14 C 168/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalované o zaplacení 44 594,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 2 197,08 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 734 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně po žalované domáhala původně zaplacení částky 44 594,56 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvy o přepravě, na základě kterých realizovala pro žalovanou přepravu zboží (semeno řepky) ze obec do obec. Na základě smlouvy o přepravě ze dne datum žalobkyně provedla přepravu ve dnech 27. 4. – datum, za kterou vystavila na sjednanou odměnu za přepravu fakturu číslo na částku 9 105,25 Kč se splatností datum. Na základě smluv o přepravě ze dnů datum, datum a datum žalobkyně provedla přepravy ve dnech datum, datum a datum, za které vystavila na sjednanou odměnu za přepravu fakturu číslo na částku 27 321,81 Kč se splatností datum. Na základě další smlouvy o přepravě žalobkyně provedla přepravu dne datum, za kterou vystavila na sjednanou odměnu za přepravu fakturu číslo na částku 8 167,50 Kč se splatností datum. Žalovaná tyto faktury neuhradila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení předžalobní výzvou, ve které byly zahrnuty i další nároky. Na základě této výzvy došlo k úhradě některých pohledávek, k úhradě pohledávek uplatněných touto žalobou však nedošlo. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužných částek se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur a dále zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky 3x 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2016 Sb., tj. za každou žalovanou fakturu.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala včasný odpor. V odporu uvedla, že ve fakturách je špatně uvedená splatnost, v přepravních smlouvách je uvedena splatnost 60 dnů od obdržení faktury, což žalobkyně nerespektovala. Z toho vyplývá nesprávný výpočet zákonného úroku. Faktura číslo dorazila dne datum, správná splatnost je tak datum, faktura číslo dorazila dne datum, správná splatnost je tak datum, faktura číslo dorazila dne datum, správná splatnost je tak datum. Dlužné faktury již byly uhrazeny. Žalovaná žádala, aby byla zrušena nutnost hradit náklady spojené s uplatněním každé pohledávky ve výši 1 200 Kč a ponížení částky za právní zastoupení, když minulý rok pro ně nebyl jednoduchý a měli finanční problémy v důsledku pandemie koronaviru.

3. Následně podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět. Uvedla, že po podání žaloby došlo dne datum k úhradě dlužných jistin v celkové výši 44 594,56 Kč. K úhradě příslušenství však nedošlo. Pokud jde o namítanou nesprávnou splatnost, uvedla, že žalovaná do té doby splatnost faktur nerozporovala. příjmení nedošlo ke zbytečnému navýšení nákladů, vzala žalobkyně žalobu zpět též co do sporné části úroku z prodlení. Jako vstřícný krok vůči žalované vzala zpět též uplatněné nároky na náklady spojené s uplatněním pohledávky do částky 2 400 Kč.

4. Usnesením ze dne 21. 5. 2021, č. j. 14 C 168/2021-24, soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Po tomto částečném zastavení tak zůstává předmětem řízení jen zákonný úrok z prodlení z částky 9 105,25 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení z částky 27 321,81 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení z částky 8 167,50 Kč od datum do datum a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

5. Následně soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, rozhodl věc bez nařízení jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek.

6. Na základě předložených listinných důkazů a shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu) soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

7. Dne datum žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o přepravě číslo dne datum smlouvu o přepravě číslo dne datum smlouvu o přepravě číslo. Smlouvami se žalobkyně zavázala provést pro žalovanou přepravu řepky ze obec do obec, přepravné bylo uvedeno ve výši 250 Kč + DPH, mělo být uhrazeno za 60 dnů od obdržení faktury. Na základě smlouvy číslo žalobkyně provedla přepravu dne datum, na základě smlouvy číslo žalobkyně provedla přepravu dne datum, na základě smlouvy číslo žalobkyně provedla přepravy ve dnech datum a datum.

8. Přepravy provedené ve dnech datum, datum a datum žalobkyně vyúčtovala fakturou na částku 27 321,81 Kč (tj. 250 Kč + DPH), ve které byla uvedena splatnost datum. Dle poznámky na faktuře předložené žalovanou byla tato faktura doručena žalované dne datum.

9. Přepravu provedenou dne datum žalobkyně vyúčtovala fakturou na částku 9 105,25 Kč (250 Kč + DPH), ve které byla uvedena splatnost datum. Dle poznámky na faktuře předložené žalovanou byla tato faktura doručena žalované dne datum.

10. Žalobkyně dále provedla přepravu dne datum (smlouva k této přepravě nebyla předložena) a vyúčtovala žalované fakturou ze dne datum přepravné ve výši 8 167,50 Kč (v ceně 250 Kč + DPH), na faktuře byla uvedena splatnost datum. Dle poznámky na faktuře předložené žalovanou byla tato faktura doručena žalované dne datum.

11. Dne datum zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení částky celkem 88 015,42 Kč, ve které byly zahrnuty i žalované faktury. Vyzval žalovanou k úhradě nejpozději do datum. Výzva byla doručena žalované do datové schránky dne datum.

