14 C 169/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti; žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa o zaplacení 19 356 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 330 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 110 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 110 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 110 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 Kč od [datum] do [datum], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 4 026 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 912 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 114 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 545 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 19 356 Kč s příslušenstvím. Žalobu, ve znění opravy, odůvodnila tím, že je právním nástupcem [právnická osoba], [právnická osoba], [IČO]. Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] nájemní smlouvu, na základě které přenechala žalované k užívání byt [číslo] na adrese [adresa žalované], a to na dobu 3 měsíců. Dodatky byl nájem prodloužen do [datum]. Byt byl žalobkyni předán dne [datum]. Žalovaná neuhradila měsíční nájemné ve výši 5 110 Kč za měsíce červen, září a říjen 2019, na nájemném tedy dluží 15 330 Kč. Dále žalovaná dluží žalobkyni za poskytované služby za období od [datum] do [datum] částku ve výši 3 912 Kč splatnou dne [datum], a to dle vyúčtování služeb. Žalovaná se dále zavázala hradit žalobkyni na službách, které nejsou předmětem vyúčtování (domovník, správa vodoměru SV a správa vodoměru TUV), paušální částku 38 Kč měsíčně. Žalovaná dluží tyto částky za měsíce červen, září a říjen 2019 Celkem se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 356 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 148 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 148 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 148 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 912 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, věc projednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně je v důsledku fúze sloučením právním nástupcem [právnická osoba], [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“), a to dle projektu fúze z [datum].

6. Z informací o pozemku bylo zjištěno, že žalobkyně je evidovaná jako vlastník budovy na adrese [ulice a číslo] v [obec], resp. pozemku, jehož součástí je tato budova.

7. Nic podstatného pro věc nebylo zjištěno z průkazu energetické náročnosti předmětné budovy.

8. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto uzavřela [právnická osoba] jako pronajímatel s žalovanou jako nájemcem. Předmětem nájmu byl byt [číslo] v domě na adrese [adresa žalované] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 3 měsíců od [datum]. Bylo sjednáno, že žalovaná je povinna platit měsíční nájemné ve výši 5 110 Kč, které je splatné nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce. Dále bylo sjednáno, že měsíční záloha na úhradu plnění poskytovaných s užíváním bytu je splatná spolu s měsíčním nájemným a je stanovena v příloze smlouvy – evidenční list. Dále bylo sjednáno, že vyúčtování měsíčních záloh za plnění poskytovaná s užíváním bytu bude provedeno nejpozději do 30. 6. následujícího roku.

9. Z dodatků k nájemní smlouvě [číslo] až [číslo] bylo zjištěno, že těmito se [právnická osoba], resp. žalobkyně, s žalovanou dohodli na prodlužování nájemní smlouvy až do [datum].

10. Z evidenčního listu ze dne [datum] podepsaného žalovanou bylo zjištěno, že tam bylo uvedeno nájemné a rozepsány jednotlivé služby, mj. byla uvedena správa vodoměru SV 19 Kč, správa vodoměru TUV 19 Kč. Domovník tam uveden nebyl. Celkem činil předpis 8 028 Kč.

11. Z protokolu o předání bytu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná k tomuto dni předala předmětný byt zpět žalobkyni.

12. Z opisu karty úhrad nájemného z bytu bylo zjištěno, že se jedná o evidenci předpisů a plateb žalované. Podle tohoto opisu žalovaná neuhradila nájemné ani služby za měsíce červen, září a říjen 2019. Dle tohoto přehledu žalovaná uhradila za období od [datum] do [datum] na službách celkem 20 522 Kč. Celkový dluh po vyúčtování splatném k [datum] je uveden 19 356 Kč.

13. Z vyúčtování služeb za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že v tomto jsou uvedeny náklady 24 168 Kč, zaplacené zálohy 20 256 Kč a nedoplatek 3 912 Kč. V tomto vyúčtování nejsou uvedeny náklady na správu vodoměru SV a správu vodoměru TUV. Vyúčtování bylo vyhotoveno dne [datum]. Splatnost vyúčtování byla uvedena [datum]. Z předložené dodejky vyplývá, že vyúčtování bylo žalované doručováno na adresu jejího současného trvalého pobytu, zásilka byla vrácena dne [datum] s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý.

