14 C 149/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 14 407 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 110 Kč s vyčísleným úrokem z prodlení v částce 1 106,85 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 367 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 14 407 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které společnost poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit společnosti částku 12 070 Kč do [datum]. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, proto jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 50 Kč za jednotlivou upomínku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka ze smlouvy postoupena žalobkyni. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné jistiny 10 000 Kč, úroku 2 070 Kč, smluvní pokuty 4 040 Kč (jedná se o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum]) a poplatků za upomínání 150 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplatit úrok z prodlení z dlužné jistiny, který za období od [datum] do [datum] vyčíslila na částku 1 106,85 Kč, a dále od [datum] do zaplacení. Také požadovala zaplatit náklady mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč, kdy k těmto nákladům žalobkyně uvedla, že se má jednat o náklady, které žalobkyni vznikly při mimosoudním vymáhání, a to za cestu pověřeného pracovníka na kontaktní adresu dlužníka.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že ji uzavřela společnost [právnická osoba] jako věřitel s žalovanou jako klientem dne [datum]. V této smlouvě se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit a zaplatit úroky. Celkem se žalovaná zavázala splatit částku 12 070 Kč, a to do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Úvěr měl být poskytnut výplatou hotovosti v prodejně [právnická osoba] [právnická osoba], žalovaná přímo ve smlouvě potvrdila, že částku 10 000 Kč převzala. Ve smlouvě bylo mj. sjednáno, že v případě porušení povinnosti zaplatit jakoukoliv část závazku je žalovaná povinna zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni prodlení, úrok z prodlení a paušální poplatek na úhradu nákladů ve výši 50 Kč za každou písemnou upomínku. Žalovaná smlouvu podepsala, bylo v ní uvedeno, že souhlas věřitele s uzavřením smlouvy bude projeven mj. vyplacením hotovosti.

6. Uzavření smlouvy potvrzuje i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z [datum], který žalovaná také podepsala.

7. Z obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěrů, které byly součástí smlouvy, bylo zjištěno, že tyto blíže upravují podmínky smluv. Nic konkrétního podstatného pro tuto věc z nich však zjištěno nebylo.

8. Z upomínky ze dne [datum], opakované výzvy k úhradě ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že těmito společnost [právnická osoba] upomínala žalovanou k zaplacení dluhu.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a potvrzení o přijetí platby za prodané portfolio soud zjistil, že touto smlouvou společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávky. Pohledávky měly být uvedeny v příloze [číslo] smlouvy. Tato listina předložena nebyla. Žalobkyně sice předložila listinu, kterou označovala jako přílohu ke smlouvě o postoupení, tato však zjevně není uvedeným seznamem pohledávek, když je v ní uvedena jen pohledávka za žalovanou, ačkoliv v uvedené příloze mělo být dle smlouvy [číslo] pohledávek. Tato tvrzená příloha ani není nikým podepsaná a z ničeho nevyplývá, že se skutečně jedná o přílohu smlouvy o postoupení. Soud však má přesto za prokázané, že předmětná pohledávka byla předmětem smlouvy o postoupení, když bylo předloženo oznámení společnost [právnická osoba] ze dne [datum], kterým oznámila žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni. Z podacího archu vyplývá, že oznámení bylo odesláno žalované dne [datum].

10. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto žalobkyně vyrozumívala žalovanou o postoupení pohledávky, vyzývala ji k zaplacení a upozornila ji, že pokud dluh neuhradí, bude si žalobkyně účtovat účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání, přičemž uvedla nacenění jednotlivých úkonů.

11. Z výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto žalovanou vyzýval k zaplacení před podáním žaloby. Z podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla odeslána dne [datum].

12. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání vyhotoveného žalobkyní dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto je uvedeno, že v souvislosti s předmětným dluhem žalované měla proběhnout cesta pověřeného pracovníka na kontaktní adresu dlužníka dne [datum].

13. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně je zapsanou obchodní společností a kdo je oprávněn za ni jednat.

14. O pravosti předložených listinných důkazů nebyl důvod pochybovat.

15. Na základě uvedených zjištění tak má soud za prokázané, že byla uzavřena předmětná smlouva o úvěru, že žalovaná převzala peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (to potvrdila přímo ve smlouvě), že pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobkyni, že žalované bylo oznámeno postoupení a že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované dne [datum] předžalobní výzvu.

16. Soud nemá za prokázané, že byly odeslány dopisy společnosti [právnická osoba] (upomínka ze dne [datum], opakovaná výzvy k úhradě ze dne [datum], předžalobní výzva ze dne [datum]) a dopis žalobkyně ze dne [datum], když odeslání těchto dopisů žádný předložený důkaz nedokládá. Soud dále nemá za prokázané, že proběhla cesta pověřeného pracovníka na adresu žalované, když to je pouze uvedeno v listině vyhotovené samotnou žalobkyní, žádný další důkaz to nepotvrzuje. I s přihlédnutím k tomu soud nemá za prokázané ani to, že žalobkyni v souvislosti s tímto tvrzeným úkonem fakticky vznikly nějaké náklady, když to opět z žádného důkazu nevyplývá. To, že si žalobkyně sama nějak takový úkon nacenila, samozřejmě nic nevypovídá o tom, že jí v této věci skutečně nějaké náklady vznikly. Vzhledem k dále uvedenému však nic z toho není pro rozhodnutí zásadní.

