14 C 179/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 21 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 21 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky. Úroky úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách 4 000 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení se splátkou splatnou dne datum, proto mu žalobkyně zaslala dvě upomínky. Jelikož žalovaný přesto dlužnou splátku neuhradil, žalobkyně dle smlouvy přistoupila k zesplatnění úvěru dne datum a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do datum. Žalovaný přes výzvu nic neuhradil. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení a nákladů na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za dvě zaslané upomínky v souladu se smlouvou o úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti a žalovaný se k jednáním bez omluvy nedostavil.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota datované datum soud zjistil, že dle jejího textu ji měla uzavřít žalobkyně jako poskytovatel s žalovaným jako spotřebitelem. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem, příjmením, rodným číslem, trvalým pobytem, byla uvedena e-mailová adresa. Bylo uvedeno číslo účtu žalovaného č. účtu. Číslo účtu žalobkyně bylo uvedeno č. účtu. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a to na účet žalovaného. Bylo uvedeno, že úvěr je sjednáván na dobu určitou v délce 12 měsíců, celkový úvěr je tedy splatný ke dni datum. Pokud však spotřebitel neoznámí poskytovateli úmysl neprodloužit smlouvu nejméně 30 dnů před koncem stávající smluvní doby, smlouva se automaticky prodlouží na dobu dalších 12 měsíců za stejných podmínek. Tento proces automatického prodloužení smlouvy bude pokračovat v každém smluvním cyklu, dokud spotřebitel explicitně nevyjádří vůli smlouvu ukončit v souladu s tímto ustanovením, případně nedojde k ukončení smluvního vztahu jiným způsobem uvedeným ve smlouvě (bod 4.4. smlouvy). Úroková sazba byla sjednána ve výši 20 % měsíčně, RPSN činilo 791,61 % ročně (body 4.5., 4.6. smlouvy). Úvěr měl být splácen tak, že bude hrazen úrok formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny, výše každé splátky úroku činí 4 000 Kč, každá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. S poslední splátkou úroku bude splatná i jistina (bod 5.1. smlouvy). Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení spotřebitele s úhradou má žalobkyně právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele (bod 5.3. písm. a) smlouvy). V případě prodlení vyzve žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, a to na jeho emailovou adresu, přičemž první a druhá upomínka budou zpoplatněny každá částkou 500 Kč (bod 5.4. smlouvy). Pokud nedojde ani po dvou upomínkách k úhradě dlužné částky, je žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru (bod 5.5. smlouvy). Komunikace měla probíhat na korespondenční a e-mailovou adresu (bod 9.1. smlouvy). Smlouva měla být dle jejího textu uzavřena tak, že žalovaný v klientském účtu odsouhlasí znění smlouvy, a to prostř. zaslaného SMS kódu (body 10.1., 10.5. smlouvy). Pro ověření identity je žalovaný dále povinen uhradit žalobkyni verifikační platbu ve výši 1 Kč ze svého osobního bankovního účtu (bod 10.7. smlouvy). Účinnou se smlouva stává až v okamžiku připsání verifikační platby (bod 10.8. smlouvy). Bylo sjednáno, že jestliže se po nabytí účinnosti této smlouvy ukáže kterékoli její ustanovení jako neplatné ve smyslu platné právní úpravy, nepozbývá tím platnosti smlouva jako celek, ostatní ustanovení této smlouvy zůstávají nedotčena a neplatné ustanovení smluvní strany nahradí ustanovením platným, které se svým smyslem „co nejdříve“ blíží původnímu ustanovení (bod 12.10. smlouvy). Nedílnou součástí smlouvy byla příloha č. hodnota – posouzení úveruschopnosti spotřebitele (bod 12.11. smlouvy). V úvodu textu smlouvy byla uvedena „autorizační doložka“, ve které bylo uvedeno, že smlouva měla být podepsána dne datum v čas hod. SMS kódem, IP adresa a telefonní číslo tel. číslo SMS kódu.