14. Z uznání dluhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že tímto žalovaná vůči žalobkyni uznala svůj dluh v celkové výši 32 208 Kč z titulu neuhrazeného nájemného a nákladů na služby poskytované s užíváním předmětného bytu, přičemž co do podrobné specifikace dluhu bylo odkazováno na přílohu – přehled předpisů a plateb k datu [datum]. Z tohoto přehledu bylo zjištěno, že dle něj měla žalovaná dlužit mj. nájemné a služby za měsíce červen, září, říjen 2019, ve výši 8 052 Kč za každý měsíc. Součástí uznání byla dohoda žalobkyně s žalovanou o splácení, kdy byly dohodnuty měsíční splátky od [datum] s tím, že v případě nezaplacení splátky se stane splatným celý zbývající dluh, současně bylo dohodnuto, že dohoda nemá vliv na povinnost dlužníka hradit i nadále příslušenství dluhu na jistině.

15. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 19 356 Kč. Dle vrácené zásilky se tato vrátila dne [datum] s tím, že zásilku nebylo možné vložit do schránky.

16. Z výše uvedených skutkových zjištění tak soud vychází, když o pravosti předložených důkazů nebyl důvod pochybovat.

17. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o nájmu bytu dle § 2201, § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterou [právnická osoba] přenechala žalované k užívání předmětný byt. 18. [právnická osoba] následně zanikla fúzí sloučením s žalobkyní, která tak dle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, vstoupila do právního postavení zaniklé společnosti. Žalobkyně tedy vstoupila do postavení pronajímatele a je oprávněna domáhat se nároků z nájemní smlouvy. 19. [právnická osoba], resp. žalobkyně, se s žalovanou následnými dodatky dohodly na prodloužení nájmu (§ 1901 občanského zákoníku) až do [datum].

20. Na základě smlouvy byla žalovaná povinna hradit sjednané nájemné ve výši 5 110 Kč měsíčně, a to do posledního dne každého měsíce. Dle žalobkyně žalovaná dluží nájemné za měsíce červen, září a říjen 2019, to odpovídá předloženému přehledu předpisů a plateb. Navíc žalovaná dluh na nájemném za tyto měsíce písemně uznala, což zakládá domněnku, že dluh v době uznání trval (§ 2053 občanského zákoníku). Každopádně bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokázala, že nájemné uhradila. Nájemné bylo splatné do posledního dne každého měsíce. Následujícím dnem se žalovaná dostala do prodlení s placením a vznikla jí povinnost hradit úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do dlužného nájemného ve výši celkem 15 330 Kč s úrokem z prodlení tak soud shledal žalobu důvodnou.

21. Žalovaná byla dále dle smlouvy povinna hradit zálohy na plnění poskytovaná s užíváním bytu (§ 2247 odst. 1 občanského zákoníku), přičemž ve smlouvě bylo sjednáno, že zaplacené zálohy budou každoročně vyúčtovány. Způsob vyúčtování nákladů na služby stanoví zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.

22. Žalobkyně kromě dluhu z vyúčtování služeb (k tomu viz dále) požadovala částky 3x 38 Kč (za červen, září a 2019), kdy se mělo jednat o služby, které nejsou předmětem vyúčtování (domovník, správa vodoměru SV a správa vodoměru TUV). Zde je namístě poznamenat, že náklady na domovníka v evidenčním listu uvedeny nebyly, ale byly tam uvedeny správa vodoměru SV a správa vodoměru TUV ve výši celkem 38 Kč. Každopádně tyto nároky soud důvodnými neshledal. I když zákon připouští, aby byla sjednána paušální platba za poskytované služby, která se nevyúčtovává (§ 9 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.), tak v tomto případě tomu tak nebylo. Ve smlouvě bylo sjednáno, že na úhradu plnění poskytovaných s užíváním bytu budou hrazeny zálohy a že tyto zálohy budou následně vyúčtovány, o žádných paušálních platbách tam není zmínka. Ani z předloženého evidenčního listu, kde byly zálohy rozepsány, nic takového nevyplývá. Vzhledem k tomu byly i tyto částky součástí záloh a měly být vyúčtovány v rámci vyúčtování služeb (dle § 5 a násl. zákona č. 67/2013 Sb.). Případných dlužných záloh na služby se může pronajímatel domáhat pouze do doby jejich vyúčtování, poté lze požadovat jen případný nedoplatek z vyúčtování (viz např. zpráva Nejvyššího soudu ČSR z [datum], sp. zn. Cpj 164, jejíž závěry jsou použitelné i dle současné úpravy). Soud v tomto směru shledal, že žalobkyně měla právo na zaplacení částek 38 Kč jako součásti záloh za jednotlivé měsíce, které byly splatné spolu s nájemným, tj. do posledního dne příslušného měsíce. To však jen do okamžiku, kdy bylo vyhotoveno vyúčtování, neboť od toho okamžiku se této částky již nemůže domáhat, ale může se domáhat jen dluhu z vyúčtování. Na výše uvedených závěrech pak nic nemění ani to, že žalovaná dne [datum] své dluhy uznala. Jak bylo uvedeno, uznání zakládá domněnku, že dluh v době uznání v rozsahu uznání trval (§ 2053 občanského zákoníku). Žalovaná v uznání uznala mj. dluh na službách, resp. na zálohách. Nebylo zpochybněno, že žalovaná k datu uznání skutečně zálohy dlužila. Povinnost hradit zálohy však trvala jen do okamžiku, kdy bylo provedeno (resp. nejpozději mělo být provedeno) vyúčtování služeb. Následně se mohla žalobkyně domáhat jen dluhu z vyúčtování. K těmto nárokům tedy soud shledal, že žalobkyně má nárok jen na úrok z prodlení z jednotlivých částek ode dne následujícího po jejich splatnosti do [datum] – datum vyhotovení vyúčtování – neboť tímto dnem její povinnost hradit zálohy zanikla a od tohoto dne tak již nebyla v prodlení s placením záloh.

