14 C 259/2019

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A, narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A o zaplacení 23 400 Kč s příslušenstvím I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 15 329 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 258 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 258 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 258 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 555 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 8 071 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 071 Kč od datum do zaplacení. III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 2 717 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaných, aby jí společně a nerozdílně zaplatili částku 23 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela s žalovanými nájemní smlouvu, na základě které přenechala žalovaným k užívání byt č. hodnota na adrese adresa, a to od datum na dobu 3 měsíců. Nájemní vztah byl prodloužen dodatky do datum, tímto dnem nájemní vztah skončil. Byt byl žalobkyni předán dne datum, do té doby žalovaní s bytem disponovali bez právního důvodu. Žalovaní nehradili měsíční nájemné ve výši 4 258 Kč za období a nájemné za část měsíc ve výši 2 555 Kč, dluží tedy na nájemném celkem 15 329 Kč. Dále žalovaní dluží žalobkyni za poskytované služby za období od datum do datum částku ve výši 7 919 Kč. Žalovaní dále dluží na službách, které nejsou předmětem vyúčtování (správa vodoměru SV a správa vodoměru TUV), za období od datum do datum částku 152 Kč. Celkem se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 258 Kč od datum do zaplacení, z částky 4 258 Kč od datum do zaplacení, z částky 4 258 Kč od datum do zaplacení, z částky 2 555 Kč od datum do zaplacení a z částky 8 071 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

3. Řízení v této věci bylo ze zákona přerušeno z důvodu zjištění úpadku žalovaných, a to dle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, o čemž byli účastníci vyrozuměni usnesením ze dne datum. Insolvenční řízení bylo ukončeno usnesením o zrušení oddlužení a zastavení řízení ze dne datum, které nabylo právní moci dne datum. Tím odpadl důvod přerušení a soud následně v tomto řízení pokračoval.

4. Soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, věc projednal dne datum v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaní se k jednání bez omluvy nedostavili.

5. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

6. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně je v důsledku fúze sloučením právním nástupcem společnosti právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právnická osoba“), a to dle projektu fúze z datum.

7. Z informací o pozemku bylo zjištěno, že žalobkyně je evidovaná jako vlastník budovy na adrese adresa, resp. pozemku, jehož součástí je tato budova.

8. Z nájemní smlouvy ze dne datum bylo zjištěno, že tuto uzavřela právnická osoba jako pronajímatel s žalovanou č. hodnota (tehdy ještě s příjmením příjmení) jako nájemcem. Předmětem nájmu byl byt č. hodnota v domě na adresa. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 3 měsíců od datum. Bylo sjednáno, že žalovaná je povinna platit měsíční nájemné a měsíční zálohy na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Nájemné bylo sjednáno ve výši 4 258 Kč a bylo splatné nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce. Dále bylo sjednáno, že měsíční záloha na úhradu plnění poskytovaných s užíváním bytu je splatná spolu s měsíčním nájemným a je stanovena v příloze smlouvy – evidenční list. Také bylo sjednáno, že vyúčtování měsíčních záloh za plnění poskytovaná s užíváním bytu bude provedeno nejpozději do 30. 6. následujícího roku.

9. Z evidenčního listu ze dne datum podepsaného žalovanou č. hodnota bylo zjištěno, že tam bylo uvedeno nájemné 4 258 Kč a rozepsány jednotlivé služby, mj. byla uvedena správa vodoměru SV 19 Kč, správa vodoměru TUV 19 Kč. Celkem činil měsíční předpis 7 038 Kč.

10. Z přehledu poplatků z datum podepsaného žalovanou č. hodnota bylo zjištěno, že v tomto byla také uvedena výše nájmu 4 258 Kč a výše měsíčního nájmu včetně záloh 7 038 Kč, i zde byly rozepsány zálohy na služby.

11. Z dodatku č. hodnota k nájemní smlouvě bylo zjištěno, že tento uzavřela právnická osoba s žalovanou č. hodnota dne datum. Předmětem dodatku bylo prodloužení nájmu do datum.

12. Z dodatků č. hodnota (z datum), č. hodnota (z datum), č. hodnota (z datum) a č. hodnota (z datum) bylo zjištěno, že jejich předmětem bylo postupné prodlužování nájmu, a to až do datum dle posledního dodatku. Tyto dodatky uzavírala právnická osoba s oběma žalovanými coby nájemci, v těchto je již nové příjmení žalované č. hodnota, tj. příjmení.

