14 C 147/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 59 222,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 630,31 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 50 591,82 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 026,51 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1 058 Kč.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, , ve znění opravy ze dne , datum, , se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky celkem 59 222,13 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr s možností postupného čerpání. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem, prostřednictvím internetové stránky , název, v klientském profilu, kde žalovaný smlouvu odsouhlasil. Na základě žádosti žalovaného a jím poskytnutých údajů a dotazů do registrů žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž na základě souhlasu žalovaného poskytla třetí strana (banka či finanční instituce) informace o platebním účtu žalovaného a transakcích na účtu, případně žalobkyně vycházela z předložených výpisů z účtu a výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet, takto mu v období od , datum, do , datum, bylo vyplaceno celkem 28 037 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 1,02 % denně. Žalovaný si při sjednávání zvolil službu „, název, “ za poplatek ve výši 494,10 Kč a službu „, název, “ za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 175,12 Kč, a to v platbách v období od , datum, do , datum, . Částky hrazené žalovaným byly dle smlouvy započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně smlouvu vypověděla dne , datum, , dne , datum, se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou celého úvěr. Žalovaný má vůči žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 56 686,71 Kč, z toho jistina 27 861,80 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 98,83 Kč, poplatek za službu „, název, “ 65,88 Kč a smluvní úrok 28 660,20 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplatit smluvní pokutu, která dle smlouvy činila 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením splátky splatné dne , datum, , žalobkyně proto požadovala smluvní pokutu za období od , datum, do , datum, ve výši 2 535,42 Kč. Žalobkyně tak požadovala zaplatit dlužnou částku celkem 59 222,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 026,51 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti a žalovaný se k jednáním bez omluvy nedostavil.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že v této se uvádí, že ji uzavřela žalobkyně jako věřitel s žalovaným jako klientem. Žalovaný je označen svým jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu. Je uvedeno číslo bankovního účtu žalobkyně mj. , č. účtu, a číslo účtu žalovaného , IBAN, . Ve smlouvě bylo uvedeno, že její nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku do výše 53 300 Kč jako úvěr, který lze čerpat postupně a opakovaně do uvedené výše (kreditní rámec). Žalovaný měl úvěr splácet v denních splátkách ve výši určené v čl. 5 všeobecných obchodních podmínek, první splátka byla splatná , datum, . Úvěr bylo možné splácet i v doporučených měsíčních úhradách. Celý úvěr měl být splacen nejpozději do , datum, . Denní úrok byl uveden 1,016 %, RPSN 1 973,89 %. Dále byl uveden poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 %. V části VII. bodu 4.3 smlouvy bylo uvedeno, že klient se zavazuje platit poplatek ve výši 3,66 Kč denně za službu „, název, “ (možnost odkladu splátek o 60 dní) v případě, že tuto službu aktivoval. V části VII. bodu 4.5 smlouvy bylo uvedeno, že klient se zavazuje platit poplatek ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše – službu „, název, “ v případě, že tuto službu aktivoval. V části VIII. smlouvy bylo uvedeno, že ocitne-li se klient v prodlení, má žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, dále má žalobkyně nárok na zesplatnění úvěru v případě, kdy je klient alespoň 91 dní v prodlení se splácením jedné nebo více splátek, přičemž žalobkyně předtím vyzve klienta k uhrazení dlužných splátek a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V části IX. smlouvy bylo uvedeno, že žalobkyně je oprávněna od této smlouvy odstoupit za podmínek stanovených v čl. 9.1. všeobecných obchodních podmínek. V závěru se uvádí, že klient smlouvu podepsal dne , datum, , smlouva však obsahuje podpis pouze za žalobkyni, podpis žalovaného se na ní nenachází.

6. Z listiny nazvané „autorizace ověření totožnosti“ bylo zjištěno, že v této se uvádí, že totožnost spotřebitele byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby , název, , uvádí se jméno účtu , Jméno žalovaného, , číslo účtu , č. účtu, , datum , datum, .

7. Z listiny nazvané „, název, “ bylo zjištěno, že v tomto se uvádí údaje žalovaného (jméno, datum narození, rodné číslo). Patrně má souviset s ověřením totožnosti žalovaného prostřednictvím služby , název, , ale soudu není jasné, jak měly být údaje zjištěny či ověřeny nebo co má tato listina dokládat (z této listiny to zřejmé není).

8. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že tyto blíže upravují podmínky úvěrové smlouvy. V části 5. smlouvy byl uveden způsob výpočtu denních splátek, jedná se o poměrně složitý výpočet vycházející z výše nesplacené jistiny, úrokové míry a výše poplatků. V bodu 5.15. bylo uvedeno, jak budou započítávány zaplacené částky v případě prodlení klienta – nejprve na nejstarší závazky, jinak nejprve na náklady, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokutu. V bodu 9.1. podmínek bylo uvedeno, že žalobkyně je oprávněna odstoupit od smlouvy, pokud klient při uzavírání smlouvy poskytl nesprávné informace nebo podstatné informace zamlčel.

9. Z listiny týkající se metodologie žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti bylo zjištěno, že tato pouze obecně uvádí, jakým způsobem má žalobkyně posuzovat úvěruschopnost klientů. Nic konkrétního pro tuto věc tam uvedeno není. V části 3.2. týkající se příjmů spotřebitele se mj. uvádí, že má být ověřeno, zda žadatel doložil odpovídající doklady o příjmech, přičemž příjmy musí být stabilní, pravidelné a musí existovat předpoklad pro jejich udržitelnost po dobu trvání úvěrového vztahu.

10. Z listiny „, název, “ bylo zjištěno, že tato uvádí, že příjem spotřebitele byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je uvedena 93 871 Kč. Nic bližšího tam uvedeno není. Bankovní výpis předložen nebyl.

11. Z listiny „, název, “ bylo zjištěno, že dle této mělo posouzení úvěruschopnosti proběhnout k , datum, . V této se mj. uvádí, že v domácnosti jsou 4 společně hospodařící osoby s příjmem, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je 0 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 1 500 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 1 500 Kč. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je uvedena 93 871 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem však jen 21 000 Kč. Vypočítané minimální výdaje jsou uvedeny 4 590 Kč, disponibilní příjem 16 400 Kč. Závěr byl takový, že posouzení úvěruschopnosti bylo úspěšné.

12. Z listiny „, název, “ bylo zjištěno, že v této se uvádí, že žalobkyně měla vyplatit na účet č. , č. účtu, v období od , datum, do , datum, celkem , hodnota, platby v celkové výši 28 037 Kč.

13. Z listiny „, název, “ bylo zjištěno, že tato uvádí výši splátek za období od , datum, do , datum, a z čeho se splátky skládají, celková splátka byla uvedena pro každý den 85,59 Kč.

14. Nic podstatného pro tuto věc nebylo zjištěno z listin „, název, “ – tyto pouze uvádějí informace ke smlouvě, podpis žalovaného neobsahují, neobsahují ani jiné podstatné informace pro věc.

15. Z e-mailové zprávy zaslané dne , datum, na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě bylo zjištěno, že v této žalobkyně sdělovala žalovanému, že vypovídá smlouvu o půjčce s okamžitou platností, neboť žalovaný přes předchozí upozornění neuhradil závazky po splatnosti a nejstarší neuhrazená splátka je 91 dní po splatnosti. Dlužná částka činí 57 109,12 Kč.

16. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, bylo zjištěno, že touto zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dle podacího lístku byla výzva odeslána dne , datum, .

17. Žalobkyně dále navrhovala, aby soud učinil dotaz na banku, zda označený bankovní účet patří žalovanému a zda na něj byla od žalobkyně poskytnuta uvedená částka. Soud tedy , právnická osoba, . požádal o sdělení, kdo je majitelem účtu, a současně (v zájmu ověření plateb dle smlouvy ale též vzhledem k pochybnostem ohledně posouzení úvěruschopnosti, jak budou uvedeny dále) požádal o zaslání výpisu z účtu za období od , datum, (tj. měsíc před uzavřením smlouvy) do , datum, (konec měsíce, kdy měl být úvěr zesplatněn). , právnická osoba, . sdělila, že v uvedeném období byl majitelem účtu č. , č. účtu, žalovaný.

