14 C 242/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Zemanovou ve věci žalobce: Spolek bydlení Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 13 237 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 237 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 237 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 13 237 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne datum nájemní smlouvu, na základě které žalovaná užívala bytovou jednotku ve vlastnictví žalobce č. číslo bytové jednotky v budově č. p. číslo budovy v k. ú. adresa, obec adresa. Žalovaná byla povinna hradit nájemné a zálohy na úhrady za plnění spojená s užíváním bytu. Žalovaná však neuhradila nedoplatek na vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok rok ve výši 13 237 Kč. Žalovaná tento dluh uznala co do důvodu i výše uznáním dluhu ze dne datum. Zároveň se zavázala uhradit dluh ve 24 splátkách s tím, že při prodlení s dílčí splátkou nastává automaticky splatnost celého dluhu. Žalovaná neuhradila první splátku splatnou dne datum, proto nastala splatnost celého dluhu dne datum. Ani po doručení předžalobní výzvy žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce se proto domáhal zaplacení dlužné částky společně se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl věc bez nařízení jednání, jelikož vycházel z toho, že žalobcem předložené listinné důkazy poskytují pro rozhodnutí dostatečný podklad, žalobce ani žalovaná se k výzvě soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti tomuto postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z uznání dluhu ze dne datum soud zjistil, že jej podepsala žalovaná jako dlužník, přičemž její podpis je úředně ověřen. Jako věřitel je uveden žalobce. Žalovaná uznala dluh vůči věřiteli (žalobci) v celkové výši 13 237 Kč na vyúčtování služeb za rok rok spojených s užíváním bytu, který vznikl na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne datum, na základě které byla žalovaná oprávněna užívat bytovou jednotku ve vlastnictví žalobce č. číslo bytové jednotky v budově č. p. číslo budovy v k. ú. adresa, obec adresa. Dluh žalovaná uznala co do důvodu i výše a zavázala se jej splatit ve 24 pravidelných splátkách počínaje první splátkou splatnou dne datum. Dále zde bylo ujednání o tom, že pro případ prodlení se zaplacením jakékoli splátky se bez výzvy automaticky prvním dnem prodlení stává splatným celý dluh.

6. Z předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu s odkazem na uznání dluhu ze dne datum, kdy splatnost dluhu nastala dne datum, jelikož žalovaná neuhradila první splátku splatnou dne datum.

7. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne datum žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci v celkové výši 13 237 Kč z vyúčtování služeb za rok rok spojených s užíváním bytu, který vznikl na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne datum, na základě které žalovaná užívala bytovou jednotku č. číslo bytové jednotky v budově č. p. číslo budovy v k. ú. adresa, obec adresa. Žalovaná se zavázala dluh splatit ve 24 pravidelných splátkách počínaje první splátkou splatnou dne datum a pro případ prodlení se zaplacením jakékoli splátky se prvním dnem prodlení měl stát automaticky splatným celý dluh. Žalobce sice tuto dohodu o úhradě dluhu ve splátkách nepodepsal, z jeho následného jednání, zejména ze zaslané předžalobní výzvy, však jednoznačně vyplývá, že tuto dohodu o splátkách akceptoval. Žalovaná však neuhradila ani první splátku a ani po předžalobní výzvě neuhradila ničeho.

8. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalovaná písemně uznala co do důvodu a výše dluh vůči žalobci.

9. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

10. Podle § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

11. Podle § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

12. Uznání dluhu je jednostranným právním jednáním dlužníka adresovaným věřiteli, jímž činí písemnou formou výslovné uznávací prohlášení směřující k potvrzení existence dluhu, včetně jeho důvodu a výše. Důsledkem takového uznání je vznik vyvratitelné právní domněnky, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval a důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1091/2022-II.). Jedná se o samostatný zajišťovací institut, který zajišťovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání (§ 545 a násl. o. z.) je k jeho platnosti třeba písemná forma a uvedení důvodu dluhu a jeho výše. Určitost projevu vůle uznat dluh co do důvodu a výše musí být dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob. Uznání dluhu zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Tím se ve sporu posiluje procesní pozice věřitele, neboť v něm nemusí dokazovat vznik dluhu, ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že pokud v řízení nevyšel najevo opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 21 Cdo 2226/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2000 sp. zn. 29 Cdo 2854/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001 sp. zn. 29 Cdo 633/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2003 sp. zn. 29 Odo 180/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004 sp. zn. 32 Odo 1160/2003 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012 sp. zn. 33 Cdo 2206/2010). Uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem a existuje-li právní důvod plnění, není uznáním dluhu nahrazen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011 sp. zn. 33 Cdo 1368/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012 sp. zn. 28 Cdo 344/2012 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2011 sp. zn. 33 Cdo 897/2010).