13. Z protokolu o předání bytu ze dne datum vyplývá, že žalovaná č. hodnota k tomuto dni předala předmětný byt zpět právnická osoba. V protokolu je uvedeno nové bydliště žalované č. hodnota, a to adresa.

14. Z opisu karty úhrad nájemného z bytu bylo zjištěno, že se jedná o evidenci předpisů a plateb k bytu, a to na jméno žalované č. hodnota. Podle tohoto opisu bylo po celou dobu účtováno nájemné 4 258 Kč a služby 2 780 Kč měsíčně. Dle tohoto přehledu nebylo uhrazeno nájemné za období. Dále dle tohoto přehledu bylo na službách za období od období uhrazeno celkem 22 509 Kč.

15. Z vyúčtování služeb za období od datum do datum bylo zjištěno, že se má jednat o vyúčtování služeb k bytu č. hodnota na adrese adresa, a je vystaveno na jméno žalované č. hodnota. Vyúčtování je ze dne datum. V tomto vyúčtování jsou uvedeny náklady 25 849,43 Kč, zálohy 30 162 Kč a přeplatek 4 313 Kč. Dále se tam však uvádí dluh z nezaplacených předpisů k datum ve výši 29 416 Kč (není nijak blíže specifikován) a penále za rok 2015, 2016 ve výši 6 414 Kč (také není nijak blíže specifikováno), uvádí se tam i jakýsi zápočet. Celkem tak dle vyúčtování má být nedoplatek 31 517 Kč, který má být uhrazen do datum. Ve vyúčtování nejsou uvedeny náklady na správu vodoměru SV a správu vodoměru TUV.

16. Z předložené dodejky vyplývá, že vyúčtování bylo žalované č. hodnota doručeno dne datum.

17. Byla předložena další dodejka žalované č. hodnota z datum, není však jasné, k čemu se tato vztahuje.

18. Z výzev k úhradě ze dne datum bylo zjištěno, že těmito zástupce žalobkyně vyzval žalované k zaplacení dlužné částky ve výši 25 103 Kč. Dle vrácených zásilek byly tyto výzvy zaslány žalovaným dne datum na adresu adresa a vrátily se nevyzvednuté dne datum.

19. Z výše uvedených skutkových zjištění tak soud vychází, když o pravosti předložených důkazů nebyl důvod pochybovat.

20. Dále bylo z výpisů z evidence obyvatel zjištěno, že žalovaní jsou manželé, manželství bylo uzavřeno dne datum.

21. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi právnická osoba a žalovanou č. hodnota byla dne datum uzavřena smlouva o nájmu bytu dle § 2201, § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterou právnická osoba přenechala žalované k užívání předmětný byt na dobu určitou. Následně dodatky docházelo k prodlužování doby nájmu, tj. ke změně smlouvy v souladu s § 1901 občanského zákoníku. Doba trvání nájmu dle posledního dodatku skončila datum.

22. Žalovaní dne datum uzavřeli manželství. Tímto okamžikem vzniklo i žalovanému č. hodnota nájemní právo k předmětnému bytu dle § 745 odst. 1 občanského zákoníku (což odpovídá i tomu, že následně uzavírali dodatky k nájemní smlouvě oba žalovaní coby nájemci). Oba žalovaní proto byli od tohoto okamžiku povinni plnit povinnosti z nájemní smlouvy společně a nerozdílně (§ 746 odst. 1 občanského zákoníku). 23. právnická osoba následně (až po skončení nájmu) zanikla fúzí sloučením s žalobkyní, která tak dle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, vstoupila do právního postavení zaniklé společnosti. Žalobkyně je proto oprávněna domáhat se nároků, které právnická osoba vznikly vůči žalovaným z nájemní smlouvy.

24. Na základě smlouvy, ve znění dodatků, tedy byli žalovaní povinni společně a nerozdílně hradit sjednané nájemné ve výši 4 258 Kč měsíčně, a to do posledního dne každého měsíce. Dle žalobkyně žalovaní dluží nájemné za období, to odpovídá předloženému přehledu předpisů a plateb. Bylo na žalovaných, aby případně tvrdili a prokázali, že nájemné uhradili. Nájemné bylo splatné do posledního dne v měsíci. Následujícího dne se žalovaní dostali do prodlení s placením a vznikla jim tak povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do dlužného nájemného ve výši celkem 12 774 Kč s úroky z prodlení tak soud shledal žalobu důvodnou.