18. Z výpisu z tohoto účtu předloženého , právnická osoba, . za požadované období pak bylo zjištěno následující: V prvé řadě bylo zjištěno, že na tento účet došly z účtu žalobkyně č. , č. účtu, (tj. účet uvedený ve smlouvě) pod , IBAN, (tj. číslo smlouvy) následující platby: dne , datum, částka 8 000 Kč, dne , datum, částka 9 418 Kč, dne , datum, částka 10 619 Kč; celkem tedy došly platby ve výši 28 037 Kč. Současně však bylo zjištěno, že z tohoto účtu odcházely platby na účet žalobkyně č. , č. účtu, pod , IBAN, (tedy zjevně splátky úvěru), a to dne , datum, částka 1 112,48 Kč, dne , datum, částka 2 490 Kč, dne , datum, částka 2 570,21 Kč, dne , datum, částka 5 304 Kč, dne , datum, částka 7 930 Kč; celkem tedy žalovaný v tomto období uhradil žalobkyni částku 19 406,69 Kč.

19. Z výpisu za období , měsíc, , rok, (tedy měsíc předcházející datu uzavření smlouvy o úvěru) bylo dále zjištěno, že na účet žalovaného došlo v tomto měsíci několik plateb , název, od ČSSZ (za předchozí i daný měsíc, přičemž došlo několik plateb za stejná období), dne , datum, mu došlo platba od , právnická osoba, ve výši 16 101 Kč a dne , datum, mu došla platba od , právnická osoba, . ve výši 19 814 Kč (může se jednat o příjmy ze zaměstnání). Dne , datum, u dále přišla platba od Úřadu práce ve výši 4 309 Kč označená jako , název, , zjevně tedy dle použité zkratky příspěvek na bydlení. Žalovanému v tomto měsíci dále přišlo na účet několik půjček, a to dne , datum, od , právnická osoba, ve výši 43 000 Kč (označená jako výplata půjčky), dne , datum, od , právnická osoba, ve výši 16 000 Kč (označená jako půjčka od , právnická osoba, ) a dne , datum, od , právnická osoba, ve výši 9 000 Kč (označená jako dodatečná půjčka od , právnická osoba, ); celkem tedy žalovanému v tomto měsíci došly půjčky ve výši 68 000 Kč. Dále z výpisu za tento měsíc bylo zjištěno, že žalovaný zjevně sázel, neboť z účtu odcházelo mnoho plateb v řádu stokorun společnostem , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , kdy je obecně známo, že tyto společnosti provozují sázky. Na účet těchto společností odešlo v daném měsíci celkem 17 679 Kč.

20. O pravosti a správnosti předložených listinných důkazů nebyl důvod pochybovat. Stejně tak není žádný důvod pochybovat o pravdivosti sdělení a výpisu z účtu poskytnutých bankou. Z výše uvedených zjištění tedy soud vychází.

21. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

22. Především vzal soud za prokázané, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla mezi účastníky uzavřena. Za dostatečný důkaz v tomto směru by však soud nepovažoval samotnou smlouvu. Jak bylo uvedeno, tato není žalovaným podepsaná a ani jinak z ní nevyplývá, že by s ní žalovaný vyslovil souhlas. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný měl smlouvu odsouhlasit prostřednictvím internetových stránek a svého klientského profilu, tak to z předložených důkazů nevyplývá. Pokud žalobkyně předkládala listiny „, název, “ a „, název, “, tyto by mohly nanejvýš prokazovat, že byla ověřena totožnost žalovaného, resp. jeho údaje (byť z nich není zřejmé, na základě čeho a jakým způsobem mělo k ověření dojít), tedy že žalovaný s žalobkyní jednal, nikoliv však to, že žalovaný smlouvu uzavřel (resp. odsouhlasil).

23. Přesto má soud za prokázané, že smlouva byla uzavřena. Z výpisů z účtu žalovaného totiž bylo zjištěno, že tento nejenže úvěr opětovně čerpal, ale také několik měsíců splácel, přičemž splátky byly hrazeny pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy o úvěru. Že se jednalo skutečně o účet žalovaného prokazují tyto výpisy a zpráva banky. Je tak nepochybné, že smlouvu o úvěru skutečně uzavřel.

24. Soud nemá za prokázáno, že žalovaný aktivoval služby „, název, “ a „, název, “. Jak bylo uvedeno výše, ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovaný je povinen hradit poplatky za tyto služby jen v případě, že služby aktivoval. Ze smlouvy ani z jiného z předložených důkazů však nevyplývá, že by žalovaný skutečně tyto služby nějak aktivoval.

