14 C 195/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachým ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 24 855 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 9 855 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 000 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 855 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky. S žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, , smlouva byla podepsána prostřednictvím verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na bankovní účet. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, které žalobkyně dokládá, dále byl lustrován ve veřejně dostupných databázích a na základě toho nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Žalovaný měl dle smlouvy splácet každý měsíc přirostlý úrok, jistinu mohl splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, proto jej žalobkyně informovala o zesplatnění úvěru k , datum, . Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč a smluvního úroku ve výši 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplatit smluvní pokutu ve výši 3 855 Kč, kdy se jedná o sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z dlužné částky od , datum, do , datum, . Žalobkyně také požadovala zaplatit úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 000 Kč od , datum, do zaplacení.

2. První jednání ve věci proběhlo v nepřítomnosti žalobkyně dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když žalobkyně se z jednání omluvila. Druhé jednání pak proběhlo v nepřítomnosti obou účastníků, když se z jednání oba omluvili.

3. Žalovaný se na prvním jednání k žalobě vyjádřil tak, že smlouvu uzavřel, peníze obdržel. Byl ve finanční tísni, manželka byla bez zaměstnání, proto úvěr neplatil. Ze začátku i něco splácel, platil ze svého účtu č. , č. účtu, . Nyní již má manželka zaměstnání, dlužnou částku by byl schopen zaplatit do 20.

11. Nárok však neuznal.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, bylo zjištěno, že dle jejího textu ji měla uzavřít žalobkyně jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 20 000 Kč, úvěr měl být žalovanému poskytnut dne , datum, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % p.m. (měsíčně). Žalovaný měl splácet k 27. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl hradit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy, jistina měla být splacena nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Bylo sjednáno, že dluh se bez dalšího stane splatným v případě prodlení úvěrovaného po dobu dvou kalendářních měsíců, úvěrující byl dále oprávněn požadovat okamžité splacení v případě porušení smluvní povinnosti úvěrovaného. Pro případ prodlení úvěrovaného s plněním byla sjednána mj. jeho povinnost hradit zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Číslo účtu žalobkyně bylo uvedeno , číslo účtu, , číslo účtu žalovaného , číslo účtu, . V závěru se uvádí, že podpisem se v případě úvěrovaného rozumí také potvrzení souhlasu uvedeným verifikačním SMS kódem. Smlouva byla soudu předložena ve dvou vyhotoveních. První byla datovaná , datum, a obsahovala razítko a podpis za žalobkyni, žalovaným nijak podepsaná nebyla. Druhé vyhotovení není datované ani nikým podepsané. Z těchto smluv nevyplývá, že by byly skutečně podepsány SMS kódem, jak bylo tvrzeno v žalobě (nelze to z nich dovodit).

6. Z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala tohoto dne ze svého účtu č. , č. účtu, částku 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, Kč.

7. Z přípisu žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že tímto sdělila žalovanému, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek došlo dne , datum, k zesplatnění úvěru č. , hodnota, , vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 3 dnů.

8. Z listiny nadepsané „žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že tyto obsahují údaje o žalovaném (jméno, rodné číslo, adresu pobytu atd.). Je tam uvedena korespondenční adresa , adresa, . Dále se v ní uvádí, že žalovaný je ženatý, počet členů domácnosti je 3, z toho 2 s příjmem, 1 vyživované dítě. Způsob bydlení je „vlastní byt s hypotékou“, žalovaný je zaměstnaný, měsíční příjem je 17 082 Kč, měsíční výdaje jsou uvedeny 10 000 Kč.

9. Z měsíčních výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, předložených žalobkyní bylo zjištěno, že majitelem účtu byl žalovaný. Žalovanému v tomto období přicházela zjevně mzda ve výši asi 17 000 Kč měsíčně. Jiné příjmy tam nejsou až na dva vklady hotovosti. Z těchto výpisů dále vyplývá, že žalovaný byl prakticky neustále v mínusu, počáteční i konečné zůstatky na účtu byly po celou dobu asi –10 200 Kč. Z těchto výpisů navíc vyplývá, že žalovaný měl další úvěr se zůstatkem nesplacené jistiny 377 982,43 Kč (po celou dobu) s úrokovou sazbou 17,7 % ročně. Žalovanému se z účtu strhávaly platby na tento úvěr, avšak na většině výpisů je uveden dluh po splatnosti ve výši 7 500 Kč až 8 300 Kč. Pouze k , datum, na úvěru nebyl dluh po splatnosti, ale již další měsíc byl opět uveden dluh po splatnosti 8 222,84 Kč. Na posledním výpisu je k , datum, uveden u tohoto úvěru dluh po splatnosti 8 236,39 Kč.

10. K tomuto výpisu žalovaný uvedl, že tam uvedený úvěr přes 370 000 Kč nebyl hypoteční úvěr, jednalo se o běžný úvěr. Hypotéku na byt měla manželka u , právnická osoba, .