6. Z přílohy č. hodnota smlouvy bylo zjištěno, že tato obsahuje údaje o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jsou tam uvedeny údaje žalovaného, jeho zaměstnavatel, příjem 20 536 Kč měsíčně, náklady na bydlení 3 000 Kč měsíčně, nejsou uvedeny jiné finanční závazky. Podle této přílohy proběhla lustrace žalovaného v různých evidencích (např. centrální evidence exekucí, SOLUS, insolvenční rejstřík), vše bez záznamu. Žalovaný měl předložit mj. kompletní výpis z bankovního účtu a doklad o příjmech.

7. Z listiny označené jako „předsmluvní informace“ bylo zjištěno, že tato měla být podepsána elektronicky stejně jako smlouva, obsahuje souhlas se zpracováním osobních údajů žalovaného, informaci o výpočtu RPSN, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a tabulku umoření (přehled splátek úvěru). Jinak z ní nebylo zjištěno nic podstatného pro věc.

8. Ze záznamu o platbě bylo zjištěno, že dne datum došla na účet č. č. účtu (tj. účet žalobkyně dle smlouvy) platba 1 Kč z účtu č. č. účtu (tj. účet žalovaného dle smlouvy), přičemž název protiúčtu byl „Jméno žalovaného“, součástí platby byla zpráva pro příjemce „tímto souhlasím s návrhem smlouvy č. hodnota“.

9. Z dalšího záznamu o platbě bylo zjištěno, že dne datum byla z účtu č. č. účtu (tj. účet žalobkyně dle smlouvy) odeslána částka 20 000 Kč na účet č. č. účtu (tj. účet žalovaného dle smlouvy) se zprávou „Anonymizováno“, poznámkou „jméno FO úvěr“ a variabilním symbolem var. symbol (tj. číslo smlouvy o spotřebitelském úvěru).

10. Z upomínky č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že touto žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě splátky splatné dne datum včetně sankce za zaslání upomínky ve výši 500 Kč. Dle záhlaví na upomínce byla tato odeslána téhož dne na e-mail žalovaného uvedený ve smlouvě.

11. Z upomínky č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že touto žalobkyně opětovně vyzývala žalovaného k úhradě splátky splatné dne datum včetně sankce za zaslání této upomínky ve výši 500 Kč. Dle záhlaví na upomínce byla tato odeslána téhož dne na e-mail žalovaného uvedený ve smlouvě.

12. Z předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že v této zástupce žalobkyně sdělil žalovanému, že s ohledem na neuhrazení plateb přes upomínky přistupuje žalobkyně k zesplatnění úvěru, a vyzval žalovaného k zaplacení nejpozději do datum. Upozornil žalovaného, že v případě nezaplacení dlužné částky zahájí vymáhání pohledávky cestou soudního řízení. Dle podacího lístku byla tato výzva zaslána žalovanému poštou dne datum.

13. O pravosti a správnosti předložených listinných důkazů nebyl důvod pochybovat.

14. Na základě uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že předložená smlouva o úvěru byla uzavřena. Dle textu smlouvy tato měla být uzavřena elektronicky a potvrzena zaslaným SMS kódem a dále měla být uhrazena tzv. verifikační platba (viz uvedená smlouva). Přitom bylo prokázáno, že dne datum žalovaný uhradil žalobkyni ze svého účtu částku 1 Kč se zprávou, že souhlasí s návrhem smlouvy č. hodnota (jak vyplývá ze záznamu o platbě, ze kterého též vyplývá, že majitelem účtu byl žalovaný, když uvedený název účtu je jeho jméno). Že platba přišla na účet žalobkyně, resp. že se jednalo o účet žalobkyně, vyplývá ze samotné smlouvy, kde bylo toto číslo účtu uvedeno, navíc ze samotného popisu platby je zjevné, že byla určena žalobkyni. Vzhledem k uvedenému je tedy nepochybné, že žalovaný smlouvu uzavřel a zasláním uvedené platby ji odsouhlasil. Bylo též prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne datum částku 20 000 Kč (druhý záznam o platbě). Předložené upomínky prokazují, že tyto byly žalovanému zaslány na jeho e-mail, jak v nich bylo uvedeno. Předžalobní výzva spolu s podacím lístkem prokazuje, že tato byla žalovanému zaslána. Ve zbytku a v podrobnostech lze odkázat na zjištění z jednotlivých důkazů uvedená výše.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena výše uvedená smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, které měl žalovaný vrátit a zaplatit úroky.

