14 C 137/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 4 284 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 2 258,78 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do [datum] zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 208 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 4 284 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku s příslušenstvím do [datum] Smlouva byla uzavřena prostř. internetových stránek [webová adresa]. Jelikož žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, vznikla jí povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 50 Kč za každou upomínku, jak bylo sjednáno ve smlouvě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalobkyně požadovala uhradit celkem částku 4 434 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny 3 000 Kč, smluvní pokuty 1 284 Kč (vyčíslená smluvní pokuta z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum]) a paušálních nákladů na upomínání 150 Kč. Dále žalobkyně požadovala uhradit vyčíslený úrok z prodlení ve výši 351,78 Kč (za období od [datum] do [datum]) a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Navíc ještě žalobkyně požadovala uhradit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, kdy se má jednat o náklady na úkony mimosoudního vymáhání žalobkyně, jejichž výši stanovila v ceníku (má se jednat o náklady za 1 obyčejný dopis a 2 osobní návštěvy dlužníka). Žalovaná přes upomínky dluh neuhradila.

2. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

3. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že úvěrová smlouva byla uzavřena. Žalobkyně sice předložila smlouvu o úvěru, která měla být uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, tato smlouva však není nikým podepsaná a ani žádný jiný důkaz neprokazuje, že tuto smlouvou žalovaná uzavřela a že její text odsouhlasila. Pokud žalobkyně uváděla, že žalovaná žádost o půjčku potvrdila verifikační platbou, tak žádná taková platba doložena nebyla (byl předložen jen záznam o platbě z [datum], kdy se však jednalo o platbu ve výši 0,01 Kč z účtu společnosti [právnická osoba] na účet žalované, nejednalo se tedy o platbu ze strany žalované). Zde je namístě uvést, že způsob uzavření smlouvy o úvěru tak, jak uváděla žalobkyně, tj. prostřednictvím internetových stránek, je sice možný, avšak žalobkyně neprokázala, že takto byla smlouva skutečně uzavřena. Jen to, že byly peněžní prostředky odeslány, neprokazuje, že k uzavření předložené smlouvy došlo.

4. Pro úplnost soud uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k navržení důkazů k prokázání výše uvedených rozhodných skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Jelikož se toto poučení poskytuje zásadně na jednání, není na místě jednání odročovat proto, aby účastníkovi mohlo být poučení poskytnuto dodatečně.

5. Bylo však prokázáno, že společnost [právnická osoba] zaslala žalované dne [datum] částku 3 000 Kč, což dokazuje předložený výpis z účtu, ze kterého taktéž vyplývá, že platba byla zaslána na účet vedený na jméno žalované.

6. Dále bylo prokázáno, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni.

7. Z předložených listin také vyplývá, že zástupce žalobkyně odeslal dne [datum] předžalobní výzvu adresovanou žalované (není však zřejmé, proč byla výzva zaslána žalované na adresu [adresa žalované], tato adresa z předložených důkazů nevyplývá a žalovaná tam neměla trvalý pobyt).

8. Vzhledem k tomu, že soud nemá za prokázané uzavření smlouvy o úvěru (§ 1731 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), avšak bylo prokázáno, že žalovaná obdržela od společnosti [právnická osoba] částku 3 000 Kč, hodnotil soud tento nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, jako majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, který je žalovaná povinna vydat. Bylo prokázáno, že žalobkyni byla pohledávka postoupena v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku, přičemž je nerozhodné, že pohledávka náleží z jiného titulu, než jak ji ve smlouvě o postoupení její účastníci právně kvalifikovali (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 31 Cdo 678/2009), tedy nikoliv ze smlouvy, ale z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně je tedy oprávněna se dlužné částky domáhat.

9. Splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku proto platí, že věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Dluh je tedy splatný na výzvu. Žalobkyně předložila několik upomínek, nebylo však prokázáno, že by žalované byly doručeny. Přitom právní jednání působí až okamžikem, kdy dojde adresátovi (§ 570 odst. 1 občanského zákoníku). Za první doručenou výzvu k placení tak soud považuje až žalobu v této věci. Ta byla žalované poprvé doručována spolu s elektronickým platebním rozkazem na adresu jejího trvalého pobytu dne [datum], tím se dostala do její dispoziční sféry a nehraje roli, že si žalovaná zásilku nevyzvedla. Tímto dnem tak nastala splatnost dluhu, od následujícího dne byla žalovaná v prodlení a byla povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. Ve zbytku žaloba není důvodná, když nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, a tak nelze mít za to, že by žalobkyni (resp. její předchůdkyni) z této smlouvy vznikly vůči žalované jakékoliv nároky, tedy ani nárok na zaplacení smluvní pokuty nebo paušálních nákladů na upomínky.

11. Jako zcela zjevně nedůvodný pak soud hodnotí požadavek žalobkyně na náhradu nákladů, které jí měly vzniknout v souvislosti s vymáháním pohledávky. Žalobkyně ani netvrdí, že by právo na náhradu těchto nákladů bylo mezi účastníky (resp. mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným) sjednáno. Žádný právní předpis pak neumožňuje žalobkyni bez dalšího požadovat náhradu takových nákladů. Pokud by tento nárok měl být posouzen jako nárok na náhradu škody, pak právo na náhradu škody vzniklé prodlením s nesplněním peněžitého dluhu vzniká jen tehdy, není-li kryta úroky z prodlení (§ 1971 občanského zákoníku). Nadto žalobkyně ani neprokázala, že jí fakticky vůbec nějaké takové náklady vznikly. Žalobkyně neprokázala ani odeslání upomínky, ani provedení cest pracovníka, ani to, že by jí s těmito úkony reálně vznikly nějaké náklady.

12. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení v částce 3 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně. Tato sazba je nižší, než k tomuto datu činila zákonná sazba dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak soud je vázán návrhem, který není oprávněn překročit (§ 153 odst. 2 občanského soudního řádu), a to ani pokud jde o požadovanou výši úroku z prodlení. Ve zbytku (tj. smluvní pokuta 1 284 Kč, paušálních náklady na upomínání 150 Kč, náklady mimosoudního vymáhání žalobkyně 473 Kč, vyčíslený úrok z prodlení ve výši 351,78 Kč a další úrok z prodlení od [datum] do [datum]) pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl z důvodů uvedených výše.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 3 000 Kč, to představuje 57 % z celkové žalované částky, neúspěšná do částky 2 258,78 Kč, tj. 43 %, rozdíl činí 14 %, žalobkyně má tedy právo na náhradu 14 % nákladů řízení. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tak tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3x200 Kč, tj. celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 18 %, tj. 208 Kč.

14. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.