25. Pro úplnost soud uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k navržení důkazů k prokázání těchto skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání, jak vyplývá z uvedeného ustanovení, a pokud se účastník k jednání nedostaví, jde to k jeho tíži. Není to důvodem pro odročení jednání (§ 119 odst. 1 o.s.ř.).

26. Z výpisů z účtu žalovaného má soud dále za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem 28 037 Kč a že žalovaný uhradil žalobkyni za období od , datum, do , datum, částku celkem 19 406,69 Kč.

27. Pokud jde o posuzování úvěruchopnosti žalovaného, nebylo prokázáno, jakým způsobem žalobkyně ověřovala jeho příjmy. Ačkoliv v listině „, název, “ se uvádí, že příjem spotřebitele ve výši 93 871 Kč byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, tento výpis předložen nebyl, není jasné, o jaký výpis (za jaké období) se mělo jednat a jaké příjmy takto byly ověřeny. V listině „, název, “ se opět uvádí výše čistého měsíčního příjmu žalovaného 93 871 Kč, zde však již nic bližšího uvedeno není. Není tak vůbec zřejmé, kde měl být žalovaný např. zaměstnán, jaké příjmy bylo doloženy. Soud zde opakuje, že nemohl žalobkyni vyzvat dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k doplnění důkazů ohledně posuzování úvěruschopnosti vzhledem k tomu, že se nedostavila k jednání.

28. Ve zbytku lze odkázat na výše uvedená zjištění.

29. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

30. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena výše uvedená smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve sjednaných splátkách a platit úroky. Současně je nepochybné, že se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy (dále jen „z.s.ú.“), když se jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli (§ 419 občanského zákoníku). Ostatně je přímo označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru.

31. Soud však shledal, že žalobkyně řádně nesplnila povinnosti související s posouzením úvěruschopnosti žalovaného, které má coby poskytovatel spotřebitelského úvěru (§ 3 odst. 1 písm. d) z.s.ú.). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

32. V dané věci soud nemohl přehlédnout, že dle listiny „, název, “ sám žalovaný uvedl svůj měsíční příjem 21 000 Kč, dle žalobkyně však měl být ověřen čistý měsíční příjem 93 871 Kč. To samo o sobě vzbuzuje pochybnosti o tom, jak je to vlastně s příjmem žalovaného. Pokud žalobkyně z výpisu z účtu žalovaného zjistila, že jeho příjmy za daný měsíc činily o tolik více, než uvádí žalovaný, jistě se měla zaměřit na to, co tyto další příjmy představují (zejména zda se např. nejedná o další půjčky, které žalovaný neuvedl). Soud ovšem opakuje, že žalobkyně vůbec neprokázala, jak příjem žalovaného ověřila.

33. Soud si proto vyžádal výpis z účtu žalovaného mj. za měsíc předcházející datu uzavření smlouvy, ostatně dle listiny „, název, “ měly být tyto příjmy ověřeny z bankovního výpisu (soud se v tomto směru zabýval jen obdobím předcházejícím uzavření smlouvy, když případné skutečnosti vyplývající z výpisů za pozdější období žalobkyně v době uzavření smlouvy vědět nemohla). Z toho jednak vyplývá, že není vůbec zřejmé, jak žalobkyně dospěla k ověřené výši příjmů 93 871 Kč. Jednak z něj nelze mít za ověřenou ani deklarovanou výši příjmu žalovaného 21 000 Kč čistého měsíčně, když z něj vyplývají dva možné příjmy žalovaného, a to od , právnická osoba, ve výši 16 101 Kč a od , právnická osoba, . ve výši 19 814 Kč. Oba tyto příjmy jsou nižší, není zřejmé, kde měl být žalovaný zaměstnán, patrně však nikoliv u obou (i vzhledem k tomu, že mu docházelo několik plateb , název, za stejné období, není vyloučeno, že mu na účet chodily i příjmy dalšího člena rodiny). Ostatně takto vysoké celkové příjmy neuváděl ani žalovaný. Z výpisu však vyplynuly i další závažné skutečnosti, totiž že žalovanému byla vyplácena dávka státní sociální podpory, a to příspěvek na bydlení, dále že si žalovaný jen v tomto měsíci vzal půjčky celkem 68 000 Kč (více než třikrát přesahující jím deklarovaný měsíční příjem) a dále že žalovaný značné množství peněžních prostředků utrácel na sázení, když v tomto měsíci zaplatil na účty sázkových společností celkem 17 679 Kč.

