14 C 106/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 6 119,86 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 6 119,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 971,86 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 119,86 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu k službě [název ] účet. Žalobkyně poskytuje zákazníkům možnost zřídit si [název ] kartu, prostřednictvím které má zákazník možnost platby do výše schváleného kreditního rámce, a to prostřednictvím zřízeného [název ] účtu, který umožňuje odložit platby až o 45 dní. Smlouva byla uzavřena online, žalovaný smlouvu potvrdil prostřednictvím verifikační textové zprávy a předložením kopie občanského průkazu. Na základě žádosti mu byla zaslána platební karta, kterou lze prostřednictvím účtu aktivovat. Za službu měl žalovaný hradit poplatek, jehož výše se odvíjí od výše odložené částky. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 4 971,86 Kč. Žalovaný byl povinen uhradit transakce na základě měsíčních vyúčtování, žalovaný však vyúčtování ve lhůtě splatnosti neuhradil a ocitl se v prodlení. V případě prodlení byl žalovaný dle smlouvy povinen hradit poplatek z prodlení, jehož výše se odvíjí od délky trvání prodlení, v případě prodlení delšího než 30 dnů činil poplatek 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování. S ohledem na celkovou dobu prodlení vznikl žalobkyni nárok na úhradu poplatku z prodlení v celkové výši 1 148 Kč. Žalovaný přes výzvu dluh neuhradil. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky celkem 6 119,86 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 971,86 Kč od [datum] do zaplacení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že předložená smlouva k službě [název ] účet byla uzavřena. Tato smlouva není žalovaným podepsaná a ani z ní nevyplývá, že by ji žalovaný potvrdil verifikační zprávou, jak tvrdila žalobkyně. To nevyplývá ani z jiných důkazů. Žalobkyně sice předložila fotokopii občanského průkazu žalovaného, ani to však nelze bez dalšího považovat za důkaz uzavření smlouvy, zejména že žalovaný předložený text smlouvy odsouhlasil. Navíc dle předložených obchodních podmínek, které měly být dle textu smlouvy její součástí, měla být totožnost žalovaného ověřena alespoň ze dvou dokladů, měla být ověřena úvěruschopnost žalovaného a ověřen jeho bankovní účet platbou ve výši minimálně 1 Kč na účet žalobkyně (1. část, bod 4. – 6. podmínek). Nic z toho doloženo nebylo. Způsob uzavření smlouvy o úvěru tak, jak uváděla žalobkyně, tj. prostřednictvím elektronických prostředků, je samozřejmě možný, avšak žalobkyně neprokázala, že takto byla smlouva skutečně uzavřena, zejména že žalovaný obsah této smlouvy odsouhlasil. Uzavření smlouvy samozřejmě nemůže prokazovat pouze to, že žalobkyně vystavovala žalovanému vyúčtování nebo že mu zasílala upomínky. Soud dále nemá za prokázané ani to, že žalovaný vyčerpal částku 4 971,86 Kč. Žalobkyně doložila výpis k [název ] kartě, která měla být přiřazena k účtu vedenému na žalovaného a dle kterého měla být v lednu a únoru 2020 jednotlivými platbami vyčerpána částka celkem 4 971,86 Kč. Z ničeho však nevyplývá, že tyto platby činil žalovaný. Žalobkyně neprokázala, že předmětnou kartu doručila žalovanému, že si ji právě žalovaný aktivoval, z ničeho nevyplývá, že s předmětnou kartou nakládal žalovaný. Pokud nebylo prokázáno, že karta byla doručena žalovanému, nelze vyloučit, že byla doručena jiné osobě a že s ní také jiná osoba nakládala (a ostatně nelze vyloučit ani to, že i smlouvu mohla vyplnit jakákoliv jiná osoba, které byly osobní údaje žalovaného známy, resp. které se nějak podařilo vyfotit jeho občanský průkaz). Zde soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání výše uvedených skutečností a o následcích neunesení důkazního břemene dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání, jak vyplývá z tohoto ustanovení, neúčast žalobkyně na jednání tak jde k její tíži; není to důvodem pro odročení jednání. Na základě výše uvedeného soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Jelikož nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy (zejména její přijetí žalovaným dle § [číslo] odst. 1, § 1745 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), nelze mít za to, že by žalovanému ze smlouvy vznikly vůči žalobkyni jakékoliv povinnosti. Nebylo ani prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla uvedenou částku, resp. že tuto částku za žalovaného uhradila. Proto nelze uvažovat ani o nároku z bezdůvodného obohacení (jako příp. poskytnutí peněžitého plnění bez právního důvodu) dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. Proto soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.