané situaci ospravedlnitelné, že tímto plněním dlužník třetí osobu zvýhodní na úkor svého věřitele. I v případech, kdy poskytnutím plnění bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti, však plnění dlužníka musí být přiměřené jeho majetkovým poměrům a nesmí podstatně snižovat hodnotu jeho majetku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 21 Cdo 867/2018, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 955/2018).

38. Vzhledem k výše uvedenému soud neshledal podmínky pro aplikaci výjimky dle § 591 písm. d) o. z. Ačkoliv na darování ze strany rodičů jejich dceři samozřejmě není nic neslušného ani nemravného, to samo o sobě k použití této výjimky nepostačuje, jak je uvedeno výše. Žalovaná ani netvrdí, že by zde byl nějaký mravní závazek, který by její otec vůči ní měl (např. že by pro něj dříve učinila něco, co by jí tímto darováním mělo být nahrazeno), nebo že by zde byly nějaké jiné skutečnosti, pro které by darováním mělo být vyhověno ohledům slušnosti. Skutečnost, že toto darování mělo být součástí vypořádání společného jmění manželů jejích rodičů, za takový mravní závazek či plnění odůvodněné ohledy slušnosti považovat nelze. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že vypořádáním společného jmění manželů nesmí být dotčeno právo třetí osoby (§ 737 odst. 1 o. z.). I proto nelze považovat za ospravedlnitelné, aby darování dceři v rámci vypořádání společného jmění manželů převážilo nad právem věřitele na uspokojení jeho pohledávky. A dále i kdyby darováním žalované bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti, nebylo toto plnění přiměřené majetkovým poměrům dlužníka a podstatně snižovalo hodnotu jeho majetku, když [jméno] [příjmení] nemá jiný majetek vyšší hodnoty. Už jen z důvodu, že darování nebylo přiměřené majetkovým poměrům dlužníka, proto výjimku dle § 591 písm. d) o. z. aplikovat nelze.

39. Žalovaná dále namítala, že vyslovení neúčinnosti darovací smlouvy by bylo v rozporu s dobrými mravy, když by se tím předmětné nemovitosti vrátily do společného jmění manželů, zatímco závazek k úhradě dluhu z hypotečního úvěru by na základě smlouvy o vypořádání společného jmění manželů zůstal matce žalované. Zde soud v prvé řadě upozorňuje, že vyslovení neúčinnosti právního jednání dle § 589 a násl. o. z. má účinky jen vůči věřiteli. Slouží k tomu, aby se věřitel mohl domáhat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovaným právním jednáním ušlo z majetku dlužníka (§ 595 odst. 1 o. z.). Jinak se však na platnosti a účinnosti právního jednání nic nemění. Tedy i když soud žalobě vyhoví, vlastníkem předmětných nemovitostí stále zůstane žalovaná, pouze bude žalobce moci domáhat se výkonu rozhodnutí prodejem těchto nemovitostí.

40. V každém případě rozpor s dobrými mravy (jako důvod neplatnosti právního jednání dle § 580 odst. 1 o. z.) zde soud neshledává. V prvé řadě proto, že žalobce se pouze domáhá svého práva, které mu zákon přiznává, a žalobce danou situaci, ve které žalovaná spatřuje vzniklý rozpor s dobrými mravy, nijak nezavinil. Ze stejného důvodu se nemůže jednat ani o zneužití práva ze strany žalobce (které by nepožívalo právní ochrany dle § 8 o. z.), když žalobce důvodně hájí své právo na úhradu pohledávky. Nebylo ani tvrzeno, že by se mělo jednat o zneužití práva ze strany žalobce, a z ničeho to nevyplývá. Konečně ani samotné právo domáhat se vyslovení relativní neúčinnosti nelze v této věci považovat za rozporné s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.). Jak již bylo výše uvedeno, zákon upřednostňuje právo věřitele na uspokojení jeho vykonatelné pohledávky před právem osoby, která byla obohacena bezúplatným právním jednáním dlužníka. To nelze považovat za nemravné a v této věci nejsou další skutečnosti, které by rozpor s dobrými mravy zakládaly. Pokud bylo argumentováno tím, že darování bylo součástí vypořádání společného jmění manželů rodičů žalované a matka žalované proto převzala dluhy vážící se k předmětným nemovitostem, soud opět upozorňuje, že vypořádáním společného jmění manželů nesmí být dotčeno právo třetí osoby (§ 737 odst. 1 o. z.). Tedy ať už by bylo vypořádání společného jmění manželů jakékoliv, nemůže vést ke zkrácení věřitele. Soud samozřejmě rozumí tomu, že případný prodej předmětných nemovitostí pro úhradu dluhu [jméno] [příjmení] by byl v rozporu s tím, proč se [jméno] [příjmení] zavázala převzít úvěry (dle tvrzení žalované), avšak to je třeba případně řešit ve vztahu mezi nimi. Nemůže to být důvodem pro odepření práva žalobci, který danou situaci nijak nezavinil.

41. Konečně pokud žalovaná uváděla, že v předmětném rodinném domě bydlí s matkou a nezletilou sestrou a že předmětné nemovitosti spolu s matkou již více než dva roky zhodnocuje, takto dle zákona nemá význam. Tyto skutečnosti pak bez dalšího nemohou ani založit rozpor s dobrými mravy. Jak bylo uvedeno výše, [jméno] [příjmení] nemá jiný majetek, ze kterého by se žalobce mohl uspokojit, a žalovaná předmětné nemovitosti nabyla bezúplatně, přičemž v takovém případě zákon upřednostňuje zájmy věřitele.

42. Lze tedy shrnout, že žalobce se důvodně domáhá určení neúčinnosti předmětné darovací smlouvy dle § 589 a § 591 o. z., když se jedná o bezúplatné právní jednání, které zkracuje uspokojení jeho vykonatelné pohledávky, a nejsou naplněny výjimky dle § 591 písm. a) – d) o. z., ani zde není rozpor s dobrými mravy. Soud proto žalobě vyhověl.

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce však náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Přitom má soud za to, že i jinak by zde byly důvody pro nepřiznání nákladů řízení žalobci dle § 150 o.s.ř. (viz dále).

44. Jelikož soud žalobě vyhověl a žalobce je ze zákona osvobozen od soudních poplatků, měla by žalovaná hradit soudní poplatek za řízení dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud však shledal, že v tomto případě by uložení povinnosti k zaplacení soudního poplatku žalované bylo nespravedlivé. Soud vyšel z analogické aplikace § 150 o.s.ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně přiznat náhradu nákladů řízení. Soud v podstatě nemá důvod nevěřit žalované, že nevěděla o tom, že darování zkracuje uspokojení pohledávky žalobce (byť zde mohou být určité pochybnosti, ale v tomto směru pro nadbytečnost nebylo vedeno dokazování, což nelze dávat k tíži žalované). Z ničeho nevyplývá, že by žalovaná před podáním žaloby o nároku žalobce věděla, a i kdyby tomu tak bylo, v podstatě neměla žádnou možnost, jak podání žaloby předejít (jednak proto, že neúčinnost právního jednání se zakládá až rozhodnutím soudu, jednak proto, že z důvodu neúčinnosti právního jednání má pouze povinnost strpět případný výkon rozhodnutí). Jedná se o důvody hodné zvláštního zřetele, pro které není namístě po žalované požadovat, aby nesla náklady soudního řízení, včetně zaplacení soudního poplatku. Proto soud žalované povinnost zaplatit soudní poplatek neuložil.