34. Uvedené skutečnosti rozhodně vzbuzují důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Příjem žalovaného v jím tvrzené výši z uvedeného výpisu ani nevyplývá (není vyloučeno, že byl nižší z důvodu , název, , když mu bylo vypláceno , název, , ale nijak jinak jeho příjem doložen nebyl). Žalovaný pobíral příspěvek na bydlení, což svědčí o spíše horší finanční situaci žalovaného (kdy již samotné vyplácení takové dávky musí vzbuzovat pochybnosti o možnosti splácet úvěr). Žalovaný si jen v tomto měsíci vzal půjčky 68 000 Kč, které jistě musel také následně splácet (výši splátek však žalobkyně nijak nezjišťovala, resp. prokázáno to nebylo), což vzhledem k jeho deklarovanému příjmu zpochybňuje možnost splácet další úvěr od žalobkyně. A aby toho nebylo málo, žalovaný se aktivně věnoval sázení, když takto za měsíc prosázel nejméně 17 679 Kč (z výpisu z účtu nelze zjistit, zda nesázel i v hotovosti), což je vzhledem k jeho deklarovanému příjmu 21 000 Kč měsíčně zjevně nepřiměřené. Lze vyslovit domněnku, že právě na sázení mohly být určeny půjčky, které si vzal. Byť poskytovatel úvěru není povinen posuzovat, na co spotřebitel úvěr použije, tato skutečnost svědčící o možném gamblerství jistě zpochybňuje, zda žalovaný bude úvěr řádně splácet (spíše je zde riziko, že si za tímto účelem bude brát další půjčky a více a více se zadlužovat).

35. Není jisté, zda žalobkyni byly tyto skutečnosti známy. Pokud vycházela při ověřování příjmu žalovaného z poskytnutého bankovního výpisu, tak z něj měla tyto skutečnosti zjistit. Pokud neměla výpis (či úplný výpis) k dispozici, pak rozdíl mezi žalovaným deklarovanými a žalobkyní zjištěnými příjmy měl být jasným varovným signálem, který měl vést žalobkyni k tomu, že bez dalšího úvěr neposkytne, ale bude se blíže zabývat tím, o jaké příjmy se má jednat a jaké výdaje žalovaný má. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, buď si od žalovaného nezískala dostatečné informace nebo tyto řádně nevyhodnotila. Pokud totiž soud vyjde z toho, co bylo zjištěno z výpisu z účtu žalovaného, tak se rozhodně nejednalo o osobu, u které by nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti splácet úvěr. A soud zdůrazňuje, že již jen samotná skutečnost, že nebyl řádně ověřen příjem žalovaného (kde byl zaměstnán, jaký měl mít ze zaměstnání pravidelný příjem), resp. že to nebylo prokázáno, musí vést k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr nebyla řádně posouzena.

36. A konečně, i kdyby soud vše výše uvedené přešel a vycházel jen z toho, co sám žalovaný uvedl (příjem 21 000 Kč měsíčně, bez dalších dluhů), ani tak mu úvěr neměl být poskytnut. Totiž při výši úvěru 53 300 Kč a úrokové sazbě 1,016 % denně by při vyčerpání celého úvěru činily denní úroky 541,53 Kč, tj. měsíčně asi 16 245,90 Kč, v závislosti na počtu dnů v měsíci. I pokud by žalovaný hradil jen úroky (nikoliv jistinu a další poplatky), zbývalo by mu asi 4 700 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že životní minimum jednotlivce činí 4 860 Kč měsíčně a toto navíc nezahrnuje náklady na bydlení (viz § 1 odst. 1, 3, § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu), je zjevné, že žalovaný by ze svého deklarovaného příjmu nebyl schopen splácet ani sjednané úroky (soud nyní ponechává stranou otázku souladu takto vysoké úrokové sazby s dobrými mravy). V tomto směru je nepodstatné, že žalovaný celý úvěr nevyčerpal, z hlediska posouzení úvěruchopnosti je rozhodné to, jakou částku se mu žalobkyně zavázala poskytnout, neboť tuto částku žalovaný mohl bez dalšího vyčerpat (smlouva neobsahovala žádné omezení pro možnost čerpání do výše celého kreditního rámce). Pokud by žalovaný ze svého deklarovaného (a dle provedeného dokazování neověřeného) příjmu nebyl schopen úvěr za sjednaných podmínek splácet, neměla mu žalobkyně takový úvěr poskytnout.