11. Z kopií občanského průkazu a řidičského průkazu předložených žalobkyní bylo zjištěno, že se zjevně jedná o kopie skutečných dokladů žalovaného.

12. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, bylo zjištěno, že touto zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, , a to do 3 dnů. Z podacího lístku vyplývá, že tato výzva byla žalovanému dne , datum, odeslána na adresu , adresa, .

13. Vzhledem k tvrzení žalovaného o hrazení úvěru soud dále vyžádal od , právnická osoba, ., výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, (když žalovaný uvedl, že po , měsíc, , rok, již úvěr určitě nesplácel). Z průvodního dopisu od , právnická osoba, ., vyplývá, že majitelem tohoto účtu byl skutečně žalovaný, účet byl zrušen k , datum, . Z výpisů z účtu za období od , datum, do , datum, pak bylo zjištěno, že žalovanému dne , datum, přišla platba od žalobkyně ve výši 15 000 Kč, z účtu č. , č. účtu, , označená jako půjčka , hodnota, . V těchto výpisech se však nenachází žádná platba na účty žalobkyně č. , č. účtu, (ze kterého přišla platba) nebo č. , č. účtu, (který byl uveden ve smlouvě o úvěru) a není zde ani jiná platba, která by dle popisu mohla být platbou na předmětný úvěr.

14. O pravosti předložených listinných důkazů nebyl důvod pochybovat.

15. Na základě provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

16. Především soud shledal, že předložená smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena, neboť i když to sama o sobě neprokazuje (není z ní jasné, zda skutečně byla podepsána SMS kódem, jak žalobkyně tvrdila), tak žalovaný potvrdil, že smlouvu uzavřel. Potvrzení o provedení transakce a výpis z účtu žalovaného pak prokazují, že žalovaný skutečně dne , datum, obdržel od žalobkyně částku 15 000 Kč. Žalovaný potvrdil, že se jednalo o jeho účet, potvrdila to i banka (a je to ostatně zjevné se samotných výpisů).

17. Před uzavřením smlouvy žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, (jak sama tvrdila a žalovaný potvrdil, že je žalobkyni předkládal před poskytnutím úvěru) a zjevně též vyplněnou žádost o spotřebitelský úvěr, kterou také předložila.

18. Nebylo prokázáno (z provedeného dokazování nevyplývá), že by žalobkyně jakkoli více posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl ji soud vyzvat k doplnění tvrzení a důkazů v tomto směru a poučit ji o následcích neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene dle § 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu. Jelikož se toto poučení poskytuje zásadně na jednání (jak vyplývá z tohoto ustanovení), jde k tíži účastníka, že se k jednání nedostavil. Není to důvodem pro odročení jednání dle § 119 odst. 1 občanského soudního řádu.

19. Pokud žalovaný tvrdil, že na úvěr něco hradil ze svého účtu, tak toto tvrzení prokázáno nebylo. Naopak to vyvrací samotný výpis z účtu za uvedené období, když podle toho žádná platba na splátku úvěru v tomto období neodešla. Žalovaný tedy takto na úvěr nic neuhradil (a ani netvrdil, že by hradil nějak jinak).

20. Po právní stránce soud předmětnou smlouvu ze dne , datum, posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), když touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal je vrátit a zaplatit úroky. Současně je nepochybné, že se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy (dále jen „z.s.ú.“), když se jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Ostatně je přímo označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru.

21. Soud však shledal, že žalobkyně řádně nesplnila povinnosti související s posouzením úvěruschopnosti žalovaného, které má coby poskytovatel spotřebitelského úvěru (§ 3 odst. 1 písm. d) z.s.ú.). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Jak bylo uvedeno, žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici žádost žalovaného o spotřebitelský úvěr, ve které žalovaný uvedl, že je ženatý, v domácnosti jsou 3 osoby, z toho 2 s příjmem, 1 vyživované dítě. Měl bydlet ve vlastním bytě s hypotékou, měsíční příjem uvedl 17 082 Kč. Dále měla žalobkyně k dispozici výpisy z účtu žalovaného za předchozích 6 měsíců. Z těchto vyplývalo, že žalovaný měl skutečně příjem ze zaměstnání ve výši asi 17 000 Kč měsíčně, jiný příjem neměl. Jak také bylo uvedeno, žalovaný byl na tomto účtu prakticky neustále v mínusu, počáteční i konečné zůstatky na účtu byly po celou dobu asi –10 200 Kč. Z těchto výpisů dále vyplývalo, že žalovaný měl další úvěr v aktuální výši 377 982,43 Kč s úrokovou sazbou 17,7 % ročně, přičemž měsíční splátky činily asi 8 000 Kč (dle uváděných dluhů po splatnosti za jednotlivé měsíce) a téměř po celou dobu měl žalovaný na těchto splátkách dluh; na posledním výpisu byl k , datum, uveden u tohoto úvěru dluh po splatnosti 8 236,39 Kč.