12. Dne datum došly na účet žalobkyně platby od žalované, a to částky 27 321,81 Kč, 9 105,25 Kč a 8 167,50 Kč.

13. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o přepravě dle § 2555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž smlouvou o přepravě se dopravce zavazuje provést přepravu a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. Soud pak vychází především z toho, že žalovaná vystavené faktury uhradila, tedy na dluh částečně plnila (uhradila jen jistinu bez příslušenství). Z jejího vyjádření k žalobě v rámci odporu vyplývá, že proti nároku jako takovému nic nenamítá, nepopírá ani to, že je v prodlení, pouze nesouhlasila s uvedenou splatností. Žalobkyně však v tomto řízení již žalobu omezila tak, že požaduje úrok z prodlení dle splatnosti tak, jak uváděla žalovaná. Částečné plnění tak má účinky uznání dluhu (§ 2054 odst. 2 občanského zákoníku), a proto se má za to, že dluh v době uznání trval (§ 2053 občanského zákoníku). Za této situace se vychází z uznání, není třeba nárok prokazovat. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku, jeho výši stanoví § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k uznání tak soud nárok na zaplacení úroku z prodlení do zaplacení dlužných částek shledal důvodným.

14. Zákonný úrok z prodlení (ve výši 8,25 % ročně) z částky 9 105,25 Kč od datum do datum činí 453,86 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 27 321,81 Kč od datum do datum činí 1 361,88 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 167,50 Kč od datum do datum činí 381,34 Kč. Soud proto žalobě v této části vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši celkem 2 197,08 Kč.

15. Za důvodný však soud neshledal nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, které žalobkyně požadovala s odkazem na § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Toto ustanovení stanoví, že jde-li o vzájemný závazek podnikatelů, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Toto ustanovení dle svého textu nestanoví povinnost uhradit náklady, pouze jejich minimální výši. Avšak na rozdíl od právní úpravy platné do datum, kterou toto ustanovení v podstatě přebírá (§ 2a nařízení vlády č. 142/1994 Sb.), současná právní úprava povinnost hradit paušální náklady spojené s uplatněním pohledávek nestanoví. Do datum bylo právo věřitele na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky stanoveno v § 369 odst. 1 větě druhé zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. S účinností k datum byl však obchodní zákoník zrušen a nová právní úprava takový nárok neupravuje. Právo na úhradu minimální výše nákladů nelze dovodit ani z § 513 občanského zákoníku, který stanoví, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Toto ustanovení je totiž pouze definiční (stanoví, co se rozumí příslušenstvím pohledávky), jednotlivé uvedené nároky však nezakládá (např. v případě úroku z prodlení tak občanský zákoník činí v § 1970).

16. Pro úplnost lze uvést, že povinnost státu upravit nárok na náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne datum. Avšak od datum tato směrnice není v českém právním řádu řádně implementována, jak je uvedeno výše. Přitom směrnice nemůže mít přímý účinek mezi jednotlivci, povinnost žalovaného hradit náklady spojené s uplatněním pohledávky proto nelze dovozovat z této směrnice.

17. V současnosti tedy právo nezakládá povinnost žalované hradit paušální náklady spojené s uplatněním pohledávky. Nečiní tak ani uvedené ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které stanoví pouze minimální výši nákladů, nikoliv nárok na tyto náklady, resp. podmínky, za kterých by nárok měl vzniknout. Povinnost hradit tyto náklady nelze z uvedeného nařízení dovozovat také proto, že dle čl. 78 Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) je vláda oprávněna vydávat nařízení k provedení zákona a v jeho mezích. Jelikož zákon povinnost hradit tyto minimální náklady ani v obecné rovině nestanoví, ust. § 3 tohoto nařízení zákon neprovádí, jde nad rámec zákona a není tak splněna podmínka, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích (čl. 4 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené pod č. 2/1993 Sb.). Dle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky by proto soud, který je vázán zákonem, toto nařízení pro rozpor se zákonem nemohl aplikovat.

18. Co do požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč proto soud žalobu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu v návaznosti na § 146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do žalované jistiny, kterou jí žalovaná po podání žaloby uhradila, a do přiznaného úroku z prodlení. Neúspěšná byla do nepatrné části úroku z prodlení (v části, ve které vzala žalobu co do úroku z prodlení zpět) a dále pokud jde o náklady spojené s uplatněním pohledávky (zčásti vzala žalobu zpět, zčásti byla zamítnuta). Soud dospěl k závěru, že s ohledem na celkovou výši žalované částky lze neúspěch v tomto směru, týkající se navíc jen příslušenství, ještě považovat za poměrně nepatrný, proto dle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu přiznal převážně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

20. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí a vyjádření) dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, 3x2 900 Kč a za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění, když předložená předžalobní výzva neobsahuje skutkový rozbor ani právní rozbor žalovaného nároku) 1 450 Kč, tj. celkem odměna 10 150 Kč, náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 1 200 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2 384 Kč a zaplacený soudní poplatek (v části, ve které nebyl vrácen) ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 14 734 Kč.

21. Soud v této věci neshledal důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 občanského soudního řádu, pro které by měla být náhrada nákladů řízení částečně snížena, jak navrhovala žalovaná. Pokud žalovaná odkazovala na finanční problémy způsobené epidemií koronaviru, k tomu soud uvádí, že v době, kdy byly uzavřeny smlouvy o přepravě, již tato epidemie probíhala, nejednalo se tedy o dodatečně vzniklou či překvapivou okolnost. Žalovaná, která je podnikatelem, tak měla mít zajištěno, že bude schopna sjednanou přepravu uhradit. Pokud to tak nebylo, musí to jít k její tíži. Lze také podotknout, že žalovaná měla do podání žaloby dostatek času věc řešit, případně se obrátit na žalobkyni a pokusit se o nějakou dohodu, to však neučinila. Za této situace nelze než dospět k závěru, že žalovaná svým prodlením s placením zavinila, že musela být podána žaloba, proto je také spravedlivé, aby nesla náklady řízení.

22. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.