14 C 214/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul titul jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti; žalované: ; název žalované, IČO sídlem adresa žalované o zaplacení 3 260 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 260 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 685 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 260 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, pojistnou smlouvu o pojištění podnikatelských rizik, počátek pojištění byl sjednán datum. Z důvodu neplacení pojistného došlo k zániku pojistné smlouvy ke dni datum. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka postoupena žalobkyni v rámci dílčího postoupení pohledávek. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužného pojistného za období od datum do datum ve výši 3 260 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení, dále požadovala zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Provedeným dokazováním soud zjistil, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovanou na základě návrhu žalované ze dne datum pojistnou smlouvu označovanou jako pojištění podnikatelských rizik, jejímž předmětem mělo být pojištění odpovědnosti dle příslušného oprávnění žalované (dle výpisu z obchodního rejstříku) a dále pojištění majetku (vybavení fitcentra, stavební součásti, stroje a elektronika). Počátek pojištění byl sjednán datum, smlouva byla sjednána na 1 rok s automatickým prodloužením. Pojistné bylo sjednáno ve výši 3 488 Kč čtvrtletně. Dne datum právnická osoba, zaslala žalované výzvu k zaplacení dlužného pojistného s upozorněním, že nebude-li pojistné uhrazeno do datum, pojištění zanikne. Následně dopisem ze dne datum oznámila žalované, že pojištění zaniklo dne datum po marném uplynutí lhůty. Dle přehledu předpisů a plateb žalovaná uhradila pojistné za období od datum do datum, dále již pojistné nehradila. Dne datum uzavřela žalobkyně s právnická osoba, rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postupování pohledávek dle dodatků, které budou uzavřeny. Dne datum uzavřela žalobkyně s právnická osoba, dodatek k rámcové smlouvě, jehož předmětem bylo mj. postoupení pohledávky za žalovanou z uvedené pojistné smlouvy. Dne datum zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi společností právnická osoba, a žalovanou byla platně uzavřena pojistná smlouva dle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Na základě této smlouvy byla žalovaná povinna platit pojišťovně pojistné ve výši 3 488 Kč čtvrtletně, a to až do zániku pojištění. Pojištění zaniklo pro nezaplacení pojistného přes výzvu uplynutím dne datum dle § 2804 občanského zákoníku. Za období od datum do datum činí dlužné pojistné 3 260 Kč. Z důvodu prodlení s placením dále žalované vznikla povinnost hradit věřiteli úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě rámcové smlouvy o postoupení a dodatku ze dne datum byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku, žalobkyně je tedy oprávněna domáhat se zaplacení dlužné částky. V této části tedy soud shledal žalobu důvodnou, proto žalované uložil zaplatit dlužné pojistné ve výši 3 260 Kč s úrokem z prodlení. Soud však žalobu neshledal důvodnou, pokud jde o požadované náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Tento nárok žalobkyně patrně opírala o § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého jde-li o vzájemný závazek podnikatelů, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Dle tohoto ustanovení však žalované povinnost hradit tyto náklady nevzniká, a to už jen z toho důvodu, že tento nárok vzniká jen ze vzájemných vztahů mezi podnikateli a žalovaná není podnikatelem, resp. to v řízení nebylo prokázáno. Žalovaná není osobou, u které je dle § 421 občanského zákoníku dána domněnka, že je podnikatelem, a není ani zřejmé, že by byla osobou vykonávající soustavně výdělečnou činnost (§ 420 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaná je spolkem dle § 214 a násl. občanského zákoníku, jejímž účelem dle výpisu ze spolkového rejstříku není podnikání. Že je žalovaná podnikatelem nelze dovozovat jen z toho, že uzavřela pojistnou smlouvu nazvanou pojištění podnikatelských rizik. Není vyloučeno, že zkrátka tento typ pojištění nejlépe vyhovoval potřebám žalované, aniž by se věnovala podnikání. Ostatně ani z pojistné smlouvy nevyplývá, že by se měla věnovat podnikání, když kromě majetku bylo předmětem smlouvy pojištění odpovědnosti dle příslušného oprávnění žalované, přičemž žalovaná nemá oprávnění k podnikání. I když tedy nelze zcela vyloučit, že žalovaná vyvíjí i podnikatelskou činnost, prokázáno to nebylo. Zde soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k předložení důkazů k prokázání těchto skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu). Jelikož tedy nebylo prokázáno, že žalovaná je podnikatelem, nemá žalobkyně právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z jiného právního předpisu takový nárok nevyplývá, a nebylo ani prokázáno, že by žalobkyni nějaké náklady spojené s uplatněním pohledávky vznikly. Co do požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč proto soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 3 260 Kč, to představuje 73 % z celkové žalované částky, neúspěšná do částky 1 200 Kč, tj. 27 %, rozdíl činí 46 %, žalobkyně má tedy právo na náhradu 46 % nákladů řízení. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší jen označením žalovaných, pojistné smlouvy a vyplněním dat a částek (obdobné žaloby jsou vedeny u zdejšího soudu např. po sp. zn. 13 C 136/2022 nebo 77 C 80/2022) byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3x200 Kč, tj. celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 46 %, tj. 685 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.