23. Žalobkyně tedy na základě předložených listin musela zjistit minimálně to, že žalovaný má příjem asi 17 000 Kč měsíčně, současně má další úvěr s měsíčními splátkami kolem 8 000 Kč měsíčně (které včas nesplácí a pravidelně na nich má dluh) a na běžném účtu pravidelně dluh kolem 10 000 Kč. Již jen z toho je zřejmé, že žalovaný neměl žádnou rezervu, ze které by mohl splácet další úvěr, naopak v té době měl problémy se splácením svých dluhů. Ostatně pokud vyjdeme jen z toho, že měl příjem 17 000 Kč měsíčně a splátky dalšího úvěru 8 000 Kč měsíčně, tak by mu zbývalo jen kolem 9 000 Kč měsíčně. Již tato částka se jeví nedostatečná na zajištění základních potřeb tříčlenné rodiny (náklady na bydlení, jídlo, ošacení…). Je zjevně, že za této situace stěží mohlo být v jeho schopnostech splácet další úvěr se splátkami minimálně 6 000 Kč měsíčně, což by odpovídalo úroku 40 % měsíčně z poskytnuté částky 15 000 Kč (soud nyní ponechává stranou otázku souladu takto vysoké úrokové sazby s dobrými mravy).

24. Dle žádosti o spotřebitelský úvěr měla mít v domácnosti příjem i další osoba, avšak výše tohoto příjmu vyplněna není a z ničeho nevyplývá, že by ji žalobkyně jakkoliv zkoumala či ověřovala. Z dokazování také nevyplynulo, že by snad žalobkyně zkoumala další skutečnosti, na základě kterých by i přes výše uvedené dospěla k závěru, že přeci jen bylo v možnostech žalovaného splácet úvěr (např. že by měl nějaký další příjem). Současně žalobkyně patrně vůbec nezkoumala, v jaké výši je žalovaným uvedený hypoteční úvěr na byt a jaké splátky má na něj hradit. Přitom žalovaný uvedl, že se jednalo o jiný úvěr, než byl uvedený na výpisech z jeho účtu.

25. Lze tedy uzavřít, že na základě předložených listin žalobkyně rozhodně nemohla mít za to, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (§ 86 odst. 1 z.s.ú.). Z porovnání příjmů a výdajů žalovaného a ze způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 z.s.ú.) žalobkyni naopak muselo být zřejmé, že finanční situace žalovaného mu neumožňuje splácet další úvěr. Za této situace žalobkyně neměla žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnout (§ 86 odst. 1 věta druhá z.s.ú.).

26. Důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé z.s.ú. je neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (§ 87 odst. 1 věta první z.s.ú.). V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta druhá z.s.ú.).

27. Soud tedy uzavírá, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, proto z ní žalovanému nevznikly žádné povinnosti, tj. ani povinnost hradit úroky, ani povinnost hradit smluvní pokutu. Žalovaný má pouze povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Nebylo prokázáno, že by žalovaný cokoliv uhradil, je proto povinen zaplatit žalobkyni celou poskytnutou částku 15 000 Kč.

28. Jak již bylo uvedeno, žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Pokud je mezi účastníky spor o to, jaká je doba přiměřená jeho možnostem, určí tuto dobu soud podle možností spotřebitele (§ 87 odst. 2 z.s.ú.).

29. Z toho tedy vyplývá, že zákon lhůtu splatnosti nestanoví a pokud nedojde k dohodě mezi věřitelem a dlužníkem o splacení (příp. faktickému splacení dlužníkem tak, že je s tím věřitel spokojen), musí určit dobu splatnosti soud. V této věci soud shledal, že za přiměřenou lhůtu lze považovat zákonnou třídenní lhůtu od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaný sám uvedl, že celou žalovanou částku by byl schopen zaplatit do 20.

11. Stanovená třídenní lhůta od právní moci rozsudku tak vzhledem k délce lhůty pro podání příp. odvolání skončí až po tomto datu a žalovaný by neměl mít žádný problém uloženou částku zaplatit.

30. Vzhledem k tomu, že splatnost dluhu nastane až ve lhůtě stanovené soudem, tedy dluh dosud není splatný, není žalovaný dosud v prodlení a nevznikla mu povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1968, § 1970 o. z.). Nárok na zaplacení úroku z prodlení proto také není důvodný.

31. Vzhledem k výše uvedenému tak soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni jen dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při hodnocení úspěchu je třeba vycházet z celkové žalované částky, tj. včetně úroků (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, č. j. 23 Cdo 2585/2015), které soud pro účely posouzení úspěchu vyčíslil k datu rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 občanského soudního řádu). Žalobkyně byla úspěšná do částky 15 000 Kč, neúspěšná do částky celkem 15 500,19 Kč (částka 9 855 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 000 Kč od , datum, do , datum, ve výši 5 645,19 Kč). Úspěch obou účastníků tak byl zhruba stejný, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.