25. Žalobkyně dále požadovala nájemné za část měsíc. Jak bylo uvedeno (a tvrdila to i žalobkyně), sjednaná doba nájmu skončila datum. Tímto dnem tedy došlo ke skončení nájmu i povinnosti žalovaných hradit nájemné. Avšak žalovaní byt odevzdali až datum. Dle § 2295 občanského zákoníku má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného od skončení nájmu do skutečného odevzdání bytu. Období od datum do datum tak odpovídá náhrada 2 555 Kč (odpovídající sjednanému nájemnému poměrně k počtu dnů). Pro úplnost soud podotýká, že není vázán právním hodnocením věci, proto na důvodnost tohoto nároku nemá vliv, že se nejedná o nájemné (jak to právně kvalifikovala žalobkyně), ale o uvedenou náhradu. Podstatné je, že žalobkyně má právo na náhradu za užívání bytu za dané období. Soud má za to, že účelu zákona odpovídá, aby i tato náhrada byla hrazena pronajímateli stejně, jako sjednané nájemné, tj. ve lhůtě splatnosti sjednaného nájemného. Nájemné za listopad by bylo splatné posledního dne v měsíci, od datum tedy byli žalovaní v prodlení se zaplacením uvedené náhrady. Proto soud shledal žalobu důvodnou i co do částky 2 555 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení.

26. Žalovaní byli dále dle smlouvy povinni hradit zálohy na plnění poskytovaná s užíváním bytu (§ 2247 odst. 1 občanského zákoníku), přičemž ve smlouvě bylo sjednáno, že zaplacené zálohy budou každoročně vyúčtovány. Způsob vyúčtování nákladů na služby stanoví zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.

27. Žalobkyně kromě dluhu z vyúčtování služeb (k tomu viz dále) požadovala částku 152 Kč, kdy se mělo jednat o služby, které nejsou předmětem vyúčtování (správa vodoměru SV a správa vodoměru TUV). Tyto nároky však soud důvodnými neshledal. I když zákon připouští, aby byla sjednána paušální platba za poskytované služby, která se nevyúčtovává (§ 9 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.), tak v tomto případě tomu tak nebylo. Ve smlouvě bylo sjednáno, že na úhradu plnění poskytovaných s užíváním bytu budou hrazeny zálohy a že tyto zálohy budou následně vyúčtovány, o žádných paušálních platbách tam není zmínka. Ani z předloženého evidenčního listu, kde byly zálohy rozepsány, nic takového nevyplývá. V přehledu poplatků z datum jsou tyto služby řazeny mezi zálohy. Vzhledem k tomu byly i tyto částky součástí záloh a měly být vyúčtovány v rámci vyúčtování služeb (dle § 5 a násl. zákona č. 67/2013 Sb.). Případných dlužných záloh na služby se však může pronajímatel domáhat pouze do doby jejich vyúčtování, poté lze požadovat jen případný nedoplatek z vyúčtování (viz např. zpráva Nejvyššího soudu ČSR z 16.7.1981, sp. zn. Cpj 164/80, jejíž závěry jsou použitelné i dle současné úpravy). Soud v tomto směru shledal, že žalobkyně měla právo na zaplacení uvedených částek jako součásti záloh, to ale jen do okamžiku, kdy bylo vyhotoveno vyúčtování, neboť od toho okamžiku se této částky již nemůže domáhat, ale může se domáhat jen dluhu z vyúčtování. Navíc pokud jde o období od datum (tj. po skončení nájmu), tak v tomto období již žalovaní vzhledem ke skončení nájmu neměli smluvní povinnost hradit zálohy za služby, ani z § 2295 občanského zákoníku nevyplývá povinnost hradit zálohy při užívání bytu po skončení nájmu. Za toto období se tak žalobkyně mohla domáhat jen skutečně spotřebovaných služeb (jako bezdůvodného obohacení žalovaných dle § 2991 občanského zákoníku, tj. plnění bez právního důvodu), přičemž je třeba trvat na tom, aby i tyto služby byly řádně vyúčtovány podle zákona č. 67/2013 Sb., byť byly poskytovány (žalovanými spotřebovány) až po skončení nájmu. Tedy i v tomto případě se žalobkyně mohla domáhat zaplacení jen na základě vyúčtování těchto služeb. Nárok na zaplacení částky 152 Kč coby samostatných plateb tedy soud důvodným neshledal.