23. Dále žalobkyně požadovala dluh z vyúčtování ve výši 3 912 Kč. Soud však shledal, že toto vyúčtování není správné, a tedy ani řádné. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. To však provedené vyúčtování nesplňuje. Jednak proto, že v tomto vyúčtování nejsou uvedeny veškeré služby, chybí tam náklady na správu vodoměru SV a správu vodoměru TUV, které žalobkyně považovala za paušální platby, ale sjednáno to nebylo. I tyto služby tedy měly být rozúčtovány a uvedeny ve vyúčtování. Současně v tomto vyúčtování není ani správně uvedena výše zaplacených záloh, když uvádí zaplacené zálohy jen ve výši 20 256 Kč, ale dle předložené karty úhrad nájemného bylo na službách uhrazeno celkem 20 522 Kč (rozdíl je dán patrně tím, že i od těchto žalobkyně odečítala tvrzené paušální platby). Vyúčtování, které nemá předepsané náležitosti, neuvádí správně cenu poskytnutých služeb nebo neuvádí skutečnou výši zaplacených záloh, není vyúčtováním řádným, a nemůže tak založit splatnost dluhu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019). Pro úplnost soud uvádí, že soud je povinen zkoumat, zda vyúčtování bylo provedeno řádně a stalo se splatným, bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky dle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. (viz též uvedený rozsudek Nejvyššího soudu). Soud tak shledal, že vyúčtování nebylo řádné, proto nemohlo založit splatnost, a nárok na zaplacení dluhu z vyúčtování ve výši 3 912 Kč proto není důvodný.

24. Pro úplnost soud uvádí, že na výše uvedené povinnost žalované nemá vliv uzavření dohody o splátkách v rámci uznání dluhu. Jelikož žalovaná splátky nehradila, stal se celý dluh splatným, jak bylo v dohodě o splátkách dohodnuto, tedy žalované nároky jsou splatné. Dále bylo sjednáno, že dohoda o splátkách nemá vliv na povinnost hradit příslušenství dluhu (§ 1973 občanského zákoníku), neměla tedy žádný vliv na povinnost žalované hradit úrok z prodlení.

25. Soud tedy rekapituluje, že shledal žalobu důvodnou co do částky 15 330 Kč s úrokem z prodlení (nájemné) a co do úroku z prodlení z částek 3x 38 Kč do [datum] (součásti záloh na služby). V tomto rozsahu proto žalobě vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 15 330 Kč, to představuje 79 % z žalované částky, neúspěšná do částky 4 026 Kč, tj. 21 %, rozdíl činí 58 %, žalobkyně má tedy právo na náhradu 58 % nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) 2x1 900 Kč a za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění, když předložená výzva neobsahuje skutkový a právní rozbor) 950 Kč, tj. celkem odměna 4 750 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 900 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 186,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 7 836,50 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 58 %, tj. 4 545 Kč.

27. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.