13. Soud dospěl k závěru, že žalovaná v uznání dluhu ze dne datum platně uznala svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše dle § 2053 o. z. Uznání dluhu splňuje všechny formální i obsahové náležitosti dle § 2053 o. z. Uznání dluhu bylo učiněno žalovanou v písemné formě, nadto podpis žalované na listině je i úředně ověřen. Žalovaná dluh zcela konkrétně specifikovala co do důvodu, který vymezila jako dluh na vyúčtování služeb za rok rok spojených s užíváním bytu, který vznikl na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne datum, na základě které byla žalovaná oprávněna užívat bytovou jednotku ve vlastnictví žalobce č. číslo bytové jednotky v budově č. p. číslo budovy v k. ú. adresa, obec adresa. Žalovaná rovněž zcela konkrétně specifikovala dluh co do výše 13 237 Kč. Z obsahu této listiny, na níž byl projev vůle uznat dluh zaznamenán, je zřejmé kdo jej činí, vůči komu směřuje a je zde dostatečně určitě projevena vůle žalované uznat dluh co do důvodu a výše. Z tohoto důvodu žalobci svědčí vyvratitelná domněnka, že dluh v době uznání existoval a trval. Podle § 133 o. s. ř. se tak břemeno důkazní ohledně neexistence dluhu přesouvá na žalovanou. Bylo tedy na žalované, aby případně tvrdila a prokázala, že dluh ve výši 13 237 Kč na vyúčtování služeb za rok rok spojených s užíváním bytu nevznikl či zanikl.

14. Žalovaná však byla v řízení zcela pasivní, na výzvu soudu k vyjádření k žalobě nereagovala. Žalovaná tedy ani nevznesla jakékoli námitky, jimiž by vyvratitelnou domněnku existence dluhu v době uznání zpochybnila, tedy ani netvrdila žádné skutečnosti, jimiž by domněnku existence dluhu na vyúčtování služeb vyvrátila. Jelikož domněnka existence dluhu nebyla v průběhu řízení vyvrácena, je soudem dle § 133 o. s. ř. považována za prokázanou. Soud má tedy za prokázané, že žalovaná uznala dluh vůči žalobci ve výši 13 237 Kč a v tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná.

15. V uznání dluhu bylo zároveň dohodnuto, že dluh ve výši 13 237 Kč bude žalovanou uhrazen ve splátkách, když první splátka byla splatná dne datum, a to pod ztrátou výhody splátek při prodlení s úhradou byť jedné splátky. Jak bylo výše uvedeno, žalobce tuto dohodu, která byla součástí uznání dluhu, nepodepsal. Na rozdíl od uznání dluhu se jedná o dvoustranné právní jednání, avšak k jejímu uzavření zákon písemnou formu nevyžaduje. Žalobce svým následným jednáním projevil vůli řídit se obsahem této dohody (§ 1724 odst. 1, § 1744 o. z.), když v předžalobní výzvě a následně i v žalobě uplatnil plnění způsobem předvídaným dohodou, tj. po prodlení žalované uplatnil splatnost celé částky a v předžalobní výzvě a následně i v žalobě odkazoval na dohodu o splátkách obsaženou v uznání dluhu ze dne datum. Splatnost jednotlivých splátek tedy nastala v souladu s touto dohodou o plnění ve splátkách s ujednáním o ztrátě výhody splátek podle § 1931 o. z. Žalovaná však svou povinnost z této dohody zaplatit dluh ve splátkách, ke které se zavázala, porušila, když nezaplatila ani první splátku splatnou dne datum. Následující den, tj. datum se dostala do prodlení, načež v souladu s dohodou o splátkách tímto dnem nastala bez dalšího, tj. bez výzvy žalobce, splatnost celého dluhu ve výši 13 237 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého dluhu následující den, tj. datum, a od tohoto dne má žalobce právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení částky 13 237 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum je důvodný, proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši v částce 1 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a paušální náhrady nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za dva úkony (předžalobní výzva a podání žaloby) po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

18. Lhůtu k plnění žalobci přiznaného nároku i náhrady nákladů řízení soud stanovil jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či povolení splátek. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.