18. Z přílohy č. hodnota smlouvy vyplývá, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž vycházela mj. z údajů poskytnutých žalovaným, dokladů o jeho příjmech a z lustrací v různých evidencí. Nebylo zjištěno nic, co by vedlo k závěru, že žalobkyně tuto povinnost nesplnila či že úvěr neměla poskytnout (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru).

19. Úroková sazba byla sjednána ve výši 20 % měsíčně. Takto vysokou úrokovou sazbu však soud považuje za rozpornou s dobrými mravy. Sazba 20 % měsíčně odpovídá 240 % ročně, což je zcela nepřiměřené. Úroková sazba nad 60 % je obecně považovaná za rozpornou s dobrými mravy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V trestních věcech dokonce soudy označily za lichvářský úrok přesahující 44 % ročně (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013). Pokud tedy sjednaná výše úroků několikanásobně přesahuje hranici, kterou lze označit za lichvářský úrok, nelze než hodnotit dohodu o výši úroku jako nemravnou. Dohodu o úroku tak soud považuje za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku), přičemž k tomuto důvodu neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Přitom ujednání o smluvním úroku lze posoudit z hlediska rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné, bez možnosti shledat ho neplatným jen v rozsahu, ve kterém úroky přesahují rámec dobrých mravů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1008/2009).

20. Důvod neplatnosti se však týká jen dohody o úrocích. Důsledky neplatnosti části právního jednání upravuje § 576 občanského zákoníku, podle kterého pokud se týká důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právním jednání došlo i bez neplatné části. Avšak v této věci si účastníci ve smlouvě sjednali, že jestliže se po nabytí účinnosti této smlouvy ukáže kterékoli její ustanovení jako neplatné ve smyslu platné právní úpravy, nepozbývá tím platnosti smlouva jako celek, ostatní ustanovení této smlouvy zůstávají nedotčena a neplatné ustanovení smluvní strany nahradí ustanovením platným (bod 12.10. smlouvy). Tím se tedy odchýlili od zákona, což zákon připouští a nic takové dohodě nebrání (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). V dané věci se tedy nepoužije zákonná úprava, ale úprava smluvní, ze které vyplývá, že neplatnost dohody o úrocích nemá vliv na platnost zbytku smlouvy. (Zcela pro úplnost tak soud uvádí, že dohodu o úrocích obecně lze oddělit od zbytku smlouvy, tedy i dle zákona by ve zbytku byla smlouva platná.)

21. Soud zde také uvádí, že už jen proto, že účastníci ve smlouvě sjednali, že neplatné ustanovení smluvní strany nahradí ustanovením platným (bod 12.10. smlouvy), nelze v dané věci použít postup dle § 577 občanského zákoníku (který stanoví, že v případě důvodu neplatnosti spočívajícího v nezákonném určení množstevního rozsahu soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran), ani postup dle § 1802 občanského zákoníku (který stanoví určení výše úroků, pokud není jejich výše ujednána), neboť se účastníci touto dohodou odchýlili od zákona a dohodli se na jiném postupu pro řešení případné neplatnosti části smlouvy.

22. Žalobkyně sice v této věci zaplacení úroků nepožaduje. Avšak skutečnost, že úroky nebyly platně sjednány (a strany smlouvy dosud neplatnou dohodu o úrocích nenahradily jiným platným ustanovením) má podstatný vliv na práva a povinnosti ze smlouvy. Ve smlouvě totiž bylo sjednáno, že po dobu trvání smlouvy bude splácen jen úrok, a teprve s poslední splátkou bude splatná i jistina. Pokud nebyla (dosud) platně sjednána úroková sazba, nemohla žalovanému ani platně vzniknout povinnost hradit splátky úroků. Z tohoto důvodu nemohly být ani oprávněné upomínky k zaplacení splátek úroků. Pokud žalovanému nevznikla povinnost hradit úroky, nemohl se dostat do prodlení s jejich placením a upomínky nebyly důvodné. Proto není důvodný požadavek na zaplacení nákladů 2x500 Kč za tyto upomínky.