17. Jen pro úplnost tak soud uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k navržení důkazů k prokázání výše uvedených skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Jelikož se toto poučení poskytuje zásadně na jednání, není na místě jednání odročovat proto, aby účastníkovi mohlo být poučení poskytnuto dodatečně. Neúčast na jednání jde k tíži žalobkyně.

18. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nebyly shledány důvody pro neplatnost smlouvy, tyto ani nebyly tvrzeny (§ 586, § 588 občanského zákoníku).

19. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni dle § 1879 občanského zákoníku, žalobkyně je tak oprávněna domáhat se nároků z této smlouvy.

20. Na základě této smlouvy společnost [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 12 070 Kč. Rozdíl mezi poskytnutou částku a částkou, která má být vrácena, tj. částka 2 070 Kč, je evidentně úrokem dle § 2395 občanského zákoníku, který měla žalovaná zaplatit (zjevně se jedná o cenu za poskytnutí peněžních prostředků). Žalovaná se zavázala uvedenou částku splatit do 30 dnů, tj. do [datum]. Žalovaná však smlouvu porušila, když poskytnutou částku ve sjednané lhůtě nevrátila. Dnem následujícím po splatnosti se žalovaná dostala do prodlení s placením, a proto jí vznikla povinnost hradit věřiteli úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do zaplacení dlužné částky. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum], který vyčíslený činí 1 106,85 Kč, a dále od [datum] do zaplacení. V této části je tedy žaloba důvodná.

21. Ve smlouvě také byla pro případ prodlení s placením sjednána smluvní pokuta v souladu s § 2048 občanského zákoníku. Jelikož žalovaná porušila smlouvu tím, že dlužnou částku ve sjednané lhůtě nesplatila, je povinna smluvní pokutu zaplatit. Smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 10 000 Kč od [datum] do [datum] činí 4 040 Kč, za další období žalobkyně smluvní pokutu nepožadovala. Pro úplnost soud uvádí, že uplatněná výše smluvní pokuty je v souladu s § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. I v této části je tedy žaloba důvodná.

22. Důvodnou soud žalobu neshledal v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení poplatků za upomínání 150 Kč, tj. za 3 upomínky po 50 Kč. Ve smlouvě sice byla sjednána povinnost tyto poplatky platit, žalobkyně však neprokázala, že uvedené upomínky byly žalované odeslány. V této části tedy žalobkyně neunesla důkazní břemeno, proto nelze mít za to, že byly splněny podmínky pro vznik povinnosti hradit tyto poplatky.

23. Jako zcela zjevně nedůvodný pak soud hodnotí požadavek žalobkyně na náhradu nákladů ve výši 217 Kč, které jí měly vzniknout v souvislosti s vymáháním pohledávky. Žalobkyně ani netvrdí, že by právo na náhradu těchto nákladů bylo mezi účastníky (resp. mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou) sjednáno. Žádný právní předpis pak neumožňuje žalobkyni bez dalšího požadovat náhradu takových nákladů. Pro úplnost soud uvádí, že právo na náhradu takových nákladů nevyplývá ani z § 513 občanského zákoníku, který stanoví, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Toto ustanovení je totiž pouze definiční (stanoví, co se rozumí příslušenstvím pohledávky), jednotlivé uvedené nároky však nezakládá (např. v případě úroku z prodlení tak občanský zákoník činí v § 1970). Občanský zákoník pak žádnou povinnost hradit náklady spojené s uplatněním pohledávky nezakládá (není vyloučeno sjednání takové povinnosti, ale ze zákona nevzniká). Nemuselo by být zcela vyloučené posoudit takový nárok jako nárok na náhradu škody dle § 2913 odst. 1 občanského zákoníku, to však jen v případě, že by se jednalo o náklady, které žalobkyně musela vynaložit (pokud je vynaložila z vlastního rozhodnutí a nebylo to nezbytné, není zde příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a vznikem škody). Navíc právo na náhradu škody vzniklé prodlením s nesplněním peněžitého dluhu vzniká jen tehdy, není-li kryta úroky z prodlení (§ 1971 občanského zákoníku). V této věci výše úroku z prodlení tuto částku přesahuje.

24. Nadto žalobkyně ani neprokázala, že jí fakticky vůbec nějaké náklady vznikly. Za dostatečný důkaz vzniku těchto nákladů nelze považovat paušální nacenění provedené samotnou žalobkyní. Žalobkyně by musela prokázat, že jí s tvrzeným úkonem skutečně reálně vznikly nějaké náklady. To se nestalo. A samozřejmě vůbec nebylo prokázáno, že tvrzený úkon, tj. cesta pověřeného pracovníka do bydliště dlužníka, byl učiněn, jak je uvedeno výše.

25. V každém případě požadavek na náhradu těchto nákladů nemá zákonný podklad a žalobkyně ani neprokázala, že by jí nějaké náklady vznikly, není tedy důvodný.

26. Soud tedy rekapituluje, že žalobu shledal důvodnou do částky celkem 16 110 Kč (jistina 10 000 Kč, úrok 2 070 Kč, smluvní pokuta 4 040 Kč) s požadovaným úrokem z prodlení. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku, tj. do částky 367 Kč (poplatky za upomínky 150 Kč, náklady mimosoudního vymáhání žalobkyně 217 Kč), žalobu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, podle kterého soud může účastníku přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, neúspěch měla jen do částky 367 Kč, kterou lze v rámci celkové žalované částky považovat za poměrně nepatrnou. Proto soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3x 300 Kč, tj. celkem 900 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tj. celkem 2 252 Kč.

28. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.