37. Soud tedy opakuje, že z provedeného dokazování nevyplývá, že žalobkyně řádně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Nebylo prokázáno, zda a jak ověřovala příjem žalovaného, nebylo prokázáno, že by jakkoliv blíže prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Z výše uvedeného přitom vyplývá, že u žalovaného byly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet úvěr (§ 86 odst. 1 z.s.ú.). Žalovaným deklarovaný příjem mu pak zjevně neumožňoval úvěr splácet (§ 86 odst. 2 z.s.ú.). Pokud žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného nebo pokud zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně neměla žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnout (§ 86 odst. 1 věta druhá z.s.ú.).

38. Důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé z.s.ú. je neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (§ 87 odst. 1 věta první z.s.ú.). V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta druhá z.s.ú.).

39. Soud tedy uzavírá, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, proto z ní žalovanému nevznikly žádné povinnosti, tj. ani povinnost hradit úroky, poplatky nebo smluvní pokutu. Žalovaný má pouze povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem 28 037 Kč, žalovaný již uhradil žalobkyni celkem 19 406,69 Kč, zbývá tedy zaplatit 8 630,31 Kč.

40. Jak již bylo uvedeno, žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Pokud je mezi účastníky spor o to, jaká je doba přiměřená jeho možnostem, určí tuto dobu soud podle možností spotřebitele (§ 87 odst. 2 z.s.ú.).

41. Z toho tedy vyplývá, že zákon lhůtu splatnosti nestanoví a pokud nedojde k dohodě mezi věřitelem a dlužníkem o splacení (příp. faktickému splacení dlužníkem tak, že je s tím věřitel spokojen), musí určit dobu splatnosti soud. V této věci byl žalovaný zcela pasivní a nedostavil se k jednání, proto jej soud nemohl dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzvat k doplnění tvrzení a důkazů ohledně jeho možností vrátit poskytnutou jistinu. Přitom je nepochybně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval své poměry pro posouzení, jaká je doba přiměřená jeho možnostem po vrácení poskytnuté jistiny, když tyto skutečnosti jsou v jeho prospěch (mohou oddálit splatnost). Jelikož žalovaný neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno v tomto směru, a nebylo tak zjištěno nic, z čeho by bylo možné dovodit, v jaké lhůtě by žalovaný byl schopen vrátit poskytnutou jistinu, nezbylo soudu, než stanovit k zaplacení zákonnou třídenní lhůtu od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

42. Vzhledem k tomu, že splatnost dluhu nastane až ve lhůtě stanovené soudem, tedy dluh dosud není splatný, není žalovaný dosud v prodlení a nevznikla mu povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1968, § 1970 o. z.). Nárok na zaplacení úroku z prodlení proto také není důvodný.

43. Vzhledem k výše uvedenému tak soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni jen dlužnou jistinu ve výši 8 630,31 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení podle jeho úspěchu. Žalovanému však dle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

45. Soud dále rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni dle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když shledal, že na poplatku bylo zaplaceno více, než činila poplatková povinnost. Podle § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je základem poplatku peněžní částka, která je předmětem řízení, avšak bez příslušenství, neboť to tvoří základ poplatku jen v případech, je-li samostatným předmětem řízení. Základ poplatku tak činí v této věci částka 30 561,93 Kč (součet žalované jistiny 27 861,80 Kč, poplatků 98,83 Kč a 65,88 Kč a smluvní pokuty 2 535,42 Kč). Zbytek žalované částky činí smluvní úrok, tedy příslušenství žalované částky (§ 513 občanského zákoníku), které není základem poplatku. Z částky 30 561,93 Kč činí soudní poplatek dle položky 2 bod 1 sazebníku poplatků 1 223 Kč. Žalobkyně na soudním poplatku zaplatila 2 281 Kč, proto soud rozhodl o vrácení přeplatku 1 058 Kč.