23. A pokud nebyl naplněn důvod pro zaslání upomínek, nebyla žalobkyně oprávněna ani zesplatnit jistinu úvěru, když k tomu mohla dle smlouvy přistoupit jen v případě prodlení žalovaného s placením i po zaslání dvou upomínek (bod 5.5. smlouvy). Soud tedy uzavírá, že výzvou žalobkyně (jejího zástupce) ze dne datum k zesplatnění úvěru nedošlo, když pro zesplatnění nebyly splněny podmínky.

24. Ve smlouvě bylo ohledně splatnosti sjednáno v bodu 4.4., že úvěr je sjednáván na dobu určitou v délce 12 měsíců, celkový úvěr je tedy splatný ke dni datum. Současně však bylo sjednáno, že pokud spotřebitel neoznámí poskytovateli úmysl neprodloužit smlouvu nejméně 30 dnů před koncem stávající smluvní doby, smlouva se automaticky prodlouží na dobu dalších 12 měsíců za stejných podmínek a tento proces automatického prodloužení smlouvy bude pokračovat v každém smluvním cyklu, dokud spotřebitel explicitně nevyjádří vůli smlouvu ukončit v souladu s tímto ustanovením, případně nedojde k ukončení smluvního vztahu jiným způsobem uvedeným ve smlouvě. Z toho tedy vyplývá, že i když se uvádí splatnost úvěru k datum, tato se uplatní pouze v případě, že nedojde k prodloužení smlouvy. Přitom prodloužení smlouvy je automatické, leda by žalovaný vyjádřil vůli ukončit smlouvu. Nebylo ani tvrzeno, že by žalovaný požadoval ukončení smlouvy.

25. Z toho tedy vyplývá, že jistina dosud není splatná. K zesplatnění ze strany žalobkyně (z důvodu prodlení žalovaného) nedošlo, když pro to nebyly splněny podmínky. Dle bodu 4.4. se pak smlouva k datum automaticky prodloužila o 12 měsíců, když žalovaný nevyjádřil vůli smlouvu ukončit k původnímu datu splatnosti (žalobkyně nebyla oprávněna smlouvu ukončit, tuto možnost smlouva dává pouze žalovanému).

26. Soudu si je vědom toho, že žalobkyně aktuálně nemá žádnou možnost docílit zesplatnění smlouvy, resp. splatnosti jistiny. Dle smlouvy došlo k jejímu prodloužení o 12 měsíců (a tím i odložení splatnosti jistiny), přičemž toto prodlužování bude patrně pokračovat i v budoucnu (leda by žalovaný projevil jinou vůli) a splatnost by takto nenastala nikdy. Žalobkyně dle smlouvy nemá žádnou možnost smlouvu ukončit, jediné oprávnění k ukončení smlouvy ze strany žalobkyně je v případě prodlení žalovaného se splátkami úroků. To je ovšem důsledek toho, jak byla smlouva sjednána, žalobkyně takovou smlouvu dobrovolně uzavřela (patrně i takto připravila) a ze zákona nevyplývá, že by takováto dohoda o splácení nebyla možná. Žalobkyně patrně tuto dohodu uzavřela s vidinou dlouhodobých plateb extrémně vysokých úroků, avšak skutečnost, že úroky nebyly platně sjednány, nemůže na této dohodě nic změnit. Nic neplatného na takové dohodě není (navíc, i kdyby bylo, dle smlouvy by účastníci museli neplatnou dohodu o splatnosti jistiny nahradit novou platnou dohodou).

27. Za dané situace žalobkyni stále zůstává právo domáhat se po žalovaném nahrazení neplatné dohody o výši úroků dohodou platnou, jak bylo sjednáno ve smlouvě. Poté lze předpokládat, že žalovaný nebude mít zájem na trvalém hrazení úroků, takže smlouvu ukončí a jistinu splatí, případně, pokud bude pasivní, bude mít žalobkyně právo úvěr zesplatnit z důvodu prodlení žalovaného se splátkami sjednaných úroků.

28. Každopádně dle smlouvy dosud splatnost jistiny nenastala. Vzhledem k tomu není nárok žalobkyně na zaplacení poskytnuté částky 20 000 Kč důvodný. Stejně tak není důvodný nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), když žalovaný není v prodlení s placením. Jak bylo uvedeno výše, upomínky nebyly důvodně zaslané, proto žalobkyni ani nevznikl nárok na zaplacení nákladů na upomínky ve výši celkem 1 000 Kč. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.