14 C 139/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 5 520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 1 520 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 520 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 520 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 655 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5 520 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce, na základě které jí byla dne [datum] poskytnuta zápůjčka ve výši 4 000 Kč, která měla být splacena dne [datum] spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 1 520 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webových stránek [webová adresa], kde se žalovaná zaregistrovala a smlouvu odsouhlasila. Žalovaná na dluh nic neuhradila. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky 5 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena. Žalobkyně sice předložila smlouvu o zápůjčce, která měla být uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, tato smlouva však není žalovanou podepsaná, je tam jen poznámka, že bylo digitálně podepsáno, a uveden kód. Žádný jiný důkaz neprokazuje, že tuto smlouvou žalovaná uzavřela a že její text odsouhlasila. Z ničeho ani nevyplývá, zda a jak byla ověřena identita žalované (tj. že skutečně jednala žalovaná). Pokud žalobkyně v žalobě uváděla, že identita žalované měla být ověřena průkazem totožnosti, výpisem z účtu či výplatními páskami, tak nic takového nedoložila. Stejně tak nepředložila audio záznam telefonických hovorů s žalovanou, kterou navrhovala jako důkaz uzavření smlouvy. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k navržení a předložení důkazů dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání, proto není na místě jednání odročovat, aby účastníkovi mohlo být poučení poskytnuto dodatečně. Lze uvést, že způsob uzavření smlouvy o zápůjčce tak, jak uváděla žalobkyně, tj. prostřednictvím internetových stránek, je sice možný, avšak žalobkyně neprokázala, že takto byla smlouva skutečně uzavřena. Jen to, že byly peněžní prostředky odeslány, neprokazuje, že k uzavření předložené smlouvy došlo. Bylo však prokázáno, že společnost [právnická osoba] žalované zaslala dne [datum] částku 4 000 Kč, což dokazuje předložené potvrzení o platbě a zpráva banky, podle které byla majitelem protiúčtu žalovaná. Dále bylo prokázáno, že smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka postoupena na žalobkyni a že zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu dne [datum]. Vzhledem k tomu, že soud nemá za prokázané uzavření smlouvy o zápůjčce (§ 1731 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), avšak bylo prokázáno, že žalovaná obdržela od společnosti [právnická osoba] částku 4 000 Kč, hodnotil soud tento nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, jako majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, který je žalovaná povinna vydat. Bylo prokázáno, že žalobkyni byla pohledávka postoupena v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku, přičemž je nerozhodné, že pohledávka náleží z jiného titulu, než jak ji ve smlouvě o postoupení její účastníci právně kvalifikovali (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 31 Cdo 678/2009), tedy nikoliv ze smlouvy, ale z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně je tedy oprávněna se dlužné částky domáhat. Splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku proto platí, že věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Dluh je tedy splatný na výzvu. Žalobkyně sice předložila předžalobní výzvu, nebylo však prokázáno, že žalované byla doručena. Přitom právní jednání působí až okamžikem, kdy dojde adresátovi (§ 570 odst. 1 občanského zákoníku). Za první doručenou výzvu k placení tak soud považuje až žalobu v této věci. Ta byla žalované poprvé doručována spolu s elektronickým platebním rozkazem na adresu jejího trvalého pobytu dne [datum], tím se dostala do její dispoziční sféry a nehraje roli, že si žalovaná zásilku nevyzvedla. Tímto dnem tak nastala splatnost dluhu, od následujícího dne byla žalovaná v prodlení a byla povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení v částce 4 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně. Tato sazba je nižší, než k tomuto datu činila zákonná sazba dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak soud je vázán návrhem, který není oprávněn překročit (§ 153 odst. 2 občanského soudního řádu), a to ani pokud jde o požadovanou výši úroku z prodlení. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl, když nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce, a tak nelze mít za to, že by žalobkyni (resp. její předchůdkyni) z této smlouvy vznikly vůči žalované jakékoliv nároky. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 4 000 Kč, to představuje 72 % z celkové žalované částky, neúspěšná do částky 1 520 Kč, tj. 28 %, rozdíl činí 44 %, žalobkyně má tedy právo na náhradu 44 % nákladů řízení. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší jen označením žalovaných a vyplněním dat a částek (obdobné žaloby jsou vedeny u zdejšího soudu např. po sp. zn. 36 C 132/2022 nebo 75 C 44/2022) byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tak tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3x200 Kč, tj. celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 44 %, tj. 655 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.