14 C 129/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 3 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 094,95 Kč s vyčísleným úrokem z prodlení v částce 265,06 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 100 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 2 782,15 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 298 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 150 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které jí byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 2 100 Kč a žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 2 293,41 Kč a smluvní úrok z úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit do [datum]. Žalovaná však nic neuhradila. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], žalované bylo postoupení oznámeno. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny ve výši 2 100 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 293,41 Kč, smluvních úroků 1 318,69 Kč (kdy se jedná o úroky ve sjednané sazbě za období od [datum] do [datum]), smluvní pokuty ve výši 1 050 Kč (jedná se o smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o úvěru za prodlení s placením, a to ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení, k datu postoupení, přičemž smluví pokuta byla napočítána jen do 50 % jistiny úvěru), vyčísleného úroku z prodlení ve výši 265,06 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum]) a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 115 Kč (sjednaných ve smlouvě). Dále žalobkyně požadovala zaplatit úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení.

2. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, kterou žalovaná uzavřela jako spotřebitel. Ve smlouvě byla uvedena výše úvěru 2 100 Kč, datum poskytnutí úvěru [datum], splatnost úvěru [datum], úroková sazba 40 % ročně. Dále byl uveden poplatek za poskytnutí úvěru„ 875,91 Kč (po slevě) / 2 293,41 Kč (před slevou)“, celková částka, kterou klient zaplatí„ 3 044,95 Kč (po slevě) / 4 462,45 Kč (před slevou)“, že má být hrazeno v 1 splátce. V bodu II.1. smlouvy je uvedeno, že úvěrující poskytne úvěr a klient je povinen splatit řádně a včas poskytnutý úvěr a zároveň zaplatit Poplatek za poskytnutí úvěru a Úrok. Poplatek za poskytnutí úvěru je v bodu I.10. smlouvy definován jako finanční částka, kterou je klient povinen uhradit spolu s jistinou úvěru a Úrokem. Úrok je v bodu I.11. smlouvy definován jako konkrétní finanční částka vypočtená k termínu splatnosti úvěru na základě zápůjční úrokové sazby. V bodu VIII.1. smlouvy bylo sjednáno, že pro případ prodlení klienta se splněním kterékoliv platební povinnosti, zejména pro případ, že úvěr nebude uhrazen řádně a včas, je úvěrující oprávněn požadovat po klientovi, aby zaplatil mj. účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením klienta (zejména náklady na výzvy, dopisy, SMS, e-maily a telefonické hovory), Úrok, úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Byl předložen též formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru k této smlouvě, ve kterém bylo uvedeno, že žalovaná má uhradit celkem 3 045 Kč [právnická osoba], zaslala dne [datum] částku 2 100 Kč na účet uvedený ve smlouvě, přičemž dle zprávy [právnická osoba] vyžádané soudem tento účet patřil žalované. Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba], s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Dne [datum] zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu.

4. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi společností [právnická osoba], a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Předmětem smlouvy byl závazek úvěrujícího poskytnout žalované peněžní prostředky a závazek žalované tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok a poplatek. [právnická osoba], svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalované sjednanou částku poskytla. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku, žalobkyně je tak oprávněna domáhat se nároků z této smlouvy.

5. Avšak pokud jde o samotnou smlouvu o úvěru, je nutno konstatovat, že tato není zcela určitá ohledně výše poplatku, který má žalovaná zaplatit, když uvádí výši poplatku (i celkovou splatnou částku)„ po slevě“ a„ před slevou“. Není jasné, která z těchto částek pro smlouvu platí. Smlouva to nijak dále neobjasňuje. Bylo proto nutné přistoupit k výkladu smlouvy; pokud by pro neurčitost či nesrozumitelnost nebylo možné obsah zjistit ani výkladem (§ 553 odst. 1 občanského zákoníku), jednalo by se (minimálně pokud jde o dohodu o poplatku) o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží (§ 554 občanského zákoníku). Soud při výkladu smlouvy vyšel z toho, že v obchodě není neobvyklé uvádět ceny před slevou a ceny po slevě. V takových případech cena před slevou obecně znamená cenu původní a cena po slevě cenu aktuální, která platí pro zákazníka. Tomuto nasvědčuje i formulář standardních informací o spotřebitelském úvěru, podle kterého mělo být uhrazeno celkem 3 045 Kč (tj. zaokrouhleně stejná částka, jakou smlouva uvádí jako celkovou částku po slevě). Dále se jedná o spotřebitelskou smlouvu a podle § 1812 odst. 1 občanského zákoníku platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Pro žalovanou je rozhodně příznivější výklad, podle kterého má zaplatit méně. Soud z těchto důvodů shledal, že je namístě smlouvu vyložit tak, že byla sjednána výše poplatku uváděná jako„ po slevě“, to znamená, že žalovaná měla dle smlouvy uhradit poplatek za poskytnutí úvěru 875,91 Kč.

6. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl ji soud upozornit na výše uvedený právní názor a dát jí příležitost se k němu vyjádřit (a případně uvést další skutečnosti, které by mohly mít na výklad smlouvy vliv).

7. Soud tak shledal, že žalovaná měla dle smlouvy zaplatit ve sjednané lhůtě splatnosti celkem částku 3 044,95 Kč (jistinu 2 100 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 875,91 Kč a zbylých 69,04 Kč zjevně představuje sjednaný úrok ve výši 40 % ročně za dobu od poskytnutí peněz do lhůty splatnosti). Pokud tedy žalobkyně požadovala na poplatku za poskytnutí úvěru 2 293,41 Kč, takový nárok nemá oporu ve smlouvě.

8. Pokud žalobkyně požadovala smluvní úrok za období od [datum] do [datum], ani tento nárok (resp. nárok v takovém rozsahu) nemá oporu ve smlouvě. Ačkoliv zákon v případě úvěrové smlouvy předpokládá povinnost hradit úrok (§ 2395 občanského zákoníku), jeho výši nestanoví a ponechává zcela na vůli smluvních stran, zda a jak si úrok sjednají (ostatně i kdyby jeho výši stanovil, strany by se dle § 1 odst. 2 občanského zákoníku mohly od zákona odchýlit). Strany si ve smlouvě o úvěru povinnost platit úrok sjednaly, přitom úrok je ve smlouvě (bod I.11.) definován jako konkrétní finanční částka vypočtená k termínu splatnosti úvěru na základě zápůjční úrokové sazby. Úrok tedy představuje konkrétní vyčíslená suma za období od poskytnutí úvěru do termínu splatnosti, tj. za období od [datum] do [datum], která činí 69,04 Kč. Pokud smlouva o úroku hovoří, vždy tím míní právě úrok tak, jak byl definován v bodu I.11. smlouvy. Ze smlouvy nevyplývá, že by v nějakém případě měla žalované vzniknout povinnost hradit úrok i za další období. Strany si tedy sjednaly úrok jen za období od [datum] do [datum] ve výši 69,04 Kč; pokud žalobkyně požadovala úrok i za další období, tak v tomto rozsahu žaloba není důvodná, neboť takto úrok sjednán nebyl.

9. Dále žalobkyně požadovala zaplatit smluvní pokutu ve výši 1 050 Kč. Ve smlouvě byla v souladu s § 2048 občanského zákoníku sjednána pro případ prodlení žalované s placením smluvní pokuta, a to ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Jelikož žalovaná porušila smlouvu tím, že úvěr řádně ve sjednané lhůtě neuhradila, je povinna smluvní pokutu zaplatit. Úvěr byl splatný dne [datum], od následujícího dne tak byla žalovaná v prodlení a současně povinna hradit smluvní pokutu. Smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky za období od [datum] do data postoupení činí více než požadovaných 1 050 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že jak procentní výše smluvní pokuty, tak její celková požadovaná výše (do poloviny jistiny) je v souladu s limity dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V této části je tedy žaloba důvodná.

10. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, žalované z důvodu prodlení s placením vznikla dle § 1970 občanského zákoníku povinnost hradit úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud tedy žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum] (který byl správně vyčíslen na částku 265,06 Kč) a dále od [datum] do zaplacení, je i v této části žaloba důvodná.

11. Konečně pokud jde o požadované náklady na vymožení pohledávky ve výši 115 Kč, tak ve smlouvě (bod VIII.1.) bylo sjednáno, že v případě prodlení s placením může úvěrující požadovat mj. takovéto náklady. Jejich paušální výše ve smlouvě sjednána nebyla, žalobkyně tedy může požadovat jen náklady skutečně vzniklé. Skutečná výše nákladů však prokázána nebyla, z žádného předloženého důkazu nevyplývá vznik takových nákladů nebo jejich výše. K tomu soud uvádí, že žalobkyně se nedostavila k jednání, proto ji soud nemohl vyzvat k navržení důkazů v tomto směru a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. V této části tedy pro neunesení důkazního břemene soud žalobu důvodnou neshledal.

12. Soud tak rekapituluje, že žalobu shledal důvodnou celkem do částky 4 094,95 Kč (jistina 2 100 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 875,91 Kč, úrok 69,04 Kč, smluvní pokuta 1 050 Kč) s požadovaným úrokem z prodlení. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 4 094,95 Kč, to představuje 60 % z celkové žalované částky, neúspěšná do částky 2 782,15 Kč, tj. 40 %, rozdíl činí 20 %, žalobkyně má tedy právo na náhradu 20 % nákladů řízení. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tak tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3x200 Kč, tj. celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 20 %, tj. 298 Kč.

14. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.