28. Konečně žalobkyně požadovala dluh z vyúčtování ve výši 7 919 Kč. Soud však shledal, že předložené vyúčtování za období od datum do datum není řádné. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. To však provedené vyúčtování nesplňuje. Jednak proto, že v tomto vyúčtování nejsou uvedeny veškeré služby, chybí tam náklady na správu vodoměru SV a správu vodoměru TUV, které žalobkyně považovala za paušální platby, ale sjednáno to nebylo. I tyto služby tedy měly být rozúčtovány a uvedeny ve vyúčtování. Současně v tomto vyúčtování patrně není správně uvedena výše zaplacených záloh, když uvádí zálohy (nejasno, zda zaplacené či předepsané) ve výši 30 162 Kč, ale dle předložené karty úhrad nájemného bylo na službách v tomto období uhrazeno 22 509 Kč. Ostatně výsledkem vyúčtování (náklady mínus zálohy) je dle vyúčtování přeplatek 4 313 Kč, nikoliv nedoplatek. Pokud je tam uváděn celkový nedoplatek, tak ten patrně vyplývá z blíže nespecifikovaných dluhů z nezaplacených předpisů a penále. Avšak z § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. vyplývá, že případný nedoplatek musí vyplývat ze skutečné výše nákladů na služby a přijatých záloh – nelze tedy do něj zahrnovat jiné nároky. Lze poznamenat, že není vyloučeno, aby žalobkyně v rámci vyúčtování vyzývala i k zaplacení dalších dluhů, ale vždy z něj musí být jasně patrný výsledek vyúčtování služeb, jinak se nejedná o vyúčtování řádné. Ostatně v tomto případě vůbec není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k dluhu z vyúčtování ve výši 7 919 Kč, když nic takového se ve vyúčtování neuvádí.

29. Lze uzavřít, že vyúčtování, které nemá předepsané náležitosti, neuvádí správně cenu poskytnutých služeb nebo neuvádí skutečnou výši zaplacených záloh, není vyúčtováním řádným, a nemůže tak založit splatnost dluhu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019). Pro úplnost soud uvádí, že soud je povinen zkoumat, zda vyúčtování bylo provedeno řádně a stalo se splatným, bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky dle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. (viz též uvedený rozsudek Nejvyššího soudu). Navíc i kdyby vyúčtování bylo řádné, vyplývá z něj, že na službách mělo dojít k přeplatku (nikoliv nedoplatku) ve výši 4 313 Kč, žádný dluh žalovaných na službách z něj nevyplývá. Soud tak shledal, že vyúčtování nebylo řádné, proto nemohlo založit splatnost, navíc z něj vyplývá přeplatek, nikoliv nedoplatek, a nárok na zaplacení tvrzeného dluhu z vyúčtování ve výši 7 919 Kč proto není důvodný.

30. Soud tedy rekapituluje, že shledal žalobu důvodnou co do částky celkem 15 329 Kč (dlužné nájemné za období ve výši celkem 12 774 Kč a náhrada za bezesmluvní užívání bytu za část měsíc ve výši 2 555 Kč) s požadovanými úroky z prodlení z těchto částek. Do této částky tedy žalobě vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 15 329 Kč, to představuje 66 % z žalované částky, neúspěšná do částky 8 071 Kč, tj. 34 %, rozdíl činí 32 %, žalobkyně má tedy právo na náhradu 32 % nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) 2x2 060 Kč a za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění, když předložené výzvy neobsahují skutkový a právní rozbor) 1 030 Kč, tj. celkem odměna 5 150 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 900 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 270,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 170 Kč, tj. celkem 8 490,50 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 32 %, tj. 2 717 Kč.

32. Jelikož předmětem řízení byl solidární dluh žalovaných, uložil jim soud uhradit i náklady řízení společně a nerozdílně. Podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu jsou žalovaní povinni zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

33. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.